114 C 33/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.

2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne [datum] poté, co posoudila úvěruschopnost žalované, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč s úrokem ve výši 8,7 %. Dále si účastníce sjednaly cenu za vyřízení úvěru 3000 Kč a další poplatky. Žalovaná se zavázala splácet úvěr ve 108 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 056 Kč splatných vždy 18. den každého kalendářního měsíce, po 20. 9. 2021 vždy 25. den každého kalendářního měsíce. Žalovaná celkově čerpala 449 729,51 Kč a uhradila 193 747,48 Kč. Žalovaná se dostávala do prodlení s plněním splátek opakovaně, proto žalobkyně ke dni 3. 3. 2024 prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná však neuhradila ničeho.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.

4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč se splatností nejpozději do 18. 8. 2028, výše měsíční částky byla stanovena na 4 056 Kč. Úroková sazba činila 8,7 % ročně, RPSN 9,47 %. Cena za vyřízení úvěru byla stanovena na 3 000 Kč, náklady spojené s prodlením byly stanoveny na 300 Kč za 10 dní v prodlení (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], ceníku pro soukromou klientelu a všeobecných obchodních podmínek). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, z níž je zejména patrné, že žalovaná bydlela u rodičů a neplatila nájem, dále z potvrzení zaměstnavatele o příjmech, z nějž vyplynulo, že průměrný příjem žalované činil 13 028 Kč a zároveň zohlednila údaje v registrech, interním systému a normativní náklady na bydlení (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum], informací z CCB a z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 18. 7. 2019). Žalovaná se od 19. 12. 2019 dostávala opakovaně do prodlení, naposledy v lednu a únoru 2024, pročež byla celá zbývající částka zesplatněna ke dni 3. 3. 2024 (zjištěno z výpisů z úvěrového účtu a podkladů pro soudní řízení). Žalovaná nadále žalobkyni dluží 231 794,46 Kč, s tím, že tato částka je představována čerpanou jistinou ve výši 300 000 Kč, částkou 866,50 Kč za neuhrazené poplatky za prodlení (2 010 Kč – uhrazených 1 233,50 Kč) mínus úhrada na jistinu 69 072,04 Kč. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s uvedením dluhu ve výši 257 026,52 Kč s příslušenstvím (zjištěno z výzvy ze dne 21. 8. 2024 a podacího archu). Nezaplacení žalované částky nebylo žalovanou rozporováno.

6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).

8. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, neboť postupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně z výše uvedených zdrojů zjišťovala a ověřovala jak příjmy, tak výdaje žalované, i její solventnost a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované. Postup žalobkyně považuje za dostatečný k tomu, aby dotčená smlouva o úvěru byla považována za platnou.

9. Po právní stránce je tak nárok žalobkyně důvodný ve smyslu § 2395 o. z. Mezi účastníky vznikl úplatný závazkový vztah založený smlouvou o úvěru, v němž žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Žalobkyně poskytla žalované dle výše specifikované smlouvy úvěr ve výši 300 000 Kč s 8,7% úrokem a žalovaná porušila svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když žalobkyni uhradila jen část dlužné částky. Mezi účastnicemi byl rovněž srozumitelně sjednán poplatek za prodlení, v tomto směru je tak žaloba také důvodná.

10. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud i o jeho povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení, které u ní spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 9 272 Kč, nákladech právního zastoupení podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 9 260 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, výzva k plnění, přičemž za doplnění žaloby soud žalobkyni odměnu pro neúčelnost nepřiznal, neboť doplňované údaje měly být součástí žaloby), 3x režijního paušálu po 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% z nákladů právního zastoupení. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 43 974,80 Kč.