Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované se ke dni 21.1.2026 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 16.7.2025 následně postoupenou dne 26.2.2026 zdejšímu soudu, domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované s tím, že tato účelově studuje a nekomunikuje se žalobcem, kdy mu ke jeho opakovaným žádostem nepředložila potvrzení o studiu. Dále uvedl, že má za to, že není jejím otcem. Následně doložil, že žalovaná ukončila studium ke dni 21.1.2026.Žalovaná k podanému návrhu uvedla, že k 21.1.2026 ukončila vysokoškolské vzdělání, a proto navrhuje, aby k uvedenému datu byla vyživovací povinnost zrušena. Dále uvedla, že žalobce svoji vyživovací povinnosti vůči ní neplnil řádně a včas, kdy dlužné výživné nebylo dosud plnění uhrazeno. Dále uvedla, že žalobci v průběhu studia předkládala potvrzení o studiu. Otázka jeho otcovství není předmětem tohoto řízení.V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.Podle § 153a odst. 1 občanského soudního řádu uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.Podle § 153a odst. 2 občanského soudního řádu rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).Podle § 153a odst. 4 občanského soudního řádu jen pro vydání rozsudku nemusí být nařízeno jednání.Soud z tohoto důvodu po zkonstatování existence zákonných procesních podmínek pro vydání rozsudku pro uznání vyžadovaných v § 153a odst. 1 občanského soudního řádu, jakož i skutečnosti, že vydání rozsudku pro uznání nebrání překážka dle § 153a odst. 2 občanského soudního řádu, neboť předmětem řízení je žaloba na zrušení vyživovací povinnosti, rozhodl na základě uznání žalované tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a vyživovací povinnost zrušil k 21.1.2026. Stran právního posouzení soud odkazuje na ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přizná náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. Žalobce však náhradu nákladů řízení nepožadoval.