Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 178,49 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši 22 420,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 672,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 592,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 599,28 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 26 599,28 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 379,51 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žaloba se co do částky ve výši 13587,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 628,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 330,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 22 966,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 22 966,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení celkem částky ve výši 49 565,92 Kč s příslušenstvím, která sestává z částky ve výši 26 599,28 Kč z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], IČ [IČO]) a dále sestává z částky ve výši 22 966,64 Kč z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], IČ [IČO]).
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávky z výše uvedených úvěrových smluv byly postoupeny od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem.
4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 32 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 15. 3. 2022. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 26 599,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 592,97 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 672,53 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 599,28 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 599,28 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
5. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 15. 6. 2022. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 966,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11 330,79 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 628,23 Kč, úroku ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 966,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 966,64 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
6. Soud zjistil a vzal za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dvě smlouvu o úvěru, a to dne [datum] č. [hodnota] a dne [datum] č. [hodnota]. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 47 007 Kč a zavázala se tuto celkovou částku vrátit ve 24měsíčních splátkách po 3 292 Kč a poslední splátka byla stanovena na den 15. 3. 2022. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 29 514 Kč a zavázala se tuto celkovou částku vrátit ve 24měsíčních splátkách po 2 480 Kč a poslední splátka byla stanovena na den 16. 11. 2021. Žalovaná však nehradila poskytnuté finanční částky poskytnuté na základě výše uvedených úvěrových smluv řádně a včas.
7. Úvěr byl poskytován žalované v hotovosti.
8. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou upomínek.
9. Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané z předložených důkazů, které jsou obsahem soudního spisu (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru (otištěné na zadní straně Smlouvy o spotřebitelském úvěru), Zákaznická karta, Přehled plateb (případně Tabulka umoření), Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru (otištěné na zadní straně Smlouvy o spotřebitelském úvěru), Zákaznická karta, Přehled plateb (případně Tabulka umoření), Smlouva o postoupení pohledávek z [datum], Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 56 ze Seznamu postoupených pohledávek, Potvrzení o zaplacení úplaty, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, Individuální informační sdělení ze dne 20. 12. 2019 – ohledně čerpání rodičovského příspěvku jako na č. l. 19).
10. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně byla osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí: „(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.
13. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.
14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované pouze z veřejných databází (ISIR), její skutečné příjmy a výdaje nezjišťoval. Pokud žalobkyně uvedla, že provedla záznamy do tzv. Zákaznické karty ze dne [datum] a ze dne [datum], tak to je zcela nedostatečné a navíc dle zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná měla čistý příjem 7 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti (nedoložené) ve výši 24 600 Kč a měsíční výdaje ve výši 2 800 Kč, což s ohledem na objektivní běžné náklady dospělé osoby nelze brát jako objektivní údaj, neboť částka 2 800 Kč měsíčně jako výdaj nemůže pokrýt ani základní potřeby dospělé osoby sestávající minimálně z částky připadající na bydlení (alespoň v podobě spotřebovaných služeb), dále strava, drogerie, ošacení a obutí, platby za telefon a případně internet, doprava (minimálně MHD, případně náklady na pohonné hmoty a i jiné výdaje spojené s osobním motorovým vozidlem, jehož je údajným vlastníkem – např. povinné ručení či servisní výdaje). Navíc uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. To stejné platí v případě druhé zákaznické karty ze dne [datum], kde je výše příjmu žadatele 12 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti (nedoložené) ve výši 25 600 Kč s tím, že odhadované (nedoložené) měsíční výdaje žadatelky je částka 3 000 Kč měsíčně, což opět nemůže objektivně pokrýt potřeby dospělé osoby (viz rozbor výše ohledně částky 2 800 Kč). Navíc žadatelka uvedla, že má vyživovací povinnost k jedné osobě a vzhledem k tomu, že pobírala rodičovský příspěvek 12 000 Kč měsíčně a uvedla, že je na mateřské dovolené, je vdaná a bydlí v nájmu, tak by měla být zohledněna i její vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, se kterým je na rodičovské (mateřské) dovolené. Podle předložených listinných důkazů bylo zcela evidentní, že žalovaná nemá dostatečný příjem, aby mohla splácet úvěry, které jí byly věřitelem poskytnuty. Bylo prokázáno, že nebyla dostatečně ověřena její úvěruschopnost, a to zcela účelově, nebyly řádně zkoumány příjmy domácnosti (další čisté příjmy domácnosti), které měl patrně zabezpečovat její manžel, pokud uvedla, že je vdaná, nebyly zkoumány celkové výdaje domácnosti (kolik je hrazeno za nájemné – za bydlení, když uvedla jako druh bydlení – nájem, měla být předložena nájemní smlouva a nebo výpisy z účtu ohledně odchozích plateb za bydlení či jiný obdobný doklad prokazující výdaje za bydlení). Vzhledem k tomu se jeví být ověřování úvěruschopnosti žalované jako zcela nedostatečné, což je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
15. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.
16. Protože bylo žalované poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaná je proto povinna toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty v případě úvěru ze dne 15. 3. 2020 finanční prostředky v celkové výši 32 000 Kč, žalovaná uhradila 27 821,51 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření, zbývá uhradit 4 178,49 Kč (bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat) ve zbývajícím rozsahu soud žalobu ohledně zbývajících částek zamítl, což soud zjistil a vzal za prokázáno z tabulky umoření. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 20 620,49 Kč, zbývá uhradit 9 379,51 Kč (bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat) ve zbývajícím rozsahu soud žalobu ohledně zbývajících částek zamítl, což soud zjistil a vzal za prokázáno z tabulky umoření.
17. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Převážně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.