18 C 135/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 8. 3. 2024 domáhá po žalované zaplacení celkem částky 18 593, 20 K6 příslušenstvím z důvodu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] dne 30. 7. 2020, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaná řádně neplnila své závazky ze smlouvy, proto došlo zesplatnění celého úvěru, nová jistina úvěru sestává z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úvěrů přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, zde šlo o částku 86 101,32 Kč, žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěru dnes 11. 11. 2020. Žalovaná se ve smlouvě zavázala pro případ prodlení uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do zaplacení. Ze strany žalobce již bylo zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Městského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 21. 7. 2022, kdy žalovaná byla zavázána uhradit žalobci částku představující smluvní pokutu ve výši 998 Kč a 17 908,80 Kč, která představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za období prodlení žalované s úhradou do 14. 6. 2021. Prodlení žalované s úhradou nové jistiny trvalo i po datu 14. 6. 2021, žalobce se tedy domáhá úhrady smluvní pokuty za období od 15. 6. 2021 do 20. 2. 2024 v částce 18 593,20 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věcí za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 30. 7. 2020 (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které žalobce poskytl žalované částku 75 000 Kč, kdy celková částka k vrácení žalobci žalovanou byla 162 900 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 4 525 Kč, úroková sazba činila 59,84 % ročně, RPSN, 79,31 %. Dále v předmětné smlouvě o úvěru si strany sjednaly také důsledky vyplývající z prodlení klienta, a to ve formě smluvní pokuty pod bodem 6.5., že pokud nebude zaplacena nová jistina úvěru v den zesplatnění, vzniká klientovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. V posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce doložil hodnocení klienta k předmětné smlouvě o úvěru ze dne 30. 7. 2020, ze kterého vyplývá, že žalovaná má mít příjem ze zaměstnání ve výši 25 500 Kč, což představují celkové příjmy, k tomu výdaje životní minimum 3 860 Kč, na bydlení 4000 Kč, ostatní 100 Kč, celkové výdaje 7 960 Kč, rezerva 16 540 Kč, dále se zde uváděl zaměstnavatel [Anonymizováno] [právnická osoba]., stav žalované rozvedená, vzdělání s maturitou, ve společné domácnosti s nikým žalovaná nežila. K důkazu pak byly prováděny základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, zaslaná SMS, důkaz o přijaté SMS. Z výpisu transakcí z běžného účtu žalované se podává jako příchozí úhrada od zaměstnavatele ([Anonymizováno] [právnická osoba].) k 9. 4. 2020 ve výši 25 922 Kč, k k 7. 5. 2020 24 168 Kč, k 9. 6. 2020 26 217 Kč, k 8. 7. 2020 26 919 Kč; nic dalšího z tohoto výpisu nebylo zřejmé, zvláště z tohoto výpisu nebyly evidentní výdaje žalované. Žalobce k důkazu doložil také prohlášení klienta ze dne 30. 7. 2020, ze kterého nic dalšího nad rámec výše uvedeného zjištěno nebylo. Z předsmluvního formuláře rovněž ne. K důkazu byla provedena také kopie řidičského průkazu žalované a občanského průkaze.

4. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] se podává, že předmětem řízení byla pohledávka žalobce ve výši 87 499 Kč spolu s příslušenstvím, pohledávka ve výši 17 908,80 Kč, představující smluvní pokutu, to vše z titulu předmětné smlouvy o úvěru, když ve věci byl soudem dne 21. července 2022 vydán rozsudek pro zmeškání č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 7. 9. 2022.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.

14. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že žalobci a žalovaná uzavřeli dne 30. 7. 2020 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované finanční částku ve výši 75 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 162 900 Kč v 36 měsíčních splátkách po 4 525 Kč. V tomto řízení se žalobce domáhá úhrady pokračující smluvní pokuty, kterou si strany sjednaly v předmětné smlouvě o úvěru, když již v jiném řízení bylo o nároku k titulu samotné předmětné smlouvy o úvěru i části smluvní pokuty již rozhodnuto. S ohledem na výše uvedené soud předmětnou smlouvu o úvěru posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 , § 87 a § 1810 a násl. o.z., když pro toto řízení bylo samozřejmě nezbytné, aby se soud zabýval také předmětnou smlouvou o úvěru, neboť právě o tuto smlouvu žalobce opírá svůj nárok na úhradu další části pokračující smluvní pokuty.

19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

20. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval nejprve tím, zda žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobce soudu doložil, že jednak vyšel z toho, že žalovaná byla zaměstnána s příjmem okolo cca 25 000 Kč měsíčně, což měl doložit z výpisu z banky žalované, dále doložil kopie řidičského průkazu a občanského průkazu žalované, ničeho však nebylo doloženo k výdajům žalované, tyto nebyly zkoumány prakticky vůbec. Žalovaná pouze uvedla, že žije jak rozvedená, sama, o důvod víc, aby byly pečlivěji zkoumány právě výdaje žalované, které tedy nutně hradila bez přispění případného partnera či jiné osoby.

21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele (žalované) formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Z těchto důvodů lze uzavřít, že žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem řádně nesplnil, úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí.

22. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, když žalobce nesplnil svoji povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalované. Předmětná smlouva o úvěru je rovněž neplatná dle § 580 odstavec 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. I pokud by úvěruschopnost byla zkoumána řádně, sjednané úroky činí předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou, neboť výše 59,84 % ročně činí z této smlouvy smlouvu lichevní, tedy i z tohoto důvodu by soud byl nucen přistoupit k hodnocení této smlouvy jako neplatné. Pokud pak účastníci v rámci takové neplatné smlouvy sjednali smluvní pokutu, je zapotřebí i takové sjednání hodnotit jako neplatné a na základě toho nelze jinak, než žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítnout.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odstavec 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.