Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

116 C 4/2024

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Městský soud v BrněDatum rozhodnutí: 3. 10. 2024Č. j.: 116 C 4/2024-39Předsedkyně senátu: Mgr. Tamara GöthováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 31. 1. 2025Předmět řízení: zaplacení 17 228 Kč s příslušenstvím - srážky ze mzdyECLI:CZ:MSBR:2024:116.C.4.2024.1
srážky ze mzdyoddlužení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 3. 10. 2024

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 228 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 8.2.2024 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 067 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky, jelikož zaměstnancům žalovaného [jméno FO] a [jméno FO] nebyly zasílány srážky ze mzdy dlužníků, i přesto, že srážky byly evidovány ve výplatních páskách a v předchozích obdobích srážky zasílány byly. Jedná se o srážky za květen 2022 ve výši 756 Kč a 2 520 Kč, červen 2022 8 226 Kč a červenec 2022 ve výši 5 726 Kč. Přičemž ze mzdy dlužnice nebyla zaslána částka 756 Kč a ze mzdy dlužníka celková částka 16 472 Kč. Tím, že žalovaný nepoukázal srážky ze mzdy dlužníků na účet majetkové podstaty, porušil povinnost, která mu byla uložena usnesením insolvenčního soudu o schválení oddlužení a žalobce je oprávněn se domáhat splnění uložené povinnosti soudní cestou.

2. Za žalovaného se vyjádřil likvidátor společnosti s tím, že ze strany likvidované společnosti mu nebyla poskytnuta žádná součinnost a nebyly mu předány žádné listiny likvidované společnosti. Není schopen učinit závěr, zda je nárok oprávněný či nikoli. Z tohoto důvodu nárok žalobce neuznal.

3. Soud provedl následující dokazování z nějž zjistil skutkový stav:

4. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] -A-5 ze dne 8.1.2021 bylo zjištěno, že byl zjištěn úpadek dlužníků [jméno FO] a [jméno FO]. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] č.j. , právnická osoba5. Z výplatních pásek dlužníka [jméno FO] bylo zjištěno, že mu bylo strženo v období 5/2022 částka 2 520 Kč, v období 6/2022 částka 8 226 Kč a v 7/2022 částka 5 726 Kč. Z výplatní pásky dlužnice [jméno FO] bylo zjištěno, že ji za období 5/2022 byl sražena částka 756 Kč.6. Předžalobní upomínkou ze dne 29.1.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. (výzva, doručenka).7. Podle ustanovení § 406 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dlužníka. O právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dosud není v právní moci.8. Jestliže plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas, provede-li je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, případně po tom, kdy začaly být prováděny srážky podle § 282avyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy.9. V řízení bylo prokázáno, že usnesením Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] -[právnická osoba] bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a žalovanému bylo uloženo zasílat přednostní srážky na účet insolvenčního správce. Z výplatních pásek dlužníků bylo zjištěno, že srážky byly prováděny, nicméně na účet insolvenčního správce zaslány nebyly, resp. žalovaný netvrdil ani neprokázal opak. Soud pak zavázal žalovaného tímto rozhodnutím k zaplacení celkové částky, která byla dlužníkům v období od 5/2022 do 7/2022 ze mzdy sražena.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznána plná náhrada nákladů řízení. Tyto spočívají v odměně za zastupování za 4 úkony po 1 780 Kč (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba a účast u jednání) k těmto úkonům pak v souladu s ustanovením § 13 odst. 3 advokátního tarifu (vyhlášky 177/1996 sb. přísluší i režijní paušál po 300 Kč k jednotlivým úkonům. Součástí je i 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 1 747 Kč. Celkem je žalovaný povinen nahradit k rukám právního zástupce žalobce částku 10 067 Kč.11. Žalobce byl v řízení osvobozen od placení soudního poplatku v souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud výrokem III. o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek , který byl vyměřen dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníků poplatků. 12.Stanovené povinnosti soud uložil zaplatit ve lhůtách stanovených v § 160 o.s.ř.

Rozsudek ze dne 20. 8. 2024 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 3. 10. 2024)

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 10 033,21 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 558,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 148,16 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 033,21 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 22,62 % ročně z částky 10 033,21 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 1. 12. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 10 033,21 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 17. 6. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovanou dne 17. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 36 000 Kč, sestávající se z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 4 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaná uhradila částku ve výši 25 500 Kč. Uhrazené splátky právní předchůdce žalobce započetl v částce 9 966,79 Kč na jistinu, částku 4 000 Kč na úhradu úroku a v částce 9 133,21 Kč na úhradu poplatků.

5. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Žalovaná byla ke dni uzavření smlouvy svobodná, žila s partnerem v nájmu a měla jednu vyživovací povinnost. Pracovala jako provozní u označeného zaměstnavatele na hlavní pracovní úvazek na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 400 Kč. Příjem byl dle zatrhnutých políček ověřen pracovní smlouvou a potvrzením zaměstnavatele o příjmu. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 16 200 Kč, kdy částka ve výši 8 000 Kč představovala výdaje na bydlení, částka 7 000 Kč osobní výdaje a částka ve výši 1 200 Kč představovala splátku jiného úvěru/zápůjčky. Použitelný příjem byl zjištěn ve výší 5 200 Kč.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 23. 6. 2023.

7. Žalovaná žalobci zbývající dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 29. 9. 2023, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána dne 2. 10. 2023.

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že s ohledem na výši týdenní splátky dosahovala žalovaná dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jejími měsíčními výdaji a zůstával jí tak dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smlouvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by celá uzavřená smlouva byla v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované neplatná.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení však soud přesto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikl uzavřením úvěrové smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku závazkový vztah. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované dohodnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaná však tuto svoji povinnost porušila, když uhradila pouze částku 25 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat.

14. Soud shledal smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu § 588 občanského zákoníku v části ujednání o administrativním poplatku ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, neboť tyto poplatky v celkové výši 12 000 Kč představují 60 % z částky poskytnutého úvěru. Výše těchto poplatků je tak zcela nepřiměřená k výši poskytnutého úvěru (20 000 Kč) a době trvání (60 týdnů). Smlouva navíc byla uzavřena adhézním způsobem na formuláři a předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci. Žalované tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání o poplatcích vnuceno. Smyslem ujednání týkajícího se poplatků tak bylo pouze umělé navyšování zisku právního předchůdce žalobce, když ani nebyly uvedeny žádné zvýšené náklady právního předchůdce žalobce na poskytnutí úvěru. Zároveň takové ujednání představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitele. Soud má tedy za to, že ujednání ohledně poplatků je s ohledem na jejich zcela nepřiměřenou výši neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Žalovaná dosud zaplatila částku ve výši 25 500 Kč, tedy splatila nejen poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 4 000 Kč ale i dalších 1 500 Kč navíc. Na základě uvedeného soud žalobu zamítl, neboť žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátila a nárok na zaplacení poplatku žalobci nevznikl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, avšak žádné účelně vynaložené náklady řízení jí nevznikly.

16. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobci vznikla poplatková povinnost ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle Položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků činí soudní poplatek částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací