Nejvyšší správní soud

7 As 18/2006

Nelze-li ze zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, nebo jiného právního předpisu dovodit možnost ustanovit tohoto ochránce opatrovníkem, soud tak nemůže učinit a zavázat ho jinými úkoly než úkoly stanovenými v citovaném zákoně, a rozšiřovat tak jeho působnost, neboť státní orgán může obecně činit jen to, k čemu byl zřízen.

57 Ca 129/2006

Volební stranou ve smyslu § 20 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, může být jen politická strana zaregistrovaná v souladu se zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve lhůtě pro podání kandidátní listiny (§ 21 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů).

3 Aps 3/2005

Pokud soud zvažoval naplnění jednotlivých znaků, kterými je definován nezákonný zásah, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak v dané věci není, nejedná se o nedostatek podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž o nesplnění definičních znaků nezákonného zásahu dle § 82 s. ř. s. Žaloba je v důsledku nesplnění podmínek § 82 s. ř. s. podle § 87 odst. 3 téhož zákona nedůvodná, nikoli neprojednatelná.

3 As 57/2005

Podmínku obsaženou v územním rozhodnutí, podle níž v dokumentaci pro stavební povolení musí být uvedeno konkrétní využití nebytových prostor, nesplní stavební úřad tím, že ve stavebním povolení užije pojmu "nebytový prostor" namísto pojmu "provozovna", aby tím dal najevo, že nebude tento prostor komerčně využit. Takový postup stavebního úřadu je v rozporu s jeho povinnostmi stanovenými v § 62 odst. 1 písm. a) a v § 66 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona. Účel užívání nebytových prostor je stavební úřad povinen uvést jednoznačně a konkrétně.

15 Ca 100/2003

Zdanitelným plněním přijatým pro účely související s podnikáním (ekonomickou činností) podle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, mohou být i služby poskytované ve formě reklamních nápisů, pokud slouží k prezentaci ekonomické činnosti plátce daně. Takový účinek nastává nejen v případě, kdy je z reklamního nápisu zřejmé, kdo a kde prodej uskutečňuje a jaké zboží nabízí, ale také tehdy, jestliže reklamní nápis obsahuje výlučně obchodní firmu či její logo.

44 Ca 132/2006

I. Dvoudenní lhůtu k podání návrhu na soudní ochranu proti provedení registrace kandidátní listiny pro volby do zastupitelstva obce stanovenou v § 59 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, je nutno počítat ode dne vyvěšení rozhodnutí o registraci kandidátní listiny na úřední desce, neboť den vyvěšení je dnem doručení (§ 23 odst. 4 věta třetí), bez ohledu na to, kdy oprávněný subjekt rozhodnutí o registraci fakticky obdržel. II. Právní úprava obsažená v § 93 s. ř. s., upravující některé procesní odlišnosti oproti řízení v jiných věcech rozhodovaných ve správním soudnictví, vylučuje postup podle ustanovení § 40 odst. 5 s. ř. s. umožňující předsedovi senátu z vážných omluvitelných důvodů na žádost prominout zmeškání lhůty k provedení úkonu.

2 Afs 203/2005

Podle § 19 odst. 1 věty druhé zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se písemnost doručí veřejnou vyhláškou mj. v případě, že se adresát písemnosti v místě svého sídla nezdržuje. Předpokladem pro užití tohoto způsobu doručování není neúspěšný pokus o doručení všem osobám oprávněným jednat jménem právnické osoby.

9 Ca 101/2005

Přesvědčení žalobce o možnosti získání druhotných surovin použitelných k další stavební výrobě z odpadu představovaného směsnou stavební a demoliční sutí ještě neznamená, že surovinou (a nikoliv odpadem) je i veškerá suť jako celek, neboť ta je bez dalších úprav (vytřídění nežádoucích příměsí a roztřídění směsi na jednotlivé stavební materiály) ve stavebnictví nepoužitelná. Činnost spočívající ve vytřiďování nežádoucích příměsí ze shromážděné směsné stavební a demoliční suti je nutné kvalifikovat jako nakládání s odpady ve formě jejich třídění prováděné s cílem jejich následného využívání (§ 2 odst. 4 a 5 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech).

11 Ca 79/2006

Jestliže je množství cukru, které lze rozdělit mezi producenty cukru jako rezervu, závazně stanoveno, pak se rozhodnutí o zvýšení kvóty cukru z rezervy jednomu z producentů může přímo dotknout právního postavení dalších producentů, neboť mezi jednotlivé producenty cukru lze rozdělit pouze takové množství cukru, které je závazně zařazeno do rezervy, a zvýšení kvóty cukru jednomu z producentů se promítne do celkového množství cukru.

22 Ca 315/2006

Registrační úřad není v rámci registračního řízení podle § 23 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, oprávněn zkoumat, zda je zmocněnec jedné volební strany zároveň kandidátem jiné volební strany (§ 22 odst. 4 téhož zákona). Tato skutečnost totiž nemůže být důvodem pro odmítnutí registrace kandidátní listiny.

10 Ca 141/2005

Rozhodnutí o schválení návrhu pozemkové úpravy nahrazuje územní rozhodnutí o umístění stavby, popř. rozhodnutí o využití území, neboť podle § 12 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, pro změny druhů pozemků, výstavbu polních a lesních cest, ochranu a zúrodňování půdního fondu a další společná zařízení zahrnutá do schváleného návrhu pozemkových úprav se při následné realizaci pozemkových úprav již upouští od vydání územních rozhodnutí. Znamená to, že schválení jednoduché pozemkové úpravy, jejíž součástí je schválení Plánu společných zařízení, nahrazuje vydání územního rozhodnutí o umístění takových společných zařízení v terénu. Z tohoto důvodu je také požadováno, aby se k projednávanému návrhu vyjádřili nejen vlastníci pozemků (sbor jejich zástupců), ale i dotčené orgány státní správy (§ 9 odst. 10 citovaného zákona).

1 Afs 154/2005

Rozhodnutí o pokračování daňové exekuce

29 Ca 131/2004

I. Nenabylo-li bytové družstvo bezplatně pozemek od státu ve smyslu § 21 odst. 7 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), a § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, nevyplývá pro něj povinnost převést na fyzickou osobu současně s bytovou jednotkou také bezplatně spoluvlastnický podíl na pozemku odpovídající podílu na společných částech domu. II. Nabylo-li bytové družstvo pozemek od obce (tj. jiného subjektu než od státu) na základě kupní smlouvy (nikoliv bezplatně) a uzavře-li následně s fyzickou osobou smlouvu o převodu pozemku bezúplatném, nejde o případ uvedený v § 6 odst. 3 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, kdy mělo bytové družstvo zákonem stanovenou povinnost převést na fyzickou osobu vlastněný pozemek bezúplatně současně s převodem vlastnictví k bytové jednotce, jelikož v takovém případě bezplatnost převodu pozemku z bytového družstva na fyzickou osobu vyplývá z písemné dohody mezi těmito subjekty, a nikoliv ze zákona. Protože citovaný zákon neupravuje osvobození od daně darovací u převodu pozemku, na rozdíl od převodu bytů či nebytových prostor v některých případech, podléhá bez dalšího předmětný převod pozemku, byť současně s bytovou jednotkou, dani darovací podle § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona, vyjma případů uvedených v § 6 odst. 3 citovaného zákona.

57 Ca 19/2006

Ustanovení § 69 stavebního zákona z roku 1976 je zvláštním ustanovením ve vztahu k § 51 správního řádu z roku 1967, vylučujícím s ohledem na § 140 stavebního zákona použití obecné úpravy oznámení rozhodnutí dle správního řádu. Smyslem § 69 stavebního zákona z roku 1976 však v žádném případě není prodloužení platnosti stavebního povolení srovnatelné s § 40 odst. 3 téhož zákona.

6 Ca 100/2004

Z § 15 odst. 1 písm. f) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, vyplývá, že prodávající poruší cenové předpisy, jestliže nesplní své evidenční nebo informační povinnosti nebo povinnosti v označování zboží cenami podle § 11 až § 13 nebo předá cenovému orgánu nepravdivé údaje. Vzhledem k tomu, že uvedená skutková podstata zahrnuje více možných jednání kvalifikovaných jako porušení zákona, musí být v rozhodnutí o uložení sankce jednoznačně uvedeno, které jednání z uvedených možných je sankcionováno, jinak je rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

10 Ca 184/2005

Vyhoví-li odvolatel výzvě správce daně dle § 48 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, k doplnění předepsaných náležitostí odvolání, byť po stanovené lhůtě, není správce daně oprávněn odvolací řízení zastavit v situaci, kdy již má z hlediska zákonem stanovených náležitostí k dispozici perfektní odvolání.

6 As 54/2005

Přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o povinnosti odstranit nepovolenou stavbu v době, kdy je podána žaloba proti rozhodnutí o přestupku podle § 105 odst. 3 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona (za neprovedení rozhodnutí o odstranění stavby nebo zařízení), neovlivňuje povinnost soudu přezkoumat rozhodnutí o přestupku podle stavu, který tu byl (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) v době vydání rozhodnutí o přestupku.

2 Afs 151/2005

Skutečností rozhodnou pro stanovení daňové povinnosti, tj. rozhodnou pro vyměření daně z převodu nemovitostí, není, zda bylo od původně platné a účinné a k věcněprávním účinkům vedoucí převodní smlouvy odstoupeno a případně kdy se tak stalo a s jakými účinky, nýbrž pouze, zda k převodu původně došlo. Odstoupení od smlouvy (to, zda bylo platné) a jeho účinky, jakož i další skutečnosti (včasné podání žádosti ve lhůtě podle § 25 odst. 3 in fine zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí), jsou rozhodné toliko pro posouzení nároku na prominutí daně podle § 25 odst. 3 písm. a) tohoto zákona. Tento právní institut přitom nelze s vyměřením daně směšovat.

10 Ca 15/2005

I. Ke zřízení provozovny autobazaru a vrakoviště a dalších souvisejících služeb na území, které do té doby sloužilo k jiným účelům, je v souladu s § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, třeba rozhodnutí o využití území. Podnikáním v takové provozovně bez vydání územního rozhodnutí podnikatel porušuje povinnost stanovenou v § 17 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, tj. povinnost zajistit, aby jeho provozovna byla způsobilá k provozování živnosti podle zvláštních předpisů. II. Institut pozastavení provozování živnosti podle § 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, je sankcí svého druhu, zároveň má však charakter nápravného opatření, jehož smyslem může být i odstranění určitého trvajícího protiprávního stavu.

10 Ca 236/2004

Ustanovení § 183b odst. 1 obchodního zákoníku upravuje jednak povinnost akcionáře učinit nabídku převzetí při ovládnutí cílové společnosti (§ 66a obchodního zákoníku), jejíž účastnické cenné papíry jsou kótované, a dále upravuje povinnost učinit nabídku převzetí v případě, že takto získaný podíl akcionáře (a osob jednajících s ním ve shodě) na cílové společnosti následně dosáhne nebo překročí hranici dvou třetin a dále tří čtvrtin hlasovacích práv. Tyto povinnosti je třeba rozlišovat. Jestliže je dle výroku rozhodnutí akcionář sankcionován za porušení povinnosti učinit nabídku převzetí při překročení podílu tří čtvrtin hlasovacích práv, z odůvodnění rozhodnutí však vyplývá, že má jít o porušení povinnosti učinit nabídku převzetí při ovládnutí společnosti, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost spočívající v rozporu mezi jeho výrokem a odůvodněním [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

5 As 67/2005

I. Vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu podle § 76 odst. 2 s. ř. s. předpokládá, že žaloba proti takovému rozhodnutí směřující je vůbec způsobilá soudní přezkum vyvolat. II. Zamezuje-li § 10 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, soudnímu přezkumu rozhodnutí o privatizaci, není možné ani přezkoumání dalšího rozhodnutí, jímž je rozhodnutí o privatizaci změněno. Žalobu podanou proti takovému rozhodnutí správní soud odmítne z důvodů uvedených v § 68 písm. e) s. ř. s. III. Při rozhodování správního orgánu o způsobu a formě vypořádání restitučního nároku jde o majetkové nároky účastníka, tedy o soukromoprávní věc; žalobu proti takovému rozhodnutí správní soud odmítne z důvodů uvedených v § 68 písm. b) s. ř. s.

3 As 14/2006

Nárok na příspěvek za službu podle § 116 odst. 4 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, zaniká pouze v tom případě, že policista při souběhu nároků na starobní důchod a na příspěvek za službu zvolil podle § 118 odst. 2 téhož zákona pobírání důchodu, uplatnil žádost o tuto dávku a vznik nároku na důchod byl deklarován správním rozhodnutím.

1 Afs 10/2006

Ačkoli má výzva vydaná správcem daně podle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rámci vyhledávací činnosti formální znaky rozhodnutí, je pouze úkonem umožňujícím správci daně dle § 36 téhož zákona plnění povinností, k nimž je citovaným ustanovením povolán (mj. též zjišťovat všechny údaje týkající se příjmů daňových subjektů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření a vymáhání daně). Taková výzva k prokázání určitých skutečností, vydaná v rámci vyhledávací činnosti dle § 36 citovaného zákona, nemůže zasáhnout žádná žalobcova subjektivní hmotná práva, a její soudní přezkum je podle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen.

3 Ads 56/2006

Doba výkonu veřejné funkce v pracovním poměru ke společenské organizaci (§ 2 odst. 2 zákoníku práce) není dobou započitatelnou do doby výkonu zaměstnání v I. nebo II. pracovní kategorii podle § 5 odst. 1 písm. g) nařízení vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení.

8 Ans 1/2006

Vydal-li správní orgán rozhodnutí tak, jak mu uložil pravomocný rozsudek krajského soudu k žalobě proti nečinnosti, nestane se tím jeho kasační stížnost proti takovému rozsudku nepřípustnou.

6 Azs 184/2005

Ustanovení § 24 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., představovalo speciální úpravu doručování písemností účastníku řízení, jež vylučovala použití § 24 správního řádu z roku 1967.

5 Ca 139/2006

Zřídí-li Ministerstvo zdravotnictví jako organizační složka státu (§ 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích) zdravotnické zařízení, které je státní příspěvkovou organizací v jeho přímé řídicí působnosti, tedy právnickou osobou hospodařící s majetkem státu (§ 8 téhož zákona), jde o úkon učiněný jménem státu, a nikoliv o úkon státního orgánu učiněný v rámci výkonu veřejné moci. Vztah mezi vedoucím pracovníkem zdravotnického zařízení, které je státní příspěvkovou organizací (samostatnou právnickou osobou hospodařící s majetkem státu), a ministrem zdravotnictví jako vedoucím organizační složky státu (Ministerstva zdravotnictví), která příspěvkovou organizaci zřídila, je vztahem pracovněprávním.

Konf 64/2005

I. Proti rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na povolení vkladu práva do katastru nemovitostí není ani po 1. 1. 2003 přípustné odvolání; v úvahu připadá jen podání žaloby podle páté části občanského soudního řádu (§ 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve spojení s čl. XXV bodem 1 zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního). II. Jestliže soud pro nedostatek své pravomoci zastavil řízení a věc postoupil správnímu orgánu, nemá tento správní orgán, domnívá-li se, že věc naopak do pravomoci soudu patří, jinou možnost než podat návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu (§ 3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů).

3 As 26/2005

I. Změna ve vytápění stavby je stavební úpravou dle § 139b odst. 3 písm. c) stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.), a tedy změnou stavby ve smyslu § 54 téhož zákona. II. Změnou ve vytápění stavby je též zřízení samostatného plynového vytápění jednotky v budově v podílovém spoluvlastnictví.

2 As 58/2005

Rozhodnutí o neprovedení opravy údajů v katastrálním operátu podle § 8 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.

6 Azs 307/2005

I. Podmínky pro udělení azylu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků nejsou bez dalšího splněny, pokud byl žadatel o azyl vystaven atakům vojsk cizího státu při pobytu na teritoriu, které bylo rozhodnutím příslušného mezinárodního soudního orgánu potvrzeno jako součást státu, jehož žadatel není příslušníkem (zde: poloostrov Bakassi, který byl ve sporu mezi Federativní republikou Nigérií a Kamerunem uznán za součást Kamerunu). II. Ochrana osob opouštějících zemi svého původu v důsledku mezinárodních ozbrojených konfliktů není primárně řešena Úmluvou o právním postavení uprchlíků, ani zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu. III. Podle Úmluvy o konkrétních aspektech problémů uprchlíků v Africe, která byla v roce 1969 sjednána v rámci Organizace africké jednoty a která přihlíží k důsledkům agrese, okupace, cizí nadvlády nebo událostí vážně narušujících veřejný pořádek v zemi původu, platí v Africe rozšířená definice uprchlíka. Tuto rozšířenou definici však nelze užít v případě žadatele o azyl v České republice.

A 2/2003

I. Nepředloží-li žalovaný správní orgán k žádosti soudu spisy ve věci, bude zpravidla namístě zrušit napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. II. Utajení informací podle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, může být důvodem pro odepření poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nikoliv však za situace, kdy utajení podléhala příprava dokumentu, ale již ne dokument samotný. Smluvní orgán se nemůže zprostit své povinnosti poskytnout informace tvrzením, že požadovaný dokument, který je smlouvou, celý obsahuje informace poskytnuté druhou smluvní stranou. Této povinnosti se nezprostí ani doložkou obsaženou v požadované smlouvě, podle níž si strany sjednaly zachovávání důvěrnosti co do obsahu a podmínek smlouvy. Své povinnosti se pak nezprostí ani možným porušením mezinárodních závazků České republiky, není-li smlouva podřaditelná čl. 10 a ani čl. 10a Ústavy. III. Správní orgán, který má obecnou povinnost poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, nemůže jejich poskytnutí omezit nad rámec zákonných výjimek i svým vlastním úkonem. Postup soudu podle § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přichází v úvahu teprve tehdy, je-li rozhodnutí o odepření informace přezkoumatelné.

31 Ca 157/2005

Účelem zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je zejména zajistit transparentnost procesů při zadávání veřejných zakázek a také nediskriminační prostředí při tomto procesu vůči všem uchazečům. Jestliže se cena za provedení veřejné zakázky navýšila po uzavření několika dodatků k původní smlouvě více než šedesátinásobně, jedná se zcela jednoznačně o obcházení citovaného zákona.

51 Ca 27/2005

Vysvětlení podané před policejním orgánem dle § 12 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, není zároveň výpovědí svědka v přestupkovém řízení ve smyslu § 35 správního řádu.

9 Ca 296/2004

Za původce komunálních odpadů vznikajících na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se považují obce [§ 4 písm. p) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů]. Na obce se tak vztahuje zákonná fikce

8 Ca 244/2004

Prokáže-li se v průběhu správního řízení, že odpad zařazený žalobcem do kategorie „ostatní“ má některou z nebezpečných vlastností odpadu uvedenou v příloze 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, je nutno jednání žalobce kvalifikovat jako jiný správní delikt uvedený v § 66 odst. 4 písm. a) citovaného zákona. Žalobce musí takovýto odpad zařadit do programu nebezpečných odpadů a nakládat s ním odpovídajícím způsobem. Pokud by se žalobce chtěl zprostit této odpovědnosti, musel by postupovat dle § 6 odst. 4 citovaného zákona a prokázat, že odpad nebezpečné vlastnosti nemá, např. předložením certifikovaného osvědčení o vyloučení nebezpečnosti kalu. Za této situace by již nemusel dodržovat režim stanovený pro nebezpečné odpady, byl by ovšem odpovědný za řádné ověřování, že odpad nemá nebezpečné vlastnosti.

59 Ca 87/2006

Hrozící vážnou újmou ve smyslu § 38 odst. 1 s. ř. s. nemůže být skutečnost, že ještě před vydáním meritorního rozhodnutí v řízení o ochraně před nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s. správní orgán může sám ukončit jednání, které navrhovatel považuje za nezákonný zásah, a žaloba poté již nebude moci být projednána (§ 86 s. ř. s.).

7 Afs 3/2005

V ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, je řešeno výlučně osvobození vkladů do obchodních společností a v žádném případě z něj nelze dovodit, že by bylo možno osvobození uplatnit i v případě, že nemovitost je v rámci vypořádacího podílu vydána společníkovi, jehož účast ve společnosti končí na základě uzavřené dohody. Je-li v rámci vypořádacího podílu převáděna nemovitost, nemůže se jednat o bezúplatný převod, protože společnost není dárcem, který něco přenechává společníkovi, jehož účast ve společnosti končí, jako obdarovanému.

7 Afs 126/2005

Předmětem daně z převodu nemovitostí podle § 9 odst. 1 až 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, je mimo jiné úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Rozhodujícím kritériem pro posouzení úplatnosti převodu je nepochybně poskytnutí úplaty, za niž je třeba považovat veškerá finanční plnění dohodnutá mezi převodcem a nabyvatelem a sjednaná ke dni převodu vlastnického práva k nemovitosti, jakož i veškerá protiplnění, která nemusí být nutně vyjádřena v penězích. Převod nemovitosti na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva podle § 553 občanského zákoníku však není vyvažován žádným hodnotovým ekvivalentem ze strany nabyvatele a ani na straně převodce není převod motivován úmyslem poskytnout nabyvateli majetkový prospěch, a proto není předmětem uvedené daně.

6 As 25/2004

Podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, je nestátní zdravotnické zařízení povinno poskytovat zdravotní péči jen toho druhu a v tom rozsahu, v jakém je poskytování zdravotní péče stanoveno v rozhodnutí o registraci. Toto rozhodnutí vymezuje mj. i místo výkonu zdravotní péče (zde lékárnu); péči (zde péči lékárenskou) tak nelze poskytovat v prostorách jiných, k této činnosti nezpůsobilých.

2 Azs 216/2005

Pokud marně uplyne dvoutýdenní zákonná lhůta podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neznamená to, že by účastník řízení pozbyl práva požadovat nařízení jednání k projednání věci. Pokud svůj nesouhlas s takovým postupem účastník řízení soudu sdělí do doby, než je o žalobě rozhodnuto, je nutné vycházet z toho, že s projednáním věci bez nařízení jednání nesouhlasí.

2 Afs 207/2005

Pomůcky, jakožto nástroj ke kvalifikovanému odhadu sociální či ekonomické situace dlužníka (§ 65 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) či jeho daňové povinnosti (§ 31 odst. 5 téhož zákona), musí mít racionální povahu a musí v maximální reálně dostupné míře usilovat o přesnost jimi určovaných skutečností.

20 Cad 19/2006

Jestliže před narozením dětí a péčí o ně byla žalobkyně povinně pojištěna v Polsku, pak bez ohledu na skutečnost, že se její děti narodily na území ČR (resp. ČSSR) a žalobkyně pak již pracovala a žila jen na území ČR, hodnotí dobu péče o děti polský nositel pojištění [čl. 15 odst. 1 písm. d) Nařízení Rady (EHS) č. 574/72]. Takto zhodnocená doba péče je pro Českou správu sociálního zabezpečení závazná, i když je pro žalobkyni nevýhodná.

7 Afs 1/2006

Výzva správce daně třetí osobě (§ 34 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) k prokázání jiných skutečností než předložení listinných či jiných věcných důkazů, je v rozporu se zákonem. Důkazní prostředek takto získaný nelze v daňovém řízení použít.

3 Azs 35/2006

I. Pokud krajský soud při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ve věci azylu nerespektoval obecné zásady vyplývající z rozhodovací činnosti soudů v těchto věcech a tato skutečnost mohla pro stěžovatele znamenat nemožnost přístupu k Nejvyššímu správnímu soudu, je dán důvod přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s. II. Postup krajského soudu, jenž zamítl návrh na ustanovení zástupce (§ 35 odst. 7 s. ř. s.) s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala tvrzení o své majetkové situaci listinnými důkazy, přičemž tato tvrzení stěžovatelky spočívala v tom, že nemá žádný majetek ani příjmy, je vadný a je důvodem pro zrušení takového usnesení. Krajský soud svým postupem popřel tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze dokazovat neexistující skutečnosti.

3 Azs 116/2006

Příkladem nerespektování obecných zásad vyplývajících z rozhodovací činnosti soudů, a tedy důvodem přijatelnosti kasační stížnosti ve věci azylu ve smyslu § 104a s. ř. s., může být takový postup krajského soudu při posuzování splnění předpokladu osvobození od soudních poplatků jako jednoho z předpokladů pro ustanovení zástupce účastníku řízení, kdy soud zohlednil toliko příjmy stěžovatele, nikoliv však již jeho prokázané nezbytné výdaje dosahující téměř výše jeho příjmů; takový postup je důvodem pro zrušení usnesení o neustanovení zástupce.

31 Ca 164/2005

I. Pro kvalifikaci jednání sdružení soutěžitelů podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, jako "zakázaného rozhodnutí sdružení" je vždy třeba, aby z něj alespoň nepřímo vyplývala snaha sdružení o unifikaci budoucího chování určitého okruhu soutěžitelů, tj. snaha nahradit jejich samostatné soutěžní chování takovým chováním, jež bude v souladu s rozhodnutím sdružení. II. Nelze-li v konkrétním úkonu sdružení nalézt konsensuální prvek nahrazující budoucí individuální soutěžní vůli jednotlivých soutěžitelů, nejde o zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

6 A 25/2002

I. Ochranu obecně uznávaným a ústavně nerozporným základním právním zásadám a principům poskytují soudy bez ohledu na to, zda tyto zásady jsou pozitivním právem výslovně vyjádřeny. II. I pro činnost správních orgánů v České republice platí princip ochrany účastníka, který v dobré víře očekává, že příslib určitého užití volného správního uvážení, učiněný správním orgánem, bude dodržen, splní-li účastník podmínky správním orgánem stanovené (princip ochrany legitimního očekávání). III. Porušením principu ochrany legitimního očekávání, a tedy nezákonností (§ 78 s. ř. s.), je i zneužití volného správního uvážení, spočívající v tom, že správní orgán neudělil státní občanství podle § 7 odst. 1 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, přesto, že v průběhu řízení závazným příslibem podmínil udělení občanství jedinou podmínkou (zde: zánikem dosavadního státního občanství žadatele), a v průběhu řízení se ukázalo, že tato podmínka fakticky odpadla (zjištěním, že žadatel ve skutečnosti nemá vůbec žádné státní občanství); správní orgán nemůže již odmítnout udělení státního občanství pro nesplnění podmínky jiné (zde: "převážné zdržování se na území ČR po dobu trvalého pobytu"), jestliže skutečnost, že žadatel z pracovních důvodů převážně žije mimo území ČR, správní orgán znal již předtím, než závazný příslib udělil, navíc za situace, kdy pro prominutí této nové podmínky byly splněny zákonné důvody (zde: manželství se státním občanem ČR a chybějící státní občanství).

6 Ads 76/2006

Posudek zdravotnického zařízení o způsobilosti k práci (§ 21 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu), vydaný v rámci výkonu péče o zdraví, jenž na základě posouzení zdravotního stavu vysloví, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci, neznamená svými účinky nenahraditelnou újmu, kterou vyžaduje § 73 odst. 2 s. ř. s. (ve spojení s § 107 s. ř. s.) jako jednu z podmínek pro možnost soudu přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

3 Azs 259/2005

Protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie (vyhlášený pod č. 44/2004 Sb. m. s.) je přímo účinným hmotněprávním předpisem komunitárního práva, jenž má aplikační přednost před právem vnitrostátním. Povinností správního orgánu je aplikovat Protokol za užití s ním konformní vnitrostátní procesní normy, kterou bylo v době před účinností zákona č. 57/2005 Sb. ustanovení § 16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.