Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 16.800 Kč od 28.4.2026 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky ve výši 8.317 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 25.117 Kč od 23.11.2025 do 27.4.2026 a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 8.317 Kč od 28.4.2026 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.037,38Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22.6.2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 25.717 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 15.8.2025 došlo mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [IČO] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], následně ve znění dodatku č. [hodnota] s tím, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 16.800 Kč. Žalovaná úvěr v plné výši čerpala s tím je jej měl splatil nejpozději do 22.11.2025 vč. úroku ve výši 8.317 Kč. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnila, poskytnutou částku nesplatila a dostala se do prodlení. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani na základě zaslané výzvy k plnění ze dne 21.4.2026.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 15.8.2025 a dodatku č. [hodnota] ze dne 18.9.2025, potvrzení o platbě – výpis z účtu ze dne 15.8.2025 a ze dne 18.9.2025 , přípisu – poslední možnost dohody na úhradě ze dne 22.11.2025 smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2025 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.4.2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18.4.2026 vč. potvrzení o podání zásilky učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.
5. Dne 15.8.2025 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [IČO] a žalovanou uzavřená úvěrová smlouva č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet č. [č. účtu]. Úrok byl sjednán ve výši 279,83% ročně. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský, neúčelový a splatný v měsíčních splátkách, kdy minimální výše splátky činí 5% výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dnů, a to do každého 30. dne ode dne načerpání úvěru do úplného zaplacení. RPSN činilo 660 %. Dodatkem č. [hodnota] ze dne 18.9.2025 došlo k navýšení úvěru o 800 Kč, a to na 16.800 Kč. Žalovaná úvěr čerpala zasláním na bankovní účet č. [č. účtu], a to dne 15.8.2025 ve výši 16.000 Kč a dne 18.9.2025 ve výši 800 Kč. Žalovaná své povinnosti avšak řádně nesplnila, úvěr nesplatila, i když jí byl zaslán přípis – poslední možnost dohody na úhradě ze dne 22.11.2025 s tím, že dluh ze dni 22.11.2025 činil částku ve výši 24.459 Kč, s jistinou ve výši 16.000 Kč, úrokem ve výši 8.317 Kč, smluvní pokutou ve výši 42 Kč a poplatky za upomínku ve výši 100 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou z tohoto titulu ve výši 25.117 Kč postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2025, což bylo žalované oznámeno dne 18.4.2025. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, a to ani na základě zaslané výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18.4.2026, kdy jí byla stanovena lhůta k plnění v délce 3 dnů, byť byla poučena o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18.4.2026 byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 21.4.2026.
6. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
7. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
9. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.
10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.
17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
18. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalované úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy se snad toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované.
19. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované plnění ve výši 16.800 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalované částka 16.800 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil tj. žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 16.800 Kč.
20. S ohledem na uvedené žalovaná nebyla povinna právnímu předchůdci žalobkyně hradit cokoliv dalšího tj. smluvní úrok ve výši 8.317 Kč. Dále soud uvádí, že v této části smlouvy by ji soud vyhodnotil rovněž absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku, neboť tento poplatek činil 49,51 % z poskytnuté částky úvěru.
21. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Bylo prokázáno, že výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18.4.2026, byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 21.4.2026 tj. podle § 573 občanského zákoníku byla tato výzva žalované doručena dne 24.4.2026, 3 – denní lhůta k plnění uplynula dne 27.4.2026. Soud tedy vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k úhradě úroků z prodlení z dlužné částky 16.800 Kč ode 28.10.2025 do zaplacení.
22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v rozsahu částky ve výši 8.317 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 25.117 Kč od 23.11.2025 do 27.4.2026 a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 8.317 Kč od 28.4.2026 do zaplacení.
23. Náklady řízení činí částku ve výši 3.071 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.256 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25.117 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a 21% DPH z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč.
24. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I., což představuje 66,89 % a neúspěšná v rozsahu výroku II., což činí 33,11 %. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,78 % (rozdíl mezi 66,89-33,11). Nárok na náhradu nákladů řízení 1.037,38 Kč.
25. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
26. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.