Nejvyšší správní soud

4 Afs 4/2003

Nepřípustnost vrácení platby zaplacené daňovým subjektem bez výzvy finančních orgánů v domnění, že jako právní nástupce zaniklého státního podniku platí důchodovou daň, nelze účinně odůvodnit ustanovením § 59 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, bez zjištění, zda v době platby existovala daňová povinnost k důchodové dani a zda tížila právního předchůdce daňového subjektu. Bez těchto zjištění nelze tvrdit, že správce daně přijal platbu daně zaplacenou za dlužníka, kterou není možno vrátit.

7 Afs 10/2005

Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, rozlišuje zastoupení na základě neomezené a omezené plné moci (§ 10 odst. 3 ve spojení s § 17 odst. 7 tohoto zákona). Pod omezenou plnou mocí je nutno chápat pouze takovou, která má přesně vymezený rozsah zmocnění. Ve všech dalších případech konstruuje § 10 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, právní fikci neomezené plné moci. Aby mohla být plná moc považována za omezenou, je nutné, aby v ní byly přesně specifikovány úkony, které je zmocněnec oprávněn vykonat, tedy např. nahlédnout do spisu, sepsat odvolání apod. Jestliže je však rozsah plné moci vymezen tak, že zástupce je zmocněn ve věci daňového řízení ohledně určitých platebních výměrů, je nutné takovou plnou moc posuzovat jako neomezenou, neboť na jejím základě může zmocněnec v konkrétním daňovém řízení konat veškeré úkony.

2 Afs 62/2004

I. Daňový systém představuje nejen nezbytný prostředek k materiální existenci státu, nýbrž především test jeho legitimity. Soustava daní proto musí být z hlediska její koncepce i konkrétní aplikace transparentní, předvídatelná a přiměřená. V opačném případě zmíněnou legitimizační funkci nemůže splňovat, a v konečném důsledku tak zpochybňuje samotný význam a funkce státu. II. Vymezení pojmu „závislá činnost“ podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nemůže být redukováno toliko na činnost vykonávanou podle příslušných pokynů, nýbrž se musí jednat o činnost skutečně závislou na osobě plátce. Definiční prvek závislosti tak bude dán zejména povahou vykonávané činnosti (typicky práce vykonávaná na jednom místě výhradně pro jednoho zaměstnavatele) a také tehdy, pokud se bude jednat o činnost dlouhodobou a pokud k uzavření pracovněprávního vztahu mělo dojít především v zájmu osoby tuto činnost vykonávající, jejíž právní sféru neuzavření tohoto vztahu v konečném důsledku poškozuje. Naopak o závislou činnost zpravidla nejde, jedná-li se o specializovanou činnost vykonávanou pouze krátkodobě či nesoustavně, jejíž výkon je podmíněn faktory do značné míry nezávislými na vůli zadavatele (např. sezónní práce, práce závislé na počasí, práce podmíněné realizací jednorázově získané zakázky apod.). Tyto skutečnosti musí akceptovat i aplikace daňových předpisů, neboť v opačném případě by představovala nelegitimní zatěžující prvek soukromé sféry. Zvyšování zaměstnanosti nástroji působení státu, a to i daňovými, totiž ve svých důsledcích nemůže vést k tomu, aby byly uzavírány pracovní vztahy i tehdy, jestliže na jejich uzavření není dán oboustranný zájem. Takovýto výklad by popíral i samotnou soukromoprávní podstatu pracovního práva.

4 As 35/2003

Obec mohla na základě zmocnění obsaženého v § 10 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., obecního zřízení, v obecně závazné vyhlášce obce k zabezpečení čistoty a veřejného pořádku vymezit veřejná prostranství a stanovit práva a povinnosti průvodců psů v případě volného pohybu psů na těchto prostranstvích.

A 3/2003

K naplnění skutkové podstaty nedovoleného zasahování do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, postačuje nepřípustné použití organických či průmyslových hnojiv nebo jakýchkoliv chemických prostředků, aniž se zároveň vyžaduje účinek spočívající ve zničení jedince (jedinců) zvláště chráněného druhu rostlin. I u této skutkové podstaty jiného správního deliktu jde o odpovědnost za protiprávní jednání bez ohledu na zavinění.

3 Ads 28/2004

Postoupí-li správní orgán soudu podání, které podle obsahu považuje za žalobu proti svému rozhodnutí, a soud dospěje k závěru, že úmysl podatele není jednoznačně zřejmý, nemůže z tohoto důvodu zastavit řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a vrátit věc správnímu orgánu k dalšímu řízení. Pochybnosti o obsahu podání je třeba odstranit postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s.

6 Ads 62/2003

I. Kritérium sídla zaměstnavatele (trvalého pobytu) obsažené v čl. 20 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (publ. pod č. 228/1993 Sb.), jež určuje příslušnost České republiky a Slovenské republiky k hodnocení dob pojištění z období před zánikem ČSFR, nezakládá diskriminaci zakázanou článkem 3 Listiny základních práv a svobod. II. Nestejné postavení osob vykonávajících činnosti, které bylo možno hodnotit pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů účinných ke dni zániku ČSFR (totiž těch, jejichž zaměstnavatel měl sídlo ke dni zániku ČSFR na území České republiky, oproti oněm, jejichž zaměstnavatel měl sídlo na území Slovenské republiky – a obdobně, pokud šlo o trvalý pobyt na území těchto republik), opodstatňuje objektivní nutnost rozdělit mezi nástupnické státy povinnosti vyplývající z veřejnoprávních vztahů mající původ v období existence společného státu, jež byla dána naléhavostí potřeby zajistit provádění důchodového zabezpečení (pojištění) kontinuálně i po 31. 12. 1992, a to za použití dat, kterými systém důchodového zabezpečení k tomuto datu objektivně disponoval. Naléhavost této potřeby plynula rovněž ze způsobu financování systému důchodového zabezpečení (pojištění). III. Jednostranná preference občanů České republiky v systému důchodového pojištění je ve vztahu k mezinárodněprávním závazkům České republiky i pravidlům ovládajícím právo Evropských společenství (od 1. 5. 2004) nepřípustná.

6 Ads 7/2003

Jestliže ke dni rozhodnutí správního orgánu nebyla na základě vnitrostátního práva mezivládní dohoda o vypořádání nároků z důchodového zabezpečení závazná a přímo aplikovatelná, nelze pouze na základě ustanovení této dohody žadateli odepřít přiznání starobního důchodu. Správní orgán byl v daném případě povinen ustanovení této dohody pominout a zkoumat, zda a v jakém rozsahu žadatel splnil podmínky pro přiznání českého starobního důchodu podle tehdy platného vnitrostátního práva, případně podle mezinárodní smlouvy vnitrostátně závazné a přímo aplikovatelné.

6 As 33/2003

Rozhodnutím ohlašovny o zrušení údaje o místu trvalého pobytu (§ 12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel) se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti; takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. a) s. ř. s. a žaloba podaná proti takovému rozhodnutí je nepřípustná [§ 68 písm. e) s. ř. s.].

4 As 48/2003

Nerespektoval-li žalobce poučení správního soudu, obsažené v usnesení o odmítnutí věci podle § 46 odst. 2 s. ř. s., o tom, že má podat žalobu u obecného soudu v civilním řízení soudním, a žalobu podal opět u soudu správního, nelze lhůtu pro podání žaloby posuzovat podle § 46 odst. 2 s. ř. s. a § 82 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že řízení o žalobě je zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba. V takovém případě se lhůta pro podání žaloby počítá ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu.

1 Afs 74/2004

Daňové řízení: rozsah přezkumu rozhodnutí o dani stanovené podle pomůcek Při stanovení daně za použití pomůcek zkoumá odvolací orgán nejen to, zda daňový subjekt nesplnil některou ze svých zákonných povinností a nedostatek či absence důkazů neumožňuje již stanovit daň dokazováním (§ 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), ale též to, zda byla daň tímto způsobem stanovena dostatečně spolehlivě (§ 31 odst. 7 tohoto zákona). Odvolací orgán zamítne odvolání pro neodůvodněnost jen tehdy, byly-li obě tyto podmínky splněny současně; jinak napadené rozhodnutí změní nebo zruší (§ 50 odst. 5 citovaného zákona). Odvolací orgán však již nemůže zasahovat do volné úvahy správce daně prvého stupně vztahující se k volbě pomůcek.

5 A 164/2002

I. Trvajícím jiným správním deliktem je takový správní delikt, jímž pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje, popřípadě jímž udržuje protiprávní stav, aniž jej vyvolal. Jednání, jímž pachatel udržuje protiprávní stav, závadný z hlediska správního práva, tvoří jeden skutek a jeden správní delikt až do okamžiku ukončení deliktního jednání, tj. až do okamžiku odstranění protiprávního stavu. Lhůta pro uložení pokuty, případně pro zahájení řízení o uložení pokuty, začne běžet teprve od okamžiku ukončení trvajícího správního deliktu. Pokaždé, když se správní orgán dozví, že delikvent i nadále udržuje protiprávní stav, tj. že stále nedošlo k ukončení trvajícího jiného správního deliktu, počne vždy běžet nová subjektivní lhůta k uložení pokuty, resp. k zahájení řízení o uložení pokuty. II. Rizika, jimž obchodník s cennými papíry při obchodování vystavuje zákazníkův majetek, musí být přiměřená, rozumná a odůvodněná a zákazník o nich musí být předem náležitě informován a vyslovit s jednáním, jež je těmito riziky doprovázeno, písemný souhlas [§ 47b odst. 1 písm. a) a e) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech].

2 Afs 5/2005

Požádá-li účastník před zahájením jednání o jeho odročení z důvodu pracovní neschopnosti, kterou osvědčí, a z okolností případu, zejména z účastníkova dosavadního chování, zároveň není patrné, že omluva je motivována snahou prodlužovat soudní řízení, soud jednání odročí, neboť v daném případě jde o důležitý důvod ve smyslu § 50 s. ř. s.

3 As 10/2004

Je-li správní řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zahájeno z podnětu účastníka, musí být osmidenní lhůta pro přihlášení se k účastenství počítána od okamžiku, kdy je občanské sdružení o zahájení řízení informováno (§ 70 odst. 3 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

1 Afs 3/2004

Pro osvobození od daně z přidané hodnoty ve smyslu § 35 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve spojení s § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, není podstatné, zda byla skutečně uzavřena smlouva o prodeji podniku nebo zda byla fakticky naplněna souborem právních úkonů formálně jinak označených.

A 6/2003

I pro správní trestání platí zásada ne bis in idem

1 Afs 20/2004

Zrušil-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu pro nezákonnost a pro vady řízení, k zákonnosti rozhodnutí krajského soudu postačuje, byl-li dán některý ze zákonných důvodů pro takové rozhodnutí.

2 Afs 185/2004

Pod daňově uznatelné náklady pro účely daně z příjmů spadají pouze taková vyplacená plnění věrnostní, stabilizační a motivační povahy, která se přímo vztahují k odvedené práci.

2 As 38/2004

I. Úkon, kterým žalovaný prováděl výkon soudního rozhodnutí ukládajícího odstranění informací z informačního systému, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a podle § 70 písm. a) s. ř. s. je ze soudního přezkumu vyloučen. Na povaze úkonu nic nemění skutečnost, že formálně má znaky rozhodnutí. II. Jsou-li v záhlaví soudního rozhodnutí jednoznačně identifikováni účastníci řízení (žalobce a žalovaný) a rovněž správní rozhodnutí, které je předmětem soudního přezkumu, nezpůsobuje obecné znění výroku (v daném případě „Žaloba se odmítá.“

Nao 2/2005

Pohlaví soudce, stejně jako jeho věk, sexuální orientace nebo rasová, etnická či národnostní příslušnost nemohou být samy o sobě důvodem podjatosti ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s.

2 Afs 90/2004

I. Doba pro využití práva vyjádřit se ke skutečnostem a navrhovat důkazy v rámci daňové kontroly [zejména § 16 odst. 4 písm. c) a f) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] musí být přiměřená rozsahu prověřovaných skutečností. II. U daňového subjektu, jehož předmětem podnikání je vyhotovování sociomap, je daňově uznatelným výdajem (§ 24 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů) výdaj na pořízení výpočtů pro zpracovaní sociomap u třetí osoby buď v případě, že daňový subjekt následně dále prodal tyto výpočty zákazníkovi, anebo v případě, že výpočty sloužily k ověření správnosti metod vyhotovování či ke zdokonalení kvality výstupů, jež daňový subjekt prodává svým zákazníkům.

2 Afs 108/2004

Posuzovala-li se daňová povinnost souvisící s úvěrovými smlouvami ve zdaňovacím období r. 2001 a r. 2002 na základě § 37 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů, které jednoznačně vymezují pojmy „úroky“ a „dividendy“, není důvod k užití doplňkových výkladových prostředků podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu. Odpovídají-li vyplácené úroky vymezení tohoto pojmu v mezinárodních smlouvách, podléhají zdanění ve státě jejich příjemce.

1 Afs 38/2004

Procesní nástupnictví podle § 107a odst. 1 občanského soudního řádu při singulární sukcesi založené soukromoprávním postoupením veřejnoprávní pohledávky je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu před správním soudem pojmově vyloučeno.

1 Afs 54/2004

Daňové řízení, resp. dokazování v jeho průběhu, není založeno na zásadě vyšetřovací, ale na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí (§ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Nebylo proto povinností správce daně tvrdit a prokázat, jaký byl úmysl účastníků smluvního vztahu a co sledovali uzavřením určité smlouvy.

1 As 34/2004

Počátek běhu lhůty k podání žaloby spojuje ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. s doručením rozhodnutí tomu účastníkovi, který rozhodnutí žalobou napadá, nikoliv s datem právní moci napadeného rozhodnutí.

4 As 41/2003

K pozastavení výkonu advokacie podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, postačuje zjištění, že proti advokátovi bylo zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin. Tato skutečnost je zpravidla patrná ze samotného usnesení o zahájení trestního stíhání. Není na závadu, pokud je skutek, pro nějž je advokát trestně stíhán, v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán jinak než v rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie.

2 A 18/2002

Za jednání ve vzájemné shodě se považuje společně koordinovaný postup soutěžitelů, kterému předcházejí přímé nebo nepřímé vzájemné kontakty mezi těmito soutěžiteli, v jejichž důsledku je jejich nezávislé soutěžní jednání nahrazeno praktickou kooperací s cílem preventivně odstranit pochybnosti o budoucím chování konkurentů (§ 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže)**). Jestliže soutěžitelé uzavřeli dohodu obsahující určení minimálních prodejních cen (zde: cen inseminačních dávek), pak spolu ve vzájemné shodě jednali.

7 Ads 9/2004

Advokát, který vykonává funkci správce konkursní podstaty (§ 8 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), je poplatníkem pojistného důchodového pojištění z odměn vyplacených za výkon této funkce. Výkon funkce správce konkursní podstaty je výkonem jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů [§ 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění].

Konf 108/2004

Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu o schválení jednoduché pozemkové úpravy podle zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, je soud ve správním soudnictví.

2 Afs 80/2004

Rozhodnutím o původním vyměření daně ve smyslu § 46 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je třeba rozumět rozhodnutí o předchozím, nikoliv prvním, vyměření. Dodatečný platební výměr tedy lze vydat opakovaně.

2 Afs 94/2004

I. Povinnost platit daň z převodu nemovitostí podle § 9 odst. 1 písm. a) věty první zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, nastane jen tehdy, převede-li se nebo přejde-li skutečně vlastnické právo k nemovitosti z jedné osoby na druhou. Závěr správce daně o tom, kdo je vlastníkem, proto nemůže být podložen pouze údajem zapsaným v evidenci katastru nemovitostí, pokud v době jeho rozhodování probíhá řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti. II. Namítá-li poplatník daně z převodu nemovitostí nebo jeho ručitel [§ 8 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí], že k převodu nebo přechodu vlastnického práva k nemovitosti ve skutečnosti vůbec nedošlo, a neřešil-li tuto otázku katastrální úřad ve vkladovém řízení podle zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, musí si otázku, zda k převodu nebo přechodu vlastnického práva došlo, posoudit správce daně sám jako předběžnou otázku (§ 28 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

2 As 25/2004

Pozvání podle § 15 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, je listinou sepsanou zvoucí osobou a obsahující stanovené náležitosti, kterou policie ověří v případech, že neshledá důvod pro odepření ověření. Ověření policie je osvědčením zákonem předpokládaných podmínek, za nichž lze na pozvání vstoupit na území republiky. Potvrzení o odepření ověření není úkonem správního orgánu ve smyslu § 65 s. ř. s. a je vyloučeno ze soudního přezkumu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.

2 Afs 101/2004

Platebním výměrem vydaným podle § 63 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, sděluje správce daně předpis penále. I takový platební výměr musí mít náležitosti podle ustanovení § 32 odst. 2 tohoto zákona a součástí jeho výroku musí být výpočet penále. Není však na újmu platnosti platebního výměru, pokud výrok obsahuje odkaz na výpočet uvedený na další stránce platebního výměru označené shodným číslem jednacím.

S 3401/2004

Odškodnění podle zákona č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, náleží oprávněné osobě, která byla odvlečena z území bývalého Československa.

4 As 1/2003

Pokud celní orgán jako správce daně v souladu s § 31 odst. 8 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, prokáže existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost či správnost účetnictví, evidencí či záznamů vedených celním (daňovým) subjektem, je důkazní břemeno na celním subjektu, jehož povinností podle § 31 odst. 9 citovaného zákona je navrhnout či označit důkazy, které mají potvrdit skutečnosti jím uvedené v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl celním orgánem v průběhu celního řízení vyzván. Pokud celní subjekt toto důkazní břemeno neunese, celní orgán podle okolností uloží povinnost zaplatit clo v jiné výši, než odpovídá údajům uvedeným celním subjektem při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu.

2 A 13/2002

Účelem zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je ve smyslu jeho § 1 odst. 1**) ochrana hospodářské soutěže na trhu proti jejímu omezování, zkreslování nebo vylučování; proto je třeba za základ považovat právě zjištění, že k takovému narušení soutěže skutečně došlo, a to v materiálním, nikoli jen formálním smyslu.

1 Afs 30/2004

Pravomocné usnesení soudu o odmítnutí žaloby (navíc vycházející z chybného úsudku o jejím obsahu) nevytváří překážku věci rozhodnuté.

7 Azs 343/2004

Povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.

2 Afs 77/2004

Ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. ve vztahu k ustanovení § 3 odst. 4 zákona ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, je ustanovením speciálním, omezujícím právo na zastupování (srov. též čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Nelze tedy dovozovat nepřípustný rozpor těchto ustanovení.

10 Ca 66/2004

V případě návrhu na snížení trestu či upuštění od něj (§ 65 odst. 3 s. ř. s.) musí soud vycházet z důvodů, které správní orgán vedly ke stanovení dané výše trestu; teprve poté může tyto důvody přezkoumat a popřípadě dospět k závěru, že jde o trest zjevně nepřiměřený. V případě, že v rozhodnutí zcela chybí jakékoliv úvahy a důvody pro uložení výše trestu (sankce), nelze než dospět k závěru, že jde o rozhodnutí stran výše sankce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 písm. a) s. ř. s.]; takové rozhodnutí pak soud pro vadu řízení zruší.

7 Afs 52/2004

V § 70 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je stanoven jak druh úkonu, který může způsobit přerušení běhu promlčecí lhůty, tak i povinnost zpravit o tomto úkonu daňového dlužníka. Tento úkon musí být adresován přímo daňovému dlužníkovi, a nikoliv jiné osobě, bez ohledu na to, jaký je její právní vztah k daňovému dlužníkovi. Úkonem přerušujícím běh promlčecí lhůty proto není doručení rozsudku krajského soudu jednateli daňového dlužníka, který je zároveň jeho společníkem, v němž byla jednateli (společníkovi) jakožto ručiteli podle § 106 obchodního zákoníku uložena povinnost zaplatit správci daně dlužnou částku.

4 Afs 3/2003

Domáhá-li se žalobce na soudě, aby bylo zrušeno zamítavé rozhodnutí o jeho žádosti, jíž usiloval o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty (§ 39 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty), a tvrdí-li, že podmínky pro registraci nebyly naplněny již při samotné registraci ani poté, nemůže správní orgán námitky tohoto charakteru označit za nepřípustné a trvat toliko na tom, aby žalobce tvrdil skutečnosti svědčící o změně skutkového stavu v mezidobí od registrace do data žádosti o její zrušení (§ 5 odst. 4 citovaného zákona). Odchylný názor by v dané věci ve svých důsledcích znamenal odepření přístupu k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to zejména se zřetelem k tomu, že původní rozhodnutí správního orgánu o registraci žalobce jako plátce daně z přidané hodnoty bylo ze soudního přezkumu vyloučeno rozhodnutím o zastavení řízení podle § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002.

2 Ans 6/2004

Procesní lhůtou, která neběží při přerušení správního řízení podle § 29 odst. 5 správního řádu, je také zvláštním předpisem odchylně stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí (zde: lhůta 180 dnů pro vydání rozhodnutí podle § 169 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů).

2 Azs 252/2004

Rozhodnutí o odvolání proti výzvě k zaplacení správního poplatku je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s. Toto rozhodnutí nemá samo o sobě za následek ukončení řízení; k němu dochází až rozhodnutím o zastavení správního řízení, proti němuž je žaloba podle § 65 a násl. s. ř. s. přípustná. Má-li nezaplacení správního poplatku za následek neprovedení úkonu, lze se soudní ochrany domoci prostřednictvím žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.). Zaplatí-li poplatník k výzvě správního orgánu správní poplatek, o němž má za to, že je nezákonný, může se domáhat jeho vrácení. Správní orgán jeho žádosti buď vyhoví a poplatek vrátí, anebo nevyhoví a žádost o vrácení zamítne; proti zamítavému rozhodnutí se může poplatník po vyčerpání opravných prostředků domáhat ochrany ve správním soudnictví žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s.

2 Afs 65/2004

Povinnost mlčenlivosti podle § 22 odst. 1 zákona ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, se neuplatní vůči správci daně při sdělení výše plateb poskytnutých zdravotní pojišťovnou nestátnímu zdravotnickému zařízení (§ 34 odst. 7 a 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

1 Afs 16/2004

Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, spočívajícím v nevyhovění žádosti o ověření neplatnosti platebního výměru, není podle § 85 s. ř. s. přípustná, neboť žalobce má ve správním řízení a v následném soudním přezkumu daňových rozhodnutí k dispozici jiné právní prostředky, jimiž se může domáhat ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem.

4 As 26/2003

I. Po dobu dočasného vyřazení vozidla z registru silničních vozidel podle § 13 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, nelze ohledně tohoto vozidla provádět změny údajů v registru; změny lze provádět pouze u vozidla zaregistrovaného. II. Dojde-li v průběhu dočasného vyřazení vozidla z registru k převodu vlastnického práva k vozidlu, může o ukončení režimu dočasného vyřazení z registru silničních vozidel podle § 13 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, žádat ten, kdo je v době podání žádosti vlastníkem vozidla, i když jím nebyl v době, kdy bylo vozidlo z registru dočasně vyřazeno. III. Provozovatelem ve smyslu § 4 odst. 2 věty druhé zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je vlastník vozidla. Místní příslušnost správního orgánu k ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla z registru se proto i v těchto případech řídí bydlištěm, resp. místem podnikání (liší-li se od bydliště), nebo sídlem vlastníka vozidla.

7 A 142/2002

Funkcí zástupce velitele pro politickovýchovnou práci ve smyslu § 33 odst. 9 písm. c) zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, je i funkce zástupce velitele pro věci politické.

4 Afs 16/2003

Vyhláškou Ministerstva financí České republiky č. 205/1991 Sb., o hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu České republiky a o finančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací, se řídilo pouze finanční hospodaření ministerstev a ostatních ústředních orgánů České republiky a jimi zřizovaných rozpočtových a příspěvkových organizací, jakož i hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací zřízených obcemi a okresními úřady; na postup při posuzování dotací poskytnutých spolku zřízenému podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (zde: Českému svazu tanečního sportu), se však tato vyhláška nevztahuje. Čerpání dotace

4 Afs 12/2003

Na obchodní společnost, která na základě kupní smlouvy nabyla v roce 1999 nemovitosti od správce konkursní podstaty úpadce (nešlo tedy o předání nemovitosti na základě zvláštního předpisu, tj. restituce