Nejvyšší správní soud

8 Afs 2/2009

Rozhodnutí o obnově správního řízení ve věci správního trestání ukončeného rozhodnutím o uložení sankce, přičemž původní správní rozhodnutí již bylo vykonáno, se nedotýká hmotných práv žalobce ve smyslu § 65 s.ř.s. Samotné vedení obnoveného správního řízení nepředstavuje zásah do procesních práv žalobce ve smyslu § 65 s.ř.s. Takovéto rozhodnutí o nařízení obnovy řízení je proto vyloučeno ze soudního přezkumu.

2 As 25/2007

I. „Nájemcem bytu“, vyloučeným z účastenství ve stavebním řízení ve smyslu § 59 odst. 4 stavebního zákona z roku 1976 (§ 109 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006), není osoba, která má k takovému bytu právo odpovídající věcnému břemeni (právo bydlení). Taková osoba má ke stavbě „jiné právo“ ve smyslu § 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 [srov. také výslovně § 109 odst. 1 písm. d) stavebního zákona z roku 2006], a je proto účastníkem stavebního řízení. II. I rozhodnutí správního orgánu, které nebylo formálně řádně doručeno (oznámeno) účastníku řízení, může nabýt právní moci (§ 52 odst. 1 správního řádu z roku 1967, § 73 odst. 1 správního řádu z roku 2004), nastane-li fikce III. Je-li účastník řízení, jehož práva, právem chráněné zájmy či povinnosti byly rozhodnutím dotčeny (§ 14 odst. 1 správního řádu z roku 1967), opomenut při oznámení rozhodnutí, nastane fikce Opomenutí účastníka při oznámení rozhodnutí je v takovém případě procesní vadou zhojitelnou bez újmy na nastalé právní moci rozhodnutí jen za předpokladu, že fikce IV. Nastala-li fikce

Konf 10/2008

K rozhodování o nároku vlastníka (nájemce) pozemku na finanční náhradu vůči orgánu státní správy za újmu vzniklou v důsledku omezení hospodaření na pozemku (§ 58 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) je příslušný soud v občanském soudním řízení.

5 As 18/2008

I. Pokud krajský soud jednal jako s žalobci s osobami, které v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vystupovaly pouze jakožto zmocněnci účastníků předcházejícího správního řízení, v jejichž zastoupení měla být žaloba podána, zatížil tím řízení před soudem zmatečnostní vadou spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení ve vztahu k takto nesprávně vymezeným účastníkům [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. II. V řízení před správním soudem je zastoupení účastníka více zástupci zároveň nepřípustné, stejně jako další zastoupení obecného zmocněnce dle § 35 odst. 6 s. ř. s. advokátem či jinou osobou (§ 35 odst. 7 s. ř. s.).

5 Afs 44/2008

Pokud daňový subjekt zahrne v plné výši do základu daně z příjmů náklady vynaložené na stavební práce na určitém objektu, a to ve zdaňovacím období, kdy je vynaložil, je povinen prokázat, že se skutečně jednalo o náklady na opravu objektu, a nikoli o technické zhodnocení ve smyslu § 33 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, které je možné zahrnovat do daňově uznatelných nákladů pouze postupně formou daňových odpisů. Daňový subjekt je tedy povinen prokázat, jaký byl stav objektu před a po provedení stavebních prací, aby bylo možné posoudit, zda se jednalo o opravu, nebo naopak o rekonstrukci či modernizaci objektu.

6 Ads 8/2009

Účelem vyplácení příplatku k důchodu podle § 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb. je poskytnutí finanční kompenzace

9 As 34/2008

Pojišťovací zprostředkovatel, který nezávisle na pojišťovně určuje okruh subjektů, jenž osloví jako potenciální zájemce o uzavření pojistné smlouvy, a k tomuto účelu sám vytváří databázi osobních údajů těchto subjektů, má z hlediska zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, postavení správce osobních údajů, nikoli jejich pouhého zpracovatele (§ 12 citovaného zákona).

1 Azs 107/2008

I. Ačkoliv dřívější právní úprava překážek vycestování a dnešní doplňkové ochrany je shodná, a tudíž není důvodu paušálně odmítat aplikaci závěrů judikatury a doktríny k překážkám vycestování, je třeba při výkladu doplňkové ochrany věnovat pozornost všem nuancím a změnám, k nimž oproti úpravě překážek vycestování došlo (vypuštění některých překážek vycestování, rozdílné vymezení státu, ve vztahu k němuž se nebezpečí vážné újmy posuzuje, rozdílná definice skutečností naplňujících vážnou újmu, absence vylučující klauzule). Správní orgán a správní soud jsou navíc povinni vykládat institut doplňkové ochrany nejenom v souladu se zněním § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ale i v souladu s textem a účelem směrnice Rady 2004/83/ES, a přihlížet k výkladu směrnice provedenému Soudním dvorem Evropských společenství, jakož i k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti.; II. V případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je správní orgán povinen se v odůvodnění vypořádat s otázkou možného udělení doplňkové ochrany.; III. Senátu Nejvyššího správního soudu nevzniká povinnost předložit věc k rozhodnutí rozšířenému senátu podle § 17 s. ř. s., jestliže jiný senát použil za účinnosti nové právní úpravy závěry vycházející ze starší judikatury, byla-li tato judikatura v mezidobí překonána rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.

9 Afs 58/2008

9 Ans 5/2008

Stanovení výše platby na účet univerzální služby nebo vystavení dokladu opravňujícího k čerpání finančních prostředků z tohoto účtu je možné až poté, kdy nabude právní moci rozhodnutí o ověření výše prokazatelné ztráty a o výši finančního příspěvku, což je dáno podstatou zákonem zvoleného způsobu financování povinností univerzální služby.

2 Ao 4/2008

I. Přestože samotná změna funkčního využití konkrétní plochy novým územním plánem nebude obvykle představovat přímý zásah do vlastnických práv majitelů dotčených nemovitostí, nevylučuje to zásah nepřímý, ve smyslu omezení možností užívání předmětu vlastnictví. I když je každý vlastník povinen určitou míru takového nuceného omezení akceptovat, za situace, kdy toto omezení překročí míru spravedlivé rovnováhy mezi požadavky obecného zájmu a imperativy na ochranu základních práv jednotlivce, musí být vlastníku přiznána odpovídající náhrada ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny.; II. I za situace, kdy takové omezení není v rozporu s hmotným právem, může soud zrušit příslušnou část územního plánu, dojde-li v rámci testu proporcionality k závěru, že bez poskytnutí náhrady jde o zásah nepřiměřený. Skutečnost, že podústavní právo možnost odškodnění v těchto případech nepředpokládá, nemůže být takovému postupu překážkou.; III. Soudu nepřísluší vynášet obecné soudy o tom, jaká by měla být kritéria pro přiznání náhrady, tedy co lze již považovat za natolik intenzivní omezení vlastnického práva, aby zakládalo zadavateli územního plánu povinnost náhradu poskytnout. Při absenci pozitivní právní úpravy tedy případné nové omezení vlastnického práva v rozsahu odpovídajícím soudem zrušenému stavu bude nutně vázáno na předchozí dohodu s dotčenými vlastníky, jejíž součástí může být i dohoda o poskytnutí oboustranně akceptovatelné kompenzace.

1 Azs 105/2008

I. Informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře (1) relevantní II. Zpráva Evropské komise o dosaženém pokroku v připravenosti kandidátské země na členství v EU může být jedním z důkazních prostředků, avšak s ohledem na její diplomatický charakter a účel, pro nějž se zpracovává, je pro azylové účely nezbytné k ní přistupovat při hodnocení důkazů obezřetně (§ 50 odst. 4 a § 51 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Zásada materiální pravdy vyjádřená v § 3 uvedeného zákona vyžaduje, aby situace v zemi původu byla zjišťována pomocí jiných zpráv, které netrpí těmito deficity, přičemž zpráva Evropské komise může být užita toliko podpůrně.

1 Afs 139/2006

I. Při výkladu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2000, je nutno reflektovat účel daně a specifika transformačního procesu a usilovat o to, aby formalistická interpretace podmínek pro osvobození od daně nevedla k zásahu do základních ústavně garantovaných práv daňového subjektu. Účelem daného ustanovení o osvobození od daně nebylo vyjmout z osvobození převody bytů osob, které je dlouhodobě po právu užívaly.; II. Ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je nutno v souladu s právním názorem judikovaným Ústavním soudem vyložit tak, že k daňové prekluzi dochází po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nikoliv od konce roku, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání.

1 As 79/2008

I. Jestliže bylo stavební povolení (§ 66 stavebního zákona z roku 1976) vydáno v době, kdy existovalo pravomocné územní rozhodnutí, není následné zrušení územního rozhodnutí samo o sobě důvodem ke zrušení stavebního povolení soudem. Toto vyplývá ze zásady presumpce II. Pokud je územní rozhodnutí zrušeno, může být o námitkách účastníků rozhodnuto v novém územním rozhodnutí odlišně (za právní úpravy dle stavebního zákona z roku 1976), a to i když stavba již byla na základě stavebního povolení realizována. Pokud by námitkám bylo nově vyhověno, vedlo by to buď ke stanovení nové podmínky pro umístění stavby v území, nebo v krajním případě až k zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí. Tato skutečnost pak dle okolností povede k obnově stavebního řízení, neboť se změnily podmínky pro vydání stavebního povolení, které je nutno reflektovat [§ 100 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004].

1 As 107/2008

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny, má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Má-li být výše uvedené základní právo realizováno, musí být účastníkovi umožněno, aby se jednání mohl zúčastnit. Předvolání k ústnímu jednání je proto třeba doručit nejen právnímu zástupci účastníka, ale i přímo účastníkovi řízení (§ 42 odst. 2 věta druhá s. ř. s.). To platí též pro rozhodnutí krajského soudu podle § 11 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

2 As 70/2008

Pokud má být stavební povolení v případě liniových staveb oznámeno veřejnou vyhláškou a doručeno posledním dnem vyvěšení (§ 61 odst. 4, § 69 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976), pak to znamená, že se stejným způsobem oznamuje a doručuje i rozhodnutí o odvolání proti takovému rozhodnutí.

5 As 44/2006

Jsou-li skutečnosti a důvody, pro něž nebylo vydáno osvědčení pro stupeň utajení „přísně tajné“ podle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, seznatelné z obsahu správního spisu, který nepodléhal žádnému stupni utajení, a důvody nevydání osvědčení byly jasně a zřetelně formulovány v rozhodnutí žalovaného, pak okolnost, že se stěžovatel neseznámil s obsahem spisu označeným stupněm utajení „vyhrazené“, nemůže vyvolat úvahu o nepřezkoumatelnosti takového rozhodnutí.

8 As 21/2008

V řízení o udělení licence na provozování vnitrostátní veřejné linkové autobusové dopravy nejsou účastníky řízení případní konkurenční dopravci, provozující linkovou dopravu na předmětné trase.

2 As 41/2008

I. Stanovení dobývacího prostoru (§ 24 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon) zakládá organizaci, v jejíž prospěch byl dobývací prostor stanoven, ve vztahu k pozemkům nacházejícím se v dobývacím prostoru, tzv. „jiné právo k pozemkům a stavbám“ ve smyslu § 59 odst. 1 písm. b) a § 139 písm. f) stavebního zákona z roku 1976.; II. Charakter souhlasu s umísťováním staveb a zařízení v chráněném ložiskovém území, které nesouvisí s dobýváním (§ 19 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2006), po materiální stránce odpovídá charakteru závazného stanoviska podle § 149 správního řádu z roku 2004; to platí i v případě, kdy byl souhlas vydán pro širší okruh typově podobných případů.

4 Ads 8/2008

9 Afs 8/2008

I. Správce daně je povinen umožnit daňovému subjektu k jeho žádosti nahlédnout do evidence daní (§ 62 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) a zjistit z ní veškeré informace vedené k jeho osobě, které byly použity jako podklad pro vydání platebního výměru na penále tohoto daňového subjektu. II. Pokud v řízení o žalobě ve správním soudnictví soud vychází z údajů obsažených ve správním spisu, aby ověřil skutkový a právní stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí správního orgánu, pak tento postup nelze označit za dokazování ve smyslu § 52 s. ř. s.

9 As 84/2008

9 As 86/2008

9 As 85/2008

9 As 52/2008

8 As 31/2007

I. Při úvaze o zrušení pravomocného rozhodnutí v rámci výkonu dozorčí činnosti správní orgán musí vždy náležitě posoudit, zda v dalším řízení a v novém rozhodnutí může dojít v rámci možností – se zřetelem na příp. změněnou situaci – k nápravě, tedy k odstranění vytýkané nezákonnosti. II. V případě zrušení původního pravomocného rozhodnutí o povolení stavby, podle něhož byla stavba již zcela nebo zčásti realizována, je nutno při znovupovolení stavby postupovat analogicky podle ustanovení o nepovolené stavbě [zde podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976].

4 As 69/2008

Rozhodnutí správního orgánu není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů jen proto, že nevysvětluje, proč se správní orgán považuje za příslušný věc projednat a rozhodnout. Otázku věcné příslušnosti správního orgánu posoudí krajský soud z úřední povinnosti, a neshledá-li k tomu dostatek podkladů v předloženém správním spisu, opatří další potřebné podklady zejména postupem podle § 74 odst. 1 věta druhá a čtvrtá s. ř. s.

1 As 92/2008

Územní souhlas vydaný na základě § 96 stavebního zákona z roku 2006 je rozhodnutím ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu z roku 2004, a proto je odvolání proti němu přípustné. Sdělení odvolacího orgánu, kterým byly námitky vznesené proti územnímu souhlasu shledány neopodstatněnými, je třeba považovat z materiálního hlediska za rozhodnutí o odvolání, které je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., a není tedy vyloučeno ze soudního přezkumu dle § 70 písm. a) s. ř. s.

1 Afs 143/2008

I. Osoba povinná v exekučním řízení není příjemcem zdanitelného plnění spočívajícího v provedení exekuce II. Soudní exekutor vykonávající nezávisle exekuční činnost podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, je za splnění dalších podmínek osobou povinnou k dani z přidané hodnoty ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

1 As 93/2008

Zřícenina hradu, u níž není patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, není stavbou, nýbrž součástí pozemku, na němž se nachází (§ 120 občanského zákoníku). Státní podnik, kterému svědčí právo hospodaření k takovému pozemku (§ 2 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku), je proto povinen pečovat o zříceninu, která je kulturní památkou, a plnit opatření uložená mu orgánem státní památkové péče (§ 16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, § 9 odst. 1 a § 10 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči).

9 Afs 42/2008

6 As 16/2008

1 As 96/2008

I. Úřední záznam o tom, že byl spáchán přestupek a kdo je z jeho spáchání podezřelý, poskytuje správnímu orgánu pouze předběžnou informaci o věci; nelze jej však považovat za důkazní prostředek (§ 51 odst. 1 správního řádu z roku 2004). K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu slouží mj. svědecký výslech osoby, která úřední záznam pořídila, nikoli tento záznam sám. II. Obviněný z přestupku může uplatňovat nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy (§ 73 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) i v odvolání; omezení stanovené v § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004 na řízení o přestupku nedopadá.

1 Aps 11/2008

I. O námitce promlčení podle § 70 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, nelze rozhodnovat jako o námitce proti úkonu správce daně v souvislosti s řízení vymáhacím a zajišťovacím podle § 52 téhož zákona. II. O námitce promlčení podle § 70 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je správce daně povinen rozhodnout rozhodnutím ( § 32 odst. 1 citovaného zákona), proti němuž je přípustné odvolání ( § 48 odst. 1 téhož zákona).

4 As 4/2008

I. Výlučná informační hodnota údajů obsažených v registru rodných čísel (§ 13b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel) znamená, že tyto údaje mají ze zákona přednost před údaji pocházejícími z jiných zdrojů, včetně veřejných listin. II. Pro vydání cestovního pasu není rozhodné, kdy bylo žadateli rodné číslo přiděleno, ale jaké je jeho rodné číslo v okamžiku, kdy mu má být cestovní pas vydán.

5 As 16/2008

Ustanovení § 22 odst. 10 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, představuje zvláštní ustanovení, které umožňuje uložit v blokovém řízení za vybrané přestupky v silniční dopravě v tomto ustanovení uvedené vyšší pokutu, než je pro blokové řízení obecně stanovena v § 13 odst. 2 citovaného zákona. To však neznamená, že by ostatní přestupky v silniční dopravě dle § 22 citovaného zákona nebylo vůbec možné postihnout v blokovém řízení, ale pouze to, že případnou blokovou pokutu je třeba uložit dle obecného § 13 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (pokuta do 1 000 Kč).

1 As 99/2008

I. Z obecného pojmu bezpečnostní riziko a na jeho neexistenci navazujícího osvědčení, které působí do budoucna, nikoliv do minulosti (viz § 11 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti), vyplývá, že obsah bezpečnostního rizika je zásadně (nestanoví-li zákon jinak) regulován platným a účinným hmotným právem. II. Na žádosti o bezpečnostní prověrku podané méně než 45 dní přede dnem účinnosti zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, se aplikuje počínaje dnem účinnosti nového zákona nová zákonná úprava co se týče práva hmotného i práva procesního; naopak na žádosti podané dříve se aplikuje v řízení před Národním bezpečnostním úřadem staré procesní právo, ovšem hmotněprávní podmínky vydání osvědčení se posuzují podle nového hmotného práva (§ 157 odst. 28 ve spojitosti s odst. 18 téhož zákona). III. Rozhodnutí bývalého Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností při Nejvyšším státním zastupitelství jsou v téže věci pro Národní bezpečnostní úřad zásadně závazná též v pokračování téhož řízení za účinnosti nového zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Důvod pro to, aby správní orgán rozhodnutím Kolegia vázán nebyl, musí být dán obsahově odlišnou hmotněprávní úpravou nového zákona (ve srovnání s úpravou starou), nikoliv však jen tím, že srovnatelný institut starého zákona je „nově“ zakotven též v zákoně novém. Svévolné ignorování závěrů Kolegia Národním bezpečnostním úřadem v následujícím řízení narušuje nejen důvěryhodnost a objektivnost exekutivního bezpečnostního prověřování, ale je též v rozporu s právní jistotou a ochranou důvěry občana v právo jakožto základními atributy demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy).

3 As 40/2008

6 As 42/2008

8 Afs 88/2007

Ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, je nutno vykládat tak, že povolení je možno vydat jen na stávající nebo následující kalendářní rok.

2 As 75/2008

Zákonná povinnost prodávajícího při prodeji spotřebního zboží označit je cenou platnou v okamžiku nabídky nebo zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem (§ 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách) je splněna také tehdy, když je na všechno zboží určitého druhu vyhlášena plošná sleva vyjádřená jednoduchou procentní měrou.

1 Afs 140/2008

I. Judikatura II. Skutečnost, že judikatura

7 Afs 50/2008

Došlo-li v obnoveném daňovém řízení u daňového dlužníka ke zrušení rozhodnutí ukládajícího mu zaplatit daň z převodu nemovitostí a k vydání nového rozhodnutí stanovujícího jinou výši této daně a přitom nedošlo ve vztahu k daňovému ručiteli k vydání nové výzvy podle § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je výzva daňovému ručiteli podle § 73 odst. 1 citovaného zákona vyzývající jej k zaplacení splatného nedoplatku na takto nově stanovené dani v náhradní lhůtě rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.

2 Ao 3/2008

Při stanovení takové místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné zákonné úpravy provozu na pozemních komunikacích, je od 1. 4. 2008 (tj. po zrušení § 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, z něhož plynulo, že se na proces tohoto ustanovení nevztahoval správní řád) správní orgán povinen postupovat podle části šesté správního řádu z roku 2004 upravující vydávání opatření obecné povahy. I v případě, že ke stanovení uvedené místní úpravy provozu došlo ještě před 1. 4. 2008, je Nejvyšší správní soud oprávněn takový akt přezkoumat jako opatření obecné povahy, a to podle kritérií vycházejících z § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.

2 Ao 2/2008

I. Vlastník pozemku oprávněný k podání námitek ke konceptu územního plánu nepozbude svého postavení ani ve fázi projednávání jeho návrhu (§ 52 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006). Dotčením vymezením zastavitelných ploch je třeba rozumět i změnu zastavitelných ploch vymezených v konceptu na nezastavitelné v návrhu územního plánu.; II. Stanoviska dotčených orgánů jsou závazným podkladem pro územní plán, jejich přezkum však není možný podle § 149 správního řádu z roku 2004. Před rozhodnutím o námitkách je třeba dát dotčeným orgánům možnost se k nim vyjádřit, zejména pokud tato stanoviska byla důvodem změn, proti nimiž námitky směřují.; III. Rozhodnutí o námitkách je samostatným rozhodnutím, které je součástí územního plánu. Pokud jsou důvodem nevyhovění námitkám stanoviska dotčených orgánů, musí být jejich podstatný obsah v důvodech rozhodnutí uveden, stejně tak jako skutečnost, zda a jak se dotčené orgány k důvodnosti námitek vyjádřily (§ 172 odst. 4 správního řádu z roku 2004 ve spojení s § 192 stavebního zákona z roku 2006).

4 Azs 82/2008

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Má-li být výše uvedené základní právo realizováno, musí být účastníkovi umožněno, aby se jednání mohl zúčastnit, účastník tedy musí být o jeho konání soudem vyrozuměn. Předvolání k ústnímu jednání je proto třeba doručit nejen jeho právnímu zástupci, ale i přímo tomuto účastníkovi. K ústnímu jednání musí být účastník řízení soudem samostatně obeslán.

8 Afs 66/2008

Nevypořádá-li se správní orgán v souladu s § 50 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodnutí o odvolání se všemi odvolacími námitkami, zatíží tím své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Tuto vadu nelze zhojit vyvrácením odvolacích námitek ve vyjádření k žalobě, příp. v kasační stížnosti.

7 As 19/2008

I. Řízení o kasační stížnosti veřejného funkcionáře proti rozhodnutí krajského soudu vydanému podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění před účinností zákona č. 216/2008 Sb., Nejvyšší správní soud podle čl. II bodu 2. zákona č. 216/2008 Sb. zastaví s účinností ke dni účinnosti zákona č. 216/2008 Sb. (tj. ke dni 20. 6. 2008) a současně zruší kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu, aniž by věcně zkoumal jeho správnost. II. Byla-li navrhovatelem v soudním řízení podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění před účinností zákona č. 216/2008 Sb., soukromá osoba, přísluší jak jí, tak veřejnému funkcionáři náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti a případně i náhrada nákladů řízení před krajským soudem; soudní poplatek za návrh na zahájení řízení před krajským soudem a soudní poplatek za kasační stížnost vrátí tomu, kdo příslušný poplatek zaplatil, krajský soud.

2 Afs 101/2008

Za situace, kdy ke dni účetní závěrky není jistota nejen o výši pojistného plnění, ale ani o tom, zda havárie je skutečně pojistnou událostí, nelze účtovat o předpokládaném výnosu pojistného jako o dohadné položce aktivní.

8 Azs 16/2007

Plná moc udělená advokátovi k tomu, aby účastníka ve všech právních věcech zastupoval před soudy, obsahující též výslovné zmocnění k zastupování v řízení o kasační stížnosti v konkrétní věci, opravňuje advokáta k zastupování v řízení o žalobě podle soudního řádu správního před krajským soudem i poté, kdy původní rozhodnutí krajského soudu bylo ke kasační stížnosti zrušeno.