Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 16 164,64 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 11 528,42 Kč za dobu od 24. 7. 2025 do zaplacení a ve výši 12 % z částky 4 636,22 Kč za dobu od 25. 3. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne 9. 1. 2026 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 16 164,64 Kč, a to za neuhrazenou dodávku elektřiny v období 10. 2. 2025 až 30. 6. 2025 podle faktury č. [tel. číslo] a [tel. číslo]. Ačkoli uvedená částka byla žalovanému vyúčtována, dosud uhrazena nebyla.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když žalobce souhlasil a žalovaný se k dotazu nevyjádřil, v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ. Soud byl příslušný s ohledem na čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla 9. 2. 2025 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny na odběrné místo [adresa] na dobu 12 měsíců, podle níž se žalovaný zavázal platit žalobci za odebranou elektřinu dle ceníku. Fakturou č. [hodnota] z 10. 3. 2025 byla žalovanému vyúčtována částka 4 636,22 Kč splatná 24. 3. 2025, fakturou č. [hodnota] z 9. 7. 2025 byla vyúčtována částka 11 528,42 Kč splatná 23. 7. 2025. Částky uvedené na fakturách odpovídaly ceníkům. Faktury nebyly uhrazeny, přestože byl žalovaný upomenut dopisem z 22. 10. 2025.
4. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s nímž se žalobce zavázal dodat „zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice“. Smlouva mezi účastníky měla všechny zákonem vyžadované náležitosti a je tedy platná. Z předložených důkazů přitom vyplynulo, že žalobce svoje povinnosti elektřinu dodat splnil, když dodanou komoditu žalovanému vyfakturoval. Žalovaný však svoji povinnost za ni zaplatit ve stanovené lhůtě nesplnil. Dnem následujícím po dni splatnosti, se tak žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku, pročež má žalobce právo i na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.
5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 400 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč. Dále má žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je jeho zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 315 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 2 615 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ.