Plný text
Skno 8/2001
Rozhodnutí
Nejvyšší soud České republiky projednal v ústním jednání konaném dne 29. listopadu 2001 odvolání předsedy Krajského soudu v Ú. n. L. a předsedů senátů tohoto soudu JUDr. F. H., JUDr. J. H., JUDr. V. K., Mgr. K. K., JUDr. J. K., zastoupené obhájcem a JUDr. K. Š., zastoupeného obhájcem, proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2001, sp. zn. Ds 1-8/01, a rozhodl takto:
Podle § 18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, s e z r u š u j e rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2001, sp. zn. Ds 1-8/01, v částech týkajících se kárně obviněných soudců JUDr. F. H., JUDr. J. H., JUDr. V. K., Mgr. K. K., JUDr. J. K. a JUDr. K. Š.
a znovu se rozhoduje tak,
že za použití § 16 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů,
s e z p r o š ť u j e JUDr. F. H. kárného obvinění uvedeného v návrhu ministra spravedlnosti ze dne 26. 1. 2001, jehož se měl dopustit tím,
že v sedmi trestních věcech prvostupňové agendy Krajského soudu v Ústí nad Labem byl nečinný, a to konkrétně v trestních věcech sp. zn. 1 T 40/93 - obž. J. T. a spol., obžaloba napadla 27. 7. 1993, kromě rozhodování o vazbě byl soud po dobu 7 let nečinný, sp. zn. 1 T 10/94 - obž. M. V. a spol., obžaloba napadla 7. 3. 1994, kromě rozhodování o vazbě byl soud po dobu 5 let nečinný, poté provedl jen administrativní úkony a byl opět nečinný 2 roky, sp. zn. 1 T 46/93 - obž. M. P. a spol., obžaloba napadla 14. 9. 1993, od února 1995 byl soud nečinný, sp. zn. 1 T 31/95 - obž. D. G. a spol., obžaloba napadla 19. 5. 1995, kromě administrativních úkonů byl soud nečinný více jak 5 let, sp. zn. 1 T 3/96 - obž. V. M., obžaloba napadla 15. 9. 1994, po vyloučení věci v roce 1996 byl soud nečinný kromě vyžádaných zpráv po dobu 4 let, sp. zn. 1 T 21/97 - obž. P. J. a spol., obžaloba napadla 21. 3. 1997, soud byl nečinný 3 roky a 8 měsíců, sp. zn. 1 T 31/99 - obž. R. S., obžaloba napadla 20. 4. 1999, soud byl nečinný 1 rok a 7 měsíců,
čímž měl spáchat závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 zák. č. 412/1999 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, s e z p r o š ť u j e JUDr. J. H. kárného obvinění uvedeného v návrhu ministra spravedlnosti ze dne 26. 1. 2001, jehož se měl dopustit tím, že
ve 3 trestních věcech prvostupňové agendy Krajského soudu v Ústí nad Labem byl nečinný, a to konkrétně v trestních věcech sp. zn. 28 T 3/96 - obž. J. H. a spol., obžaloba napadla 16. 2. 1996, soud byl nečinný více jak 4 roky, potom bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání u dvou obžalovaných a věc třetího obžalovaného byla vyloučena k samostatnému projednání, sp. zn. 28 T 15/93 - obž. J. V. a spol., po vrácení věci vrchním soudem v říjnu 1997 byl již soud nečinným, sp. zn. 28 T 48/97 - obž. M. B. a spol., po třech letech od vyloučení věci rozhodl soud o postoupení věci Okresnímu soudu Liberec 21. 7. 2000,
čímž měl spáchat kárné provinění podle § 2 odst. 1 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů,
s e z p r o š ť u j e JUDr. V. K. kárného obvinění uvedeného v návrhu ministra spravedlnosti ze dne 26. 1. 2001, jehož se měla dopustit tím, že
ve 4 trestních věcech prvostupňové agendy Krajského soudu v Ústí nad Labem byla nečinná, a to konkrétně v trestních věcech sp. zn. 28 T 27/94 - obž. R. S., obžaloba napadla 23. 10. 1994, provedené úkony nesměřovaly ke skončení věci, 17. 3. 1999 převzal věci jiný soudce, sp. zn. 28 T 10/96 - obž. L. D., obžaloba napadla 27. 3. 1996, kromě vazebních rozhodnutí a několika administrativních úkonů byl soud nečinný více jak 4 roky, sp. zn. 28 T 37/96 - obž. M. P. a spol., obžaloba napadla 18. 12. 1996, kromě administrativních úkonů byl soud nečinný 4 roky, sp. zn. 28 T 47/97 - obž. Ing. P. B. a spol., obžaloba napadla 11. 12. 1997, soud byl nečinný 4 roky,
čímž měla spáchat závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů,
s e z p r o š ť u j e Mgr. K. K. kárného obvinění uvedeného v návrhu ministra spravedlnosti ze dne 26. 1. 2001, jehož se měl dopustit tím, že
v 7 trestních věcech prvostupňové agendy Krajského soudu v Ústí nad Labem byl nečinný, a to konkrétně v trestních věcech sp. zn. 28 T 29/97 - obž. M. F., obžaloba napadla 18. 6. 1997, soud byl nečinný více jak 3 roky, sp. zn. 28 T 40/96 - obž. J. J., obžaloba napadla 31. 12. 1996, soud byl nečinný 3 roky, sp. zn. 28 T 2/95 - obž. E. U. a spol., obžaloba napadla 20. 5. 1993, soud byl nečinný 2 roky, po vyloučení věci následovaly některé úkony, po roce 1997 byl soud dále nečinný, sp. zn. 28 T 31/96 - obž. K. - po 3 letech od nápadu obžaloby byla věc vyloučena, dále byl soud nečinný 1 rok, sp. zn. 28 T 11/95 - obž. ml. M. Z., obžaloba napadla 14. 4. 1995, soud byl nečinný od dubna 1997 více jak 3 roky, sp. zn. 28 T 7/97 - obž. ml. M. Č., obžaloba napadla 21. 1. 1997, od roku 1998 byl soud nečinný, sp. zn. 28 T 27/94 - obž. R. S., spis byl převzat 17. 3. 1999, od té doby byl soud nečinný,
čímž měl spáchat závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů,
s e z p r o š ť u j e JUDr. J. K. kárného obvinění uvedeného v návrhu ministra spravedlnosti ze dne 26. 1. 2001, jehož se měla dopustit tím, že
v 5 trestních věcech prvostupňové agendy Krajského soudu v Ústí nad Labem byla nečinná, a to konkrétně v trestních věcech sp. zn. 1 T 25/92 - obž. V. J. a spol., obžaloba napadla 27. 7. 1992, od 20. 4. 1993 byl soud nečinný více jak 7 let, sp. zn. 2 T 14/95 - obž. J. B. a spol., obžaloba napadla 15. 3. 1995, od července 1997 byl soud nečinný minimálně 3 roky a 4 měsíce, sp. zn. 2 T 44/96 - obž. T. W. a spol., od 29. 11. 1996 soud neučinil žádný úkon, nečinnost trvala více jak 4 roky, sp. zn. 2 T 12/1997 - obž. B. P. a spol., obžaloba napadla 24. 2. 1997, od září 1997 byl soud nečinný více jak 3 roky, sp. zn. 2 T 73/97 - obž. D. V. a spol., obžaloba napadla 20. 11. 1997, soud byl nečinný 3 roky,
čímž měla spáchat závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů,
s e z p r o š ť u j e JUDr. K. Š. kárného obvinění uvedeného v návrhu ministra spravedlnosti ze dne 26. 1. 20001, jehož se měl dopustit tím, že
ve 4 trestních věcech prvostupňové agendy Krajského soudu v Ústí nad Labem byl nečinný, a to konkrétně v trestních věcech sp. zn. 2 T 4/97 - obž. R. B. a spol., věc byla postoupena krajskému soudu 14. 1. 1997, po 5 měsících byli obžalovaní propuštěni z vazby, poté byl soud nečinný více jak 3 roky, sp. zn. 1 T 38/97 - obž. J. T., obžaloba napadla 14. 5. 1997, soud byl nečinný 3,5 roku, sp. zn. 2 T 13/97- obž. A. B. a spol., obžaloba napadla 25. 2. 1997, soud byl nečinný 3 roky a 7 měsíců do října 2000, sp. zn. 2 T 67/97 - obž. V. H. a spol., obžaloba napadla 27. 10. 1997, kromě administrativních úkonů byl soud nečinný,
čímž měl spáchat závažné kárné provinění podle § 2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů.
Podle § 18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, s e z a m í t á odvolání předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Dne 30. 1. 2001 podal tehdejší ministr spravedlnosti České republiky JUDr. P. R. u kárného senátu Vrchního soudu v Praze celkem 8 návrhů na zahájení kárného řízení proti soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem. šest návrhů, jak je shora uvedeno, bylo podáno proti soudcům JUDr. F. H., JUDr. J. H., JUDr. V. K., Mgr. K. K., JUDr. J. K. a JUDr. K. Š. Dále byl podán návrh na zahájení kárného řízení proti soudkyním Mgr. K. Z., Ph.D. a JUDr. M. K. Kárný návrh proti JUDr. M. K. nový ministr spravedlnosti České republiky JUDr. J. B. vzal zpět a kárný senát Vrchního soudu v Praze dne 12. 4. 2001 kárné řízení proti této soudkyni zastavil
podle § 11 písm. a) zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen cit. kár. zák.).
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2001, sp. zn. Ds 1-8/01, byl JUDr. F. H. uznán vinným, že jako předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem v době od roku 1996 do 1. 12. 2000 v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, který mu ukládá rozhodovat bez průtahů, a v rozporu s ustanovením § 35 odst. 3 kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, jímž je mu uloženo při vyřizování neskončených trestních věcí starších jednoho roku v řízení před soudem rozhodovat obdobně jako u věcí vazebních s největším urychlením, v pěti postupně přebíraných trestních věcech vedených pod sp. zn. 1 T 46/93, 1 T 10/94, 1 T 31/95, 1 T 3/96 a 1 T 21/97 neučinil po dobu nejméně jednoho roku žádný procesní úkon směřující k meritornímu projednání věci, tím se dopustil kárného provinění podle § 2 odst. 1 cit. kár. zák. a byla mu za to uložena podle § 3 odst. 1 písm. a) cit. kár. zák. důtka. JUDr. J. H. byl uznán vinným, že jako předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci v době od r. 1996 do 29. 11. 2000 v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zák. o soudech a soudcích, který mu ukládá rozhodovat bez průtahů, a v rozporu s ustanovením § 35 odst. 3 kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, jímž je mu uloženo při vyřizování neskončených trestních věcí starších jednoho roku v řízení před soudem rozhodovat obdobně jako u věcí vazebních s největším urychlením, ve dvou postupně přebíraných trestních věcech vedených pod sp. zn. 28 T 15/93 a 28 T 48/97 neučinil po dobu nejméně jednoho roku žádný procesní úkon směřující k meritornímu projednání věci, tím se dopustil kárného provinění podle § 2 odst. 1 cit. kár. zák. a byla mu za to uložena podle § 3 odst. 1 písm. a) cit. kár. zák. důtka. JUDr. V. K. byla uznána vinnou, že jako předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci v době od r. 1996 do 29. 11. 2000 v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zák. o soudech a soudcích, který jí ukládá rozhodovat bez průtahů, a v rozporu s ustanovením § 35 odst. 3 kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, jímž je jí uloženo při vyřizování neskončených trestních věcí starších jednoho roku v řízení před soudem rozhodovat obdobně jako u věcí vazebních s největším urychlením, ve třech postupně přebíraných trestních věcech vedených pod sp. zn. 28 T 10/96, 28 T 37/96 a 28 T 47/97 neučinila po dobu nejméně jednoho roku žádný procesní úkon směřující k meritornímu projednání věci, tím se dopustila kárného provinění podle § 2 odst. 1 cit. kár. zák. a byla jí za to uložena podle § 3 odst. 1 cit. kár. zák důtka. Mgr. K. K. byl uznán vinným, že jako předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci v době od r. 1996 do 29. 11. 2000 v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zák. o soudech a soudcích, který mu ukládá rozhodovat bez průtahů, a v rozporu s ustanovením § 35 odst. 3 kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, jímž je mu uloženo při vyřizování neskončených trestních věcí starších jednoho roku v řízení před soudem rozhodovat obdobně jako u věcí vazebních s největším urychlením, v pěti postupně přebíraných trestních věcech vedených pod sp. zn. 28 T 27/94, 28 T 11/95, 28 T 40/96, 28 T 7/97 a 28 T 27/97 neučinil po dobu nejméně jednoho roku žádný procesní úkon směřující k meritornímu projednání věci, tím se dopustil kárného provinění podle § 2 odst. 1 cit. kár. zák. a byla mu za to uložena podle § 3 odst. 1 písm. a) cit. kár. zák. důtka. JUDr. J. K. byla uznána vinnou, že jako předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci v době od r. 1996 do 29. 11. 2000 v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zák. o soudech a soudcích, který jí ukládá rozhodovat bez
průtahů, a v rozporu s ustanovením § 35 odst. 3 kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, jímž je jí uloženo při vyřizování neskončených trestních věcí starších jednoho roku v řízení před soudem rozhodovat obdobně jako u věcí vazebních s největším urychlením, v pěti postupně přebíraných trestních věcech vedených pod sp. zn. 1 T 25/92, 2 T 14/95, 2 T 44/96, 2 T 12/97 a 2 T 73/97 po dobu nejméně jednoho roku neučinila žádný procesní úkon směřující k meritornímu projednání věci, tím se dopustila kárného provinění podle § 2 odst. 1 cit. kár. zák. a byla jí za to uložena podle § 3 odst. 1 cit. kár. zák důtka. JUDr. K. Š. byl uznán vinným, že jako předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci v době od r. 1996 do 29. 11. 2000 v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zák. o soudech a soudcích, který mu ukládá rozhodovat bez průtahů, a v rozporu s ustanovením § 35 odst. 3 kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, jímž je mu uloženo při vyřizování neskončených trestních věcí starších jednoho roku v řízení před soudem rozhodovat obdobně jako u věcí vazebních s největším urychlením, ve dvou postupně přebíraných trestních věcech vedených pod sp. zn. 2 T 4/97 a 2 T 13/97 po dobu delší jednoho roku neučinil žádný procesní úkon směřující k meritornímu projednání věci, tím se dopustil kárného provinění podle § 2 odst. 1 cit. kár. zák. a byla mu za to uložena podle § 3 odst. 1 písm. a) cit. kár. zák. důtka.
Naproti tomu Mgr. K. Z., Ph.D. byla zproštěna tímto rozhodnutím podle § 16 odst. 4 cit. kár. zák. uvedeného v návrhu ministra spravedlnosti ze dne 26. 1. 2001, jehož se měla dopustit tím, že ve dvou trestních věcech prvostupňové agendy Krajského soudu v Ústí nad Labem byla nečinná, konkrétně sp. zn. 2 T 57/97 - obž. K. B. a spol. , obžaloba pro tr. činy podvodu podle § 250/1, 4 tr. zák., pokus o trestný čin zkrácení daně podle § 8/1, 2 tr. zák., obžaloba napadla 31. 7. 1997, od nápadu obžaloby je soud nečinný, konkrétně Mgr. Z. od 4. 10. 1999, sp. zn. 2 T 33/95 - obž. L. T., obžaloba pro tr. činy podvodu, zpronevěry, zkrácení daně, nedovoleného podnikání, nedovoleného ozbrojování a zkreslování údajů o stavu hospodaření, věc napadla u OS 13. 10. 1994, ke KS postoupena 19. 5. 1955, 2 měsíce po nápadu byl obžalovaný propuštěn z vazby, po 4 letech nečinnosti byl spis přidělen jinému soudci - konkrétně Mgr. Z., která ji vyřizuje od 4. 10. 1999, nečinnost soudu trvá, konkrétně u Mgr. Z. 1 rok 2 měsíce. Tento výrok rozhodnutí nabyl právní moci.
Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2001, sp. zn. Ds 1-8/01 v zákonné lhůtě podali odvolání JUDr. F. H., JUDr. J. H., JUDr. V. K., Mgr. K. K., JUDr. J. K., JUDr. K. Š. a ve prospěch těchto soudců podal odvolání i předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. M. K.
JUDr. V. K. ve svém odvolání mimo jiné uvádí, že v průběhu celého řízení vyšlo najevo, že situace u Krajského soudu v Ústí nad Labem byla kritická, soudci vyčerpali pracovní kapacitu, neměli ve své práci časové rezervy. Před kárný senát byli postaveni všichni soudci prvostupňové trestní agendy, takže lze ztěží předpokládat, že by všichni měli malý respekt k článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Je zřejmé, že soudci zjištěný kritický stav na Krajském soudu v Ústí nad Labem napravit nemohli, a to ani tím, že by prodloužili lhůty k vyřizování i u dalších trestních věcí. Výsledek by byl jen ten, že by bylo ještě více věcí neskončených. Nebylo podrobně prověřováno, jaké věci byly projednány, jaká byla jejich časová náročnost, jakými hledisky se soudce řídil při výběru spisů, zda a proč došlo k případnému porušení časové řady. Soudkyně nemůže souhlasit s tím, že by nesla díl odpovědnosti za neuspokojivý stav panující u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který ani v dohledné době nebude vyřešen. Z objektivních důvodů nebylo možné stav zvládnout. Závěrem soudkyně navrhla, aby bylo v odvolacím řízení napadené rozhodnutí zrušeno a ona byla kárného obvinění zproštěna.
Mgr. K. K. ve svém odvolání mimo jiné uvádí, že nalézací soud se důsledně nezabýval otázkou zavinění. Nelze opomenout svědectví JUDr. P. a JUDr. K., kteří jednoznačně vyjádřili svůj kvalifikovaný názor, že stav zjištěný prověrkou kárně obvinění soudci nezavinili. Nebylo přihlédnuto k tomu, že jen málokterou trestní věc lze vyřídit na poprvé. Nebylo a není v silách kárně obviněných soudců nápad trestních věcí zvládnout tak, aby nedocházelo k průtahům v řízení. Vrchní soud v Praze nevzal dostatečně v úvahu fakta svědčící pro kárně obviněné soudce a v otázce zavinění konstatoval jen obecnou úvahu o potřebě lepší organizace práce soudce. Opomněl, že řetězec příčin a následků je přerušen zcela jednoznačným a hrubým opomenutím státu (Ministerstva spravedlnosti) pečovat o řádný chod justice. Závěrem kárně obviněný soudce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a on byl zproštěn kárné odpovědnosti.
JUDr. J. H. v odůvodnění svého odvolání mimo jiné uvádí, že nalézací soud se důsledně nezabýval otázkou zavinění. Nebylo a není v silách kárně obviněných soudců nápad trestních věcí zvládnout tak, aby nedocházelo k průtahům. Sám na tento stav opakovaně upozorňoval. Za naprosto lichý je možno pokládat požadavek, aby za daného stavu soudce vyřizoval věci v patřičném poměru nových a starších věcí. Závěrem kárně obviněný soudce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a zproštění kárné odpovědnosti.
JUDr. F. H. v odůvodnění svého odvolání mimo jiné uvádí, že napadené rozhodnutí postrádá prokázání základní skutečnosti pro otázku uznání viny ke zmíněným kárným proviněním. Je prvořadou povinností státu vytvořit náležité podmínky pro práci soudce a teprve poté může být hovořeno o odpovědnosti soudců. Práci soudce v kritických podmínkách Krajského soudu v Ústí nad Labem vykonával svědomitě, bez ohledu na časovou náročnost, věnoval se jí ve volném čase a i v době dovolené. Činil tak bez ohledu na svůj zdravotní stav. Závěrem kárně obviněný soudce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a zproštění kárné odpovědnosti.
JUDr. K. Š. v odůvodnění svého odvolání mimo jiné uvádí, že soud I. stupně se nevypořádal s jeho obhajobou. Důkazem o vině nemůže být pouhé konstatování o nečinnosti či průtazích v trestních věcech. Je třeba zabývat se celkovou činností soudce. Sám si přidělil řadu trestních věcí, ač z pozice tehdejšího místopředsedy krajského soudu k tomu nebyl povinen. Nalézací soud se nevypořádal se skutečností, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích (článek 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Kárně obvinění soudci museli podle § 71 odst. 1 trestního řádu přednostně vyřizovat věci vazební. Z hlediska objektivní stránky kárného provinění není zřejmé, v čem je konkrétně spatřováno porušení služebních povinností soudce. Ještě zřetelnější je absence zjištění subjektivní stránky skutkové podstaty kárného provinění. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Vrchní soud v Praze byl nucen rozhodovat pod nemalým tlakem vyvolaným kárným žalobcem prostřednictvím sdělovacích prostředků. Závěrem kárně obviněný soudce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a zproštění kárného obvinění.
Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. M. K. v odůvodnění svého odvolání mimo jiné uvádí, že kárný senát Vrchního soudu v Praze neprovedl všechny důkazy potřebné pro posouzení subjektivní stránky kárného provinění u jednotlivých kárně obviněných soudců. Při vyčerpání pracovní kapacity a při zákonem stanoveném procesním postupu zbývala jediná cesta, která soudcům umožňovala věnovat se i dalším nevazebním věcem. Byla to cesta zvětšení intervalů mezi přednostně vyřizovanými vazebními věcmi a ostatními nevazebními věcmi tak, aby tyto trestní věci navzájem byly v přiměřených relacích, aby na jedné straně nevznikla skupina věcí přednostně vyřizovaných a na straně druhé případy, kterými se soudce po dlouhou dobu nezabýval. Tímto postupem by se však soudci dostali do rozporu s § 71 odst. 1 trestního řádu, který stanoví, že vazební věci je třeba vyřizovat přednostně s největším urychlením. Kárný senát Vrchního soudu v Praze nevěnoval náležitou pozornost odůvodnění subjektivní stránky kárného provinění. Nebylo prokázáno, že by kárně obvinění soudci porušili služební povinnosti soudce zaviněně, a proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a zproštění kárného obvinění v plném rozsahu.
Kárný senát Nejvyššího soudu přezkoumal správnost výroků napadeného rozhodnutí týkajících se JUDr. F. H., JUDr. J. H., JUDr. V. K., Mgr. K. K., JUDr. J. K. a JUDr. K. Š., jakož i řízení, které těmto výrokům předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o zjištění skutkového stavu věci týkajícího se napadených výroků rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze, kárný senát tohoto soudu provedl v ústním jednání dostatek důkazů ke zjištění, že tito kárně obvinění soudci v postupně přebíraných trestních věcech, jak je uvedeno ve výrocích napadeného rozhodnutí, a po dobu
tam uvedenou neučinili žádný procesní úkon směřující k meritornímu projednání věci. Takto provedené důkazy též nalézací soud správně zhodnotil. V tomto směru ostatně kárně obvinění soudci ve svých odvoláních ničeho nenamítají a kárný senát Nejvyššího soudu se s těmito závěry kárného senátu Vrchního soudu v Praze ztotožňuje. Jedinou výjimkou v naznačeném směru je výrok o kárném provinění JUDr. J. K., ve kterém je zahrnuta i nečinnost v trestní věci Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 25/92, přičemž z odůvodnění napadeného rozhodnutí na č.l. 61 vyplývá, že odpovědnost soudkyně za tento skutek zanikla, že kárný senát k tomuto bodu kárného návrhu nepřihlížel a z pokračujícího skutku této kárně obviněné soudkyně jej vypustil. K tomu však nedošlo, takže kárný senát Vrchního soudu v Praze v tomto směru pochybil.
Kárný senát Nejvyššího soudu doplnil dokazování k prověření toho, zda výše uvedení kárně obvinění soudci některé nevazební trestní věci, u nichž byla obžaloba podána později, než u nevazebních trestních věcí jim kladených za vinu, nevyřídili dříve, než tyto posuzované nevazební trestní věci. Z přehledu nevazebních trestních věcí projednávaných kárně obviněnými soudci ve sledovaném období vyplývá, že JUDr. J. H. po podání obžaloby dne 18.12.1997 u časově nejmladší trestní věci mu kladené za vinu sp. zn. 28 T 15/98 projednal a rozhodl 6 později napadlých nevazebních trestních věcí, Mgr. K. K. po podání obžaloby dne 18.6.1997 u časově nejmladší trestní věci mu kladené za vinu sp. zn. 28 T 29/97 projednal a rozhodl 6 později napadlých nevazebních trestních věcí, JUDr. V. K. po podání obžaloby dne 11.12.1997 u časově nejmladší trestní věci jí kladené za vinu sp. zn. 28 T 47/97 projednala a rozhodla 18 později napadlých nevazebních trestních věcí, JUDr. F. H. po podání obžaloby dne 21.3.1997 u časově nejmladší trestní věci mu kladené za vinu sp. zn. 1 T 21/97 projednal a rozhodl 15 později napadlých nevazebních trestních věcí, JUDr. K. Š. po podání obžaloby dne 25.2.1997 u časově nejmladší trestní věci mu kladené za vinu sp. zn. 2 T 13/97 projednal a rozhodl 7 později napadlých nevazebních trestních věcí, JUDr. J. K. po podání obžaloby dne 20.11.1997 u časově nejmladší trestní věci jí kladené za vinu sp. zn. 2 T 73/97 projednala a rozhodla 17 později napadlých nevazebních trestních věcí.
Dále kárný senát Nejvyššího soudu doplnil dokazování k posouzení toho, zda kárně obvinění soudci měli možnost jim za vinu kladené nevazební trestní věci s více obviněnými nařizovat do rozměry odpovídající jednací síně, zejména tedy, zda takové jednací síně byly v posuzovaném období volné. Z vyjádření JUDr. K. Š., v posuzovaném období místopředsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem pro věci trestní, bylo zjištěno, že soudci prvostupňové trestní agendy Krajského soudu v Ústí nad Labem v období let 1995-2000 měli k dispozici pro svá jednání dvě jednací síně. Třetí jednací síň pro jejich jednání přibyla na konci roku 1998. Tyto jednací síně půjčovali odvolacím senátům při projednávání věcí s více obviněnými, v obdobných případech půjčovali jednací síně i Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Tyto jednací síně byly vytíženy na 70-90%. Jen velice těžko by se našla trestní věc, kterou by bylo možno ihned nařídit na jeden nebo dva dny do té které konkrétně volné jednací
síně. Bylo velice těžké nařídit skupinovou nevazební trestní věc, aniž by kolidovala s jinými, zejména vazebními věcmi. K tomuto vyjádření se připojila i místopředsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci Mgr. H. B. s tím, že na pobočce v Liberci měli prvostupňoví krajští trestní soudci k dispozici do poloviny roku 1999 pouze jednu jednací síň, od té doby jim přibyla druhá jednací síň, do které se nevešli více jak dva obžalovaní. Vytíženost těchto jednacích síní byla stejná jako v Ústí nad Labem.
Kárný senát Nejvyššího soudu tedy po doplnění dokazování může uzavřít, že kárně obvinění soudci JUDr. F. H., JUDr. J. H., JUDr. V. K., Mgr. K. K., JUDr. J. K. a JUDr. K. Š. v postupně přebíraných trestních věcech, jak je uvedeno ve výrocích napadeného rozhodnutí, a po dobu tam uvedenou, neučinili žádný procesní úkon směřující k meritornímu projednání věci, přičemž některé nevazební věci později napadlé vyřídili. Pokud se týká jednacích síní, které mohly být v posuzovaném období použity k projednávání zmiňovaných trestních věcí, zejména trestních věcí s více obviněnými, bylo zjištěno, že jednací síně, které měli kárně obvinění soudci k dispozici, nemohly být použity bez toho, aby nebylo ohroženo projednávání jiných, zejména vazebních trestních věcí.
Podle § 2 odst. 1 cit. kár. zak. kárným proviněním je zaviněné porušení služebních povinností soudce nebo chování, jímž soudce narušuje důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudců. Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, ukládá soudcům povinnost rozhodovat bez průtahů. Trestní řád v § 2 odst. 4 stanoví soudci povinnost trestní věci projednávat co nejrychleji a s plným šetřením občanských práv zaručených Ústavou. V § 71 odst. 1 tr. ř. je orgánům činným v trestním řízení uložena povinnost vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením.
Ze shora podaných skutkových zjištění je zřejmé, že kárně obvinění soudci porušili služební povinnosti soudce uvedené v § 5 odst. 1 zák č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť v posuzovaných trestních věcech nerozhodovali bez průtahů. Za zcela zásadní otázku považuje kárný senát Nejvyššího soudu zjištění, zda
k porušení služebních povinností u těchto soudců došlo z a v i n ě n ě podle § 2 cit. kár. zák. Zde je namístě vytknout kárnému senátu Vrchního soudu v Praze, že v napadeném rozhodnutí se otázkou zavinění u kárně obviněných soudců nezabýval dostatečně.
Zavinění je vnitřní, psychický stav kárně obviněného soudce k podstatným složkám kárného provinění. Zavinění, a to úmyslné i nedbalostní, je vybudováno na složce vědění a na složce vůle. Složka vědění zahrnuje vnímání člověka, to je odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností. Složka vůle zahrnuje především chtění nebo srozumění (u úmyslného zavinění), u vědmě nedbalostního zavinění pak spoléhání bez přiměřených důvodů, že k porušení či ohrožení zájmů chráněných zákonem nedojde.
Kárně obvinění soudci JUDr. F. H., JUDr. J. H., JUDr. V. K., Mgr. K. K., JUDr. J. K. a JUDr. K. Š. v otázce zavinění nepochybně naplnili jeho složku vědění. Bylo jim známo - věděli, že v posuzovaných trestních věcech po shora uvedenou dobu neučinili žádný procesní úkon směřující k meritornímu projednání věci. Nepodařilo se však prokázat, že u těchto kárně obviněných soudců byla naplněna i složka volní jejich zavinění, tzn. jejich vůle způsobit průtahy ve zmiňovaných trestních věcech (chtění, srozumění či spoléhání bez přiměřených důvodů, že k průtahům ve zmiňovaných trestních věcí nedojde).
Kárný senát Vrchního soudu v Praze v napadeném rozhodnutí na č.l. 42, 44, 46 - 48, 67 - 68 správně uvádí celou řadu skutečností, které volní složku zavinění kárně obviněných soudců popírají, ba vylučují. Zásady pro výpočet potřeby pracovníků krajských soudů, krajských obchodních soudů a okresních soudů v České republice, které vydalo Ministerstvo spravedlnosti pod č.j. 1154/96 - OOD, v případě krajských soudů v agendě T jako měřítko stanoví 33 obviněných osob na soudce ročně. Podle tohoto hlediska se pro potřebu plánování a organizace propočítával počet soudců v prvostupňové trestní agendě krajského soudu, a to z nápadu za předchozí rok. Na trestní věci z minulých let převáděné se nabral zřetel. Tento postup odsuzoval krajský soud k tomu, aby se u něho nedodělky z minulých let stále převáděly a při nenaplnění plánovaných stavů aby dále narůstaly. Na jejich vyřízení v „přijatelné lhůtě“ nebyla při tomto přístupu žádná naděje. K tomu, aby soudci agendy T za předpokladu nulové pracovní neschopnosti vyřídili veškerý nový nápad za kalendářní rok, chyběli jim trvale 2 až 4 kolegové. Kdyby však měli také vyřídit staré nedodělky přebírané z minulých let v přijatelné lhůtě jednoho roku, jich bylo např. v roce 1999 zapotřebí podle „norem“ Ministerstva spravedlnosti celkem třicet. Na tento nápad ve skutečnosti bylo jen 7,5 soudce. S kapacitou na vyřízení nedodělků ministerstvo nepočítalo. Za této situace byl a je krajský soud odsouzen k tomu, aby před sebou po léta hrnul stále se zvyšující nápad nedodělků z minulých let. Z přehledu o pracovní výkonnosti kárně obviněných soudců v letech 1995 - 2000 vyplývá, že všichni kárně obvinění soudci po léta podávali a podávají dobré pracovní výkony, přihlédneme-li k tomu, že JUDr. Š. jako místopředseda soudu vyřizoval toliko polovinu nápadu připadajícího na předsedu senátu, a vezmeme-li v úvahu počet dnů omluvených zejména pro nemoc. JUDr. H. měl v těchto letech pracovní neschopnost celkem po dobu 258 dnů. Při vysokých pracovních výkonech byla kvalita rozhodování u kárně obviněných soudců v průměru dobrá, jak o tom svědčí nízký počet zrušených a vrácených věcí k novému projednání a rozhodnutí. Předloženými listinami byly také potvrzeny i ztížené osobní podmínky pro výkon funkce, tak jak byly ze strany kárně obviněných soudců uváděny. U JUDr. H. to byla opakovaně vážná nemoc, u JUDr. K. častá nemocnost dvou malých dětí.
Kárný senát Vrchního soudu v Praze na č.l. 46 - 48 napadeného rozhodnutí konstatuje, že v pravidelných rozborech neskončených a nepravomocných věcí prvostupňové trestní agendy, které Krajský soud v Ústí nad Labem zasílal odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti, se objevují četná upozornění na objektivní nedostatky, které brání rychlejšímu vyřizování věcí - nedostatek trestních soudců, špatná situace v obsazení oddělení prvostupňových věcí, malý počet přísedících, kteří se často k soudu nedostavují a nemají zájem o déle trvající procesy. Dne 12. 6. 2000 se tehdejší předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. V. P. obrátil na ministra spravedlnosti s osobním dopisem, ve kterém jsou uvedeny výhrady proti stanovení počtu soudců pro Krajský soud v Ústí nad Labem pro rok 2000, přičemž je konstatováno, že od roku 1975 nebyly ani v jednom roce obsazeny všechny soudcovské funkce. Do roku 1990 se počet chybějících soudců pohyboval v rozmezí 5 – 15 %, od r. 1990 se počet chybějících soudců dramaticky zvýšil, např. v r. 1994 chybělo 41 % soudců, v r. 1995 37 % soudců, v r. 1996 37 % soudců, v r. 1997 29 % soudců a v letech 1998-1999 25 % soudců. Tehdejší místopředseda pro trestní úsek Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. K. Š. opakovaně upozorňoval předsedu soudu na neuspokojiví stav na trestním úseku, např. ve zprávě z 31. 5. 1998 zdůrazňuje nutnost zvýšit
počty soudců i administrativních pracovníků a na to navazující potřebu míst v kanceláři, ve zprávě z 9. 11. 1999 upozorňuje na problémy s obsazováním jednacích síní, statisticky vypočítává, že stávající jednací síně jsou maximálně vytíženy a téměř permanentně obsazeny. Soudci mají zájem soudit a při projednávání toho, kdo ve které síni bude soudit, došlo dokonce opakovaně k hádce o jednací síň. V otázce obsazení jednacích síní Krajského soudu v Ústí nad Labem učinil kárný senát Nejvyššího soudu vlastní zjištění, z nichž vyplývá, že jednací síně, které měli kárně obvinění soudci k dispozici, nemohly být použity k projednání věcí, u kterých byly zjištěny průtahy, bez toho, aby nebylo ohroženo projednávání jiných, zejména vazebních trestních věcí.
V neposlední řadě kárný senát Vrchního soudu v Praze na č.l. 67 - 68 napadeného rozhodnutí v souladu s provedenými důkazy uzavírá, že v kárném řízení nebylo prokázáno, že by si kárně obvinění soudci vybírali lehčí případy obecné kriminality a obtížné hospodářské věci ponechávali bez projednávání. Ani ministr spravedlnosti ve svých návrzích na kárné řízení nevytýká kárně obviněným soudcům, že by nepodávali dostatečný výkon. V kárném řízení také nebylo zjištěno, že by soudci, kteří před kárným senátem stojí, nebyli pracovití, a že by se nesnažili výkonu své funkce věnovat všechen svůj pracovní čas a úsilí. Někteří tak činili na úkor svého osobního volna a přes problémy se zdravotním stavem. V řízení se potvrdilo, že situace, která se za více posledních let vyvinula na úseku prvostupňové trestní agendy u Krajského soudu v Ústí nad Labem, byla neuspokojivá až kritická. Tuto situaci soudci nevyvolali, vznikla zaviněním jiných orgánů a osob, přičemž tyto orgány a osoby zatím k odpovědnosti volány nebyly.
Z výše uvedených zjištění je zřejmé, že kárně obvinění soudci neporušili své v soudcovské povinnosti zaviněně. Neplnění těchto soudcovských povinností bylo zapříčiněno objektivními okolnostmi - nedostatečnou péčí státu (moci výkonné) o zabezpečení podmínek pro řádný chod justice u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Zde je třeba poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1994 , sp. zn. IV. ÚS 55/94, který cituje ve svém rozhodnutí na č.l. 37 i kárný senát Vrchního soudu v Praze. Ústavní soud v tomto nálezu vyslovil, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a
Úmluvě byly respektovány. V dalším svém nálezu (III. ÚS 218/1997 ze dne 4. 12. 1997) pak svůj právní názor blíže rozvedl takto: „Není pochyb o tom, že „stát“ v citované právní větě nelze stáhnout k vlastní jurisdikční složce soudní moci, ale výlučně na tu její část, jíž náleží, jako části výkonné moci veřejné, správa soudů a která je od vlastní jurisdikce přísně oddělena, a do jejíž výlučné pravomoci spadá povinnost rozdělení soudu napadlé agendy, stejně tak jako povinnost dbát na řádné a dostatečně personální obsazení jednotlivých soudů. Orgánem, jemuž tedy svědčí posléze zmíněná povinnost, nejsou tedy obecné soudy jako jurisdikční část soudní moci, ale Ministerstvo spravedlnosti, a proto povinnost plynoucí z citované právní věty míří nikoli vůči obecným soudům jako takovým, ale vůči němu. Jestliže ústavní záruka spravedlivého procesu vyžaduje, aby ochrana právům (čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) byla poskytována bez zbytečných průtahů, nelze adjektivu „zbytečných“ rozuměti jinak, než že při jeho výkladu - ve vztahu k obecným soudům - je nezbytné vycházet z reálných možností, jimiž tyto soudy disponují; řečeno jinými slovy o zbytečné průtahy ve smyslu porušení ústavních zásad spravedlivého procesu (tj. „stanoveného postupu“ - čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“) půjde zpravidla jen tehdy, jestliže tyto průtahy in concreto vzniknou špatnou či nevhodnou organizací práce, za niž nese odpovědnost příslušný funkcionář soudu nebo jsou založeny dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho straně“.
Chybná je úvaha kárného senátu Vrchního soudu v Praze, která je zmíněna na č.l. 68 - 69 napadeného rozhodnutí, že v obecné poloze spočívá zavinění šesti kárně obviněných soudců v tom, že svou energii soustředili na agendu, která byla dlouhodobě sledována se zvýšeným zájmem. Starší nevazební spisy v několika případech odsunuli. Při vyčerpané pracovní kapacitě zbyla kárně obviněným soudcům jediná cesta, jak se věnovat i dalším nevazebním věcem, a to zvětšit intervaly mezi věcmi přednostně vyřizovanými (např. vazebními věcmi) a ostatními mladšími nevazebními věcmi tak, aby tyto trestní věci navzájem byly v přiměřených relacích, aby na jedné straně nevznikla skupina věcí přednostně vyřizovaných a na straně druhé sice ojedinělé, ale výstražné případy, kterými se soudce po dlouhou dobu nezabývá. Podle názoru kárného senátu Nejvyššího soudu by takový postup kárně obviněných soudců byl v rozporu s § 71 odst. 1 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením. Východiskem pro kárně obviněné soudce nebylo ani dodržovat časové řady pro vyřizování věcí stejné přednostní kategorie, neboť tímto postupem by se průměrné lhůty pro vyřízení věcí prodloužily, kdežto postupem zvoleným kárně obviněnými soudci průtahy v několika málo věcech u každého z nich byly vyváženy zrychleným řízením v desítkách jiných věcí. Dodržování časových řad pro vyřizování věcí stejné přednostní kategorie lze na soudcích spravedlivě požadovat tehdy, jestliže jsou jim mocí výkonnou (Ministerstvem spravedlnosti a správou jednotlivých soudů) zajištěny všechny potřebné personální i materiální předpoklady pro řádný výkon soudnictví (dostatek soudců, odborného administrativního personálu, technického vybavení soudů, dostatek jednacích síní). Tyto úkoly státní správy soudů jsou stanoveny v § 16 odst. 1 zák. č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Pro úplnost zbývá dodat, že žádný právní předpis výslovně nestanoví pro soudce povinnost dodržovat časové řady pro vyřizování věcí stejné přednostní kategorie.
Ze všech výše uvedených důvodů tedy kárnému senátu Nejvyššího soudu ĆR nezbylo, než za použití § 16 odst. 4 cit. kár. zák. kárně obviněné soudce JUDr. F. H., JUDr. J. H., JUDr. V. K., Mgr. K. K., JUDr. J. K. a JUDr. K. Š. v plném rozsahu zprostit kárného provinění uvedeného
v návrzích ministra spravedlnosti ze dne 26. 1. 2001, neboť jim nebylo možno prokázat, že se kárných provinění či závažných kárných provinění dopustili zaviněně (§ 2 odst. 1 odst. 2 cit. kár. zák.).
Podle § 18 odst. 4 cit. kár. zák. bylo zamítnuto odvolání předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. M. K., které bylo v zákonné lhůtě podáno proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2001, sp. zn. Ds 1-8/01, neboť podle § 18 odst. 2 písm. b), písm. c) cit. kár. zák. může odvolání podat orgán, který podal návrh na zahájení kárného řízení , proti rozhodnutí podle § 11 a podle § 16 odst. 1 a odst. 3-6 předseda příslušného soudu (§ 6 odst. 2) ministr spravedlnosti proti rozhodnutí podle § 11, § 16 odst. 1 a odst. 3-6, byla-li věc postoupena kárnému senátu orgánem činným v trestním řízení. V daném případě předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem nepodal návrh na zahájení kárného řízení ani se nejedná o věc postoupenou kárnému senátu orgánem činným v trestním řízení, takže odvolání podat nemohl.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2001
JUDr. O. J., CSc.
předseda kárného senátu :