Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně do každého 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16 800 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení a částku ve výši 1 500 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18 300 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru dle smlouvy č. [hodnota].
2. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v souladu s uzavřenou smlouvou. Žalovaná čerpala úvěrové finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč, a to dne 16. 6. 2023 částku ve výši 7 000 Kč, dne 28. 6. 2023 částku ve výši 2 000 Kč a dne 9. 7. 2023 částku ve výši 3 000 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná prokázala svůj příjem výplatními páskami ve výši 16 675 Kč za říjen/2022 a za měsíce březen, duben, květen/2023 činila výplata žalované 16 653 Kč.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „Smlouva“) soud zjistil a vzal za prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 20 000 Kč a žalovaná čerpala úvěr ve třech splátkách celkem ve výši 12 000 Kč.
6. Žalovaná neuhradila ničeho.
7. Soud zhodnotil předložené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).
9. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
13. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
19. V rámci posouzení úvěruschopnosti uvedla žalobkyně následující tvrzení: příjem žalované ve výši 16 675 Kč za říjen/2022 a za měsíce březen, duben, květen/2023 činila výplata žalované 16 653 Kč, což bylo prokázáno výplatními páskami žalované. Dále žalobkyně ohledně bydlení či dalších výdajů žalované nic neuvedla. Z žádných listinných důkazů tyto údaje ohledně výdajů žalované nevyplývají. Vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, že nebyla řádně, jak předpokládá zákon, zkoumána a ověřována či posuzována úvěruschopnost žalované, natož s odbornou péčí.
20. Žalobkyně tedy postupovala zcela formálně, aniž by se alespoň pokusila zjistit a ověřit výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
21. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s ust. § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).
22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, tedy jistinu ve výši 12 000 Kč, neboť žalovaná neuhradila od uzavření smlouvy žádnou splátku. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila a neprokázala, že by alespoň částečně dlužnou částku žalobkyni uhradila. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).
23. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy aktuální majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění ve splátkách v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., jejichž výše odpovídá příjmu, který žalovaná dosahovala v době, kdy požádala o úvěr a soud nemá důvod pochybovat, že by žalovaná by nemohla dosahovat minimálně příjmu, jak bylo prokázáno ve výplatních páskách, které předložila při žádosti i v současnosti. Soud přitom zohlednil výši dlužné částky, kterou by měla být schopna žalovaná žalobkyni ve stanovené lhůtě uhradit.
24. Ve zbytku nároku soud návrh žalobkyně zamítl (výrok II.), neboť ujednání o zbývajících nárocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Ačkoli z procesního hlediska byla úspěšnější žalovaná, který by měla právo na jejich náhradu, tak jí v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu.