13 C 31/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení:- částky 52 425,58 Kč,- kapitalizovaných úroků ve výši 6 392,78 Kč,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 977,88 Kč,- úroků ve výši 24,12 % ročně z částky 52 425,58 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a- zákonných úroků z prodlení z částky 52 425,58 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení,a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky, a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.):4. Dne [datum] podepsal žalovaný žádost o spotřebitelský úvěr (tzv. zákaznickou kartu) u společnosti [právnická osoba] Z této žádosti vyplynulo, že je žalovaný zaměstnán na základě pracovní smlouvy jako [Anonymizováno], z čehož mu plyne čistý měsíční příjem ve výši 32 900 Kč. Tuto skutečnost žalovaný podložil výpisy ze svého bankovního účtu za měsíce prosinec 2021 a leden 2022. Z žádosti dále vyplynulo, že běžné měsíční výdaje žalovaného činí v souhrnu 19 241 Kč, z toho 6 741 Kč připadá na splátky předchozího úvěru sjednaného u společnosti [právnická osoba] a částka 6 500 Kč připadá na splátky spotřebitelského úvěru sjednaného u třetího subjektu. Kromě uvedeného žalovaný uvedl, že další čisté příjmy jeho domácnosti činí 20 000 Kč (vše prokázáno zákaznickou kartou).5. Na základě uvedené žádosti uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] ještě téhož dne smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Společnost [právnická osoba] se na základě uvedené smlouvy zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 100 000 Kč. Část úvěru ve výši 33 141 Kč byla dle výslovného ujednání stran využita na splacení předchozí úvěrové smlouvy uzavřené mezi týmiž účastníky. Žalovanému tedy byla vyplacena toliko částka ve výši 66 859 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 21 měsíčních splátkách ve výši 7 645 Kč, a to společně s tzv. poplatkem ve výši 60 533 Kč. Uvedený poplatek sestával ze smluvního úroku ve výši 59 033 Kč a dále z platby za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal společnosti [právnická osoba] uhradit 160 533 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota]).6. Žalovaný měl na základě smlouvy o úvěru uhradit společnosti [právnická osoba] částku ve výši 160 533 Kč do 30. 10. 2023, kdy měla být zaplacena poslední sjednaná splátka. Navzdory tomu však žalovaný uhradil pouze částku v souhrnné výši 94 190 Kč. Poslední sjednanou splátku přitom uhradil dne 16. 2. 2023 (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] + tabulkou umoření).7. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla též pohledávka za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky). Postoupení pohledávky společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila dopisem ze dne 29. 4. 2024, v němž žalovaného zároveň vyzvala k úhradě dluhu do 10 dnů o doručení dopisu (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky vč. podacího lístku).8. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a tak mu dne 29. 7. 2024 žalobkyně odeslala předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci. Žalobkyně tak žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 13. 8. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou vč. podacího lístku).9. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti.10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považuje soud za dostatečné, a to s ohledem na rozsah i obsah zjišťovaných skutečností ohledně majetkových i osobních poměrů žalovaného. Jak vyplynulo ze zákaznické karty, právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala mj. výpisy z účtu za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru, čímž ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Ačkoliv žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdkyně ověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně dalších příjmů domácnosti ve výši 20 00 Kč měsíčně, i tak činil rozdíl mezi doloženými příjmy a výdaji žalovaného přes 13 000 Kč, tedy částku přesahující sjednanou měsíční splátku o více než 5 000 Kč.11. Součástí smlouvy bylo též ujednání o tzv. poplatcích v souhrnné výši 60 533 Kč, tj. 60,53 % jistiny. Právě toto ujednání je přitom důvodem toliko částečného úspěchu žalobkyně v tomto řízení. Soud se totiž zcela ztotožňuje závěry, které vyplývají z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, č. j. 101 VSPH 14/2012-54, tedy že ujednání o odměně žalobkyně ve výši přesahující 30 % z poskytnuté jistiny úvěru je neplatné podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to pro svůj pro rozpor s dobrými mravy. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označil, ani to, zda tuto odměnu vyjádřil jedinou částkou či několika samostatnými dílčími částkami. Všechny tyto částky jsou totiž svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí proto být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen. Vzhledem k tomu, že jistina úvěru činila v posuzovaném případě 100 000 Kč, dle přesvědčení soudu – a s ohledem na uvedenou judikaturu Vrchního soudu v Praze – bylo přiměřené po žalovaném požadovat úhradu odměny v maximální výši 30 000 Kč (tj. 30 % z jistiny). Jelikož žalovaný na úvěru uhradil již celkem 94 190 Kč, přiznal proto soud žalobkyni toliko částku ve výši 35 810 Kč, tedy rozdíl mezi jistinou úvěru zvýšenou o 30 % (tj. 130 000 Kč) a již uhrazenou částkou (94 190 Kč). Z uvedené částky soud žalobci přiznal též zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Tento úrok přitom soud žalobkyni přiznal ode dne následujícího po dni, kdy dle smlouvy o úvěru nastala splatnost poslední sjednané splátky, tj. ode dne 31. 10. 2023 (výrok I.)12. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.)13. Soud doplňuje, že jde-li o aktivní legitimaci žalobkyně, ta je v posuzovaném případě dána, neboť byla prokázána pomocí příslušného nabývacího titulu, kterým je smlouva o postoupení pohledávek.14. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.) se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se svou žalobou domáhala částky ve výši 52 425,58 Kč s příslušenstvím. Při kapitalizaci žalovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle něhož soud při posuzování míry úspěchu ve věci přihlíží nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství, kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozhodnutí) tak žalovaná částka činila celkem 89 878,41 Kč. Soud nakonec žalobkyni přiznal toliko částku ve výši 35 810 Kč s příslušenstvím, tedy ve výši, která po kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku činí 44 271,95 Kč. Rozdíl mezi úspěchem (49, 3 %) a neúspěchem (50,7 %) žalobkyně v řízení byl tedy natolik nepatrný, že soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.15. Lhůtu k plnění stanovil soud ve vztahu ke všem přiznaným nárokům jako třídenní, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.