Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

18 C 146/2024

Soud: Městský soud v BrněDatum rozhodnutí: 13. 12. 2024Č. j.: 18 C 146/2024-56Předsedkyně senátu: Mgr. Gabriela HanákováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 28. 2. 2025Předmět řízení: zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím - úvěrECLI:CZ:MSBR:2024:18.C.146.2024.1
neplatnost právního jednánísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 19.3.2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 432 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 20.3.2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že dne 22. 5. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, tento byl ve prospěch žalovaného vyplacen dle smlouvy, smlouva byla sjednána elektronicky, úroky úvěru měly být žalovaným žalobci hrazeny v měsíčních splátkách po 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce, žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou se splatností dne 15. 9. 2023. Žalovaný na upomínky nereagoval, proto žalobce zesplatnil úvěr a vyzval žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a zastoupení. Žalovaný uhradí celkem 9 000 Kč ve třech splátkách po 3 000 Kč. Na výzvy neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listiny důkazů dovodil, že žalobce a žalovaný uzavřeli elektronicky dne 22. 5. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč na účet žalovaného, kdy tento úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, celková částka je tak splatná 15. 5. 2024, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 10 % měsíčně, RPSN 213,84 %. Žalobce soudu doložil předsmluvní informace, dále přílohu č. [hodnota] – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného), ze které vyplývá příjem žalovaného ve výši 23 608 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 8 151 Kč, splátka úvěru 3 000 Kč, finanční zůstatek žalovaného 9 457 Kč, dále zde byl uveden soupis pravidelných finančních závazků žalovaného ([Anonymizováno] 2 500 Kč, [právnická osoba] 5 461 Kč, [právnická osoba] 190 Kč), jednorázové finanční závazky žalovaného ([Anonymizováno] ve výši 10 000 Kč, [právnická osoba] 4700 Kč), výsledky lustrací bez záznamu s tím, že registr platebních informací je zde uveden jako střední rizikový klient. Žalobce dále doložil kopii občanského průkazu žalovaného, výpis z databáze neplatných dokladů, kopii rodného listu, dále 4x výplatní pásku, a to za období leden až duben 2023, ze které vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. a jeho čistá mzda byla okolo cca 22 000 měsíčně (v dubnu 25 428 Kč). Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalovaného za březen 2023, kdy suma příjmů měla činit 133 551 Kč a suma výdajů 132 989, 77 Kč, kdy zůstatek na účtu žalovaného činil 800,09 Kč. Dále byl doložen výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, výpis z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, registru Solus a výpis z REPI, ze kterého vyplývá, že žalovaný je středně rizikový klient. Žalobce dále doložil upomínku ze dne 20. 9.2023, ve které vyzývá k úhradě dlužné částky celkem 3 500 Kč s tím, že pokud k úhradě nedojde do 4. 10. 2023, pak bude vystavena druhá upomínka a následně bude úvěr zesplatněn. Druhá upomínka byla rovněž doložena ze dne 5. 10. 2023. Žalobce také doložil detail pohybu – platba převodem uvnitř banky, ze kterého vyplývá, že dne 23. 5. 2023 došlo k převodu na účet žalovaného částky 30 000 Kč. Žalobce doložil předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání. Žalovaný uhradil tři splátky pod 3 000 Kč, celkem 9 000 Kč, více žalovaný žalobci ničeho neuhradil.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že účastníci uzavřeli dne 22. 5. 2023 předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se o spotřebitelský úvěr dle § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto vrátit spolu s úrokem, který byl sjednán jako 10 % měsíčně, tedy 120 %, a to v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, žalovaný se tak zavázal celkem vrátit částku 66 000 Kč, kdy se zavázal hradit zvlášť splátku úvěru 3 000 Kč a splátku úroku rovněž 3 000 Kč, splatnost byla stanovena na jeden rok. S ohledem na výše uvedené soud hodnotí tuto spotřebitelskou smlouvu a posuzuje také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ustanovení § 86 a § 87 a § 1810 a násl. o.z.

18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Z informací doložených soudu vyplývá, že žalovaný je svobodný, výdaje s bydlením má pouze 3 000 Kč, K tomuto nebylo ničeho doloženo, rovněž kromě výdajů s bydlením nebylo doloženo ani o jaké bydlení a kde se jedná, dále bylo doloženo, že je zaměstnán s příjmem okolo cca 22 000 měsíčně, dále byl doložen výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplývá, že jeho měsíční příjmy se rovnaly jeho výdajům a téměř ničeho mu na účtě nezůstalo, rovněž šlo o spotřebitele, který již dluhy měl a splácel. Z těchto informací tedy soud uzavřel, že k výdajům si žalobce nevyžádal vůbec ničeho, tyto doložené neměl a z ostatních informací vyplývalo, že žalovaný nehospodaří s financemi dobře, měsíčně mu na účtě prakticky nezůstávalo nic. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Žalovaný vykázal poměrně nízký příjem z pracovního poměru, když z výpisu z jeho bankovního účtu vyplývalo, že má problémy s finančním hospodařením. Dle názoru soudu by v tomto případě měl poskytovatel úvěru přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti zvlášť pečlivě, špatné posouzení úvěruschopnosti žalovaného je patrno také z toho, že žalovaný následně splátky nehradil řádně a včas, se svými finančními prostředky nevycházel dobře ani před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru a ani po ní. Z těchto důvodů lze uzavřít, že žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem řádně nesplnil, úvěruschopnost žalovaného neposoudil s odbornou péčí.

20. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tuto posoudil špatně. Smlouva je dále neplatná dle § 580 odstavec 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. Nadto soud nemůže přehlédnout také výši sjednaného úroku v rozsahu 10 % měsíčně, tedy 120 % ročně, což je zapotřebí hodnotit jako úrok v rozporu se zákonem, kdy tato smlouva pak představuje smlouvu lichevní, což je také důvod pro hodnocení této smlouvy jako neplatné. Plnění, které žalobce poskytl žalovanému (částku 30 000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný žalobci uhradil částku 9 000 Kč, proto mu zbývá k úhradě částka 21 000 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaný) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud proto žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl úspěšný co do 59 % (částka 21 000 Kč) a neúspěšný co do 41 % (žalovaná částka 31 000 Kč a příslušenství 4 425 Kč ke dni rozhodování, celkem 35 425 Kč), celkový úspěch žalobce tak činí 18 % , v tomto rozsahu byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, které u něho činily zaplacený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč a náklady za právní zastoupení, které sestávaly ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, výzva, žaloba) dle vyhlášky č. 177/96 Sb. § 14b, 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/96 Sb. § 14b, odstavec 5, písmeno a). Celkem náklady řízení žalobce tak představují částku 2 400 Kč, z toho 18 % pak činí 432 Kč. Dle § 149, odstavec 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací