Nejvyšší správní soud

2 Afs 62/2008

Aplikace § 34 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nevylučuje souběžnou aplikaci § 34 odst. 1 a 2 téhož zákona. Zatímco obecná povinnost předat správci daně údaje potřebné pro vyměření a vymáhání daně podle § 34 odst. 1 citovaného zákona stíhá všechny státní orgány, včetně orgánů sociálního zabezpečení, a orgány územních samospráv (byť jen za předpokladu, že je správce daně schopen vznesené požadavky zdůvodnit v intencích § 34 odst. 1 a 2 věty první zákona o správě daní a poplatků), povinnost předat konkrétní údaje obsažené v § 34 odst. 6 tohoto zákona dopadá toliko na orgány sociálního zabezpečení s tím, že jsou povinny požadavkům správce daně dostát vždy, bez ohledu na případný názor o neoprávněnosti těchto požadavků.

2 Afs 93/2008

I. Národní soutěžní úřad je i po vstupu České republiky do Evropské unie oprávněn postihnout účastníky kartelu za protisoutěžní jednání, k němuž došlo před vstupem, přestože k tomuto jednání docházelo i po vstupu do Evropské unie. II. Tento trvající delikt (uzavření kartelové dohody a setrvání v ní) je třeba na území České republiky považovat za ukončený okamžikem zániku výhradní národní jurisdikce

7 Afs 1/2009

Rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] tehdy, pokud krajský soud na zjištěný skutkový stav použije (aplikuje) jiný právní předpis, než který měl správně použít, resp. jej neaplikuje, ačkoliv tak měl správně učinit.

7 As 5/2008

I. Ustanovení § 107 odst. 4 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, je ve vztahu k § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ustanovením speciálním. II. Přezkoumává-li soud rozhodnutí vydané v bezpečnostním řízení podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, není ve vztahu k skutkovým a právním otázkám týkajícím se podkladů pro rozhodnutí, jež nebyly účastníku řízení zpřístupněny, vázán žalobními body a rozhodnutí přezkoumá ze všech hledisek, která z povahy věci mohou mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

9 As 8/2009

Rozhodnutí o nevydání osvědčení o účasti na národním boji za osvobození podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, je správním rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a podléhá samostatnému přezkumu ve správním soudnictví.

7 As 56/2008

Označení "GOLF", jež má být registrováno jako slovní ochranná známka (bez dalších grafických prvků) pro časopis o hře golf, sděluje relevantní

3 Ads 154/2008

Při posuzování právního nástupnictví podle § 107 odst. 2 o. s. ř. v přezkumném řízení soudním nelze již ve věcech důchodových po 31. 12. 2002 aplikovat § 63 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (procesní nástupnictví v řízení o dávce důchodového pojištění).

1 Afs 145/2008

I. K zániku práva daň vyměřit nebo doměřit ve smyslu § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přihlížejí soudy ve správním soudnictví z moci úřední. II. Soud má povinnost vypořádat otázku daňové prekluze

1 Azs 96/2006

7 Afs 95/2008

Ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění zákona č. 354/2003 Sb., opravňuje pěstitele dát si vyrobit ovocný destilát pěstitelským pálením v maximálním množství 30 l. Ovocný destilát vyrobený pěstitelským pálením podléhá snížené sazbě daně lihu (§ 70 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních). Překročení množstevního limitu je správním deliktem pěstitele postižitelným podle zákona o lihu, nezakládá však povinnost provozovatele pěstitelské pálenice uhradit za líh vyrobený nad množstevní limit částku odpovídající rozdílu mezi základní a sníženou sazbou daně z lihu.

7 Afs 24/2009

Výzva podle § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a na něj navazující rozhodnutí odvolacího správního orgánu obecně nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s. To však neplatí v případech, je-li tato výzva ve skutečnosti prvním úkonem správce daně deklarujícím daňovou povinnost stěžovatele - stanovenou zálohu na daň (§ 1 odst. 1 a § 32 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), zvláště když z obsahu odvolání i podané žaloby je zřejmé, že stěžovatel namítal stanovení zálohy v nesprávné výši, resp. neexistenci této daňové povinnosti jako takové. Odmítnutí žaloby s poukazem na kompetenční výluku [§ 70 písm. a) s. ř. s.] by pak bylo za tohoto skutkového stavu věci zásahem do práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

8 Afs 18/2007

Úkon sdružení soutěžitelů vůči jeho členům, z něhož vyplývá snaha o unifikaci chování určitého okruhu soutěžitelů, aniž by z něho musela vyplynout jeho závaznost, má v zásadě protisoutěžní charakter.

8 Ans 1/2008

V případě, že řízení před soudem bylo zahájeno na návrh (na základě žaloby), neznamená samotná tato skutečnost, že po postoupení věci správnímu orgánu dle § 104 odst. 1 o. s. ř. se vždy jedná o správní řízení o žádosti (§ 44 a § 45 správního řádu z roku 2004).

8 Afs 80/2007

Cenu sjednanou nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek ve smyslu § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze obvykle stanovit jediným číslem, ale intervalem nejčastěji realizovaných cen.

5 Afs 102/2008

5 As 84/2008

I. Vykázání osoby, zpravidla z místa jejího obydlí, společné domácnosti, nepochybně představuje významný zásah do soukromého a rodinného života každého jednotlivce; rozhodnutí o vykázání a zákaz návratu podle § 21a zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, je rozhodnutím, kterým jsou výrazně dotčena základní lidská práva a svobody, je proto přezkoumatelné ve správním soudnictví. II. Odůvodnění rozhodnutí o vykázání, jakkoli v tomto typu řízení z povahy věci lze připustit jeho stručnost, musí vždy obsahovat skutkovou a právní oporu výroku rozhodnutí. Vykázání z místa, kde osoba žije se členy své rodiny, je citelným zásahem do jejích práv, proto je nanejvýš nutné řádně zvažovat, zda jsou pro toto omezující opatření relevantní

7 As 53/2008

I. Výkon práv k dříve registrované ochranné známce může být dotčen registrací průmyslového vzoru, jde-li u průmyslového vzoru o takovou vnější úpravu výrobku, že by tento výrobek činila zaměnitelným s výrobkem označeným dřívější ochrannou známkou. II. U osvěžovačů vzduchu nebude informovaný spotřebitel (tedy spotřebitel, ktrý osvěžovač vzduchu běžně nakupuje a používá) výběru konkrétního osvěžovače věnovat zvláštní pozornost, a proti silueta výrobku (ve tvaru stromu) bude jedním z dominantních prvků, které upoutají jeho pozornost.

4 As 1/2008

I. Vede-li doslovný výklad právního předpisu pocházejícího z období direktivně řízené a centrálně plánované ekonomiky k výsledku neslučitelnému s hodnotami současného systému tržního hospodářství založeného na volné soutěži, je třeba upřednostnit s těmito hodnotami souladnou interpretaci objektivně teleologickou. II. Prvky shodnými s ochrannou známkou ve smyslu § 3 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, se rozumí jen takové shodné prvky, které jsou způsobilé vzbudit u běžného spotřebitele dojem, že se v případě střetnuvších se označení jedná o výrobky (služby) téhož výrobce (poskytovatele služeb).

Komp 4/2007

I. Kontrolu použití finančních prostředků poskytnutých z rozpočtu kraje na zajištění dopravní obslužnosti veřejnou linkovou dopravou podle § 19b odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vykonává krajský úřad v přenesené působnosti jako dopravní úřad při výkonu státního odborného dozoru. II. Nadřízeným správním orgánem krajského úřadu při výkonu kontroly podle § 19b odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je podle § 178 odst. 2 správního řádu z roku 2004 Ministerstvo dopravy.

Komp 5/2008

Koncepce pozitivních i negativních kompetenčních sporů (§ 97 s.ř.s.) je založena na existenci konkrétního řízení, v němž jde o práva či povinnosti jeho účastníků. Pokud takovéto řízení nebylo ani zahájeno, musí soud kompetenční žalobu odmítnout pro chybějící příslušnost.

4 Ads 174/2008

Uchazeče o zaměstnání, který je plně invalidní, bylo možné v souladu s § 25 odst. 2 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění do 31. 12. 2008, vyřadit z tohoto důvodu z evidence uchazečů o zaměstnání nejdříve ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. k 1. 10. 2004, a to i v případě, že datum prokázaného vzniku plné invalidity předchází datu účinnosti zákona (lex retro non agit

9 As 37/2008

V řízení o částečném výmazu užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů není Úřad průmyslového vlastnictví oprávněn zasahovat do podstaty technického řešení přeformulováním jednotlivých nároků na ochranu a jejich novým definováním.

5 Afs 51/2008

I. Žádají-li finanční orgány cestou mezinárodní právní pomoci o zprostředkování výpovědi třetí osoby, musí se vždy pokusit získat tuto výpověď v dožádaném státu formou řádného výslechu, u nějž by byla garantována procesní práva daňového subjektu.; II. Jestliže správce daně provádí ze své iniciativy důkaz výslechem svědka a přitom nerespektuje procesní práva daňového subjektu, je důsledkem takové vady řízení vždy nepoužitelnost takto získaného důkazu pro hodnocení skutkové stránky věci v neprospěch daňového subjektu. O podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], se přitom jedná tehdy, pokud skutkové závěry finančních orgánů bez použití takového důkazu nemohou obstát.

5 As 24/2008

Účastníkem řízení o přeshraniční přepravě odpadů dle § 55 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, není příjemce odpadu.

2 Ans 1/2008

4 Ads 145/2008

Adresu sídla organizační jednotky na území Slovenské republiky (kde žalobce - slovenský občan pracoval od 16. 6. 1961 do 30. 4. 1993), zapsanou takto v obchodním rejstříku ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky (31. 12. 1992), je třeba pokládat za sídlo žalobcova zaměstnavatele ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č. 228/1993 Sb.), byť sídlo celého státního podniku (zahrnujícího několik odštěpných závodů) se nacházelo na území České republiky. Doby zabezpečení (pojištění) získané žalobcem přede dnem rozdělení federace se tudíž považují za doby Slovenské republiky a důchod za toto období přizná Sociální pojišťovna v Bratislavě.

1 Azs 5/2009

Procesní úkony místně nepříslušného soudu učiněné před uplatněním námitky místní nepříslušnosti nebo jejím zjištěním z úřední povinnosti mají stejné účinky jako úkony soudu příslušného.

4 Ads 139/2008

Generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR je v souladu s § 2 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, oprávněn delegovat pravomoc k rozhodování ve věcech služebního poměru na vedoucí organizačních částí Hasičského záchranného sboru ČR. Těmito služebními funkcionáři jsou jak vedoucí organizačních částí vymezených v § 2 odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru ČR, tak i vedoucí dalších organizačních částí vymezených v rámci aktů řízení vydaných generálním ředitelem.

5 Azs 28/2008

I. Rozsah pojmu vážné újmy v situacích ozbrojeného konfliktu dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je totožný s tím, jak tento pojem definuje čl. 15 písm. c) směrnice Rady 2004/83/ES. Pro existenci skutečného nebezpečí vážné újmy zakotvené v § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu musí být kumulativně splněny následující podmínky: (1) země původu žadatele o mezinárodní ochranu se nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu; (2) žadatel o mezinárodní ochranu je civilista; (3) žadatel o mezinárodní ochranu by byl v souvislosti s tímto konfliktem v zemi původu vystaven vážnému a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí. II. Definice vnitřního ozbrojeného konfliktu dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zahrnuje jak ozbrojené konflikty mezi vládní autoritou a organizovanými ozbrojenými skupinami (tzv. vertikální konflikty), tak ozbrojené konflikty mezi organizovanými ozbrojenými skupinami, z nichž ani jedna nereprezentuje vládu (tzv. horizontální konflikty). U vnitrostátního konfliktu, který nesplňuje kritéria stanovená v čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II, č. 168/1991 Sb.), je nutné zkoumat, zda-li dosahuje intenzity vnitřního ozbrojeného konfliktu, tj. zda-li naplňuje dvě kritéria: dlouhodobost bojů a organizovanost stran konfliktu. III. Civilistou je každá osoba, která není členem ozbrojených sil některé ze stran ozbrojeného konfliktu. IV. Existence vážného a individuálního ohrožení života nebo tělesné integrity žadatele může být výjimečně považována za prokázanou, pokud míra svévolného násilí, kterou se vyznačuje probíhající ozbrojený konflikt, dosáhne natolik vysoké úrovně, že existují závažné důvody domnívat se, že by civilista byl v případě vrácení do dotyčné země nebo případně regionu vystaven - z pouhého důvodu své přítomnosti na území této země nebo regionu - reálnému nebezpečí uvedeného ohrožení. V. Při posuzování existence vážného a individuálního ohrožení života nebo tělesné integrity je vhodné vzít v úvahu následující faktory: (1) čím více je žadatel případně schopen prokázat, že je specificky dotčen z důvodu skutečností vlastních jeho osobní situaci, tím nižší míra svévolného (nerozlišujícího) násilí bude požadována pro to, aby měl nárok na doplňkovou ochranu; (2) územní rozsah situace svévolného (nerozlišujícího) násilí, jakož i skutečné místo pobytu žadatele v případě jeho vrácení do země původu, jak vyplývá z čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2004/83/ES; a (3) případnou existenci takových známek reálného nebezpečí, jaké jsou uvedeny v čl. 4 odst. 4 této směrnice (tj. skutečnost, že žadatel již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy), na základě jejichž přítomnosti může být požadavek svévolného (nerozlišujícího) násilí pro vznik nároku na doplňkovou ochranu niž

5 As 7/2008

7 As 9/2009

I. V řízení o přestupcích platí princip presumpce neviny a z něho vyplývající zásada rozhodovat v pochybnostech ve prospěch obviněného z přestupku. Pochybnosti o tom, zda se obviněný z přestupku odmítl dostavit k projednání věci nebo zda se nedostavil bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu, postihují ve svém důsledku zjištěný skutkový stav věci. Pokud správní orgán nebere uvedené pochybnosti v úvahu při svém rozhodování, jde o vadu řízení, která má za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.; II. Z § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a § 59 správního řádu z roku 2004, které hovoří nikoliv o „omluvě předem“, ale o „náležité omluvě“, resp. o „bezodkladné omluvě správnímu orgánu s uvedením důvodů“, nelze dovozovat, že tato omluva musí být nezbytně učiněna před provedením samotného úkonu správního orgánu. Právě naopak, i omluva s určitým odůvodněným časovým odstupem po události, která bránila obviněnému z přestupku v účasti u ústního jednání (např. náhlé onemocnění, úraz, hospitalizace, upoutání na lůžko, které bránily uvedené omluvě), může podle konkrétních okolností splňovat znaky náležité či bezodkladné omluvy správnímu orgánu.

6 Aps 2/2007

Česká lékařská komora, v postavení veřejnoprávní korporace

1 As 7/2009

1 Afs 148/2008

Je-li adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta. Jestliže však v jednotlivých případech byla písemnost vydána pracovnici kanceláře, ta ji také řádným způsobem zástupci žalobce předala (o čemž svědčí jeho včasné reakce), nelze bez dalšího dospět k závěru, že mu písemnosti nebyly v materiálním slova smyslu doručeny.

6 As 44/2008

Zásada ne bis in idem

Pst 1/2008

I. Opírá-li se návrh na rozpuštění politické strany pouze o tvrzený rozpor činnosti strany s § 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, neuplatní se na řízení před Nejvyšším správním soudem ochranná lhůta stanovená § 15 odst. 2 větou první téhož zákona. II. Navrhovatel nese v řízení o návrhu na rozpuštění politické strany břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Nejvyšší správní soud je přes formální neexistenci dispoziční zásady vázán rozsahem návrhu, s výjimkou např. posouzení skutečností, které vyjdou najevo až při projednávání návrhu. III. Politickou stranu lze rozpustit pouze za kumulativního splnění čtyř podmínek: 1) zjištěné chování politické strany je protiprávní (§ 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích), 2) je přičitatelné dané politické straně, 3) představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát a 4) zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tj. nenarušuje princip proporcionality mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot. Těmito hodnotami jsou zejména zájem na bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti a veřejném pořádku, předcházení trestným činům nebo ochrana práv a svobod druhých.

6 Ads 22/2009

I. Příjemce příspěvku na bydlení nesplní jemu uloženou povinnost, jestliže k žádosti o přiznání této dávky nepředloží potvrzení o výši příjmů ze závislé činnosti, ačkoliv v rozhodném období takové příjmy měl. Jestliže v důsledku tohoto opomenutí byla dávka státní sociální podpory vyplacena v nesprávné výši, je ve smyslu § 62 odst. 1 věty první zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, splněna první tam uvedená podmínka pro vrácení neprávem přijaté částky, resp. rozhodnutí o uložení povinnosti příjemci přeplatek na dávce vrátit. II. Podmínky uvedené v § 62 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, jsou formulovány alternativně. Proto není zapotřebí se zabývat otázkou dobré víry při přijetí příspěvku na bydlení a posuzovat, zda-li jeho příjemce musel z okolností předpokládat, že dávka byla vyplacena ve vyšší částce, než mu náležela. III. Příjemce příspěvku na bydlení není zproštěn povinnosti spočívající v předložení dokladů o výši příjmů ze závislé činnosti, i když udělí písemný souhlas podle § 50 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

7 Afs 110/2007

Skutečnost, že daňový subjekt na základě vlastního rozhodnutí (byť správcem daně aprobovaného ve formě konkludentně vyměřené daně; § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) nesprávně zdanil předmět daně, nemůže, s poukazem na zásadu zákazu dvojího zdanění, ve výsledku vyloučit možnost provést řádné zdanění v souladu se zákonem. V opačném případě by vyvstala situace, kdy by daňovým subjektem nesprávně zdaněný předmět daně vylučoval provedení zdanění v souladu se zákonem. Vzniklý stav, kdy jedna a tatáž hodnota byla zdaněna dvakrát - jednou bez právního důvodu a podruhé v souladu se zákonem, musí být jako neudržitelný napraven, a to cestou dodatečného daňového přiznání podle § 41 citovaného zákona nebo cestou obnovy řízení podle § 54 tohoto zákona; tato náprava je však možná jen v rámci řízení o daňové povinnosti, v němž byl předmět daně nesprávně zdaněn.

4 Ads 105/2008

I. Nezbytnou podmínkou pro zastavení řízení podle § 62 s. ř. s., nevyjádří-li navrhovatel výslovně, že byl novým rozhodnutím uspokojen, je předchozí náležité poučení navrhovatele, ve kterém musí být zejména uvedeno, že řízení může soud zastavit, bude-li ze všech okolností případu zřejmé, že k uspokojení navrhovatele došlo. II. Nezastaví-li soud řízení pro uspokojení navrhovatele, správní rozhodnutí vydané postupem podle § 62 s. ř. s. nenabývá právní moci a nemůže mít žádné účinky.

7 Afs 69/2007

I. Pro závěr, že konkrétní osoba (ve větším množství) „skladuje II. V řízení o zajištění, propadnutí a zabrání vybraných výrobků a dopravních prostředků (§ 42 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) neplatí rozložení důkazního břemene mezi účastníka řízení a správní orgán, ve smyslu § 31 odst. 8 a 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Prokázání existence podmínek pro postup dle § 42 zákona o spotřebních daních je tak primárně věcí celních orgánů.

8 Afs 3/2009

Kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž krajský soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, a opírající se o stížní námitku nemající předobraz v žalobní námitce, je přípustná, řídil-li se krajský soud závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl v mezidobí překonán judikaturou Ústavního soudu, a o tuto judikaturu se stížní námitka opírá.

1 Afs 78/2008

I. V § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je vyjádřen materiálně shodný zákaz dohod narušujících soutěž jako v čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES. Česká úprava byla přijímána nepochybně za účelem sbližování českého práva s právem Evropských společenství, pročež je nutno při výkladu jejích ustanovení užívat i judikaturu komunitárních soudů, a to i v případě, že ve věci chybí komunitární prvek nebo se posuzují skutkové okolnosti, k nimž došlo před vstupem České republiky do Evropské unie, a rozhodným právem je právo tehdy účinné. II. Potencialita narušení hospodářské soutěže se vztahuje jak k protisoutěžnímu cíli dohod, tak k jejich protisoutěžnímu následku. Zakázané jsou tedy takové dohody, které mají za cíl narušení soutěže (aniž by takového cíle bylo třeba byť jen částečně dosaženo), a dohody, které mají nebo mohou mít protisoutěžní následek (a to zásadně bez ohledu na to, zda byl takový následek stranami zamýšlen). III. Podmínku existence cílů či následků protisoutěžního jednání soutěžitelů pro posouzení protiprávnosti dohody, postačuje splnit alternativně. Je tedy pouze na soutěžním úřadu, zda se bude při posuzování protisoutěžního charakteru dohody zabývat primárně jejím cílem či jejími následky. Běžně však bude soutěžní úřad v prvé řadě své úsilí směřovat k prokázání protisoutěžního cíle, neboť pokud má dohoda protisoutěžní cíl, není již nutné zjišťovat její účinky na relevantním trhu. IV. Znakem potenciálního narušení soutěže je i skutečnost, že dohoda musí vést alespoň ke snížení stupně nejistoty ohledně budoucího chování soutěžitelů na trhu. Je obecným principem, že každý soutěžitel musí svůj postup na trhu a podmínky, jež chce nabízet svým zákazníkům (svou soutěžní strategii), stanovovat samostatně a nezávisle. V. I v případě, kdy by předmětná dohoda (zde: o výměně informací) mohla odpovídat kritériím stanoveným právními předpisy a judikaturou pro naplnění formálních znaků zakázané dohody, musí správní orgány prokázat naplnění znaku materiálního, totiž jejího protisoutěžního charakteru.

8 As 5/2009

I. Při posuzování, zda více správních deliktů bylo spácháno v jednočinném nebo vícečinném souběhu, je nutno vycházet z trestněprávní doktríny. II. Zákaz reformace in peius uvedený v § 87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se vztahuje jen na sankci; kvalifikace skutku se může změnit.

1 Afs 3/2009

I. Nalezení poměru, v jakém daňový subjekt užívá najatou věc (leasing) pro svoje potřeby a v jakém pro podnikatelský účel, je rozhodné pro určení poměru výdajů, jež lze z celkového výdaje za nájem věci zohlednit jako výdaj daňový. II. Užíval-li žalobce najaté automobily i pro soukromé potřeby, pak musí být stejným poměrem rozděleny celkové výdaje na jejich nájem mezi výdaje ovlivňující základ daně a výdaje, které základ daně neovlivní.

2 Afs 112/2008

Bezplatný převod podniku z otce na syna není příjmem z podnikání a nepodléhá dani z příjmů.

5 As 41/2009

Občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, je oprávněno se účastnit stavebního řízení vedeného podle § 109 a násl. stavebního zákona z roku 2006, pokud mohou být v tomto řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny a pokud občanské sdružení stavebnímu úřadu svou účast v souladu s § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, řádně a včas oznámí.

4 Ads 130/2008

O dávkách důchodového pojištění rozhoduje podle § 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Česká správa sociálního zabezpečení. Podle § 3 odst. 3 téhož zákona je Česká správa sociálního zabezpečení odlišným orgánem s odlišnou příslušností, než je okresní správa sociálního zabezpečení. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o důchodové dávce tak musí být podána u soudu anebo přímo u ní, nikoliv u okresní správy sociálního zabezpečení, která nevydala rozhodnutí napadené žalobou. Podal-li tak žalobce žalobu u Okresní správy sociálního zabezpečení Brno-venkov, podal ji k jinému orgánu než k tomu, proti jehož rozhodnutí žaloba směřuje (§ 72 odst. 1 s. ř. s.).

1 Afs 15/2009

I. Zásahy veřejné moci do soukromé sféry jsou zásadně limitovány během času. Pokud zákon směřuje k vytvoření zvláštní skupiny majetkových pohledávek státu, jejichž uplatnění nepodléhá žádné časové limitaci, ohrožuje právní jistotu adresátů právních norem (čl. 1 odst. 1 Ústavy). II. Smyslem prekluze III. Protože celní zákon (zákon č. 13/1993 Sb.) v době mezi 1. 7. 1997 a 30. 6. 2002 nestanovil prekluzivní lhůtu pro vyměření cla, nutno s ohledem na § 320 písm. b) celního zákona (ve znění zákona č. 113/1997 Sb.) aplikovat subsidiárně § 4 odst. 2 zákona č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, podle něhož daň nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník nebo plátce povinen podat přiznání nebo hlášení, popřípadě dlužník srazit daň nebo zálohu na tuto daň.

6 Ads 10/2009

I. Ve vztazích mezi Českou republikou a Rakouskou republikou nebyla přílohou V nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 uznána shoda mezi právními předpisy těchto států ve věci podmínek týkajících se stupně invalidity. II. K posouzení invalidity žadatele o invalidní důchod je příslušný orgán sociálního zabezpečení České republiky [čl. 40 nařízení Rady (EHS) č. 574/72].

6 Ads 96/2007

Na osobu nezákonně odsouzenou pro spáchání trestného činu neuvedeného v § 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jejíž odsouzení bylo zrušeno cestou přezkumného řízení na základě stížnosti pro porušení zákona podle § 30 odst. 2 tohoto zákona, je třeba hledět jako na osobu, která byla podle tohoto zákona rehabilitována. Z toho důvodu tato osoba splňuje podmínku rehabilitace obsaženou v § 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění účinném do 31. 10. 2005.