Nejvyšší správní soud

1 Azs 37/2006

I. Rozhodoval-li krajský soud před 13. 10. 2005 o žádosti o odkladný účinek žaloby směřující proti rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení pro nepřípustnost podle § 10a písm. b) a § 25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nemohl žádost zamítnout s odůvodněním, že žaloba je nadána odkladným účinkem přímo ze zákona: toto pravidlo totiž nebylo možno použít s ohledem na čl. 19 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 343/2003. II. I když byl žadatel přemístěn z České republiky do členského státu, který je příslušný k rozhodování o jeho žádosti o udělení azylu, v den vydání rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 písm. h) zákona o azylu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 350/2005 Sb., může se účastnit projednávání své věci před soudem v České republice, jak mu to zaručuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nelze účinně namítat porušení tohoto práva jen z toho důvodu, že jeho uplatňování může být spojeno s administrativními obtížemi. III. Žadatel o udělení azylu nemůže v řízení o žalobě s úspěchem tvrdit, že přemístěním podle čl. 19 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 343/2003 byl porušen zákaz mučení (čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), protože v souladu s odůvodněním nařízení se všechny členské státy Evropské unie považují za bezpečné země. Žaloba proti rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 350/2005 Sb., je tak účinným prostředkem nápravy ve smyslu čl. 13 Úmluvy.

8 As 61/2005

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nemá povinnost vyhlásit licenční řízení vždy v případě existence neobsazeného kmitočtu, ale může se zabývat posouzením otázky, zda je takový kmitočet dostatečně bonitní, tj. zda může být samostatným předmětem licenčního řízení, či zda bude využit pouze jako kmitočet dokrývací, ke zlepšení existujícího územního pokrytí držitelem jiné licence – za její současné změny. Neumožňuje-li přitom bonita

57 Ca 166/2005

Působení na odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody prostřednictvím konkrétních pokynů a příkazů není rozhodováním o právech či povinnostech odsouzených v oblasti veřejné správy, nýbrž projevem „řízení“ odsouzených individuálními pokyny a rozkazy Vězeňské služby v rámci právního vztahu nuceně založeného vykonatelným rozsudkem soudu o uložení trestu odnětí svobody. Pouze v případě, že by takovým aktem „řízení“ bylo rozhodnuto i o veřejném subjektivním právu či povinnosti odsouzeného, vystupovala by v konkrétní věci Vězeňská služba či její složka jako správní orgán ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

62Ca 15/2006

I. Není-li konkrétní plnění ve prospěch zadavatele zahrnuto do rozpočtu zadavatele pro příslušný kalendářní rok, nemá-li být podle zadávací dokumentace v příslušném kalendářním roce na vrub takového rozpočtu ani fakticky plněno a není-li ani jinak prokázáno, že by měl zadavatel úmysl zadat příslušnou veřejnou zakázku v průběhu příslušného kalendářního roku již v době schvalování rozpočtu na takový kalendářní rok, nemá zadavatel povinnost předběžného oznámení podle § 29 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách. II. Podle § 54 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, stanoví lhůtu pro podání nabídek pouze zadavatel; jen lhůta splňující podmínky stanovené oběma odstavci § 54 citovaného zákona je lhůtou zákonnou. Orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek při posouzení otázky, zda byla lhůta pro podání nabídek stanovena v souladu se zákonem, musí posoudit jak skutečnost, zda byla dodržena zákonem předepsaná minimální lhůta podle § 54 odst. 2 zákona č. 40/2004 Sb., tak skutečnost, zda konkrétní lhůta odpovídá „druhu“ a „charakteru“ veřejné zakázky podle § 54 odst. 1 citovaného zákona. III. Zohledněním „druhu“ a „charakteru“ veřejné zakázky podle § 54 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, se rozumí zejména zohlednění konkrétního obsahu i rozsahu plnění a potřebné doby pro seriózní zvážení účasti v zadávacím řízení a pro zpracování samotné nabídky.

57 Ca 62/2005

I. Povinností prokázat vlastnické nebo jiné právo k pozemku nebo ke stavbě ve smyslu § 58 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 zatížil zákonodárce výlučně stavebníka; přenesení důkazního břemene na jiného účastníka řízení při jejím nesplnění ze strany stavebníka postrádá zákonnou oporu. II. Pokud stavebník vlastnické či jiné právo k pozemku neprokáže, nemůže stavební úřad postupovat podle § 137 odst. 3 stavebního zákona z roku 1976 a učinit si o věci úsudek sám, přestože je splněna podmínka námitek občanskoprávní povahy uplatněných jiným účastníkem stavebního řízení.

5 Ca 25/2005

Je-li vedoucí organizační složky zahraniční právnické osoby ze zákona (§ 13 odst. 3 obchodního zákoníku) oprávněn činit za podnikatele veškeré právní úkony týkající se organizační složky, je třeba dovodit, že je též oprávněn v tomto rozsahu udělit jménem podnikatele (zahraniční právnické osoby) plnou moc k zastupování ve správním řízení.

361 Ca 246/2005

Správce daně nemůže uložit daňovému subjektu pokutu podle § 37 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, z důvodu, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno dle § 31 odst. 9 téhož zákona.

10 Ca 155/2006

Smyslem a účelem podmínky pro udělení státního občanství dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, je vyloučit z možnosti nabytí státního občanství České republiky žadatele, který po dobu svého dosavadního pobytu na území České republiky porušoval pobytový režim cizince, neboť je zde oprávněné nebezpečí, že by takový cizinec pokračoval v závažném porušování právních povinností i jako občan České republiky, a je zde tudíž veřejný zájem na tom, aby takový cizinec občanství České republiky nenabyl. Porušení povinnosti ohlásit cizinecké policii změny pobytu cizince, pokud není motivováno snahou zatajit skutečný pobyt cizince, a vytvořit si tak prostor k protiprávní činnosti, lze považovat pouze za formální opominutí, které samo o sobě nezakládá nesplnění zmíněné zákonné podmínky pro udělení státního občanství České republiky.

2 Ao 1/2006

Úřední sdělení, jímž dává Česká národní banka v souladu s § 49b odst. 6 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, na vědomí výklad ustanovení zákona č. 87/1995 Sb., týkajících se způsobu zápočtu uhrazovací povinnosti členů do kapitálu družstevní záložny, není opatřením obecné povahy ve smyslu § 101a s. ř. s.

52 Ca 71/2006

Zjistí-li soud v řízení o návrhu na neplatnost voleb do obecního zastupitelstva (§ 60 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů) pochybení okrskové volební komise spočívající v chybném uvedení počtu odevzdaných platných hlasů pro kandidátní listinu jedné volební strany a jejího kandidáta, které se projevilo nejen ve vyhlášených výsledcích voleb, ale i v nesprávném rozdělení mandátů do zastupitelstva obce, rozhodne se zřetelem k zásadám právní jistoty a legitimního očekávání pouze o neplatnosti volby toho kandidáta, který by dle skutečných výsledků voleb nezahrnujících uvedenou chybu mandát Při dalším postupu podle zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, je příslušný volební orgán se zřetelem k zachování principu spravedlivé rovnováhy (fair balance

44 Ca 155/2006

Legálnost hlasování ve volbách do zastupitelstva obce nemůže být zpochybněna toliko blíže nepodloženými domněnkami navrhovatelů. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani úkon okrskové volební komise (pokus zaměřený na ověření funkčnosti volební pásky) uskutečněný až po skončení hlasování a oznámení výsledků voleb, zvláště je-li výsledek pokusu v rozporu s obsahem zápisu vyhotoveného okrskovou volební komisí bezprostředně po skončení hlasování a vyhlášení výsledků voleb, v němž okrsková volební komise neuvedla žádné okolnosti, které by mohly mít vliv na výsledek hlasování.

15 Ca 232/2006

Skutečnost, že starosta obce podle § 15 písm. d) zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, stanovuje před volbami do zastupitelstva obce minimální počet členů okrskové volební komise, znamená, že stanoví jejich konkrétní počet, a nikoliv početní rozpětí. Od tohoto počtu se pak striktně odvíjí počet členů volební komise, které je starosta v případě neobsazených míst ve volební komisi jednotlivými volebními stranami oprávněn podle § 17 odst. 2 věty druhé téhož zákona do této komise jmenovat.

9 Ca 286/2004

Bude-li platební výměr, jímž správce daně sdělil žalobci předpis daňového penále (§ 63 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), následně zrušen, bude správce daně nutně povinen přehodnotit realizované převedení části žalobcova přeplatku na dani (§ 64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) na úhradu tohoto penále. Tato možná budoucí eventualita však nemůže zpětně zpochybnit zákonnost rozhodnutí správce daně o převedení žalobcova přeplatku na dani na úhradu splatného daňového nedoplatku, ani zákonnost napadeného rozhodnutí o zamítnutí reklamace proti rozhodnutí o převedení přeplatku zkoumanou soudem výhradně z hlediska skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí.

10 Ca 236/2006

Pokud provozovatel rozhlasového vysílání ze zákona začal z konkrétního vysílacího stanoviště šířit v rozhlasovém analogovém vysílání namísto dosavadního programu regionálního studia program jiný, který za program regionálního studia ani za celoplošný rozhlasový program nelze považovat, a způsobil tak mezery v územním pokrytí vysílání dosavadního programu regionálního studia, překročil tím taxativně vymezený rámec rozhlasových programů pro analogové vysílání dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a porušil svou povinnost naplňovat veřejnou službu vysíláním rozhlasových programů regionálních studií s využitím části kmitočtového spektra umožňující pokrytí území České republiky. Takové jednání však nelze postihnout jako nedodržení technických parametrů vysílání dle § 60 odst. 2 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, neboť se v daném případě nejedná o nepovolenou změnu technických parametrů, tedy změnu kmitočtu, vyzářeného výkonu či vysílacího stanoviště, ale o změnu obsahu vysílání.

7 As 81/2005

I. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, chápe jako reklamu každé sdělení, které kumulativně obsahuje následující tři prvky: musí se jednat o veřejné oznámení, dále musí být vysíláno za úplatu a konečně musí sloužit zejména k podpoře prodeje či nákupu výrobků nebo služeb [srov. § 2 odst. 1 písm. l) tohoto zákona, před novelou provedenou zákonem č. 235/2006 Sb.]. Oproti tomu sponzorování [písm. o) tamtéž, před novelou provedenou zákonem č. 235/2006 Sb.] má dle uvedeného zákona dva definiční znaky: existenci příspěvku na financování pořadů a účel vynaložení takovéhoto příspěvku, tj. propagace obchodní firmy, obrazového symbolu či ochranné známky, tedy buď identifikačních údajů podnikatele nebo fyzické osoby či jeho výrobků. II. Sponzorský vzkaz může obsahovat reklamní sdělení v širším slova smyslu, tj. sdělení veřejně propagující obchodní firmu, výrobek, zboží či službu, a dále i slogan, tj. určité slovní spojení charakterizující podnikatele či jeho výrobek, zboží nebo službu. Základním účelem sponzorování je vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků (tzv. goodwill III. Klasickým příkladem sponzorského vzkazu vytvořeného dle zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání tak bude grafická prezentace loga sponzora či jeho výrobku doprovázená sloganem charakterizujícím sponzora či výrobek, spíše statického charakteru, s uvedením, že se jedná o sponzora konkrétního pořadu. V žádném případě však nemůže jít o takové ztvárnění, kde by ústředním motivem bylo přesvědčení diváka o koupi určitého výrobku (§ 53 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání) zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s podobnými, či nějaký reklamní příběh, tj. dynamický charakter vysílaného sdělení.

1 Afs 28/2006

Pokud spoluvlastníci zruší a vypořádají spoluvlastnictví k několika nemovitostem tak, že každý z nich bude nadále výlučným vlastníkem některé z těchto nemovitostí, přičemž hodnota nemovitostí každého z nich bude odpovídat hodnotě spoluvlastnických podílů, nepodléhá takové zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dani z převodu nemovitostí [a to ani podle § 9 odst. 1 písm. a) a ani podle § 9 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí].

7 As 10/2006

Vyhodnotil-li správní orgán námitky uplatněné za účinnosti dříve platného zákona o ochranných známkách (č. 137/1995 Sb.), formulované s přihlédnutím k obsahu a mezím této dřívější právní úpravy, dle právní úpravy nové (zákon č. 441/2003 Sb.), aniž namítateli umožnil vyjádřit se k posuzované věci právě s přihlédnutím k nové právní úpravě, zkrátil tímto postupem žalobce na jeho procesních právech.

3 Azs 11/2006

Odnětí azylu z některého z důvodů podle § 17 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neukládá Ministerstvu vnitra povinnost posuzovat případné důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu; tyto důvody je třeba zkoumat při odnímání humanitárního azylu postupem podle § 17 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

3 As 55/2005

Skutečnost, že opatření k nápravě uložené správním orgánem prvního stupně již bylo realizováno, nemůže být důvodem pro to, aby odvolací orgán – vyhoví-li odvolání opomenutého účastníka řízení – nevrátil věc k dalšímu řízení správnímu orgánu prvního stupně.

8 As 27/2005

Řízení podle § 69 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, má za cíl pouze transformaci honiteb do stavu odpovídajícího nové zákonné úpravě (§ 69 odst. 1 zákona) stejně jako odpovídající změnu honebních společenstev (§ 69 odst. 2 zákona). V rámci těchto řízení proto může být řešen soulad dříve uznaných honiteb, které zůstávají zachovány, s novou právní úpravou (§ 69 odst. 1 zákona), nikoliv však změna těchto honiteb, která je sice možná, ale pouze v rámci odpovídajících ustanovení zákona o myslivosti.

2 Afs 120/2006

Soudní řád správní v § 69 stanoví, který orgán má v řízení postavení žalovaného. Změna místní příslušnosti správce daně nemá na jeho postavení žádný vliv. Změny v osobě žalovaného nelze dosáhnout ani návrhem žalovaného podle § 107a odst. 1 o. s. ř., podaným v kasačním řízení.

15 Ca 191/2006

Pravidla pro počítání lhůt stanovená v § 14 odst. 6 a 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se použijí pro počítání lhůt hmotněprávních i procesních. Den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, se do běhu lhůty nezapočítává.

3 Ads 39/2013

Oznámení České správy sociálního zabezpečení o přiznání náhrady důchodu vydané na základě usnesení vlády č. 1248 ze dne 1. 11. 2006 týkajícího se finančního zabezpečení občanů České republiky přesídlivších z Kazachstánu do České republiky není rozhodnutím o dávce důchodového pojištění. Tato náhrada je nenárokovým plněním ze státního rozpočtu České republiky. Z toho důvodu proti oznámení o přiznání náhrady důchodu nejsou námitky (§ 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) přípustné.

8 Ads 93/2019

Doba pobírání náhrady starobního důchodu v návaznosti na usnesení vlády č. 1248 ze dne 1. 11. 2006 k Postupu při dokončení přesídlení osob s prokázaným českým původem (krajanů) z Kazachstánu není vyloučenou dobou ve smyslu § 16 odst. 4 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

31 Ca 135/2005

Je-li zadávací řízení v režimu zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ukončeno (tedy je-li již uzavřena smlouva na realizaci veřejné zakázky s vítězným uchazečem dle § 40 citovaného zákona), není tím vyloučena možnost orgánu dohledu zabývat se ex officio Jestliže je takové přezkumné řízení zahájeno, musí v něm být rozhodnuto ve smyslu § 59 a 60 citovaného zákona, což představuje i možnost zrušení rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky.

7 Afs 1/2007

Ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech řízení.

9 Ca 203/2004

V souladu s § 12 odst. 3 písm. d) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, příslušela ve věcech služebního poměru celníků Ministerstvu financí působnost, která podle zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, přísluší Ministerstvu vnitra. Pokud tedy podle § 64 odst. 5 zákona č. 186/1992 Sb. do působnosti Ministerstva vnitra mj. náleželo stanovit prováděcím předpisem podrobnosti o sjednávání dohod o rozšíření nebo zvýšení vzdělání policistů, ve věcech služebního poměru celníků spadalo vydání takového prováděcího předpisu do působnosti Ministerstva financí. Proto při určení výše náhrady, kterou je správní orgán oprávněn na žalobci – bývalém celníku požadovat v důsledku nesplnění jeho závazku setrvat po sjednanou dobu ve služebním poměru, nelze aplikovat výnos Ministerstva vnitra České republiky č. 374/1992 Sb., kterým se provádí zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, a v něm stanovenou maximální částku výše nákladů vynaložených na zvýšení vzdělání.

1 As 28/2006

I. Pojem „pravděpodobnost záměny ochranné známky“ zahrnuje posouzení jak podobnosti označení, tak i jimi chráněných výrobků nebo služeb, a to jako dva neopomenutelné a vzájemně se ovlivňující faktory. Menší podobnost mezi těmito výrobky nebo službami může být vykompenzována větší podobností mezi známkami a naopak. II. Dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobků nebo služeb takto označených očekává, a věnuje jí svou důvěru. Ochrana poskytovaná známce s dobrým jménem není podmíněna zjištěním, že mezi známkou s dobrým jménem a označením existuje takový stupeň podobnosti, že by v příslušné části veřejnosti existovala mezi nimi pravděpodobnost záměny. Pro stupeň podobnosti mezi známkou s dobrým jménem a označením je postačující, že si příslušná část veřejnosti vytvoří spojení mezi označením a známkou.

2 As 8/2006

I. Rozhodnutí stavebního úřadu o omezení vlastnického práva a o určení výše a způsobu náhrady jsou samostatné výroky, přičemž správnímu soudu přísluší přezkoumávat pouze výrok, který spadá do práva veřejného. Zabýval-li se správní soud věcně i otázkou poskytnuté náhrady, pochybil. V takovém případě Nejvyšší správní soud po zrušení rozsudku krajského soudu vrátí věc krajskému soudu pouze v části týkající se veřejného práva, v části soukromoprávní žalobu odmítne. II. Nahradil-li odvolací orgán výrokem odvolacího rozhodnutí v plném rozsahu rozhodnutí vydané v prvém stupni, a učinil-li jak jeho výrok, tak i jeho odůvodnění součástí výroku odvolacího rozhodnutí, přičemž jej formuloval tak, jako by byl vydán orgánem prvého stupně, je třeba takové rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.

3 Ads 15/2006

Ustanovení § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nestanoví jako podmínku vzniku nároku na příplatek k důchodu pobyt ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody v celých měsících; ze zákona vyplývá, že jakákoliv doba strávená ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody je dobou, za kterou má být poskytnuto odškodnění, v daném případě příplatek k důchodu. Uvedené ustanovení, stanovící příplatek k důchodu ve výši 15 Kč měsíčně za každý měsíc vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, je pak toliko technickým vyjádřením způsobu výpočtu tohoto příplatku.

3 Ads 76/2005

Žila-li žalobkyně jako matka nezaopatřených dětí (§ 20 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) řadu let s jiným mužem ve společné domácnosti spolu se svými nezaopatřenými dětmi a manželství bylo uzavřeno jeden den před smrtí tohoto muže, není splněna podmínka, že nezaopatřené dítě bylo vychováváno v rodině zemřelého (§ 50 odst. 3 téhož zákona). Žalobkyni proto nelze přiznat nárok na vdovský důchod podle § 50 odst. 2 písm. a) tohoto zákona.

7 Ans 1/2007

I. Před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je v řízení vedeném podle správního řádu č. 500/2004 Sb. třeba vždy nejprve vyčerpat procesní prostředek ochrany proti nečinnosti ve správním řízení, kterým je návrh nadřízenému správnímu orgánu dle § 80 odst. 3 správního řádu. II. Bylo-li správní rozhodnutí, které nabylo právní moci za účinnosti správního řádu č. 71/1967 Sb., správním soudem zrušeno již za účinnosti správního řádu č. 500/2004 Sb., postupuje se v dalším řízení podle nového správního řádu (§ 179 odst. 1 věta druhá správního řádu č. 500/2004 Sb., a contrario III. Nadřízeným správním orgánem stavebního úřadu městského obvodu nebo městské části je magistrát daného statutárního města, pokud není tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu města (§ 139 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích).

10 Ca 10/2005

Výluka kázeňských trestů ze soudního přezkumu podle § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

1 Afs 46/2006

Katastrální úřad zkoumá otázku povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí výlučně z hledisek vymezených v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem; není proto oprávněn tak činit z pohledu celé škály dalších podmínek, vztahujících se například k platnosti uzavírané smlouvy. Nezabýval-li se katastrální úřad ve svém rozhodnutí platností kupní smlouvy, nemůže správce daně tuto otázku pominout, ale musí si ji posoudit jako předběžnou (§ 28 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) a v rozhodnutí o vyměření daně z převodu nemovitostí uvést, proč kupní smlouvu považuje za platnou.

2 As 71/2005

Provádí-li orgán ochrany veřejného zdraví měření hluku z provozovny služeb bez přítomnosti provozovatele této služby, případně jeho zaměstnance či zástupce, a bez toho, aby provozovatel byl o měření vyrozuměn, postupuje v rozporu se zákonem [§ 88 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, § 12 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole]. S ohledem na zvláštní charakter měření hluku z provozoven služeb však není třeba, aby byl provozovatel služby o měření vyrozuměn dopředu a měření byl přítomen po celou jeho dobu. Naopak v zájmu zajištění řádného a pravdivého změření hluku je žádoucí, aby orgán ochrany veřejného zdraví v okamžiku, kdy již nebude možné účel měření zmařit, provozovatele, případně jeho zaměstnance či zástupce, který se v provozovně zdržuje, o probíhajícím měření vyrozuměl a přizval ho k účasti na něm.

62Ca 12/2006

I. Poskytují-li podle § 2 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob, pak soud rozhodující o žalobě proti rozhodnutí orgánu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek nemůže být považován za obecného protektora celého postupu zadavatele v rámci zadávacího řízení, ale toliko za protektora veřejných subjektivních práv svědčících žalobcům. II. Pokud byl žalobce (vyloučený uchazeč v zadávacím řízení podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách) vyloučen ze zadávacího řízení v souladu se zákonem, a to již pro nesplnění kvalifikace uchazeče a zároveň pro vyřazení jeho nabídky, pak se jeho subjektivních veřejných práv nemohl dotknout postup zadavatele či hodnotící komise po tomto vyloučení; proto namítá-li žalobce, že byl vyloučen v rozporu se zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, a zároveň uplatňuje další námitky proti postupu zadavatele a hodnotící komise v rámci zadávacího řízení, který s jeho vyloučením nesouvisí (in concreto III. Podle § 91 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, se nabídky v zadávacím řízení předkládají v českém jazyce, ledaže by zadavatel v oznámení zadávacího řízení požadoval její předložení kromě českého jazyka též v jiném jazyce; neuplatní-li tedy zadavatel takový požadavek jiného jazyka nabídky, musí být samotná nabídka včetně všech dokladů předkládaných jako její součást předložena v českém jazyce; nesplnění tohoto požadavku je podle konkrétních okolností buď důvodem pro vyřazení nabídky a vyloučení uchazeče z další účasti v zadávacím řízení podle § 59 odst. 5 téhož zákona, nebo pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace podle § 39 odst. 2 citovaného zákona. IV. Požadavek na doložení trestní bezúhonnosti (beztrestnosti) členů kolektivního statutárního orgánu uchazeče v zadávacím řízení se podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, vztahuje na všechny členy takového statutárního orgánu, nikoli jen na ty, kteří jsou za tento orgán v příslušném zadávacím řízení oprávněni jednat; nesplnění tohoto požadavku je důvodem pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace podle § 39 odst. 2 uvedeného zákona. V. Uchazeč v zadávacím řízení, který je zahraniční právnickou osobou, která má v České republice zřízenu organizační složku, dokládá podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, trestní bezúhonnost (beztrestnost) jak u všech členů kolektivního statutárního orgánu, tak u vedoucího organizační složky; nesplnění tohoto požadavku je důvodem pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace podle § 39 odst. 2 uvedeného zákona.

2 As 40/2006

Výčet povolených údajů v § 6a odst. 1 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, je taxativní

2 Azs 66/2006

I. Sexuální orientace žadatele o azyl může být podle okolností a s ohledem na poměry v zemi původu považována za znak jeho příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. II. Újma hrozící žadateli o azyl v důsledku opatření působících psychický nátlak (§ 2 odst. 6 zákona o azylu) nemusí být obdobně závažná jako újmy spočívající v ohrožení života nebo svobody, musí však být s nimi aspoň typově srovnatelná. III. Ustanovení § 91 zákona o azylu se mohou uplatnit i v případě, kdy naplnění skutkových podstat v něm uvedených je přičitatelné toliko soukromým osobám a kdy se na jejich naplnění veřejná moc vůbec nepodílí či se dokonce dějí v přímém rozporu s její vůlí.

20Cad 43/2006

Pro stanovení délky trvání vazby a výkonu trestu odnětí svobody zakládající nárok na zvláštní příspěvek k důchodu dle § 5 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 357/2005 Sb. je rozhodující skutečná délka neoprávněného pobytu ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody, nikoliv pouze doba, na kterou byl občan odsouzen. Jestliže byl občan odsouzen sice na 12 měsíců, ale byl propuštěn dříve, byť jen o 6 dnů, není splněna podmínka neoprávněného výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody po celkovou dobu alespoň 12 měsíců.

4 Azs 419/2005

Rozhodnutí o správním vyhoštění je podle § 171 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ze soudního přezkumu vyloučeno pouze tehdy, pokud cizinec pobýval neoprávněně na území České republiky nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště bezprostředně před zahájením řízení o vyhoštění, nikoli v tom případě, kdy před zahájením správního řízení byl již pobyt cizince legalizován.

9 Ca 268/2005

Smyslem § 9 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ukládajícího podnikatelům v silniční dopravě povinnost označovat vozidla svým obchodním jménem, je umožnit rychlou identifikaci podnikatele, který dané vozidlo provozuje. Podnikatel musí vozidlo označit úplným obchodním jménem (firmou); uvedení samotného, leckdy fantazijního dodatku, který podle § 9 odst. 1 obchodního zákoníku tvoří toliko fakultativní

1 Afs 16/2006

Předmětem následné kontroly může být rovněž otázka správnosti zařazení zboží pod položku celního sazebníku. Odůvodňují-li zjištěné skutečnosti dodatečné vyměření celního dluhu (cla a/nebo daně z přidané hodnoty), nejsou nástrojem ke zjednání nápravy mimořádné opravné prostředky, nýbrž dodatečný platební výměr, jenž může v souladu s § 127 odst. 14 celního zákona být též součástí kontrolního protokolu.

2 As 2/2006

Ustanovení zástupce navrhovateli podle § 35 odst. 7 s. ř. s. připadá podle okolností věci v úvahu i před podáním samotného návrhu na zahájení řízení (§ 32 s. ř. s.) navrhovatelem.

6 As 33/2006

Pokud správní orgán nepředloží soudu správní spisy v souladu s výzvou podle § 74 odst. 1 s. ř. s., nelze bez dalšího rozhodnutí správního orgánu zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, ale je nezbytné správní orgán k jejich předložení opětovně vyzvat, poučit jej o následcích, které by nepředložení spisu mohlo způsobit (§ 36 odst. 1 s. ř. s.), případně uložit sankci za neuposlechnutí výzvy soudu podle § 44 s. ř. s.

2 As 50/2005

Provádí-li se kontrola zaměřená pouze na činnost konkrétní organizační jednotky podniku kontrolované osoby, postačí ke splnění povinnosti kontrolního orgánu podle § 12 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, že je zahájení kontroly oznámeno vedoucímu této organizační jednotky.

1 Afs 121/2005

I. Provozovatel sázkové hry v kasinu je při stanovování minimální výše sázek vázán schváleným herním plánem [§ 6 odst. 5 písm. g) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách]; tam určené minimální částky nemůže sám zvýšit, aniž předtím požádal Ministerstvo financí o schválení změn herního plánu (§ 32 odst. 4 citovaného zákona). To platí i tehdy, pokud provozovatel nadále přijímá od hráčů minimální částky ve výši schválené ministerstvem, ale vedle toho stanoví vyšší minimální částky, jejichž vsazení umožňuje hráčům zároveň i účast v soutěži o věcné ceny. II. Provozovatel sázkové hry v kasinu porušuje svou povinnost zajistit rovné podmínky pro všechny hráče včetně možnosti výhry (§ 1 odst. 5 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách), pokud sice zaručuje všem hráčům stejnou možnost výhry při sázkové hře samotné, ale jen některým z nich zároveň umožňuje výhru v soutěži o věcné ceny. Není přitom podstatné, že citovaný zákon na tuto soutěž nedopadá.

2 As 34/2005

I. V řízení o žalobě proti rozhodnutí služebního funkcionáře ve věcech služebního poměru podle zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, je žalovaným správním orgánem služební funkcionář, který ve věci rozhodl v posledním stupni. II. Výrok rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění policisty ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, nemusí obsahovat údaj o tom, zda byl policista propuštěn pro porušení služební přísahy, nebo služební povinnosti, ani skutkové okolnosti, které jsou důvodem k tomuto propuštění. Zcela postačí, pokud jsou tyto údaje uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

62Ca 5/2006

I. Nejsou-li v rámci styku mezi vnitrostátním soutěžním úřadem (ÚOHS) a Evropskou komisí podle čl. 11 nařízení Rady č. 1/2003 vzájemně předávány důkazy, jež byly získány Evropskou komisí či vnitrostátním soutěžním úřadem jiného členského státu Evropské unie a jež mají být využity v řízení pro porušení čl. 81 nebo čl. 82 Smlouvy o založení ES vedeném českým vnitrostátním soutěžním úřadem (ÚOHS), nejde o podklad rozhodnutí; ÚOHS v takovém případě nemá povinnost s obsahem této komunikace podle § 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967 seznamovat účastníka správního řízení. II. V případě, že sektorový regulační rámec zcela nevylučuje možnost samostatného soutěžního chování telekomunikačního operátora, není tento operátor vyjmut z působnosti předpisů soutěžního práva podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy o založení ES, a i přesto, že provozování veřejné telekomunikační sítě by mohlo být tzv. službou obecného hospodářského významu.

58 Ca 59/2004

Přišel-li požadavek na čerpání celní kvóty uplatněný pomocí on-line počítačového systému do centra evidence čerpání kvóty poté, co již byla kvóta vyčerpána (uzavřena), nelze proclívanému zboží přiznat výhodnější celní sazbu určenou pouze pro kvótou omezený objem zboží. Přitom není rozhodné, z jakých důvodů byl požadavek na čerpání kvóty opožděn (§ 2 nařízení vlády č. 462/2003 Sb.).

10 Ca 127/2005

Opomenutí pracovníků kontrolního orgánu předložit služební průkaz či pověření k provedení kontroly dle § 12 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, nemění nic na skutečnosti, že taková kontrola byla platně zahájena, pokud kontrolovaná osoba předložení průkazu či pověření nepožaduje, neboť nemá žádné pochybnosti o tom, že skutečně jde o pracovníky kontrolního orgánu oprávněné k provedení kontroly.