Výrok
I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku č. [hodnota] sestávající ze 4 pokojů, kuch. koutu a příslušenství, nacházející se ve 4. podlaží budovy na adrese [adresa], č.o. 67, [adresa] a vyklizenou ji předat žalobci, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 600 Kč, do tří dnů od právní moc tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1.4.2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým byl soud uložil žalované povinnost vyklidit bytovou jednotku č. [hodnota] nacházející se na adrese [adresa], č.o. [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Žalobce v návrhu uvedl, že dne 27.2.2019 uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu k předmětné bytové jednotce, a to na dobu neurčitou od 1.4.2018. Na základě místních šetření provedených dne 31.7.2023 a dne 27.3.2024 žalobce zjistil, že v bytové jednotce od října 2021 bydlí studenti, přičemž pokud jde o žalovanou tu sousedé neznají. Z evidence trvalého pobytu pak žalobce zjistil, že žalovaná je k trvalému pobytu hlášena na adrese [Anonymizováno]. [adresa]. Z důvodu porušení povinností, kdy žalovaná neoprávněně dává bytovou jednotku do podnájmu třetím osobám, vypověděl žalobce žalované nájemní smlouvu, a to dopisem ze dne 17.7.2024, který žalované zasílal na adresu [adresa] i adresu [adresa]. Žalovaná po skončení nájemního vztahu byt nevyklidila, ačkoliv byla k vyklizení vyzvána dopisem ze dne 17.2.2025.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.
3. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] zapsaného na LV. č [Anonymizováno] pro k.ú. [adresa], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], bytový dům, ve kterém se nachází bytová jednotka č. [hodnota]. Na základě nájemní smlouvy ze dne 27.2.2019 přenechal žalobce žalované k užívání předmětnou bytovou jednotku, kdy nájemní vztah byl sjednán na dobu neurčitou. V rámci čl. VI smlouvy bylo ujednáno, že za doručení je považováno i odmítnutí převzetí doručené zásilky, jakož i den vrácení doporučené zásilky zaslané na adresu adresáta uvedenou v nájemní smlouvě, tj. adresa domu, ve kterém se nachází předmět nájmu. Z výpovědi z nájmu ze dne 17.7.2024 bylo zjištěno, že protože žalovaná dala bytovou jednotku do podnájmu dalším osobám, přičemž sama v bytové jednotce nebydlí, porušila tak své povinnosti a žalobce jí proto nájemní smlouvu vypověděl. Výpověď byla žalované zasílána na adresu, kde se nachází předmět nájmu, tedy na adresu [adresa] a současně na adresu trvalého pobytu zjištěného z evidence, tedy na adresu [adresa]. Dopisem ze dne 17.2.2025 byla žalovaná vyzvána k vyklizení bytové jednotky.
4. Dle ust. § 2225 obč. zák., při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. Při odevzdání věci si nájemce oddělí a vezme vše, co do věci vložil nebo na ni vnesl vlastním nákladem, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata věci nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání.
5. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedené zákonné ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalované sloužilo nájemní právo k bytové jednotce, které zaniklo výpovědí z nájmu. Po skončení nájemního vztahu byla žalovaná povinna bytovou jednotu vyklidit a předat zpět žalobci. Žalovaná tak doposud neučinila, návrh podaný žalobcem nijak nerozporovala, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
6. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodnul soud v souladu s ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud se plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že: "U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů." [adresa] má ve svém aparátu k dispozici právníky města, a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje extrémní skutkovou či právní složitostí, o čemž svědčí i fakt, že se žalobce domáhal vydání platebního rozkazu, který je výstupem řízení rozkazního. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Na žalobce bylo tedy v souladu s předmětnou vyhláškou pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka, a tedy mu byla přiznána náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 300 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3.