Výrok
I. Řízení se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení- částky 4 413,51 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 354,93 Kč,- úroku 23,88 % ročně z částky 16 523,51 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a- zákonného úroku z prodlení z částky 4 413,51 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení,zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 610 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 610 Kč ode dne 29. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v rozsahu, ve kterém žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 14 610 Kč od 22. 6. 2019 do 28. 12. 2023, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost k úhraděa. částky 19 023,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky- od 22.6.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75%,- od 1.7.2019 do 31.12.2019 ve výši 9,00%,- od 1.1.2020 do 30.6.2020 ve výši 9,00%,- od 1.7.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25%,- od 1.1.2021 do 30.6.2021 ve výši 7,25%,- od 1.7.2021 do 31.12.2021 ve výši 7,50%,- od 1.1.2022 do 30.6.2022 ve výši 10,75%,- od 1.7.2022 do 31.12.2022 ve výši 14,00%,- od 1.1.2023 do 30.6.2023 ve výši 14,00%,- od 1.7.2023 do 31.12.2023 ve výši 14,00%,b. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 354,93 Kč,c. smluvního úroku ve výši 23,88 % ročně z částky 16 523,51 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení,a to z titulu neuhrazených pohledávek ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], kterou dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Celý žalovaný nárok tedy (po kapitalizaci požadovaných úroků ke dni podání žaloby) činil částku v celkové výši 48 194,67 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě navzdory písemné výzvě nevyjádřil.
3. S ohledem na nedostatečně prokázaný vznik dílčích žalovaných nároků vyzval soud žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů, načež žalobkyně vzala dne 10. 2. 2025 svou žalobu částečně zpět. Důvodem částečného zpětvzetí žaloby v rozsahua. částky 4 413,51 Kč,b. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 354,93 Kč,c. úroku 23,88 % ročně z částky 16 523,51 Kč od 22.06.2019 do zaplacení ad. zákonného úroku z prodlení z částky 4 413,51 Kč od 22.06.2019 do zaplacení,byla skutečnost, že žalovaná nebyla schopna soudu doložit smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě uvedené částky požadovala. Proto se rozhodla předmět řízení omezit toliko na částku 14 610 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 6. 2019 do zaplacení, tedy na částku představující bezdůvodné obohacení žalovaného (tj. žalovanému poskytnutý finanční obnos ve výši 19 600 Kč ponížený o žalovaným uhrazené 4 990 Kč). Kromě uvedeného požadovala žalobkyně i nadále náhradu nákladů řízení.
4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ve výše uvedeném rozsahu rozhodl soud tak, že v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I).
5. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila ve svém podání ze dne 11. 9. 2024. Žalovaný na výzvu soudu, která mu byla doručena dne [datum], nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. má proto soud za to, že žalovaný s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasil.
6. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl uživatelem kreditní karty, jejímž vydavatelem byla společnost [právnická osoba] (prokázáno výpisy z kreditní karty) Dne [datum] vybral žalovaný prostřednictvím uvedené kreditní karty hotovost ve výši 10 000 Kč a dne [datum] hotovost ve výši 9 600 Kč (prokázáno výpisy ke kreditní kartě ze dne [datum] a [datum] + doloženou platební historií). Ve dnech [datum], [datum] a [datum] žalovaný společnosti [právnická osoba] postupně vrátil částku v celkové výši 4 990 Kč (prokázáno výpisy z kreditní karty ze dne [datum], [datum] a [datum] + doloženou platební historií). Dne [datum] se společnost [právnická osoba] přejmenovala na [právnická osoba]. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku) a pod touto firmou postoupila dne [datum] na žalobkyni několik pohledávek, mezi nimiž byla též pohledávka za žalovaným (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek). Společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 3. 7. 2019 (prokázáno oznámením ze dne 3. 7. 2019 vč. podacího lístku). Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k úhradě postoupené pohledávky předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2023 (prokázáno výzvou ze dne 13. 12. 2023 vč. podacího lístku).
7. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku v celkové výši 19 600 Kč, z níž mu žalovaný postupně vrátil 4 990 Kč. Zbylá část poskytnutých prostředků, tj. 14 610 Kč, tedy představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012, Sb., občanského zákoníku, povinen žalobkyni vrátit. Proto soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobkyni uhradit (výrok II).
8. Žalobkyně kromě bezdůvodného obohacení požadovala po žalovaném úhradu zákonného úroku z prodlení, a to od 22. 6. 2019 do zaplacení. Ačkoliv žalobkyně výslovně neuvedla, z jaké skutečnosti dovozuje datum splatnosti bezdůvodného obohacení, z obsahu spisu je zřejmé, že úroky z prodlení vyžaduje ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná pohledávka připsána na její bankovní účet (srov. potvrzení ze dne [datum]). S tímto postupem však soud nemůže souhlasit. Bezdůvodné obohacení totiž patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je tedy vázána na výzvu věřitele, případně na dohodu mezi obohaceným a ochuzeným o okamžiku splatnosti vzniklé pohledávky (srov. unesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Protože v projednávaném případě nevyšlo najevo, že by došlo k dohodě o splatnosti bezdůvodného obohacení, je tedy nutné odvozovat jeho splatnost až od doručení výzvy k jeho úhradě, resp. data splatnosti v této výzvě obsažené. Žalobkyně sice soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], toto oznámení však nelze považovat za výzvu k úhradě ve shora uvedeném smyslu, jelikož samotný charakter výzvy k úhradě dluhu zcela postrádá (právní předchůdce žalobkyně toliko žalovaného žádá, aby veškerá svá plnění platil na účet žalobkyně). Proto je za výzvu k plnění bezdůvodného obohacení nutné považovat až předžalobní výzvu z dne 13. 12. 2023, v níž je splatnost dluhu výslovně stanovena na 28. 12. 2023. Uvedená výzva byla na základě tzv. domněnky doby dojití upravené v § 573 občanského zákoníku žalovanému doručena dne [datum]. Za první den prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení je proto potřeba považovat den následující po dni splatnosti uvedeném v této výzvě, tj. 29. 12. 2023. Proto soud žalobu v části týkající se úroků z prodlení požadovaných do tohoto dne zamítl (výrok III.), a povinnost k úhradě úroků z prodlení žalovanému uložil až od 29. 12. 2023 (výrok II.)
9. Výrokem č. IV. soud rozhodl o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobkyně a žalovaného po kapitalizaci úroků ke dni vyhlášení rozsudku byl téměř stejný (žalobkyně byla ve věci úspěšná z necelých 45 %). Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve vztahu ke všem přiznaným nárokům jako třídenní, a to v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.