Nejvyšší soud

29 Cdo 3307/2016

Soud v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku musí nejprve posoudit soulad napadeného rozhodnutí orgánu spolku se zákonem a stanovami teprve poté, kdy dospěje k závěru, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon či stanovy, zvažuje, zda je na místě vyslovit jeho neplatnost, či zda je – s ohledem na konkrétní okolnosti – naplněn některý z důvodů upravených v § 260 o. z., pro které nelze neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovit. Závěrem soudu o tom, že napadeným rozhodnutím orgánu spolku byl porušen zákon či stanovy (a to bez ohledu na to, zda soud vyslovil neplatnost tohoto rozhodnutí či zda návrh zamítl podle § 260 o. z.), je pak vázán i soud rozhodující o případném nároku člena spolku na přiměřené zadostiučinění podle § 261 o. z. S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s., v němž jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s.].

21 Cdo 1142/2018

21 Cdo 1777/2018

27 Cdo 1970/2018

29 Cdo 3245/2016

29 Cdo 217/2018

29 NSČR 85/2018

29 NSČR 88/2018

21 Cdo 1613/2018

29 ICdo 48/2018

29 NSČR 49/2018

29 NSČR 78/2018

20 Cdo 2659/2018

26 Cdo 672/2018

27 Cdo 4908/2017

8 Tz 29/2018

21 Cdo 1724/2018

11 Tcu 36/2018

8 Tdo 774/2018

6 Tdo 669/2018

7 Tdo 883/2018

11 Tdo 544/2018

20 Nd 203/2018

20 Cdo 2050/2018

20 Cdo 1826/2018

8 Tz 16/2018

32 Cdo 5331/2017

20 Cdo 1998/2018

11 Tdo 628/2018

11 Tdo 736/2018

20 Cdo 2438/2018

3 Tdo 725/2018

Skutečnost, že soudce je v postavení poškozeného v dřívější trestní věci obviněného, ve které je obviněný stíhán pro jednání, jímž měl soudce v nyní posuzované věci zcela účelově křivě obvinit ze spáchání trestného činu, nemůže sama o sobě vyvolat podjatost soudce podle § 30 odst. 1 tr. ř. Při posuzování objektivního hlediska poměru soudce k projednávané věci či osobě nelze přehlédnout, že soudce je vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, lze-li mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti, protože vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94).

11 Tdo 116/2018

11 Tdo 775/2018

20 Cdo 2464/2018

8 Tz 22/2018

20 Cdo 1435/2018

8 Tdo 816/2018

7 Tdo 845/2018

7 Tdo 838/2018

20 Cdo 2614/2018

26 Cdo 737/2018

26 Cdo 4176/2017

8 Tz 11/2018

11 Tcu 29/2018

20 Cdo 1363/2018

3 Tdo 830/2018

11 Tcu 17/2018

11 Tdo 204/2018

7 Tdo 437/2018