Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 41 842,03 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 697,96 Kč za období od 15. 10. 2024 do 1. 1. 2025, se 7,9% úrokem ročně z částky 41 842,03 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení a s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 41 842,03 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení, dále částku 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 478,54 Kč za období od 1. 10. 2024 do 1. 1. 2025, s 18,9% úrokem ročně z částky 10 000 Kč od 2. 1. 2025 do 30. 1. 2025, s 12,75% úrokem ročně z částky 10 000 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení a s 12,75% úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení, a částku 925,53 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 111 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 12. 2. 2025 domáhá po žalované zaplacení částky 52 767,56 Kč s příslušenstvím z důvodu, že účastníci uzavřeli dne 1. 3. 2022 rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [č. účtu] a žalovaná ho mohla začít plně využívat, když dne 10. 1. 2024 uzavřeli účastníci dodatek č. [hodnota] k této rámcové smlouvě, kterým žalovaná požádala o úvěr ve výši 50 000 Kč (smlouva o úvěru č. [IBAN]), tento úvěr byl žalované schválen a dne 10. 1. 2024 vyplacen na její běžný účet v plné výši. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se zavázala měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru ve výši 1 900 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 7,9 % vždy k 15. dni měsíce, počínaje dnem 15. 2. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení bylo 15. 7. 2026. Splátky od 15. 2. 2024 do 15. 10. 2024 byly splaceny, počínaje splátkou ke dni 15. 11. 2024 splátky žalovanou hrazeny nebyly, k žádné další úhradě již nedošlo. Žalobce vzhledem k tomuto závažnému porušení smluvních povinností žalovanou přistoupil dne 2. 1. 2025 k zesplatnění úvěru, a částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 41 842,03 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 697,96 Kč, který představuje souhrn nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. od 15. 10. 2024 do zesplatnění (do předcházejícího dne 1. 1. 2025). Účastníci dne 26. 10. 2023 uzavřeli k výše uvedené rámcové smlouvě č. [hodnota] dodatek č. [hodnota], ve kterém žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč, který byl ve stejný den schválen a žalované bylo umožněno jeho čerpání na jejím běžném účtu. Žalovaná vážným způsobem porušila smluvní povinnosti, proto žalobce přistoupil z dne 2. 1. 2025 k zesplatnění kontokorentu, kdy dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 10 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem do zesplatnění 478,54 Kč. Žalobce vedle toho požaduje také smluvní úrok od 31. 1. 2025 ve výši 12,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Dále se žalobce domáhá částky 925,53 Kč, neboť se žalovaná dostala v této výši na svém běžném účtu do nepovoleného debetu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.
4. Ohledně skutkovou stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu č. [hodnota] dne 1. 3. 2022 (dále jen „předmětná rámcová smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalované služby, a to konkrétně vedení běžného účtu žalované č. [hodnota] a spořicího účtu č. [hodnota] spolu s debetní kartou. Dále účastníci uzavřeli dodatek č. [hodnota] k předmětné rámcové smlouvě dne 26. 10. 2023, jehož předmětem byla možnost čerpat kontokorent ve výši 10 000 Kč prostřednictvím přečerpání běžného účtu (dále jen „předmětná smlouva o úvěru č. [hodnota] “), kdy si strany sjednaly roční úrokovou sazbu 18,90 %, žádný poplatek za poskytnutí úvěru, RPSN, 20,69 %, s tím, že celková částka k vrácení bude 11 895,16 Kč s podmínkou používání tohoto kontokorentu, že kontokorent bude splacen do jednoho roku od data prvního čerpání nebo jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek žalovaná dostane do mínusu. Dále si strany sjednaly do dodatek č. [hodnota] k předmětné rámcové smlouvě, jejímž předmětem sjednání úvěru č. [IBAN] s výší úvěru 50 000 Kč a způsobem čerpání převodem na běžný účet žalované (dále jen „předmětná smlouva o úvěru č. [hodnota]), kdy si strany sjednaly 31 měsíců jako dobu trvání úvěru, 30 splátek po 1 900 Kč, měsíční pojistné 166 Kč, úroková sazba 7,9 % ročně jako základní a bonusová 6,9 % ročně, RPS 7,12 %, poplatky žádné, celková částka k vrácení v případě základní sazby 55 154,49 Kč a v případě sazby s bonusem 54 427,72 Kč. Dodatkem č. [hodnota] k předmětné rámcové smlouvě ze dne 11. 3. 2024 si strany sjednaly novou výši pravidelné splátky v částce 1 500 Kč, nová délka úvěru 38 měsíců. Žalobce soudu doložil obchodní podmínky spolu s ceníkem služeb. Dále byl doložen doklad o načerpání úvěru, ze kterého soud uzavřel, že žalovaná úvěr 50 000 Kč ze smlouvy o úvěru čerpala bezhotovostně převodem na její účet dne 10. 1. 2024. Žalobce rovněž doložil formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru č. [hodnota] (10 000 Kč) a ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru č. [hodnota] (50 000 Kč). Dále byl doložen splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] vytvořený dne 12. 2. 2025, ze kterého vyplývá úhrada jednotlivých splátek nejprve 1 900 Kč, následně pak 1 500 Kč a doba úhrady, stejně tak jako stále prodlení v úhradách splátek (k 16. 9. 2024 v prodlení, 28. 12. 2024 pojistné v prodlení), kdy k 18. 12. 2024 došlo ke ztrátě bonusového stupně, zůstatek půjčky činí 39 386,54 Kč, celková platba splátky a pojistného 39 539,99 Kč k 2. 1. 2025. K předmětné smlouvě o úvěru č. [hodnota] žalobce doložil přehled čerpání a splácení kontokorentu, ze kterého vyplývá celková nesplacená jistina ke dni 12. 2. 2025 10 000 Kč, nesplacený kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění 478,54 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, kdy z předmětné smlouvy o úvěru č. [hodnota] nebyla uhrazena celá částka 10 000 Kč, a na to navazující úrok, když žalobce přistoupil k zesplatnění kontokorentu ke dni 2. 1. 2025. Rovněž u předmětné smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalovaná plnila řádně své povinnosti, když uhradila splátky od 15. 2. 2024 do 15. 10. 2024, počínaje splátkou 15. 11. 2024 se dostala do prodlení (viz splátkový kalendář), následující splátky již uhrazeny nebyly, proto přistoupil žalobce ke dni 2. 1. 2025 k zesplatnění úvěru. K tomu žalobce také doložil výzvu k zaplacení dluhu ze dne 2. 1. 2025, ve kterém vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky u obou smluv, kdy celkem se jedná o částku 53 944,06 Kč, která sestává z dlužné částky dle předmětné smlouvy o úvěru č. [hodnota] (kontokorent) ve výši 10 478,54 Kč, z dlužné částky z předmětné smlouvy o úvěru č. [hodnota] ve výši 42 539,99 Kč a z dlužné částky z běžného účtu ve výši 925,53, kdy tuto částku byla žalovaná vyzvána, aby uhradila do 11. 1. 2025. Žalovaná tuto částku žalobci neuhradila. Z mimořádného výpisu z účtu žalované za období od 14. 6. 2024 do 12. 2. 2020 vyplývá, že konečný zůstatek žalované na tomto účtu činil 925,53 Kč, avšak tento byl minusový, žalovaná se tedy dostala na svém běžném účtu do nepovoleného debetu a tuto částku žalobci neuhradila. Žalobce soudu ke zkoumání úvěru schopnosti doložit zprávu a přehled žádostí o úvěr, ze kterých podává, že žalovaná bydlí v nájmu, vzdělání má vyučeno, je vdaná, žádné osoby nevyživuje, kdy výdaje domácnosti činily 12 000 Kč/5 000 Kč, dále, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba]. na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 19 000 Kč až 22 000 s tím, že příjmy ostatních členů domácností činí 17 000 Kč až 18 500 Kč.
5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.
6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.
9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2662 o.z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že účastníci uzavřeli jednak smlouvu o vedení účtu dle § 2662 a násl. o.z., na základě které vznikla povinnost žalované udržovat finanční prostředky na tomto účtu v kladných hodnotách, tuto povinnost žalovaná porušila, když se dostala do záporných částek, které žalobci nevyrovnala. Účastníci dne 26. 10. 2023 uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z. (kontokorent – možnost čerpání z běžného účtu do určité výše), a to ohledně částky 10 000 Kč, která byla žalované poskytnuta na její běžný účet. Dále dne 10. 1. 2024 uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy jejím předmětem bylo poskytnutí částky 50 000 Kč bezhotovostně na účet žalované. Tyto závazkové vztahy podléhají zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se o spotřebitelské úvěry dle § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě těchto smluv o úvěru žalobce poskytl bezhotovostně na její běžný účet žalované finanční částku 10 000 Kč a 50 000 Kč, tyto částky se žalovaná zavázala žalobci vrátit v souladu se smlouvou. S ohledem na výše uvedené soud hodnotil spotřebitelskou smlouvu a posuzoval také dle dalších ust. zák. o spotřebitelském úvěru (§ 86, § 87 a dále také § 1810 a násl. o.z.).
19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
20. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dospěl k závěru, že tomu tak bylo, žalobce soudu doložil přehled žádosti o úvěr a úvěrovou zprávu, výpis z běžného účtu žalované, když na základě toho dospěl k závěru, že u úvěruschopné žalované je dobrá. Žalovaná také po určitou dobu předmětnou smlouvu o úvěru č. [hodnota] řádně splácela. Následně však své povinnosti z obou smluv o úvěru porušila, žalobce proto přistoupil k zezplatnění obou úvěrů a soud zde uzavřel, že se zcela důvodně domáhá úhrady žalovaných částek, kdy ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] (kontokorentu) dluží žalovaná žalobci částku 10 000 Kč jako nesplacenou jistinu kontokorentu a úrok do zesplatnění ve výši 478,54 Kč. Dále ze smlouvy o úvěru na částku 50 000 Kč žalovaná dluží na jistině částku 41 842,03 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 697,96 Kč, na to pak navazující příslušenství, tedy z jistiny, a to obou smluv o úvěr. Soud proto žalobě vyhověl, když vyhověno bylo, i pokud jde o příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, kterého se žalobce důvodně domáhá s poukazem na ustanovení § 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb., když do prodlení se žalovaná dostala s úhradou pohledávek po lhůtě, která jí byla žalobcem stanovena k úhradě (do 11. 1. 2025, od 12. 1. 2025 je v prodlení).
21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, žalobce se domáhá úhrady zaplaceného soudního poplatku a ničeho dalšího. Soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit náklady řízení žalobce ve výši zaplaceného soudního poplatku v částce 2 111 Kč.