Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 500 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 639,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 139,55 Kč od 19. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 19 539 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru dle smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum]. V průběhu řízení soud z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení co do částky 399,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 19. 6. 2023 do zaplacení (usnesení ze dne 5. 6. 2025 č. j. [spisová značka]).
2. Žalobkyně uvedla, že je právním nástupcem původního věřitele, neboť smlouva o úvěru byla uzavřená se společností [právnická osoba]., IČ [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 229796, sídlem [adresa]. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 06.09.2024 na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 06.09.2024 mezi společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], jako postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., se sídlem [adresa], IČ [IČO žalobkyně], jako postupníkem a novým věřitelem.
3. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 13 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v souladu s uzavřenou smlouvou.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
6. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru. Žalobkyně tvrdila, že s posouzením úvěruschopnosti souhlasil žalovaný dle článku X. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], dle kterého „Úvěrovaný zmocňuje úvěrujícího k přístupu do veřejných registrů, zejména pak dal úvěrujícímu souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, za účelem posuzování rizik prostřednictvím vyhledávání údajů na internetových stránkách www.nebankovni-registr.cz, jehož provozovatelem je Nebankovni-registr.cz, s.r.o.,IČ: [IČO], dále za účelem vzájemného informování uživatelů bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací ve vztahu k úvěruschopnosti, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálce úvěrovaného, jejichž provozovatelem je [právnická osoba]., IČ: [IČO], dále úvěrující ověřuje existence exekucí prostřednictvím vyhledání údajů na internetových stránkách www.ispis.cz, jehož provozovatelem je [právnická osoba]., IČ: [IČO], dále za účelem vzájemného informování uživatelů registru [Anonymizováno] ve vztahu k úvěruschopnosti, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálce úvěrovaného, jehož provozovatelem je [právnická osoba]., IČ: [IČO], dále za účelem vzájemného informování uživatelů registru European United Credit Bureau ve vztahu k úvěruschopnosti, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálce úvěrovaného, jehož provozovatelem je [právnická osoba], IČ: [Anonymizováno] “.
7. Dále úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410,- Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.
8. Žalobkyní uvedené ověření úvěruschopnosti nebylo nijak doloženo, zejména nebyly doloženy příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně uvedla pouze obecná a nekonkrétní tvrzení.
9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „Smlouva“) soud zjistil a vzal za prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 500 Kč.
10. Žalovaný neuhradil žádnou částku, poskytnutý úvěr doposud žalobkyni nevrátil.
11. Soud zhodnotil předložené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).
13. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
17. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
22. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupily pohledávku za žalovaným dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována.
23. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
24. V rámci posouzení úvěruschopnosti uvedla žalobkyně jen zcela obecná a nekonkrétní tvrzení, zejména z těchto tvrzení vyplynulo, že se jednalo o pouhé formální ověření úvěruschopnosti, nebyly k tomu doloženy žádné listinné důkazy, neboť žalobkyně takovými doklady zjevně nedisponuje.
25. Žalobkyně tedy postupovala zcela formálně a nijak se nepokusila ověřit příjmy a výdaje žalovaného jako žadatele o úvěr. Dokonce nebylo uvedeno žádné tvrzení ohledně příjmu žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
26. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).
27. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 13 500 Kč, neboť žalovaný nic neuhradil, jak uvedla žalobkyně. Soud ověřil, že žalovaný úvěr ve výši 13 500 Kč od právního předchůdce žalobkyně na svůj bankovní účet obdržel. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a neprokázal, že by alespoň částečně dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).
28. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy aktuální majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění ve splátkách v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., jejichž výše se jeví být jako přiměřená a žalovaný by měl být schopen takové splátky žalobkyni hradit. Soud přihlédl k celkové výši dlužné částky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit, a při určení výše splátek zvažoval též hledisko ochrany věřitele, aby nedošlo k nepřiměřenému zvýhodnění dlužníka.
29. Ve zbytku nároku soud návrh žalobkyně zamítl (výrok II.), neboť ujednání o zbývajících nárocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
30. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud vypočetl žalobou uplatněnou částku včetně zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí a dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně činil 50 %, tedy soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.