Nejvyšší správní soud

8 As 33/2009

I. Nejvyšší správní soud je povinen nad rámec námitek v kasační stížnosti zohlednit právo Evropských společenství pouze tehdy, pokud by jeho porušení vedlo k vadám zmíněným v § 109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. nebo k jiným vadám, které je tento soud povinen zohlednit i v případě vnitrostátního práva. II. Aplikace § 5b odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, předpokládá neexistenci jiného uspokojivého řešení, kterým je třeba rozumět především běžné a standardně užívané metody plašení, a dále prevenci závažných škod na úrodě, která není podmíněna již vzniklou škodou, nýbrž hrozbou jejího vzniku.

1 As 28/2009

Nevede-li správní orgán v rozporu s § 57 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, společné řízení o více přestupcích téhož pachatele, není takový postup vadou řízení, je-li z odůvodnění následného rozhodnutí zřejmé, že ve věci byla aplikována zásada absorpční, zakotvená v § 12 odst. 2 citovaného zákona pro ukládání trestu za souběh přestupků.

4 Aps 2/2009

Konf 104/2008

Okolnostmi ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (zásada perpetuatio fori

9 Aps 2/2009

7 Afs 9/2009

Rozhodnutí odvolacího orgánu o zrušení rozhodnutí I. stupně o povolení opakovaně přijímat vybrané tabákové výrobky z jiných členských zemí Evropského společenství v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně není vyloučeno ze soudního přezkumu na základě žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s.

7 Afs 107/2008

Stanoví-li § 44 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla, ve znění účinném do 31. 12. 2003, povinnost odvést při porušení rozpočtové kázně zpět do státního rozpočtu odvod ve stejné výši v jaké byla rozpočtová kázeň porušena, je při stanovení výše takového odvodu třeba zohlednit, že část peněžních prostředků byla čerpána v souladu s dohodnutými či stanovenými podmínkami, a rozlišovat mezi oprávněně a neoprávněně čerpanými peněžními prostředky.

9 As 80/2008

1 Afs 47/2009

2 As 55/2010

I. Pouze Nejvyšší správní soud je ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie povinen položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, pokud vzniknou výkladové nejasnosti ohledně některého ustanovení práva EU. Pro krajské soudy je ve správním soudnictví položení předběžné otázky procesní možností, nikoli povinností, a pokud tak neučiní, neporuší tím právo na zákonného soudce. II. V oblasti, která je obecně regulována primárním právem EU a směrnicí a některé její otázky jsou konkrétně regulovány nařízením, je při výkladu vnitrostátních předpisů řešících otázku nařízením neřešenou (zde: používání spojení „čerstvé máslo“) třeba posoudit, zda tyto vnitrostátní předpisy jsou (1.) v obsahovém souladu; (2.) zda jsou v souladu s relevantními směrnicemi; (3.) zda takto vyložené vnitrostátní předpisy nepřekračují meze vytýčené uvedenou výlukou z nařízení; a konečně (4.) zda výsledná aplikace těchto předpisů nepředstavuje porušení primárního práva EU. III. Ze zákazu opatření s rovnocenným účinkem jako množstevní omezení ve smyslu čl. 34 Smlouvy o fungování Evropské unie a z harmonizace náležitostí másla, jak je provedena obecně ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES a konkrétněji v nařízení Rady (ES) č. 2991/94, plyne sice právo výrobce, dovozce či prodejce používat v ČR označení másla souladné s předpisy jiného členského státu EU jako země původu a nesouladné s českými předpisy; neplyne z něj však právo přidat k takovému původnímu označení výrobku pro účely českého trhu ještě nové označení v češtině, které podle českého práva nesmí být u daného výrobku použito. Není tudíž porušením práva EU zákaz prodeje másla z jiného členského státu, které má datum spotřeby déle než dvacet dnů od data výroby, a přesto je na něm v rozporu s § 3 odst. 31 vyhlášky č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, použito spojení „čerstvé máslo“.

2 Afs 1/2009

4 Ao 1/2009

Místními komunikacemi jsou toliko ty pozemní komunikace, které byly rozhodnutím příslušného správního orgánu zařazeny do kategorie „místní komunikace“ (§ 3 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), popř. podle dřívější právní úpravy do sítě místních komunikací (§ 8 vyhlášky č. 136/1961 Sb.; § 6 vyhlášky č. 35/1984 Sb.).

7 As 60/2007

I. Pojem "plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením" II. Základní omezení pro zpracovávání jakýchkoli informací (včetně osobních údajů) policií je jejich potřebnost pro plnění úkolů policie, a to pouze v nezbytném rozsahu. Osobní údaje mohou být navíc zpracovávány toliko při plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením. Splněním těchto podmínek se proto musí policejní orgán rozhodující o žádosti o likvidaci nebo opravu nepravdivých nebo nepřesných osobních údajů podle § 42j odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, vždy zabývat ex officio III. Odmítne-li policejní orgán žádosti o likvidaci nebo opravu nepravdivých nebo nepřesných osobních údajů vyhovět, může tak učinit pouze ze dvou důvodů. Prvním je existence zpracovávaných údajů popsaného typu, jejichž další zpracovávání je odůvodněno důvody popsanými v § 42j odst. 4 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky; druhým důvodem je zpracovávání údajů, které nelze za nepravdivé nebo nepřesné považovat. V obou případech však negativní rozhodnutí musí odůvodnit s ohledem na individuální aspekty konkrétní věci a nepostačí tak pouze odkaz na ustanovení zákona, které takový postup umožňuje; postup ve smyslu § 42j odst. 5 citovaného zákona tím není dotčen.

6 Ads 16/2009

I. Nárok plátce na vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení představuje samostatný titul, který je upraven v § 17 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a proto na něj nelze vztahovat ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. II. Za přeplatek na pojistném na sociální zabezpečení podle § 17 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, je zapotřebí považovat jakékoliv plnění, které bylo bez právního důvodu odvedeno na pojistném na účet příslušného orgánu sociálního zabezpečení, a to i kdyby se tak stalo v důsledku trestné činnosti třetí osoby na úkor plátce pojistného.

6 Ads 14/2009

I. Pro rozdělení dob zabezpečení získaných přede dnem rozdělení ČSFR je podle čl. 20 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č. 228/1993 Sb.) a čl. 15 odst. 1 Správního ujednání o provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č. 117/2002 Sb. m. s.) ve vztahu k státní organizaci Československé státní dráhy (ČSD) rozhodné sídlo příslušné organizační jednotky ČSD ke dni rozdělení ČSFR, která byla zapsána do podnikového (obchodního) rejstříku, a nikoliv sídlo organizační složky organizační jednotky ČSD či sídlo ČSD.; II. Organizační útvar právnické osoby je podle uvedených ustanovení mezinárodní smlouvy a správního ujednání vymezen pro potřeby rozdělení dob zabezpečení získaných přede dnem rozdělení ČSFR územně, a nikoliv funkčně; z hlediska určení sídla zaměstnavatele ke dni rozdělení ČSFR není proto významné, že organizační jednotky ČSD zapsané do podnikového (obchodního) rejstříku neměly právní subjektivitu.

6 As 2/2008

Konstrukce § 42 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, podle něhož se rozklad považuje za podaný až poté, co byl zaplacen správní poplatek podle zvláštního právního předpisu, je v právní úpravě u známkoprávní oblasti obvyklá, jak plyne např. z nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství a z nařízení Komise (ES) č. 2868/95, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94. Není proto důvodu pro závěr, že zákon, jehož má být při řešení věci použito (v daném případě § 42 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách), je v rozporu s ústavním pořádkem, což by jinak vedlo k přerušení řízení ve smyslu § 48 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a k předložení návrhu Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.

6 Azs 25/2009

4 Ads 21/2008

9 Ans 5/2009

9 Afs 94/2008

I. K dispozici s nadměrným odpočtem, respektive s finančními prostředky představujícími pohledávku daňového subjektu vůči státnímu rozpočtu, nepostačí pouhé uplatnění nadměrného odpočtu v příslušném přiznání k dani. Dispozici s těmito finančními prostředky je nutno odvíjet od autoritativního stvrzení jejich výše, tj. vyměření nadměrného odpočtu za určité zdaňovací období. II. Je-li na daňovém účtu plátce daně evidován vyměřený nadměrný odpočet, je správce daně oprávněn s finančními prostředky disponovat, a to buď postupem dle § 59 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nebo dle § 64 odst. 2 téhož právního předpisu, nestanoví-li zákon pro určité specifické situace jinak (např. konkurs). Nejsou-li splněny podmínky ani pro postup dle § 59 zákona č. 337/1992 Sb., ani pro postup dle § 64 citovaného zákona, vrátí správce daně finanční prostředky plátci daně bez žádosti do třiceti dnů ode dne vyměření.

8 As 5/2008

Ochrana před povodněmi je "jiným veřejným zájmem" ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Aby bylo možné dovodit, že tento zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, a že je tedy dán důvod k udělení výjimky dle § 56 odst. 1 a 3 téhož zákona, musí být doloženo, že uvažovaný zásah je nejen potřebný, a v kladném případě, že neexistuje jiné uspokojivé řešení.

5 Azs 7/2009

Od samotného zákonného požadavku registrace náboženské skupiny podle právního řádu země původu žadatele o mezinárodní ochranu a vynucování této registrace zákonem dovolenými a zároveň přiměřenými prostředky je třeba odlišovat taková případná represivní jednání bezpečnostních složek či jiných orgánů veřejné moci v zemi původu vůči členům dané náboženské skupiny, která jsou zcela zjevným excesem ze sféry zákonem dovolených opatření (např. brutální fyzické násilí, resp. hrozba vykonstruovaných obvinění ze závažné trestné činnosti) a která zároveň mohou podle konkrétních okolností buďto samostatně, nebo na kumulativním základě dosáhnout intenzity pronásledování ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

5 Afs 91/2008

Soupis majetku zahrnovaného do konkursní podstaty je podle § 18 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, listinou, která správce opravňuje pouze ke zpeněžení sepsaného majetku. Samotným zahrnutím nemovitostí do konkursní podstaty nedochází k převodu vlastnických práv k nemovitostem na jiný subjekt. Stěžovatel nemohl na základě soupisu nemovitostí do konkursní podstaty pozbýt vlastnického práva k nim s tím, že by toto přešlo na úpadce, do jehož konkursní podstaty byl majetek zahrnut; nemohl proto předmětné nemovitosti vyřadit ze svého obchodního majetku, resp. nemohl uplatnit zůstatkovou cenu do nákladů z důvodu jejich prodeje dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

1 As 36/2009

I. K rozhodování o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o nákladech vynaložených v souvislosti se správním vyhoštěním cizince dle § 123 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, jsou věcně příslušné soudy ve správním soudnictví. II. Pojem "peněžní prostředky cizince"

7 Afs 103/2008

„Poplatníkem, jemuž náleží rodičovský příspěvek

7 Afs 98/2008

Úhrada činností spočívajících v uspořádání majetkových poměrů a péče o archiv úpadce nesouvisí s ekonomickou činnosti úpadce ve smyslu § 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V případě těchto činností se jedná o ekonomické činnosti samotného správce konkursní podstaty jako svého druhu "úřední osoby", které provádí v souladu s požadavky zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a za něž mu také ze zákona náleží odměna (v případě archivace náhrada výdajů).

9 As 16/2009

1 Afs 12/2009

Ustanovení § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, zakotvující zákaz započtení na majetek patřící do podstaty je speciální úpravou (lex specialis

1 As 29/2009

Pojem „informace vztahující se k působnosti povinného subjektu“, zakotvený v § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je třeba vykládat tak, že k působnosti povinného subjektu se vztahují zpravidla všechny informace, které má objektivně k dispozici.

4 As 68/2008

I. Koncepce zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, vychází z toho, že nerostné bohatství na území České republiky, které je tvořeno ložisky vyhrazených nerostů, je ve vlastnictví státu (§ 5 horního zákona). Zájem na řádném využívání nerostného bohatství, který je nepochybně zájmem veřejným, je zabezpečen tím, že organizace, imž je povoleno provádění hornické činnosti, platí státu úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých nerostů ( § 32a horního zákona). Z uvedeného vyplývá, že hornická činnost organizací, třebas prováděná v rámci jejich podnikatelské činnosti, je též naplněním veřejného zájmu státu na řádném využívání nerostného bohatství. II. Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru vydané podle § 27 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, nelze považovat za nucené omezení vlastnického práva dotčených subjektů porušující čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Stanovení dobývacího prostoru žalobcům nikterak nebrání v dalším užívání pozemků nacházejících se v jejich vlastnictví, až již tyto leží vně či uvnitř dobývacího prostoru. Nuceným omezením vlastnického práva by bylo teprve případné vyvlastnění těchto pozemků podle § 33 odst. 4 ve spojení s § 31 odst. 4 horního zákona, k němuž však může dojít jen tehdy, pokud by veřejný zájem na využití výhradního ložiška převažoval nad oprávněným zájmem vlastníků dotčených pozemků. III. Smlouva o převodu dobývacího prostoru uzavřená v souladu s § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, v době, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru, má za následek převod existujícího dobývacího prostoru na jinou organizaci. Převodce (jímž byl v souzené věci původní navrhovatel dobývacího prostoru) se tímto projevem vůle smluvně vyvázal ze všech práv a povinností souvisejících s existencí stanoveného dobývacího prostoru a do jeho pozice v plném rozsahu vstoupila jiná organizace jako jeho právní nástupce. Tento účinek platně uzavřené smlouvy o převodu dobývacího prostoru trvá i v případě zrušení rozhodnutí báňského úřadu o stanovení dobývacího prostoru po proběhnuvším přezkumném soudním řízení. V pokračujícím správním řízení je tak správní orgán povinen jako s účastníkem řízení vystupujícím v pozici navrhovatele nadále jednat toliko s právním nástupcem převodce (původního navrhovatele dobývacího prostoru).

6 Ans 5/2009

9 Afs 70/2008

3 Ads 147/2008

6 Ans 4/2009

4 Ads 70/2008

Ustanovení § 42 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, znamená pro pojištěnce mladšího 28 let, který nesplňuje podmínky nároku na plný invalidní důchod podle § 42 odst. 1 téhož zákona a u něhož je období od 18 let věku (i před 18. rokem věku) do vzniku nároku na plný invalidní důchod kryto s dobou studia na střední a vysoké škole v České republice po ukončení povinné školní docházky (která se pro tento účel pokládá za dobu pojištění), záruku, že i za situace, kdy neměl v rozhodné době výdělky, vyměří semu invalidní důchod v mimořádné minimální výši. Procentní výměra invalidního důchodu činí ve smyslu § 42 odst. 2 uvedeného zákona 45 % z výpočtového základu, stanoveného způsobem v tomto ustanovení uvedeným.

6 Ads 25/2009

Odcizením věci se příslušník Policie České republiky dopustí zavrženíhodného jednání, které je způsobilé ohrozit dobrou pověst Policie České republiky. Pokud takový skutek nenaplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 trestního zákona, nebyly splněny podmínky pro jeho propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění zákona č. 21/2006 Sb.

5 Aps 2/2009

4 Azs 19/2009

Je-li účastník řízení zastoupen advokátem, který jej řádně zastupuje při výkonu jeho práv a povinností, zpravidla není na místě ustanovit tomuto účastníku, přestože jeho pobyt není znám, opatrovníka.

2 Azs 93/2008

I. Doba platnosti, na kterou je krátkodobé vízum vydáno, představuje období, ve kterém je držitel víza oprávněn k povolenému počtu vstupů na území příslušného členského státu Evropské unie, kde může po stanovenou dobu pobývat. II. Zánik platnosti krátkodobého víza nastane vždy okamžikem vyčerpání povoleného počtu vstupů, a to i v případě, že k tomuto vyčerpání dojde před uplynutím doby, na kterou bylo toto vízum vydáno. Okamžikem vyčerpání se přitom rozumí vycestování držitele krátkodobého víza z území příslušného členského státu Evropské unie, pokud povolený počet vstupů na toto území již využil. III. Před aplikací konkrétních kritérií uvedených v čl. 9 nařízení Rady (ES) č. 343/2003 je vždy nutné nejprve bezpečně zjistit, zda žadatel o azyl je držitelem jednoho nebo více platných víz (či povolení k pobytu). Teprve na základě tohoto zjištění je možné zvolit příslušné kritérium, kterým se určuje členský stát příslušný k posouzení konkrétní žádosti o azyl.

1 As 26/2009

V situaci, kdy rodič dítěte (bývalý občan Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky nebo České republiky) nabyl státní občanství České republiky na základě § 1 odst. 1 zákona č. 193/1999 Sb., může rodič kdykoliv poté učinit samostatné prohlášení o státním občanství České republiky dle zákona č. 193/1999 Sb. jménem svého dítěte (§ 1 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 1 citovaného zákona).

Konf 126/2008

Počínaje 1. 1. 2007 nejsou vyvlastňovací úřady oprávněny rozhodovat o zřízení věcného břemene podle § 147 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, pokud již bylo s výkonem oprávnění specifikovaným v § 90 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, započato. Za této situace je o zřízení věcného břemene oprávněn rozhodnout pouze soud v občanském soudním řízení.

9 Afs 79/2008

Využila-li obec možnosti stanovit vyhláškou okruh vzdálenosti do 100 metrů od budov, v nichž nebo v jejichž sousedství není provozování výherních hracích přístrojů povoleno (§ 17 odst. 11 věta druhá zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách), je třeba při posuzování žádosti o povolení k provozování výherních hracích přístrojů z tohoto okruhu vycházet a respektovat ho, aniž by přitom bylo nutno dále zkoumat naplnění pojmu "sousedství" Není-li vyhláška obcí přijata, je nutno vycházet z § 17 odst. 11 věty první zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, a vždy důsledně zvažovat naplnění pojmu "sousedství",

9 Afs 93/2008

I. Dle ustálené judikatury Soudního dvora ES je pojem "osvobození od daně" uvedený v čl. 13 šesté směrnice Rady 77/388/EHS autonomní pojem práva Společenství, který musí být definován na úrovni Společenství. Jestliže vnitrostátní zákon o dani z přidané hodnoty neobsahuje v porovnání s šestou směrnicí žádné rozdíly týkající se osvobození nájmu, je při výkladu pojmu "nájem" pro účely daně z přidané hodnoty nutno zohlednit výkladová pravidla stanovená judikaturou Soudního dvora. II. Pod pojem "nájem nebytových prostor" nebudou pro účely osvobození od daně z přidané hodnoty spadat taková plnění, k jejichž poskytování je sice nemovitost nezbytná, ale jejíž užití není hlavním smyslem ani cílem poskytovaného plnění.

3 Aps 2/2009

7 As 59/2008

V bezpečnostním řízení podle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, může ředitel Národního bezpečnostního úřadu na základě nezměněného skutkového stavu zaujmout jiný právní názor než orgán prvního stupně, avšak musí tak učinit způsobem, který není pro účastníka řízení překvapivý. Účastníku řízení proto musí být ředitelem dána možnost vyjádřit se k zamýšlenému jinému právnímu názoru a případně navrhnout další důkazy, které by mu umožnily zaměřit dokazování právě ke specifickým skutkovým otázkám spojeným se zamýšlenou odlišnou právní kvalifikací, jimiž se buď vůbec, či v potřebné míře, orgán prvního stupně nezabýval.

8 Aps 6/2007

2 Afs 131/2008

I. Soud hodnotí ústavnost novelizace zákona (zde: § 113 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) provedené formou tzv. přílepku jen tehdy, je-li způsobilá konstitutivně se projevit v právech a povinnostech adresátů norem. Pokud tomu tak není, soud není povinen podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona v rámci tzv. konkrétní kontroly norem. Úkolem soudu je totiž ochrana základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy, § 2 s. ř. s.) a nikoliv odstranění vědomých či nevědomých, skutečných či jen zdánlivých, pochybení, k nimž došlo v průběhu legislativního procesu a nemajících na adresáty norem žádný dopad. II. Pouhým zrušením derogačního ustanovení nedochází k opětovnému nabytí platnosti a účinnosti dříve derogovaných zákonných ustanovení. Přímou derogací je totiž původní předpis zrušen, přestal být součástí právního řádu a k „obnovení“ formálně zrušeného pravidla může dojít pouze jeho výslovným opětovným přijetím v zákonodárném procesu.

5 As 13/2009

I. Rozhodnutí vydané podle § 73 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, je rozhodnutím o veřejném subjektivním právu. Není z povahy věci vyloučeno, aby se soudce, tzn. ten, o jehož právech je rozhodováno, v případě, došlo-li k přeložení, např. proti jeho vůli, popř. tehdy, byl-li postupem ministra spravedlnosti, popř. předsedy soudu, zkrácen na svých právech jiným způsobem, domáhal ochrany prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví. Soudní ochrana nemůže být přitom nikterak limitována ani tím, že na přeložení soudce k vyššímu soudu není právní nárok. II. Zákonnost postupů orgánů výkonu veřejné moci, determinovaných příslušnými ustanoveními jednotlivých zákonů, nelze posuzovat odtrženě bez zohlednění dopadů souvisejících ustanovení Ústavy a Listiny a zcela pominout ústavně garantované atributy nezávislosti moci soudní. III. Je-li soudce přeložen k určitému soudu, vzniká mu tímto okamžikem nárok na výkon funkce soudce tohoto soudu; má-li dojít k jeho přeložení, lze tak učinit pouze postupem, který zákon o soudech a soudcích stanoví, nikoli jakýmkoli jiným způsobem a postupy, které by bylo lze při užití extenzivního výkladu zákona (zde § 73 odst. 2 zákona o soudech a soudcích) bez okolností daného případu, dovozovat. IV. Aplikoval-li ministr spravedlnosti v případě přidělení soudce (zde zrušení předchozího přidělení) postup dle § 98 a násl. správního řádu z roku 2004, postupoval nezákonně.

5 Afs 68/2008

Pokud plátce daně z přidané hodnoty poskytoval služby ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, jež jinak tvořily předmět jeho podnikání, také svým zaměstnancům, nejednalo se o zdanitelné plnění, z něhož by byl plátce daně povinen odvést daň na výstupu, pouze tehdy, pokud tyto služby měly sloužit výhradně k výkonu pracovní činnosti uvedených zaměstnanců pro plátce daně (§ 7 odst. 1 a 2 písm a) citovaného zákona).

1 As 12/2009

I. Nezbytným předpokladem pro rozhodnutí o zajištění cizince podle § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky je úvaha správního orgánu o tom, zda je vůbec možné rozhodnout o správním vyhoštění cizince a toto rozhodnutí vykonat. II. O žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince je třeba podle § 56 odst. 2 s. ř. s. a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (č. 209/1992 Sb.) rozhodnout přednostně a urychleně. Pokud soud o takové žalobě rozhodne až po uplynutí zákonné stoosmdesátidenní lhůty pro zajištění cizince (§ 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky), nejsou zpravidla požadavky na přednostní a urychlené vyřízení splněny. Přednostně a urychleně je třeba postupovat rovněž při předložení spisu s kasační stížností zajištěného cizince Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.