14 C 224/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 171,25 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení portfolia smluv o úvěrech uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba]. jako postupníkem s účinností od 1. 11. 2023. Souhlasným prohlášením ze dne 1. 11. 2023 bylo osvědčeno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností z postoupených úvěrových smluv, včetně smlouvy uzavřené se žalovaným. Žalobkyně je proto nositelem uplatněné pohledávky a je aktivně věcně legitimována k jejímu vymáhání.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet poskytnutý úvěr, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 30. 11. 2024 zesplatněn. Ke dni zesplatnění měla nesplacená jistina činit 31 922,25 Kč, řádný úrok 3 535,21 Kč a poplatky 2 249 Kč. Současně žalobkyně tvrdila, že žalovaný od uzavření smlouvy do zesplatnění úvěru uhradil celkem 142 671,01 Kč.

3. Soud měl splněné podmínky § 115a o.s.ř., proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z obsahu spisu a z těchto předložených listinných důkazů soud zjistil vzal za prokázáno:- notářský zápis, smlouva o postoupení portfolia smluv o úvěrech ze dne 18. 9. 2023, souhlasné prohlášení ze dne 1. 11. 2023 včetně přílohy obsahující identifikaci postoupené smlouvy žalovaného prokazuje aktivní legitimaci žalobkyně,- smlouva o revolvingovém úvěru vč. podmínek a sazebníku, uzavřená mezi účastníky dne [datum], z níž soud zjistil vznik smluvního vztahu, výši úvěrového rámce a podmínky splácení,- soubor „Transakce na účtu“ za období od 15. 4. 2019 do 30. 11. 2023, z něhož zjistil jednotlivé účetní operace, úhrady a čerpání na úvěrovém účtu žalovaného a údaj o celkové výši úhrad do 30. 11. 2023,- výpisy z kartového účtu žalovaného za období leden 2024 až listopad 2024, z nichž zjistil jednotlivé transakce na úvěrovém účtu, měsíční splátky, čerpání úvěru, účtované úroky, pojištění, poplatky a stav jistiny k jednotlivým datům, zejména stav vyčerpané částky ve výši 31.922,25 Kč v období srpen až listopad 2024,- sestavou ZUV za období od prosince 2023, z níž žalobkyně dovozovala výši úhrad provedených žalovaným v roce 2024,- měsíční výpisy za období roku 2019 od dubna do prosince 2019, dále žalobkyně nedoložila roky 2020 a 2021, dále doložila rok 2022, rok 2023, rok 2024, podklady pro soudní jednání, ale pouze za období od 30.11.2023 do 2.4.20255. Usnesením ze dne 13. 11. 2025 soud žalobkyni vyzval k doplnění skutkových tvrzení rozhodných pro posouzení důvodnosti žaloby. Mimo jiné jí uložil, aby uvedla konkrétní početní postup, kterým dospěla k žalované jistině ve výši 31 922,25 Kč a k žalovaným poplatkům ve výši 2 249 Kč, aby konkretizovala jednotlivé úhrady žalovaného, způsob jejich započtení a uvedla, kolik žalovaný věřiteli na úvěru celkově zaplatil. Současně byla žalobkyně výslovně poučena, že vylíčení rozhodujících skutečností nelze nahrazovat odkazem na listiny založené ve spise a že nesplnění povinnosti tvrzení může vést k jejímu neúspěchu ve věci.6. Na uvedenou výzvu žalobkyně reagovala podáním, v němž uvedla, že žalovaný od 15. 4. 2019 do 30. 11. 2023 uhradil celkem 112 269 Kč a od 1. 1. 2024 dalších 30 402,01 Kč, tedy celkem 142 671,01 Kč. Dále uvedla, že podrobný výpočet jistiny vyplývá ze souboru transakcí na účtu za období od 15. 4. 2019 do 30. 11. 2023, z výpisů z kartového účtu za období leden až listopad 2024 a ze sestavy ZUV. Co do výpočtu jistiny odkázala právě na tyto listiny s tím, že obsahují přehledné, konkrétní a přezkoumatelné podklady o vývoji jistiny.7. Soud z předložených listinných důkazů zjistil, že předložené listiny skutečně obsahují jednotlivé účetní operace, údaje o čerpání úvěru, provedených splátkách, úrocích, poplatcích a stavech účtu k jednotlivým datům. Z výpisů za rok 2024 lze rovněž zjistit, že žalobkyně evidovala ke dni zesplatnění nesplacenou jistinu ve výši 31.922,25 Kč. Tato skutečnost však sama o sobě nepostačuje k závěru o důvodnosti žaloby. Žalobkyně byla soudem výslovně vyzvána, aby uvedla konkrétní skutková tvrzení a početní postup, kterým k žalované jistině dospěla. Přesto ani následně nepředložila souhrnný přehled celkového čerpání revolvingového úvěru za celé období od uzavření smlouvy do jejího zesplatnění, ani přehled zachycující, jakým způsobem byly jednotlivé úhrady žalovaného započítávány na jistinu, úroky, pojištění či jiné pohledávky. Neuvedla ani celkovou výši finančních prostředků, které žalovaný v rámci revolvingového úvěru za dobu trvání smluvního vztahu skutečně vyčerpal. Žalobkyně tak namísto požadovaných skutkových tvrzení a početního postupu odkázala na rozsáhlý soubor účetních podkladů obsahující značné množství jednotlivých transakcí za období delší než pět let. Takový postup však není způsobilý nahradit povinnost tvrzení. Obecný odkaz na listiny nemůže nahrazovat řádné vylíčení rozhodujících skutečností, které měly být součástí podané žaloby. Soud není povinen nahrazovat procesní aktivitu účastníka tím, že bude z několika set jednotlivých účetních operací sám rekonstruovat celkový rozsah čerpání úvěru, průběh splácení a vývoj jistiny. Přestože předložené výpisy zachycují stavy účtu a jednotlivé transakce, neobsahují bez dalšího přehledný a kontrolovatelný výpočet, z něhož by bylo možné ověřit správnost žalované jistiny. K přezkoumání důvodnosti žaloby by bylo nutné z jednotlivých listin samostatně rekonstruovat celkový vývoj úvěrového vztahu od uzavření smlouvy dne [datum] až do zesplatnění úvěru dne 30. 11. 2024, tedy nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, která byla právě k předložení takového výpočtu soudem výslovně vyzvána.8. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nesplnila povinnost tvrzení v rozsahu potřebném pro posouzení výše uplatněné pohledávky a neunesla důkazní břemeno ohledně její výše. Nebylo tak prokázáno, že žalobkyně má vůči žalovanému ke dni rozhodnutí pohledávku v žalované výši. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. Pro úplnost se soud vyjadřuje i k posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně. Soud se zabýval rovněž otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v podání ze dne 8. 12. 2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy vycházela z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, provedla lustraci v registrech dlužníků, insolvenčním rejstříku a využívala interní scoringové a ekonomické modely. Současně tvrdila, že žalovaný disponoval měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč, měl výdaje na bydlení ve výši 11 000 Kč a další pravidelné výdaje ve výši 1 000 Kč. Tato tvrzení však soud nepovažuje za dostatečná k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sice obecně popsala metodiku používanou při poskytování úvěrů a odkázala na využívání interních modelů a registrů, avšak neprokázala konkrétní údaje, z nichž při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr skutečně vycházela, ani způsob jejich vyhodnocení. Zejména nebylo prokázáno, jaké závazky žalovaného byly v době uzavření smlouvy zjištěny, jak byly vyhodnoceny jeho celkové výdaje a jakým konkrétním způsobem dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.10. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobkyní uváděné údaje o příjmech, výdajích a splátkovém zatížení vykazují vzájemné rozpory. Přestože žalobkyně tvrdí měsíční příjem ve výši 18 000 Kč, životní náklady ve výši 12 000 Kč a celkové splátkové zatížení ve výši 2 250 Kč, současně uvádí, že žalovanému po odečtení splátek zůstávala částka 15 750 Kč, což neodpovídá uvedeným údajům. Soud proto nemohl ověřit správnost úvah, na jejichž základě měl být úvěr žalovanému poskytnut.11. Za této situace soud uzavírá, že žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných, spolehlivých a ověřených informací o jeho příjmech a výdajích v rozsahu vyžadovaném § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nesplnila tuto zákonnou povinnost.12. Za této situace by soud postupoval tak jako v obdobných případech a žalobkyni by přiznal pouze vrácení jistiny po odečtení již uhrazených plateb, pokud by k tomu však měl podklady. Jak soud uvedl výše, žalobkyně přes výzvu soudu svou povinnost nesplnila. Ani z předložených listinných důkazů, na které žalobkyně odkázala, to nelze zjistit. Soud sice zhodnotil listinné důkazy, které žalobkyně předložila za účelem prokázání svého tvrzení ohledně výše žalované částky, ale z těchto listinných důkazů nevyplývá kompletní historie úvěrového vztahu, aby soud mohl porovnat, kolik žalobkyně či její právní předchůdkyně žalovanému v rámci revolvingového úvěru poskytla. Není zde konkrétní částka úvěru, neboť se jednalo o revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal a průběžně splácel, přičemž je zřejmé, když soud dospěl k závěru, že žalobkyně by měla právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení, že žalovaný do doby, než byl úvěr zesplatněn, musel hradit v rámci splátky úvěru i úroky a rovněž poplatky, případně i sankce, pokud byl v prodlení. Navíc žalobkyně předložila listinné důkazy měsíční výpisy za období roku 2019 od dubna do prosince 2019, dále nedoložila roky 2020 a 2021, dále doložila rok 2022, rok 2023, rok 2024, podklady pro soudní jednání, ale pouze za období od 30.11.2023 do 2.4.2025, dále historii úvěru, ze které vyplývá, kolik žalovaný uhradil za celou dobu od poskytnutí úvěru do zesplatnění, z této listiny nevyplývá, kolik za celou dobu žalovaný vyčerpal, přičemž je nutno zjistit, kolik žalovaný uhradil na úrocích, dále nákladů na úvěr, pokud je platil, případně pojištění (v daném případě pojištění 139,80 Kč). Podstatnou položkou jsou však úroky a jiné poplatky, které žalovaný za celou dobu úvěru hradil. Jen za období roku 2024 žalobkyně doložila, že žalovaný uhradil na úrocích celkem 7 944,03 Kč, za poplatky pak 2 980 Kč. Předchozí období tímto způsobem žalobkyně nedoložila. Od 1. 1. 2024 pak žalovaný uhradil 30 4402,01 Kč, celkem tedy uhradil žalovaný 142 671 Kč. Žalobkyně potvrdila, že žalovaný od uzavření smlouvy dne 15. 4. 2019 do zesplatnění úvěru celkem uhradil 142 671,01 Kč, přičemž ke dni 30. 11. 2024 evidovala nesplacenou jistinu ve výši 31.922,25 Kč. Přes výslovnou výzvu soudu však nepředložila souhrnný přehled celkového čerpání revolvingového úvěru za celé období trvání smluvního vztahu ani konkrétní početní postup, kterým dospěla právě k částce 31.922,25 Kč na jistině. Žalobkyně toliko odkázala na soubor jednotlivých transakcí a výpisů z účtu.13. Soud z předložených výpisů zcela orientačně alespoň zjistil, že žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu úvěr opakovaně čerpal a současně jej splácel. Z výpisů za rok 2022 soud zjistil úhrady ve výši nejméně 26 843 Kč a nové čerpání ve výši nejméně 11 008,36 Kč. Za rok 2023 soud zjistil úhrady ve výši 20 282 Kč a nové čerpání ve výši nejméně 11 269,62 Kč. Za období roku 2024 do zesplatnění úvěru soud zjistil úhrady ve výši 30 442,01 Kč a nové čerpání ve výši nejméně 17 965,80 Kč. Jen za období let 2022 až 2024 tak žalovaný uhradil celkem 77 567,01 Kč, zatímco nově vyčerpal nejméně 40.243,78 Kč. Rozdíl činí 37.323,23 Kč. Za této situace by soud musel sám z několika set jednotlivých účetních operací rekonstruovat celkový rozsah čerpání revolvingového úvěru, způsob započtení jednotlivých úhrad a vývoj jistiny od uzavření smlouvy dne 15. 4. 2019 do jejího zesplatnění. Takový postup by však znamenal nahrazení procesní aktivity žalobkyně soudem. Přestože z výpisů vyplývá stav jistiny evidovaný žalobkyní ke dni zesplatnění, žalobkyně ani po výzvě soudu netvrdila a neprokázala konkrétní výpočet, kterým k této částce dospěla, proto soud žalobu zamítl, neboť ani bezdůvodné obohacení nelze za této situace žalobkyni přiznat.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalovanému náklady řízení nevznikly.