Nejvyšší správní soud

5 Afs 3/2003

Směřuje-li jedna žaloba proti více rozhodnutím správního orgánu a není-li zaplacen soudní poplatek z celého předmětu řízení, nemůže se soud sám a bez dalšího rozhodnout, že přezkoumá právě takový počet rozhodnutí, který odpovídá výši skutečně zaplaceného soudního poplatku, neboť není oprávněn namísto žalobce určit, která rozhodnutí má přezkoumat a stran kterých má řízení zastavit.

5 A 153/2000

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj, vydaná na základě zmocnění obsaženého v § 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, a vyhláška Národního výboru hlavního města Prahy č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, vydaná na základě zmocňujícího ustanovení § 143 odst. 5 téhož zákona, jsou právními předpisy stejné právní síly toliko s odlišnou místní působností: působnost vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj se vztahuje na území celé České republiky s výjimkou hlavního města Prahy a působnost vyhlášky Národního výboru hlavního města Prahy dopadala naopak pouze na tuto obec.

5 A 23/2000

Jestliže původní stavba umístěná na určitém pozemku byla odstraněna (zanikla), je třeba k postavení nové stavby nové stavební povolení, a to i za situace, že se jedná o stavbu z hlediska jejího umístění, stavebně technických požadavků i jiných hledisek zcela shodnou se stavbou původní. Pro účely požadovaného stavebního povolení je pak nerozhodné, že původní stavba byla odstraněna v důsledku protiprávního jednání jiné osoby, než je vlastník stavby, a že k odstranění stavby došlo bez povolení příslušného stavebního úřadu (případně jiného orgánu, který působnost stavebního úřadu vykonává).

5 A 108/2001

Aplikuje-li ministr při zrušení rozhodnutí v řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení ustanovení § 59 odst. 3 správního řádu namísto ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu, jedná se o závažnou vadu řízení, jež činí rozhodnutí nepřezkoumatelným; soud napadené rozhodnutí zruší pro nepřezkoumatelnost podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

7 A 97/2001

Způsob uveřejnění roční zprávy emitenta veřejně obchodovatelného cenného papíru o výsledcích jeho hospodaření a o jeho finanční situaci, který byl předepsán ustanovením § 80 odst. 1 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, nebylo možno obdobně vztáhnout na uveřejňování pololetních zpráv podle ustanovení § 80 odst. 3 téhož zákona.

28 Ca 428/2001

Při projednání odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu o dani stanovené podle pomůcek je rozsah přezkumu omezen, neboť odvolací orgán podle ustanovení § 50 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zkoumá pouze dodržení zákonných podmínek pro použití stanovení daně podle pomůcek. Odvolací orgán je oprávněn podle ustanovení § 50 odst. 3 tohoto zákona řízení doplňovat či odstraňovat vady řízení anebo v tomto směru nařídit doplnění řízení nebo odstranění vad správci daně; takovéto doplnění řízení či odstranění vad řízení však může směřovat pouze k přezkoumání, zda jsou dodrženy zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Pokud odvolací orgán po takto provedeném doplnění řízení či odstranění vad dospěje k závěru, že zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek jsou dodrženy, odvolání pro jeho nedůvodnost zamítne.

2 Ads 35/2003

Za vadu řízení před soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nelze považovat skutečnost, že soud při posouzení nároku na plný invalidní důchod vycházel i z dokladů v polském jazyce, aniž pořídil jejich překlad, pokud z dokladů dovodil jen skutečnosti stěžovatelem nezpochybněné a doložené i jinými dvojjazyčnými doklady.

6 A 99/2002

I. Ustanovení § 7 odst. 4 písm. f) a § 28 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, upravovalo právní vztah mezi kontrolním orgánem a kontrolovaným subjektem, přičemž obsahem tohoto vztahu byla vzájemná práva a povinnosti. Jestliže § 28 odst. 1 tohoto zákona stanovil oprávnění inspektorů při kontrolní činnosti, vymezil § 7 odst. 4 písm. f) těmto oprávněním korespondující povinnosti oprávněných osob. Rozdíl mezi těmito ustanoveními byl toliko formulační, nikoliv však obsahový. Neuvedla-li tedy Česká inspekce životního prostředí ve výroku rozhodnutí výslovně porušení § 7 odst. 4 písm. f) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, nýbrž pouze porušení § 28 odst. 1 písm. a), c) tohoto zákona, není její rozhodnutí nezákonné. II. Kontrola má smysl a význam pouze tehdy, když se minimalizuje riziko případné manipulace s prověřovanými objekty a materiály. Jestliže neexistoval žádný zásadní důvod, pro který by inspektoři nemohli provést kontrolu v požadovaném termínu, a kontrolovaný subjekt přesto kontrolu neumožnil, dopustil se porušení zákona o odpadech, tj. znemožnění výkonu kontrolní činnosti [§ 39 odst. 1 písm. d) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech], i když nabídl provedení kontroly v jiném, předem ohlášeném termínu.

2 Afs 7/2003

I. Podání dodatečného daňového přiznání na vyšší daňovou povinnost podle § 41 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je povinností daňového subjektu. Není však vyloučeno, aby daňový subjekt byl k jeho podání správcem daně vyzván (§ 44 odst. 1 téhož zákona). II. Pokud jsou ze znění kasační stížnosti její důvody seznatelné a odpovídají zákonným kasačním důvodům (§ 103 odst. 1 s. ř. s.), není rozhodující, že stěžovatel sám své důvody nepodřadil k jednotlivým zákonným ustanovením či tak učinil nepřesně. Je-li v kasační stížnosti uvedeno, jaké konkrétní vady v řízení či v úsudku se měl soud dopustit a z čeho je stěžovatel dovozuje, kasační stížnost obstojí. Přitom argumentace proti právnímu posouzení jistě musí vycházet z důvodů napadeného rozsudku; hodnotí-li stěžovatel v takovém případě důvody rozsudku, neznamená to, že se jedná o kasační stížnost nepřípustnou podle § 104 odst. 2 s. ř. s.

30 Ca 403/2001

Lze-li dovážené zboží zařadit pod více čísel celního sazebníku, je určujícím kritériem pro posouzení správnosti zařazení zboží pod určitý zbožový kód účel použití zboží. V takovém případě se otázka způsobilosti použití zboží k obvyklému účelu stává rozhodujícím a dominantním předmětem dokazování a následných právních závěrů o naplnění skutkové podstaty celního deliktu podle § 293 písm. d) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona.

Konf 93/2003

Rozhodnutí o výmazu ochranné známky z rejstříku ochranných známek není rozhodnutím správního orgánu o věci soukromoprávní ve smyslu § 46 odst. 2 [§ 68 písm. b)] s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví.

Konf 108/2003

Rozhodnutím vrchního soudu o věcné příslušnosti soudů v občanském soudním řízení podle § 104a o. s. ř. nelze založit příslušnost soudu rozhodujícího ve věcech správního soudnictví. Vydáním takového rozhodnutí proto nemůže být ještě založen kompetenční spor [§ 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů].

3 Ads 14/2003

Pokud výsledky ergometrického vyšetření žalobce zpochybňují skutkový stav, z něhož vycházela posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, tato komise se s nimi přesvědčivým způsobem nevypořádala, a ani krajský soud při hodnocení důkazů vzniklé pochybnosti neodstranil, je dán důvod ke zrušení rozhodnutí krajského soudu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

7 Azs 53/2003

Není nezákonné, odmítne-li soud žalobu trpící vadami, pro které nelze v řízení pokračovat, pokud byl žalobce v usnesení, kterým ho soud podle § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzval k odstranění vad podání, poučen o tom, že při neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě bude žaloba odmítnuta, jakož i o možnosti prodloužení lhůty na jeho žádost, a pokud na tuto výzvu nijak nereagoval.

7 A 115/2002

Újma způsobená akcionáři rozhodnutím o vyloučení akcií obchodní společnosti z obchodování na veřejném trhu sama o sobě nemá charakter nenahraditelné újmy rozhodné pro přiznání odkladného účinku žalobě proti takovému rozhodnutí (§ 73 s. ř. s.).

5 A 41/2001

Podá-li zástupce účastníka správního řízení odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a nepřipojí k němu písemnou plnou moc, která jej k tomuto úkonu opravňovala, je povinností správního orgánu vyzvat účastníka k odstranění nedostatku průkazu plné moci, stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučit ho o následcích nesplnění výzvy. Ač tato povinnost správního orgánu nevyplývá výslovně z ustanovení § 19 odst. 2 a 3 správního řádu, neboť se nejedná přímo o nedostatek podání, lze ji dovodit s přihlédnutím k § 3 odst. 2 větě druhé tohoto zákona. Teprve zůstane-li výzva bez odezvy, je namístě postup podle § 60 správního řádu.

28 Ca 612/2001

Pokud právní subjekt pověří jiného byť i jen zčásti výkonem činnosti, která má znaky živnosti podle § 2 živnostenského zákona, a takovou činnost kontroluje a řídí, pak provozuje živnost.

6 A 35/2001

I. Předseda Komise pro cenné papíry se správního řízení v I. stupni neúčastní jako zaměstnanec ve smyslu § 9 odst. 2 správního řádu, a rozhodnutí Komise pro cenné papíry vydané v I. stupni tak není jeho rozhodnutím, nýbrž rozhodnutím Komise pro cenné papíry jako správního orgánu. Předseda Komise pro cenné papíry toto rozhodnutí podle výslovné úpravy obsažené v § 22 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry, toliko opatřuje svým podpisem.*) II. Bylo-li vydáno povolení k veřejnému obchodování s cennými papíry podle § 72 odst. 1 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, a mají-li cenné papíry, s nimiž má být veřejně obchodováno, náležitosti podávané z § 76 tohoto zákona, pak lze s těmito cennými papíry obchodovat na veřejném trhu a tyto cenné papíry jsou označovány jako veřejně obchodovatelné, aniž by bylo třeba zkoumat, zda se s takovými cennými papíry skutečně obchoduje.**)

5 Azs 34/2003

Délku lhůty k opravě nebo odstranění vad podání podle § 37 odst. 5 s. ř. s. (resp. vad žaloby podle § 72 odst. 1 s. ř. s.) zákon nestanoví; určí ji soud tak, aby byla přiměřená okolnostem konkrétního případu, tj. aby v ní podatel mohl vady podání odstranit nebo opravit. Námitka podatele, že tato lhůta nesmí být kratší než dvouměsíční lhůta pro podání žaloby stanovená v § 72 odst. 1 s. ř. s., nemá oporu v žádném ustanovení soudního řádu správního.

5 A 139/2002

I. Úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. II. Nebyl-li správní akt doručen adresátovi, ale osobě jiné, nejedná se o řádné doručení. Odmítne-li taková osoba převzetí písemnosti s odůvodněním, že k tomu není oprávněna - ať již na místě samém nebo neprodleným vrácením písemnosti téhož dne zaměstnanci pošty - nenastává fikce III. Jestliže dojde k podstatné změně skutečností (zde: změna majetkových poměrů odpovědného subjektu), z nichž správní orgán I. stupně vycházel při ukládání sankce, a správní orgán rozhodující o rozkladu na výši sankce setrvá, je třeba takový postup odůvodnit.

6 A 45/2001

I. Skutečnost, že činnost cizinců řídil zaměstnanec podnikatele a že podnikatel těmto cizincům přiděloval pracovní pomůcky a zajistil ubytování, sama o sobě neznamená, že podnikatel tyto cizince zaměstnává. Je možné i sjednání takového obchodního závazkového vztahu, jenž by upravoval proces získávání specifických odborných znalostí či schopností nezbytných pro řádný výkon nově zamýšlené činnosti, a to formou školení či jiné odborné přípravy osob od podnikatele odlišných; to platí zejména v souvislosti s rozšiřováním aktivit již existujícího podnikatele nebo v rámci kroků zřetelně a bezprostředně směřujících ke vzniku podnikatele nového. Tyto školené osoby nemusí být u podnikatele zaměstnány a v takovém případě užití § 19 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, nepřichází v úvahu. II. Povinnost prokázat, že jde o zastřený pracovněprávní vztah, leží na správním orgánu, jelikož jeho úlohou je vyvrátit tvrzení účastníka řízení o tom, že se o takový zastřený pracovněprávní vztah nejedná. Pokud správní orgán nevyzval účastníka správního řízení k předložení důkazů, jejichž provedení účastník řízení navrhoval, nevyslechl jej a nevyslechl ani osoby, se kterými měl účastník řízení podle závěru učiněného správním orgánem uzavřít zastřený pracovněprávní vztah, a přitom se v rozhodnutí ani nevypořádal s odmítnutím navrhovaných důkazů, odepřel tím účastníku řízení právo na spravedlivý proces a porušil § 3 odst. 4, § 32, § 33 a § 46 správního řádu.

5 A 39/2001

Zajišťuje-li osoba provozující cestovní kancelář včetně průvodcovské činnosti tuto průvodcovskou činnost jen osobami vykonávajícími činnost na základě živnostenského oprávnění, porušuje tímto jednáním § 1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, neboť se jedná o plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti cestovní kanceláře.

3 As 24/2003

Předražení jízdného [§ 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách] a nevydání řádného dokladu o zaplacení jízdného (§ 21 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a § 15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě) lze považovat za závažné porušení právních předpisů, které může být důvodem pro zrušení živnostenského oprávnění na provozování koncesované živnosti "taxislužba" podle ustanovení § 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona.

6 Azs 44/2003

Kasační stížnost napadající rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby pro opožděnost [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], která je odůvodněna tvrzenými nedostatky správního řízení o udělení azylu vztahujícími se ke skutkovým zjištěním správního orgánu, je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť byly uplatněny jen jiné důvody, než které připouští § 103 odst. 1 s. ř. s.

2 Ads 33/2003

I. Nejvyšší správní soud není vázán důvody kasační stížnosti podle § 109 odst. 3 s. ř. s., je-li rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný. Takový je i rozsudek zamítající žalobu na základě nedůvodnosti v žalobě uplatněných námitek a nepřihlížející přitom ke skutečnosti, že samo správní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost spočívající ve vnitřní rozpornosti výroku a ve vzájemné rozpornosti výroku a odůvodnění. Takové rozhodnutí měl krajský soud zrušit bez ohledu na žalobní námitky (§ 76 s. ř. s.). II. Případné porušení práva žalobce nahlédnout do své zdravotní dokumentace (§ 67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu) není porušením zásady rovnosti účastníků řízení o dávce podmíněné nepříznivým zdravotním stavem.

5 A 110/2001

I v případě správní sankce podle ustanovení § 86 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, se jedná o objektivní odpovědnost (odpovědnost za protiprávní jednání bez podmínky zavinění). Skutečnost, že subjekt, který se dopustil protiprávního jednání, jednal v dobré víře, nemůže být důvodem zproštění této sankční odpovědnosti. Takováto okolnost však i se zřetelem na ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona může mít vliv na stanovení výše uložené pokuty.

30 Ca 110/2001

I. Ručení společníka společnosti s ručením omezeným za závazky této společnosti ve smyslu § 106 odst. 1 obchodního zákoníku se vztahuje i na závazek společnosti uhradit daňový nedoplatek (§ 57 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). II. Ze žádného ustanovení části čtvrté zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze dovodit vázanost odvolacího orgánu skutkovými zjištěními učiněnými správcem daně v I. stupni ani podmínku, aby nově zjištěné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí existovaly již ke dni vydání správního rozhodnutí I. stupně. III. Je-li předmětem odvolacího řízení otázka, zda daňový subjekt je či není ručitelem za závazky společnosti s ručením omezeným, je odvolací orgán povinen tuto právní otázku posoudit na základě těch skutkových zjištění, která v úplnosti sám učiní.

5 A 14/2003

Rozhodnutí podle § 60 správního řádu je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.; k podání žaloby je legitimován účastník, jehož odvolání (rozklad) správní orgán zamítl.

2 Ads 58/2003

I. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. II. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.

Pst 5/2003

Jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, rozhodne Nejvyšší správní soud o rozpuštění politické strany nebo hnutí podle § 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.

2 Azs 47/2003

I. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. II. Naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, vylučuje posouzení žádosti podle § 12 téhož zákona.

3 Ads 37/2003

Předpoklad "osobní péče o dítě" pro splnění podmínky výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod znamená soustavnou a aktivní osobní péči ženy o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti, resp. pěti roků. Tato podmínka není naplněna, pokud soud svěřil dítě do péče otce, který za tuto péči nese odpovědnost, dítě pobývalo u otce, a žena (matka) a dítě byly tak od sebe odděleny, a to i když žena (matka) dítě navštěvovala, projevovala o něj zájem, přispívala na jeho výživu otci, a podílela se tedy na výchově dítěte.

Komp 2/2003

Oprávněným k podání žaloby o rozhodnutí kompetenčního sporu [§ 98 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] není samotný zmocněnec účastníka řízení.

6 A 79/2001

Původce odpadu je podle § 5 odst. 3 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich předání k využití nebo zneškodnění oprávněné osobě, kterou je provozovatel řádné skládky. Umožnila-li právnická osoba, která není osobou oprávněnou ve smyslu zákona o odpadech, původci odpadu uložit odpad na pozemek, který k ukládání odpadu nebyl určen, nemůže se původce odpadu dovolávat spoluodpovědnosti této právnické osoby.

7 A 56/2002

I. Podle § 65 odst. 2 s. ř. s. je oprávněn podat žalobu i ten, s nímž správní orgán nejednal jako s účastníkem, ačkoli podle zákona účastníkem v daném správním řízení byl, a měl tak práva a povinnosti účastníka správního řízení, pokud tvrdí, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Skutečnost, zda někdo byl účastníkem správního řízení, je třeba posuzovat materiálně, a nikoli podle toho, s kým ve skutečnosti správní orgán jednal. II. Pokud § 14 odst. 1 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, výslovně a jednoznačně omezuje okruh účastníků řízení o vydání povolení na žadatele o povolení, je jediným účastníkem řízení tento žadatel. Toto omezení účastenství, které ve spojení s § 65 s. ř. s. zamezuje možnosti třetích osob domáhat se soudní kontroly takového rozhodnutí, není v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

30 Ca 93/2001

I. Zákonné podmínky umožňující správci daně úpravu základu daně poplatníka postupem podle § 23 odst. 7 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou splněny pouze při zjištění odlišnosti cen sjednaných oproti cenám na trhu obvyklým a při neuspokojivém doložení tohoto rozdílu daňovým subjektem. II. Existenci skutečností vyvracejících věrohodnost a správnost zaúčtování sjednané ceny vzhledem k objektivně existujícím cenám na trhu prokazuje správce daně (§ 31 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

7 A 38/2001

Ruší-li soud rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení [§ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.], nemusí se zabývat správností právního posouzení věci.

6 A 90/2002

I. Ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, nebyl v části týkající se zachování československého státního občanství zrušen zákonem č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství. II. Nebylo-li o žádosti žadatele o zjištění, že se mu zachovává československé státní občanství podle § 2 odst. 2 ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, rozhodnuto do dne úmrtí žadatele, dokončí toto řízení Ministerstvo vnitra. III. Ministr vnitra není pracovníkem správního orgánu, a použití ustanovení správního řádu o vyloučení pracovníka správního orgánu z projednávání a rozhodování věci tedy nepřipadá v úvahu (§ 9, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 1 správního řádu). V řízení o rozkladu chybí mechanismus, který by ostatně umožnil naplnit ustanovení o vyloučení vedoucích ústředních orgánů státní správy; není tu specializovaný nadřízený orgán, který by o vyloučení vedoucího ústředního orgánu státní správy rozhodoval, a není nikdo, kdo by mohl místo případně vyloučeného vedoucího rozhodovat.

7 A 82/2002

I. Rozsah a způsob zjišťování podkladů pro rozhodnutí určuje správní orgán. Je proto na jeho úvaze, které důkazy budou za účelem zjištění skutečného stavu věci provedeny; to znamená, že ohledání podle § 38 správního řádu není obligatorním důkazním prostředkem. II. Ze skutečnosti, že Česká inspekce životního prostředí není orgánem státní správy lesů (§ 47 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona), nelze dovodit, že jí nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl porušen lesní zákon, neboť podle § 2 zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, dozírá Česká inspekce životního prostředí na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami. III. Je-li v rozhodnutí o odvolání označeno Ministerstvo životního prostředí jako správní orgán, nelze dovodit, že rozhodnutí postrádá přesné a jednoznačné označení orgánu, který rozhodnutí vydal, neboť ze žádného právního předpisu nevyplývá požadavek, aby byl blíže označen i útvar, referát či odbor rozhodujícího správního orgánu (v daném případě Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro brněnskou oblast v Brně).

5 Ads42/2003

Neúplné posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání správního rozhodnutí, k němuž mohlo dojít v důsledku toho, že nebyly vzaty v úvahu všechny odborné nálezy klinického lékaře, je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele, a tedy i nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, která je základním předpokladem vzniku nároku na dávku důchodového pojištění.

6 A 64/2001

Rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí bývalého okresního úřadu o uložení pokuty za porušení povinností v souvislosti s provozem malé vodní elektrárny podle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon)**), je v pravomoci Ministerstva životního prostředí.

5 A 81/2001

Jestliže vodohospodářský orgán zjistí, že nedovoleným vypouštěním vod nebo nedovoleným nakládáním s látkami vodám škodlivými došlo k znečištění povrchové nebo podzemní vody nebo k ohrožení její jakosti, a zjistí původce tohoto závadného stavu, pak není na jeho úvaze, zda tomuto původci uloží povinnost provést opatření k odstranění závadného stavu či nikoli, ale je povinen tato opatření uložit vždy (§ 27 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách).

6 A 76/2002

Výjimka z poplatkové povinnosti [§ 6 odst. 3 písm. b) zákona č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země] se vztahuje nejen na samotné vyrobené a dovezené látky určené k zajištění ochrany zdraví a života lidí, nýbrž i na výrobky tyto látky obsahující.

3 Afs 10/2003

Rozhodnutí o stanovení záloh na daň v jiné výši a rozhodnutí o posečkání daně jsou výsledkem výkonu dozorčího práva správního orgánu, a jsou proto vyloučena ze soudního přezkumu dle ustanovení § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s., neboť nepředstavují zásah do subjektivních veřejných práv žalobce. Soud žalobu proti těmto rozhodnutím odmítne podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

5 As 21/2003

I. Opatřením proti nečinnosti dle § 50 správního řádu se řízení přenáší na správní orgán, který by byl jinak oprávněn rozhodnout o odvolání. Byl-li však k rozhodování dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, příslušným správním úřadem ústřední orgán státní správy, je užití atrakčního práva ve smyslu § 50 správního řádu vyloučeno. II. Vychází-li ustanovení § 79 s. ř. s. z předpokladu existence procesních prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu dosud neobsahuje, nelze za tohoto stavu po účastníku správního řízení požadovat, aby vyhledával alternativní prostředky pro naplnění hypotézy § 79 odst. 1 s. ř. s., např. cestou podnětu k postupu dle § 50 správního řádu. Účastník správního řízení, jež je stiženo nečinností správního orgánu, se může za popsané situace obrátit na soud ihned.

2 Azs 23/2003

Jestliže účastník v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nenamítá vady řízení uvedené v ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., soud přihlédne z úřední povinnosti k existenci takových vad jen za předpokladu, že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o vady takového charakteru a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.

5 A 56/2000

Hlediskem pro stanovení výše pokuty podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, je i to, v kolika případech došlo k porušení pracovněprávních předpisů. Námitka, že úřad práce na základě této okolnosti stanovil pokutu nepřípustným matematickým výpočtem, proto není důvodná.

4 As 24/2003

Kasační stížnost označující správně jak číslem jednacím, tak i datem vydání usnesení krajského soudu, které napadá, avšak obsahující důvody a formulace zjevně směřující proti jinému rozhodnutí téhož krajského soudu, je nesrozumitelná. Neodstraní-li stěžovatel na výzvu soudu tuto vadu kasační stížnosti ve lhůtě soudem stanovené, nelze v řízení pro tento nedostatek pokračovat a Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítne.

2 As 2/2003

O úspěchu a neúspěchu v řízení je možno uvažovat u žalobce a u žalovaného správního orgánu, nikoli však u dalších účastníků správního řízení, kteří žalobu nepodali. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení těchto dalších účastníků není na místě postup podle § 60 odst. 1 s. ř. s. (přiznání náhrady nákladů řízení podle výsledku sporu), ale jedině postup podle § 60 odst. 5 s. ř. s. (přiznání náhrady nákladů řízení z důvodů zřetele hodných).

2 Azs 27/2003

Správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) téhož zákona zamítne. Nedojde-li k zamítnutí žádosti ve lhůtě 30 dnů od zahájení správního řízení, vydá správní orgán negativní rozhodnutí dle § 12 citovaného zákona; to však neznamená, že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost domýšlet právně relevantní