Výrok
I. Rozhodčí nález vydaný dne 3. 8. 2015 rozhodcem Mgr. [jméno] [příjmení] pod [číslo jednací] se zrušuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 656 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. O odměně ustanoveného zástupce žalobkyně bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.
IV. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou soudu doručenou dne 22. 10. 2015 se žalobkyně domáhala zrušení ve výroku I. uvedeného rozhodčího nálezu, neboť žalovaná, jako věřitel, s žalobkyní, jako dlužníkem, uzavřela dne 25. a 26. 10. 2015 dvě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru vždy ve výši 10 000 Kč, a následně smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 91 000 Kč, kterou byly předcházející dlužné částky uhrazeny, aniž by zkoumala její úvěruschopnost, v důsledku čehož jsou tyto smlouvy neplatné. Z tohoto důvodu je tedy neplatná i rozhodčí doložka, a rozhodčí nález by tak měl být zrušen.
2. Žalovaná se zrušením rozhodčího nálezu nesouhlasila, neboť úvěrové smlouvy byly platně uzavřeny, pravomoc rozhodce nebyla sjednána rozhodčí doložkou, ale rozhodčí smlouvou, a rozhodce tedy byl oprávněn spor rozhodnout. Žalobkyně se řízení před rozhodcem neúčastnila, nenavrhla přezkum předmětného nálezu. Žalobkyně svůj dluh vůči žalované uznala co do důvodu i výše. Úvěr žalovaná žalobkyni poskytla na základě předcházejících zkušeností s ní, a dále zkoumala příjem žalobkyně i její závazky, lustrovala ji ve veřejných registrech.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobkyně, jako dlužník, s žalovanou, jako věřitelem dne 25. 10. 2013 uzavřela smlouvu o úvěru částky 15 000 Kč, jak se podává z této smlouvy (č. l. 10). Tento úvěr ve výši 10 000 Kč, když 5 000 Kč byl poplatek, byl žalobkyni poskytnut dne 31. 10. 2013, jak se podává z vyplacení úvěru (č. l. 117) a z převodu peněz (č. l. 118). Před tím byla žalobkyně seznámena s předsmluvními informacemi týkajícími se tohoto úvěru (č. l. 115), jak se podává z jejího prohlášení (č. l. 114). Dne 26. 10. 2013 spolu účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru další částky 15 000 Kč, jak se podává z této smlouvy (č. l. 13). Tento úvěr ve výši 10 000 Kč, když 5 000 Kč byl poplatek, byl žalobkyni poskytnut dne 31. 10. 2013, jak se podává z vyplacení úvěru (č. l. 106) a z převodu peněz (č. l. 110). Před tím byla žalobkyně seznámena s předsmluvními informacemi týkajícími se tohoto úvěru (č. l. 108), jak se podává z jejího prohlášení (č. l. 107). Protože žalobkyně poskytnuté úvěry nesplácela, žalovaná prostřednictvím svého zástupce tyto úvěry zesplatnila, jak se podává z přípisů ze dne 10. 9. 2014 (č. l. 18, resp. 23, a 20, resp. 22) a ze dne 10. 1. 2015 (č. l. 111 a 119). Dne 26. 1. 2015 spolu účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ve výši 91 000 Kč, jak se podává z této smlouvy (č. l. 24), kdy částka ve výši 45 297 Kč byla započtena na dluh žalobkyně z úvěrové smlouvy ze dne 25. 10. 2013 a částka ve výši 45 297 Kč byla započtena na dluh žalobkyně z úvěrové smlouvy ze dne 26. 10. 2013, jak se podává z potvrzení o vyplacení úvěru (č. l. 122). Před tím byla žalobkyně seznámena s předsmluvními informacemi týkajícími se tohoto úvěru (č. l. 124), jak se podává z jejího prohlášení (č. l. 123). Z dotazníku k posouzení bonity žadatele se podává, že ke dni 26. 1. 2015 žalobkyně neměla zaměstnání, měla nemovitost v hodnotě 1 600 000 Kč, tato ale byla zatížena zástavním právem, jak se podává z informací o pozemku a z výpisu z katastru nemovitostí. Žalobkyně dále měla závazky ve výši 1 600 000 Kč, neměla žádné příjmy, měsíčně hradila hypotéku ve výši 6 000 Kč a [obec] spořitelně 8 000 Kč, jak je z tohoto dotazníku rovněž zřejmé. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 27. 1. 2015 se podává, že k tomu dni žalobkyně nebyla v insolvenci. V odst. 7.2. smlouvy [číslo] účastníci uzavřeli rozhodčí doložku, že spory z této smlouvy vzniklé bude řešit rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení], jak se z této smlouvy podává. Dne 26. 1. 2015 účastníci uzavřeli rozhodčí smlouvu, ve které upravili podmínky rozhodčího řízení, jak je z této smlouvy (č. l. 28) zřejmé. Žalobkyně z titulu smlouvy ze dne 26. 10. 2013 ke dni 27. 1. 2015 neměla žádný dluh, jak se podává z potvrzení (č. l. 103). Protože žalobkyně řádně nesplácela ani úvěr z titulu smlouvy [číslo] žalovaná tento úvěr zesplatnila, jak se podává z přípisu ze dne 10. 6. 2015 (č. l. 32) a právo na zaplacení tohoto úvěru s příslušenstvím celkem ve výši 273 740 Kč uplatnila u rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] dne 24. 6. 2015, jak se podává z předmětného rozhodčího nálezu (č. l. 33) a z žaloby k rozhodci. Z tohoto rozhodčího nálezu je dále zřejmé, že rozhodce žalobě po jednání, jak je zřejmé z protokolu ze dne 23. 7. 2015, zcela vyhověl a zavázal žalovanou (v projednávané věci žalobkyni) též k náhradě nákladů rozhodčího řízení ve výši 1 028,50 Kč a 47 313,60 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 10. 8. 2015, kdy žalované (v projednávané věci žalobkyni) byl doručen dne 6. 8. 2015, jak se podává ze záznamu o právní moci rozhodčího nálezu ze dne 11. 8. 2015. Přípisem ze dne 20. 10. 2015 žalobkyně u žalované namítla, že uzavřené úvěrové smlouvy neuvádí, z čeho se skládá sazba RPSN ani čím je odůvodněna její výše, jak se z tohoto přípisu (č. l. 37) ve spojení s podacími lístky (č. l. 38) podává. Žalobkyně byla vyzvána k zaplacení rozhodčím nálezem přiznané částky přípisem ze dne 31. 8. 2015, jak se z tohoto přípisu podává.
4. Z přehledu úrokových sazeb (č. l. 16, 17), z kopie občanského průkazu žalobkyně ani z oznámení o placení úroku z meziúvěru (č. l. 70) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť se tento meziúvěr netýkal projednávané věci.
5. Dle čl. IX bod 2. zákona č. 258/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, rozhodčí řízení zahájená na základě rozhodčích smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Soud proto věc posoudil ve znění zákona o rozhodčím řízení účinného do 30. 11. 2016.
6. Dle § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).
7. Dle § 31 písm. b) zákona o rozhodčím soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje.
8. Dle § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Byl-li rozhodčí nález vydán ve sporu ze spotřebitelské smlouvy a návrh na jeho zrušení podal spotřebitel, soud vždy přezkoumá, zda nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. a) až d) nebo h).
9. Dle § 33 zákona o rozhodčím řízení soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. To neplatí, jde-li o spory ze spotřebitelských smluv.
10. Úvěrová smlouva [číslo] je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“). Žalobkyně (úvěrovaná) jako fyzická osoba, uzavřela smlouvu mimo rámec své podnikatelské činnosti s žalovanou (úvěrujícím) jako podnikatelem, jehož předmět podnikatelské činnosti spočívá v poskytování úvěrů. Na věc se proto vztahuje zákonná úprava ochrany spotřebitele jakožto slabší smluvní strany.
11. Rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 6. 8. 2015, návrh žalobkyně na zrušení rozhodčího nálezu byl soudu doručen dne 22. 10. 2015, tříměsíční lhůta pro podání žaloby tedy byla dodržena.
12. Dle ust. § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalovaná jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalobkyně - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).
19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalobkyně smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).
20. Žalovaná v rámci zkoumání solventnosti žalobkyně vycházela z toho, že žalobkyně nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, neměla žádný příjem, měsíčně splácela 14 000 Kč, její měsíční výdaje na živobytí, případné úspory vůbec nezkoumala, věděla, že žalobkyně není schopna dostát svým závazkům, když se dostala do prodlení s úhradou předcházejících dluhů, které k žalované měla, věděla, že žalobkyně vlastní nemovitost, ale že má i závazky ve výši ceny nemovitosti. Z těchto informací nebylo lze mít za to, že by žalobkyně poskytnutý úvěr ve výši 91 000 Kč byla schopna řádně hradit. Žalovaná navíc výdaje žalobkyně žádným způsobem neověřila, např. hypoteční smlouvou, inkasem apod., kde by mohla ověřit pravidelné měsíční výdaje žalobkyně. Konkrétními výdaji žalobkyně (náklady na stravu, ošacení, hygiena) se žalovaná vůbec nezabývala.
21. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalovaná se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalobkyně. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalovaná však pouze formálně sepsala informace sdělené jí žalobkyní, těmito se nikterak nezabývala, jinak by musela zjistit, že žalobkyně úvěrovanou částku nebude schopna splatit. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná dostatečně neprověřila výdaje žalobkyně a nehodnotila všechny dostupné informace o žalobkyni ve svém souhrnu.
22. Pokud tedy byla následně mezi žalovanou, jakožto věřitelem, a žalobkyní, jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by někdo neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). Protože je neplatná celá úvěrová smlouva, je neplatná i rozhodčí doložka v této smlouvě ujednaná, a rozhodce tedy nebyl oprávněn spor stran řešit a rozhodnout. Soud tak žalobě jako důvodné vyhověl a předmětný rozhodčí nález z důvodu uvedeném v ustanovení § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení zrušil. Nelze se ztotožnit, že by pravomoc rozhodce byla dána uzavřenou rozhodčí smlouvou, ve které byly pouze dohodnuty podmínky rozhodčího řízení, ale vycházela z ustanovení odst. 7. 2. úvěrové smlouvy [číslo] na který rozhodčí smlouva navazuje a výslovně na tuto smlouvu ve svém čl. I. odkazuje. K námitce žalované, že se žalobkyně řízení před rozhodcem neúčastnila, nenavrhla přezkum předmětného nálezu, soud uvádí, že protože se jednalo o věc spotřebitelskou, rozpor rozhodčího nálezu s ustanovením § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, žalobkyně v rozhodčím řízení nemusela namítat vůbec a soud jej musel v projednávané věci řešit ex offo. I kdyby žalobkyně svůj dluh vůči žalované uznala co do důvodu i výše, na nicotnost rozhodčího nálezu by to nemělo vliv. Závěrem soud dodává, že se nelze ztotožnit s námitkou žalované, že věc by měla být rozhodována dle judikatury přijaté do uzavření úvěrové smlouvy, když právní úprava, která byla ve věci aplikovaná je totožná. S ohledem na uvedené právní hodnocení se soud nezabýval dalšími argumenty stran, které vycházely z toho, že rozhodčí doložka byla platně sjednána, neboť by to bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
23. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 3 000 Kč za dva úkony právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) stanovenou podle § 7 bod 4 za použití § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 600 Kč, náhradou soudního poplatku za žalobu ve výši 1 500 Kč a za odvolání ve výši 1 500 Kč, a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je bývalý zástupce žalobkyně [příjmení] [příjmení] plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 756 Kč. Soud dále žalobkyni dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za jeden úkon – odvolání proti usnesená č. j. 15 C 98/2015-66, který žalobkyně učinila, když nebyla zastoupena. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit činí 7 656 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.
24. O odměně ustanoveného zástupce žalobkyně bude lze rozhodnout, až věc bude pravomocně skončena. O náhradě nákladů řízení státu představující právě tuto odměnu bude rozhodnuto, až výše této odměny bude známa.