Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 120 400 Kč spolu sa. úrokem z úvěru kapitalizovaným od 17. 3. 2005 do 21. 8. 2025 ve výši 369 688,81 Kč,b. úrokem z úvěru ve výši 14,9 % ročně z částky 120 000 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení,c. zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným od 20. 5. 2005 do 21. 8. 2025 ve výši 203 627,62 Kč,d. ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 120 400 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 011,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 120 400 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou jako úvěrovanou a [právnická osoba]., jako úvěrující. Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že žalovaná na základě uvedené smlouvy dne [datum] čerpala úvěr ve výši 120 000 Kč, který se zavázala splácet společně s úrokem ve výši 14,90 % ročně, a to ve formě 71 měsíčních splátek po 2 554 Kč. Žalovaná se však dostala s hrazením úvěru do prodlení a celkově na něj uhradila pouze 377,75 Kč. Tuto částku [právnická osoba]., započetla na částečnou úhradu úroku z úvěru, takže jistina úvěru zůstala zcela neuhrazena. [právnická osoba]., vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení všech zbývajících úvěrových pohledávek, žalovaná však žádnou další platbu neprovedla. Pohledávku z uvedené úvěrové smlouvy postoupila [právnická osoba]., na žalobkyni. Tím se žalobkyně stala aktivně legitimovanou k podání žaloby.
2. Žalovaná byla usnesením ze dne 15. 12. 2025, č. j. 13 C 220/2025-21, vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě a sdělila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Ačkoliv jí byla výzva dne [datum] doručena, žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.
3. Soud se nejprve zabýval tím, zda projednání a rozhodnutí věci nebrání skutečnost, že byl v téže věci dne [datum] vydán rozhodčí nález sp. zn. [spisová značka], který byl následně uplatněn jako exekuční titul v exekučním řízení (prokázáno rozhodčím nálezem, usnesením o nařízení exekuce, hromadným souhlasem se zastavením exekuce a usnesením o zastavení exekuce). Dospěl však k závěru, že uvedená skutečnost nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté. Ačkoliv byl ve věci vydán rozhodčí nález, nemá žádné právní účinky, neboť rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc. Rozhodčí doložka sjednaná v čl. VI odst. 14 Obecných podmínek [právnická osoba]., totiž neobsahovala ani přímé určení rozhodce ad hoc, ani konkrétní způsob jeho určení, a je proto absolutně neplatná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom nejde o překážku věci rozhodnuté, pokud o téže věci rozhodl rozhodčím nálezem rozhodce bez pravomoci. Tento závěr byl přijat např. v usnesení sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2016. Stejný přístup zastává i Ústavní soud (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 199/13 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1380/15). Ostatně také k zastavení exekučního řízení v posuzované věci došlo právě z důvodu, že exekuční titul není materiálně a formálně vykonatelný, jak plyne z odůvodnění usnesení o zastavení exekuce.
4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 115a o. s. ř.) Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná na výzvu soudu, která jí byla doručena dne [datum], nereagovala. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. má proto soud za to, že žalovaná s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila.
5. Z předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že dne [datum] uzavřela žalovaná s [právnická osoba]. tuto smlouvu, na jejímž základě se [právnická osoba]., zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 120 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly, že úvěr může být jednorázově čerpán do [datum] (čl. II), V čl. III. úvěrové smlouvy se žalovaná zavázala úvěr splácet v 71 měsíčních splátkách ve výši 2 554 Kč, které kromě splátky jistiny zahrnovaly úrok ve výši 14,90 % ročně (čl. IV). Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána na 20. den příslušného měsíce. Nedílnou součástí smlouvy se na základě výslovného ujednání stran staly též Obecné podmínky [právnická osoba]., pro úvěry občanům (dále jen „obchodní podmínky“) a Přehled poplatků spojených s poskytnutým úvěrem (čl. VIII). Jak vyplynulo z Potvrzení o výši pracovního příjmu, [právnická osoba]., před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala příjem žalované ze zaměstnání, a to telefonickým dotazem u zaměstnavatele žalované, který potvrdil, že výše měsíčního příjmu žalované činí 18 442 Kč čistého měsíčně.
6. Z čl. VI. bodu 3 písm. e) a f) ve spojení s čl. VI. bodem 2. písm. a) obchodních podmínek vyplynulo, že v případě prodlení s úhradou splátek mohla [právnická osoba]., požadovat po žalované okamžité splacení úvěru včetně jeho příslušenství.
7. Žalovaná úvěr ve výši 120 000 Kč bezhotovostně čerpala dne [datum], což vyplynulo z historického výpisu z úvěrového účtu, jakož i z kopie interního účetního dokladu, v němž žalovaná s čerpáním úvěru vyjádřila souhlas. Z historického výpisu úvěrového účtu je taktéž zřejmé, že žalovaná provedla na úvěr toliko dvě částečné platby v souhrnné výši 377,75 Kč (poslední z nich proběhla dne [datum]).
8. Dne [datum] zaslala [právnická osoba]., žalované výzvu k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky, což žalobkyně prokázala nejen touto výzvou, ale též příslušnou dodejkou.
9. Dne [datum] pak uzavřela [právnická osoba]. s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě na žalobkyni postoupila mj. pohledávku žalované z úvěrové smlouvy č. [hodnota] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy). Toto postoupení dne [datum] oznámila [právnická osoba]. žalované (prokázáno oznámením).
10. Protože žalovaná dlužnou částku neuhradila, zaslala jí dne [datum] žalobkyně předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci (prokázáno předžalobní výzvou).
11. Podřazením skutkových zjištění pod níže uvedené právní normy soud dopěl k závěru, že žaloba je důvodná, a to v celém rozsahu. V projednávané věci byla mezi [právnická osoba]., a žalovanou dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, která se – s ohledem na okamžik jejího uzavření (srov. přechodná ustanovení, konkrétně pak § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.) – řídila příslušnými ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Jelikož byla smlouva uzavřena za účinnosti právní úpravy nevyžadující zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 aktuálně účinného zákona č. 257/2016 Sb., soud se otázkou zkoumání úvěruschopnosti blíže nezabýval.
12. Soud došel k závěru, že smlouva o úvěru byla uzavřena v souladu s § 497 a násl. obchodního zákoníku, a neobsahovala žádná nestandardní či nepřiměřená ustanovení. Sjednaná úroková sazba odpovídala běžné úrokové míře v obdobných případech (dle statistiky úrokových sazeb [Anonymizováno], kterou soud v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl z úřední povinnosti, činila výše úroků pro spotřebitelské úvěry v březnu 2005 v průměru 13,07 %), a proto soud neshledal důvody neplatnosti úvěrové smlouvy či některého z jejích ustanovení (§ 39 občanského zákoníku a contrario).
13. Z listinných důkazů bylo prokázáno, že [právnická osoba]., v souladu se smluvními ujednáními poskytla žalované částku v celkové výši 120 000 Kč, avšak žalovaná porušila svou základní povinnost, když se splátkami úvěru dostala do prodlení ve smyslu § 365 obchodního zákoníku. [právnická osoba]., zcela v souladu s čl. VI. bodu 3 písm. e) a f) ve spojení s čl. VI. bodem 2. písm. a) obchodních podmínek vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu poté, co se žalovaná do prodlení dostala. Jelikož žalovaná uhradila [právnická osoba]., pouze 377,75 Kč, které byly v souladu se smluvním ujednáním stran započteny na úrok z úvěru, byla tak povinna [právnická osoba]., zaplatit celou jistinu ve výši 120 000 Kč, příslušenství a příslušný poplatek za zaslání upomínky ve výši 400 Kč. Pohledávka za žalovanou pak platně přešla na žalobkyni, když na základě písemné smlouvy ze dne [datum] došlo k jejímu postoupení (a [právnická osoba]., tuto skutečnost žalované písemně oznámila).
14. Jde-li o konkrétní příslušenství, soud žalobkyni přiznal:a. Úrok z úvěruÚrok z úvěru je dle § 497 obchodního zákoníku pojmovým znakem smlouvy o úvěru. Jelikož soud – jak již rozvedl výše – neshledal sjednanou výši úroku (14,90 % ročně) neplatnou, přiznal žalobkyni úrok z úvěru právě v této výši, a to od okamžiku poskytnutí úvěru ([datum]) do zaplacení. V souladu s žalobním návrhem pak část tohoto úroku (po zohlednění platby ve výši 377,75 Kč) za období od [datum] do [datum] kapitalizoval, a uložil tak žalované povinnost k úhradě kapitalizované částky ve výši 369 688,81 Kč. Dále soud uložil žalované povinnost k úhradě úroku z úvěru ve výši 14,90 % ročně od [datum] do zaplacení.b. Zákonný úrok z prodleníPodle § 369 odst. 1 věta první obchodního zákoníku je dlužník, který je v prodlení se splněním peněžitého závazku, povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Protože si strany smlouvy výši úroku z prodlení nesjednaly, stanovil soud jejich výši v souladu s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (srov. přechodná ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Část těchto úroků od prvního dne prodlení (tedy od 20. 5. 2005, kdy žalovaná neprovedla ani částečnou úhradu třetí splátky) do 21. 8. 2025 soud opět k návrhu žalobkyně kapitalizoval, a uložil tak žalované povinnost k úhradě takto kapitalizované částky ve výši 203 627,62 Kč. Zbylé úroky z prodlení od 22. 8. 2025 do zaplacení uložil soud žalované platit v nekapitalizované výši, tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
15. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, tedy přiznal náhradu nákladů řízení v celé výši. Vycházel mj. z toho, že dne 18. 8. 2025 odeslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci ve smyslu § 142a o. s. ř., a na náhradu nákladů řízení jí tedy vznikl nárok. S ohledem na právní zastoupení žalobkyně ze strany advokáta vypočetl soud náhradu nákladů řízení v souladu s příslušnými ustanoveními vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996., Sb., advokátního tarifu. Vycházel přitom ze skutečnosti, že právní zástupce žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu [převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, písemné podání ve věci samé – žaloba].
16. Náklady řízení v celkové výši 28 011,70 Kč představují:a) uhrazený soudní poplatek ve výši 4 816 Kč [položka 2, odst. 1 písm. c) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.];b) odměna advokáta ve výši 3 x 5 940 Kč [§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu];c) náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 450 Kč [§ 13 odst. 4 advokátního tarifu];d) DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 4 025,70 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.)
17. Lhůtu k plnění stanovil soud ve vztahu k oběma výrokům jako třídenní, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.