Nejvyšší správní soud

5 A 73/2002

I. Vymezení skutku, pro který je řízení podle správního řádu zahájeno, musí být konkrétní, stejně tak jako musí být z oznámení o zahájení řízení podle § 18 odst. 3 správního řádu zřejmé, co bude jeho předmětem a o čem bude v řízení rozhodováno; v sankčním řízení je potom vhodné uvést, jaký postih za dané jednání hrozí. Takovou specifikaci nelze považovat za předčasné konstatování odpovědnosti, která je teprve v řízení zkoumána. II. Uložila-li Česká inspekce životního prostředí žalobci, který realizuje stavbu skládky, pokutu za porušení § 3 odst. 4 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, nelze akceptovat žalobcovo tvrzení, že odpad, za který je pokuta ukládána, byl na stavbě zanechán třetími osobami bez jeho vědomí a že naopak žalobce jej likviduje zákonným způsobem, jestliže z místního šetření a „ceníku uloženého odpadu“, podle kterého žalobce odpad vykupoval, je zřejmé, že tento odpad byl skutečně přijímán, a ze zjištěných stop po pálení nelze vyloučit odstraňování odpadů nežádoucím způsobem.

2 Ads 40/2003

Jestliže nedokonalá zákonná úprava znemožňuje přístup stěžovatelky k soudu, přičemž odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae

5 A 122/2001

Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ani jiný právní předpis nestanoví pro odeslání žádosti o prominutí daně z převodu nemovitostí příslušnému finančnímu ředitelství žádný způsob poštovní přepravy (obyčejná zásilka, doporučená zásilka apod.). Pokud se však ani po zhodnocení všech skutečností nepodaří doložit, že byla dodržena zákonná lhůta k podání této žádosti (§ 25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí), jde tato skutečnost k tíži účastníka řízení.

7 A 94/2001

Nevyplacení odstupného podle § 60a zákoníku práce je porušením pracovněprávních předpisů. Pokud úřad práce uloží za takové jednání pokutu podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, neřeší vydáním takového rozhodnutí spor z pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, o němž by příslušelo rozhodovat soudu v občanském soudním řízení.

3 Azs 1/2003

Proti rozhodnutí správního orgánu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, lze podat správní žalobu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Bylo-li rozhodnutí žalobci doručeno v souladu s ustanovením § 24a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, tedy dnem, kdy se žadatel nedostavil k převzetí rozhodnutí, ačkoli mu výzva k tomu doručena byla, počíná běh lhůty pro podání žaloby dnem následujícím po tomto dni. Tvrzení žalobce, že se mu rozhodnutí dostalo do faktické dispozice později, nemá pro běh lhůty význam a soud při posouzení včasnosti žaloby k takovému tvrzení nepřihlédne.

7 A 87/2002

I. Podnikatel neoprávněně podniká, nemá-li živnostenské oprávnění k provozování činnosti, která je živností, anebo má-li sice živnostenské oprávnění, které ale předmět skutečně provozované činnosti (živnosti) nepokrývá. II. Má-li podnikatel pouze oprávnění k živnosti volné (zde: "služby se speciálními stroji"), podniká neoprávněně, vykonává-li v tomto rámci také činnost, k níž je třeba koncese

6 A 128/2002

Pro účely posuzování bezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. c) a § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, je bez právního významu, jestliže ustanovení trestního zákona, podle něhož byl žadatel o udělení koncese

5 A 61/2002

Příspěvek k obměně a doplnění základní stejnokrojové výbavy celníka je ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, naturální náležitostí účelově určenou pro potřeby výkonu služby. Ani v případě peněžní evidence čerpání příspěvku podle služebního předpisu nelze dovodit nárok na výplatu zůstatku při skončení služebního poměru.

2 Afs 12/2003

Chybějící zákonné náležitosti správního aktu mohou vyvolávat jeho nicotnost pouze tehdy, jestliže je tento nedostatek natolik intenzivní a zřejmý, že po účastnících dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby tento správní akt respektovali. Ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, výslovně nepožaduje, aby ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno konkrétní ustanovení zákona, a stanoví toliko povinnost uvést právní předpisy, podle nichž bylo rozhodováno. Neuvedení konkrétního ustanovení proto není důvodem nicotnosti daňového rozhodnutí, a to ani s poukazem na § 32 odst. 7 téhož zákona. Přesto je nutno z důvodu naplnění požadavků jasnosti, srozumitelnosti a přezkoumatelnosti rozhodnutí finančních orgánů zpravidla vyžadovat, aby ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno konkrétní ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto.

52Ca 1/2003

Koncentrační zásada vyjádřená v § 36 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, se vztahuje i na námitky obce obsahující nesouhlas obce s vydáním rozhodnutí o umístění stavby. Pokud obec jako účastník územního řízení uplatnila takovou námitku opožděně, nemůže stavební úřad z důvodu zachování zásady procesní rovnosti účastníků řízení (§ 4 odst. 2 spr. ř.) k takové námitce přihlížet.

5 A 65/2001

Jestliže ustanovení zákona o správní sankci náležitě (slovně) definuje skutkovou podstatu deliktu, samotný nesprávný (nepřesný) odkaz na ustanovení vymezující odpovídající právní povinnost nebrání správnímu orgánu uložit za tento delikt sankci.

2 As 7/2003

Rozhodnutí soudu vydané podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, je rozhodnutím ve správním soudnictví, bez ohledu na to, zda šlo o rozhodnutí v řízení o žalobě nebo o opravném prostředku, či zda se jednalo o rozhodnutí správního orgánu ve veřejnoprávní či soukromoprávní věci. Proti takovému rozhodnutí není přípustná obnova řízení ani podle ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s.

7 A 112/2002

Smyslem § 33 odst. 2 správního řádu je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi „před vydáním rozhodnutí“, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Účastník řízení si sám nemůže učinit právně relevantní

7 A 13/2002

I. Při posuzování naplnění podmínek nezbytných k registraci občanského sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, vychází správní orgán v souladu se zásadou zákonnosti z ustanovení tohoto zákona, nikoli z vlastního úsudku nebo domněnek, byť by se opíraly o skutečnosti správnímu orgánu známé z jeho předchozí rozhodovací činnosti; svůj postup rovněž zákonným způsobem odůvodní. Odůvodnění rozhodnutí, v němž správní orgán pouze opětovně odkazuje na skutečnost, že se vlastně jedná o založení organizace s mezinárodním prvkem, aniž se zabývá konkrétními důvody odmítnutí registrace podle § 8 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., nelze považovat za odůvodnění, v němž správní orgán přesvědčivě vyložil, která ustanovení tohoto zákona vzal za podklad svého právního názoru zaujatého ve věci. II. Výčet subjektů, na něž se nevztahuje zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, obsažený v § 1 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., je taxativní

2 Afs 6/2003

Vztahuje-li se osvobození od daně z převodu nemovitostí podle § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, i na převádějícího bezpodílového spoluvlastníka (manžela), který není společníkem nabývající společnosti, pak při nesplnění podmínky setrvání společníka ve společnosti po stanovenou dobu pozbývá osvobození od daně i tento druhý převádějící bezpodílový spoluvlastník (manžel).

7 A 124/2001

Pokud v průběhu daňové kontroly daňový subjekt nesplnil svou povinnost podle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neprokázal tak výši prodejních cen, neboť žádnou evidenci cen nevedl, není nalezení neúplné evidence cen v pozůstalosti bývalé zaměstnankyně novou skutečností nebo důkazem, který nemohl být bez zavinění daňového subjektu již dříve v řízení uplatněn a mohl mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí [§ 54 odst. 1 písm. a) téhož zákona].

3 Ads 36/2003

Jestliže žalobkyně ve svém podání výslovně uvedla, že žalobu proti rozhodnutí správního orgánu bere zpět, soud za splnění podmínek § 37 odst. 4 s. ř. s. řízení dle § 47 písm. a) s. ř. s. zastaví. Napadne-li poté žalobkyně toto rozhodnutí kasační stížností, ve které toliko namítá, že zpětvzetí žaloby učinila z důvodu zamítnutí její žádosti o ustanovení zástupce, je taková kasační stížnost nedůvodná.

5 A 142/2001

Pro účely řízení o uložení sankce za užití silnice zvláštním způsobem podle § 42 odst. 3 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, postačí, že silnice byla užita zvláštním způsobem bez požadovaného povolení silničního správního úřadu. Pro vyvození odpovědnosti není rozhodující, zda bylo o vydání povolení žádáno a zda tato žádost měla nebo neměla potřebné náležitosti.

5 Azs 10/2003

Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatelka uplatnila, resp. které nastaly až poté, kdy bylo vydáno napadené soudní rozhodnutí. Narození dítěte, případně jiná změna rodinných poměrů, může být při splnění zákonných podmínek důvodem pro podání žádosti o povolení trvalého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, nikoli skutečností, k níž může soud přihlédnout v řízení o kasační stížnosti.

30 Ca 125/2001

I. Reklamace jako řádný opravný prostředek je přípustná proti postupu správce daně při placení a evidenci daně. Proti rozhodnutí správce daně o přeplatku na dani lze reklamaci uplatnit jen tehdy, jestliže rozhodnutí o přeplatku vydané podle § 64 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, souvisí přímo s evidencí daně (§ 62 téhož zákona). II. Proti rozhodnutí správce daně o žádosti daňového dlužníka o vrácení přeplatku na dani a úroku z přeplatku na dani podle § 64 odst. 4 a 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, reklamace přípustná není, protože se nejedná o rozhodnutí související s evidencí daně, ale o rozhodnutí o hmotněprávním nároku daňového dlužníka. Uplatnění reklamace v těchto případech je výslovně vyloučeno v ustanovení § 64 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

7 A 93/2002

Posudkový závěr o zdravotním stavu, a tedy i o tom, zda nemoc má charakter nemoci z povolání, není rozhodnutím, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ani ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Soud proto žalobu na přezkoumání takového závěru odmítne podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) a d) s. ř. s.

5 Ads 15/2003

Důvodu kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., spočívajícího v tom, že správní orgán pro skutkovou podstatu, z níž vycházel, neměl oporu ve spisech, nelze ve věci týkající se dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem přisvědčit, jestliže Česká správa sociálního zabezpečení ve svém rozhodnutí vycházela z posudku podaného posudkovým lékařem příslušné správy sociálního zabezpečení.

7 A 117/2001

Ustanovení § 17 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, je kogentní

11 Ca 65/2003

I. Předmět plnění, který byl na fakturách vystavených pro žalobce coby odběratele označen jako "cenové vyrovnání", není ani zbožím, ani službou, ale pouze vyrovnáním rozdílu ceny nákupní a prodejní, vzniklého v důsledku toho, že prodejci byli povinni prodat zboží koupené od žalobce konečným zákazníkům za žalobcem stanovenou nižší cenu. Tím, že žalobce svým prodejcům tento rozdíl kompenzoval, mu nevznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty podle § 19 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, neboť nešlo o přijetí zdanitelného plnění. II. Daňová povinnost vzniká nikoli na základě smlouvy, ale ze zákona, nastanou-li zákonem stanovené okolnosti. Není proto rozhodné, co si smluvní strany mezi sebou dohodly a jak předmět svého plnění označily, ani zda došlo k plnění podle smlouvy, mimo ni nebo v rozporu s ní, ale jen to, zda uskutečněné plnění je zákonem ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, označeno za daňově relevantní

4 Azs 32/2003

Z dikce ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že stěžovatel, u něhož neplatí výjimka uvedená v § 105 odst. 2 s. ř. s., část věty za středníkem, musí být zastoupen advokátem pro celé řízení o kasační stížnosti. Zastoupení advokátem na základě plné moci, která je omezena pouze na sepsání kasační stížnosti a na její podání, nesplňuje požadavek povinného zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti.

4 As 45/2003

Jestliže stěžovatel – fyzická osoba reaguje na výzvu soudu k odstranění nedostatku povinného zastoupení tím, že předloží procesní plnou moc pro osobu, která není advokátem, není tím odstraněn nedostatek povinného zastoupení; Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

2 Ads 15/2003

Smlouva mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení uveřejněná pod č. 228/1993 Sb. není smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky, ve znění účinném před 1. 6. 2002, a nebyla tedy do uvedeného data bezprostředně závazná s předností před zákonem. Při stanovení výše dávek důchodového pojištění, na něž vznikl nárok před 1. 6. 2002, je proto nutno zkoumat, zda je pro pojištěnce výhodnější výpočet podle uvedené smlouvy či podle vnitrostátních (českých) předpisů. Uvedené pravidlo však platí pouze za podmínky, že nárok na dávku by pojištěnci vznikl jen s přihlédnutím k dobám pojištění získaným na území ČR (§ 13 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve spojení s § 8 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, s § 2 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, a s čl. 1 odst. 2 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky).

Nad 108/2003

Jestliže žalobce po podání žaloby v azylové věci změní místo svého pobytu tak, že toto místo spadá do soudního obvodu jiného než místně příslušného krajského soudu, účastníci netrvají na nařízení jednání a ze spisu potřeba nařizovat jednání nevyplývá, není tato změna pobytu sama o sobě důvodem pro to, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc z důvodu hospodárnosti krajskému soudu příslušnému podle místa nového pobytu (§ 9 odst. 2 s. ř. s.); takový procesní postup by nepřispěl ani k rychlosti ani k hospodárnosti řízení.

5 A 128/2002

Ničím nepodložené přesvědčení správního orgánu o tom, že blíže neurčení odborníci dospěli k závěru, že identifikační znaky želv chovaných žalobcem a želv zobrazených na jejich identifikačních listech se liší, nemůže být dostatečným důvodem pro odebrání těchto želv žalobci podle § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

7 Azs 17/2003

I. Poučení o procesních právech a povinnostech dle § 36 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je to podle stavu řízení pro něj zapotřebí. O právu jednat v jeho mateřštině proto soud poučí účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že účastník neovládá jazyk, kterým se jednání vede. II. Skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle konkrétních okolností předpokladem k tomu, aby soud přistoupil k poučení účastníka o právu jednat v jeho mateřštině; sama o sobě bez dalšího mu však povinnost poučit účastníka o uvedeném právu nezakládá.

28 Ca 330/2001

I. Neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu jsou subjekty, kterým byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu (§ 30 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., rozpočtových pravidel republiky). Zákon přitom nerozlišuje, zda prostředky státního rozpočtu byly neoprávněně použity či zadrženy dočasně nebo trvale, a podstatné není ani to, jakou formou byly prostředky ze státního rozpočtu poskytnuty. II. Neoprávněně použité nebo zadržené rozpočtové prostředky spadají pod legislativní zkratku „daně“ uvedenou v § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a to jak ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 218/2000 Sb., tak i po ní. Správce daně tedy může daňovou kontrolou nebo jiným postupem podle zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zjišťovat, zda prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu byly použity tak, jak bylo při jejich poskytnutí určeno, a může rozhodnout o odvodu prostředků neoprávněně použitých nebo zadržených.

1 As 4/2003

I. Využije-li advokát svého oprávnění dle § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dát se zastoupit jiným advokátem, stává se tento advokát (substitut) zástupcem advokáta, nikoliv zástupcem účastníka řízení. Doručí-li krajský soud usnesení, kterým se řízení končí, substitutovi advokáta, jde o neúčinné doručení (§ 42 odst. 2, § 54 odst. 5 a § 55 odst. 4 s. ř. s.). II. Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, které nebylo řádně doručeno a z tohoto důvodu nenabylo právní moci, je předčasná [§ 46 odst. 1 písm. b), § 102 a § 106 odst. 2 s. ř. s.].

7 A 76/2002

Podle § 61 odst. 3 správního řádu se ustanovení o odvolacím řízení použijí přiměřeně i na řízení o rozkladu; pojmově je však v řízení o rozkladu vyloučena aplikace § 57 odst. 2 správního řádu. V tomto řízení je totiž orgán, který o něm rozhoduje, a správní orgán I. stupně, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, jedním správním orgánem; rozdílné je pouze to, kdo je v jeho rámci funkčně příslušný rozhodnout. Z tohoto důvodu nemůže běžet třicetidenní lhůta pro předložení rozkladu k rozhodnutí, jak je tomu u odvolacího řízení, a lhůta pro vydání rozhodnutí o rozkladu podle § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, počíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní správy.

4 Azs 21/2003

Správní orgán neporušuje § 32 odst. 1 správního řádu, nepřihlédne-li ke skutečnostem jemu neznámým, které s ohledem na jejich povahu může uvést jen účastník řízení. Takovou skutečností je i sdělení důvodu neúčasti na pohovoru. Ke skutečnosti, že žadatel o azyl přiloží doklad lékaře o pracovní neschopnosti poprvé až v žalobě, nelze vzhledem k § 75 odst. 1 s. ř. s. přihlédnout.

6 A 76/2001

I. Rozhodnutí příslušného správce daně o povolení přezkoumání daňového rozhodnutí podle § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je úkonem směřujícím k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 téhož zákona. Tříletá lhůta pro vyměření či doměření daně se tak přerušuje a běží znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. II. Pokud správce daně k návrhu daňového subjektu neshledá neplatnost svého rozhodnutí, nemá povinnost vydat rozhodnutí o skutečnosti, že napadené rozhodnutí je platné; jednalo by se zjevně o nadbytečný úkon (§ 32 odst. 7 věta druhá zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

30 Az 356/2003

Předseda senátu nemůže vyhovět žádosti o prominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu, je-li žádáno prominutí zmeškání lhůty pro podání žaloby. Lhůta pro podání žaloby je zákonnou procesní lhůtou s propadnými účinky, jejíž nedodržení má za následek ztrátu možnosti tento procesní úkon s úspěchem provést. Ustanovení § 72 odst. 4 s. ř. s., dle kterého zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout, má povahu speciálního ustanovení vůči § 40 odst. 5 s. ř. s.

6 As 29/2003

Propuštění příslušníka Policie České republiky ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, je rozhodnutím, jímž se autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech vyplývajících z právního poměru veřejnoprávního; účastníku tohoto vztahu se soudní ochrana poskytne ve správním soudnictví (§ 2, § 65 s. ř. s.).

5 A 153/2002

Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o odvolání proti rozhodnutí ředitele diagnostického ústavu, proti němuž se nelze odvolat, je rozhodnutím nicotným (§ 76 odst. 2 s. ř. s.).

3 As 10/2003

I. Rozhodnutí krajských úřadů podle ustanovení § 7 písm. b) zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, nejsou tímto předpisem vyloučena ze soudního přezkumu. II. Příloha A k občanskému soudnímu řádu (§ 248 odst. 3 o. s. ř.), ve znění účinném k 31. 12. 2002, kterou byl vyloučen soudní přezkum určitého druhu rozhodnutí správních orgánů, byla bez náhrady zrušena zákonem č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního. Po 1. 1. 2003 jsou rozhodnutí uvedená v citované příloze přezkoumatelná ve správním soudnictví, pokud jejich přezkum není vyloučen zvláštním zákonem.

5 A 75/2002

Přenesení zákonného zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu z jednoho zákona do zákona jiného nezpůsobuje, že prováděcí právní předpis se stane samotným zrušením původní delegační klauzule

7 A 108/2002

Uložil-li správní orgán I. stupně v rozhodnutí vedle pokuty za přestupek podle § 87 odst. 2 písm. h) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, i nápravné opatření podle § 86 odst. 1 tohoto zákona a správní orgán II. stupně zrušil toliko výrok o pokutě, zatímco výrok o nápravném opatření potvrdil, nebyly tím samy o sobě odstraněny existující vady řízení před správním orgánem I. stupně.

5 A 173/2000

Jestliže uchazeč o zaměstnání podepsal čestné prohlášení o tom, že mu v době podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebrání žádné skutečnosti v nástupu do zaměstnání, i poučení o povinnostech uchazeče, nemůže se později při odmítnutí zprostředkovaného zaměstnání existence takových překážek úspěšně dovolávat. V neuvedení skutečností rozhodných pro činnost úřadu práce a v zatajení skutečností, které uchazeči brání v nástupu do zprostředkovaného zaměstnání, lze totiž spatřovat úmyslné maření součinnosti s úřadem práce dle § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.

5 Ads 17/2003

Pevná částka 420 Kč podle § 6 zákona č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 76/1995 Sb., pevná částka 680 Kč podle zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, i základní výměra důchodu podle § 33 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 1998, jsou součástí přiznaného starobního důchodu a podléhají proto plně jeho úpravě - tzv. dílčení - podle čl. 14 Úmluvy mezi Československou republikou a Polskou republikou o sociálním pojištění (příloha k vyhlášce ministra zahraničních věcí č. 261/1948 Sb.)

6 As 25/2003

I. Je-li kasační stížnost vzata zpět až poté, co byla krajským soudem předložena Nejvyššímu správnímu soudu, rozhodne o zastavení řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud [§ 37 odst. 4, § 47 písm. a) za použití § 120 s. ř. s. a § 108 odst. 2 s. ř. s. a contrario II. O vrácení zaplaceného soudního poplatku v případě, kdy řízení o kasační stížnosti bylo Nejvyšším správním soudem zastaveno, je příslušný rozhodnout krajský soud (§ 3 odst. 4 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

52 Ca 9/2003

Při rozhodování o přiznání odkladného účinku žalobě soud zjišťuje jen existenci zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku žaloby uvedených v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. Povinnost tvrdit a prokázat vznik nenahraditelné újmy stíhá žalobce. Žalovaný může zpochybnit návrh na přiznání odkladného účinku z důvodu nesplnění zbývajících dvou zákonných předpokladů, tj. že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem. Pokud tak žalovaný neučiní, nepřizná soud odkladný účinek žalobě jen v případě, že nesplnění těchto předpokladů vyplyne z obsahu soudního a správního spisu, neboť zákon neukládá soudu provádět dokazování týkající se splnění těchto předpokladů a jejich zjišťování z úřední povinnosti (ex officio

6 A 69/2002

Podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, jsou v oblasti vodního hospodářství kompetence

2 Azs 9/2003

V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz věta druhá ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován.

5 A 68/2000

I. Ministerstvo zdravotnictví je sice povinným subjektem pro poskytování informací podle § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, avšak není povinno sdělovat občanu informace o jeho zdravotním stavu, neboť to není předmětem jeho činnosti (§ 69 a § 70 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu). II. Státní ani nestátní zdravotnická zařízení nejsou povinnými subjekty dle ustanovení § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a informace o zdravotním stavu proto poskytují pouze v rozsahu stanoveném v § 23 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

2 As 11/2003

I. Pro dodatečné povolení stavby [§ 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona] není rozhodující, zda se jedná o stavbu výjimečnou či originální z hlediska architektonického nebo regionálního. II. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 34 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. právo předložit v řízení o kasační stížnosti písemné vyjádření. Nemůže se jím však domáhat projednání vlastních námitek proti napadenému rozsudku nad rámec námitek uplatněných stěžovatelem v kasační stížnosti.

5 A 74/2000

Jestliže zákonodárce pro posouzení nároku na dávku státní sociální podpory upravil v § 5 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, pro osoby samostatně výdělečně činné fikci dosaženého příjmu, neporušil tím čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Rozdílná úprava sledování příjmu takových osob a ostatních skupin žadatelů o dávku je odůvodněna charakterem jejich výdělečné činnosti a je založena na objektivních a rozumných důvodech.