Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.500 Kč s 8,5% ročním úrokem z prodlení od 11. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 318,46 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2.500 Kč s příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 3. 2018 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], a.s., [IČO] pod č. [anonymizováno]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 2.500 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.730,25 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 5.309,70 Kč se splatností do 21. 4. 2018. Na základě Projektu fúze sloučením ze dne [datum] došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba] se společností [právnická osoba], [IČO]. V rámci tohoto procesu přešlo veškeré jmění zanikajících společností, tedy i všechny dotčené vymáhané pohledávky, na nástupnickou společnost. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Dle informací od původního věřitele žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 8.658,39 Kč a skládala se z:
- nesplacené jistiny ve výši 2.500 Kč,
- nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.730,25 Kč,
- smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1.567,12 Kč,
- smluvní pokuty ve výši 1.250 Kč,
- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 460,01 Kč,
- nákladů na vymožení pohledávky ve výši 151 Kč.
Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni postoupen kapitalizovanou částkou, představuje tento v žalobním návrhu kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od 22. 4. 2018, tj. od prvního dne prodlení se splacením úvěru do 21. 10. 2019. Žalobkyně doplňuje, že smluvní úroky za poskytnutí úvěru představují roční úroky ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny pohledávky za dobu od poskytnutí úvěru, tj. 23. 3. 2018 do 15. 10. 2019 Náklady na vymožení pohledávky představují smluvně sjednané příslušenství pohledávky pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru (náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory). Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení se splacením úvěru, tj. 22. 4. 2018, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 11. 12. 2019 z jistiny ve výši 2.500 Kč do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po výzvě soudu, aby žalobkyně dotvrdila a doložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru, vzala žalobkyně svou žalobu zpět ohledně požadavku na úhradu smluvní pokuty ve výši 1.250 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4.448,37 Kč. V rozsahu tohoto zpětvzetí soud řízení usnesením ze dne 16. 12. 2020 č. j. [číslo jednací] zastavil.
4. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř., kdy účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas, a to konkludentní formou.
5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 26. 3. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] a.s.) a žalovaný smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru [anonymizováno] Uzavření smlouvy předcházelo sepsání žádosti o úvěr se stejným datem jako uzavřená smlouva a předání standartních informací o spotřebitelském úvěru (rovněž téhož data). Vše proběhlo elektronickou formou. Ve smlouvě o úvěru se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2.500 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 40%, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 2.730,25 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 5.309,70 Kč. Úvěr byl poskytnut do 21. 4. 2018. Ve smlouvě byla sjednána možnost prodloužení úvěru za sjednaný poplatek V čl. VIII.1 pak byly ujednány sankce a poplatky, kdy byla sjednána smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1% denně. Dále byly sjednány sankční poplatky za náklady spojené s upomínacími akcemi. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že úvěr byl poskytnut žalovanému dne 20. 2. 2018, kdy tato částka byla odeslána na číslo účtu uvedené žalovaným v úvěrové smlouvě.
6. Na základě fúze sloučením došlo dne [datum] ke sloučení společnosti [právnická osoba] a společnosti [právnická osoba] Dne [datum] pak uzavřela obchodní společnost [právnická osoba] a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy o postoupení pohledávek byl mimo jiné i nárok uplatněný touto žalobou. Tyto skutečnosti soud zjistil z dokumentu Fúze sloučením, smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky.
7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.
8. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 2.500 Kč.
9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
10. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nepředložila žalobkyně ničeho a svoji žalobu vzala zpět ohledně smluvně ujednaných pokut a poplatků z prodlení.
11. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla (resp. její právní předchůdce) důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 154/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 9 odst. 1 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 26. 3. 2018 je neplatná. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému částku 2.500 Kč je žalovaný tuto částku povinen žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
12. Podle ust. § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák požadovat po žalovaném vrácení částky 2.500 Kč, kterou žalovanému plnil její právní předchůdce, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 2.500 Kč žalobkyni.
14. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 2.500 Kč, pokud tak neučinil, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (ohledně požadavku na úhradu poplatků v celkové výši 4.448,37 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.250 Kč, což celkem činí částku 5.698,37 Kč, kdy úspěch žalobkyně činí částku 2.500 Kč). Byla to totiž žalobkyně, kdo zavinil zastavení řízení ohledně tohoto jejího požadavku, když vzala svou žalobu zpět jen z důvodu, že svůj nárok nemohla prokázat. Žalovaný by tak oproti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.