Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 500 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení), a to z titulu nevrácení hotovostních prostředků vybraných od zákazníků prostřednictvím aplikace [Anonymizováno].
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.):
4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] dohodu o provedení práce, na základě které se žalovaný jako zaměstnanec zavázal pro žalobkyni jako zaměstnavatele vykonávat práci– [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Odměna byla sjednána na 250 Kč/hodina (dohoda o provedení práce). Žalovaný měl zřízen účet v aplikaci [Anonymizováno], a to v části [Anonymizováno] [Anonymizováno] (scan z aplikace [Anonymizováno]). Žalovaný za [Anonymizováno] [Anonymizováno] za období od 17. 4. 2024 do 28. 8. 2024 vybral od zákazníků 15 325 Kč v hotovosti a spropitné ve výši 280 Kč (scan z aplikace [Anonymizováno]). Žalovaný jako [Anonymizováno] měl odevzdávat vybranou hotovost od zákazníků, což neučinil přestože jej k tomu žalobkyně vyzývala prostřednictvím svého jednatele (SMS komunikace). Dne 20. 8. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 15 500 Kč do 23. 8. 2024 předžalobní výzvou (předžalobní výzva).
5. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že v rozhodném období existoval mezi žalobkyní a žalovaným pracovní poměr ve smyslu § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala náhrady majetkové újmy (škody) vzniklé v při výkonu závislé práce žalovaného pro žalobkyni. Žalovaný, jako zaměstnanec žalobkyně, způsobil žalobkyni majetkovou újmu nevrácením peněžních prostředků. Žalovaný nevrátil žalobkyni vybrané peněžní prostředky od zákazníků, čímž vznikla žalobkyni škoda, kterou je žalovaný povinen dle § 250 odst. 1 zákoníku práce nahradit. O oprávněnosti nároku žalobkyně tak nebylo pochyb, a proto jej soud žalobkyni zcela přiznal. Soud žalobkyni též přiznal právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení tak, jak je žalobkyně požadovala od data rozhodnutí soudu dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
6. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení proti žalovanému jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč. Dle § 1 a § 2 odst. 3 cit. vyhlášky soud žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony spočívající ve výzvě k plnění a návrhu ve věci samé (dle § 1 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky). Celkem tedy náklady řízení činí částku 1 600 Kč, kterou uložil soud výrokem II. zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).