Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 70 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 32 469,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 84 559,66 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení a s 29,79% úrokem ročně z částky 70 000 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 29.2.2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 102 469,59 Kč s příslušenstvím z důvodu, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli dne 16. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč bezhotovostně, žalovaný se zavázal vrátit částku v 36 měsíčních splátkách po 5 359 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto mu tak vznikla povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku s prodlením o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 28. 5. 2023, kdy dlužná částka činila 85 957,66 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění má žalobce právo i nadále na zaplacení úroku ve výši 29,79 % ročně z dlužné jistiny 70 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a oznámena žalovanému, ke dni postoupení 30. 10. 2023 činila pohledávka za žalovaným částku 111 378,66 Kč a sestává z dlužné nové jistiny 84 559,66 Kč, dlužné smluvní pokuty do zesplatnění 998 Kč a z dlužných úroků a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů vyčíslených od zesplatnění do postoupení. Žalobce se domáhá úhrady dlužné nové jistiny 84 559,66 Kč, dlužné smluvní pokuty 17 909,93 Kč, 29,79 % úroků ročně z jistiny ve výši 70 000 Kč a zákonných úroků z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.
4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne 16. 2. 2023 (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bezhotovostně převodem na účet částku 70 000 Kč, když žalovaný se zavázal vrátit částku 192 924 Kč, a to v měsíčních splátkách po 5 359 Kč s počtem splátek 36, zápůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 83,77 % ročně, RPSN 124,74 %. Ke zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce byla doložena listina - hodnocení klienta, ze které vyplývá, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč měsíčně čistého, jeho výdaje byly jako životní minimum 4 860 Kč, dále na bydlení (nájemné, inkaso 5 100), celkové výdaje 9 960 Kč, jako rezerva se zde uváděla částka 16 040 Kč; dále se zde uváděl zaměstnavatel [právnická osoba]. jako hlavní pracovní poměr a s nástupem 3. 7. 2020, dále se zde uvádělo, že žalovaný je svobodný, nežije ve společné domácnosti ani s partnerkou, je vyučen, bydlení má vlastní, jiné příjmy než výdělek ze zaměstnání. 27 000 Kč zde uváděn nebyl. Dále žalobce doložil potvrzení o platbě z účtu žalovaného, kdy z těchto potvrzení vyplývá, že dne 15. 12. na účet žalovaného přišla částka 27 587 Kč jako mzda, dále dne 13. 1. 2023 stejně jako mzda na tento účet pak částka 27 074 Kč a dne 15. 2. 2023 částka 26 423 Kč. Dále žalobce doložil výpis záznamu z registru Solus a NRKI, dále oznámení o schválení úvěru z 21. 2. 2023 spolu se splátkovým kalendářem. Více ke zkoumání úvěruschopnosti žalobce nedoložil ničeho. Dále žalobce doložil platební historií, ze které soud zjistil, že žalovaný splátky nehradil, k zesplatnění došlo 28. 5. 2023, do té doby neuhradil nic. Žalobce soudu dále doložil oznámení o zesplatnění, doklad o vyplacení peněžních prostředků, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek včetně přílohy č. [hodnota], oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání a předžalobní výzvu s dokladem o odeslání. Soud si vyžádal výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc únor 2023, ze které vyplývá, že na účet žalovaného přišla částka 70 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani po zesplatnění pohledávky.
5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.
6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.
9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Ohledně právního posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 16. 2. 2023 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 192 924 Kč v 36 měsíčních splátkách po 5 359 Kč. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.
18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce provedl lustrací v Solus a NRKI, vyšel dále z informací žalovaného či z doložených výpisů z účtu, kdy z těchto informací vyplývá, že žalovaný jako jediný zdroj příjmů má ze svého zaměstnání, žije sám, pokud jde o jeho příjmy, byl doložen pouze výpis z účtu k těmto příjmům, nešlo o celkový měsíční výpis z účtu žalovaného, tudíž z tohoto účtu nebylo nic dalšího patrno, zejména výdaje žalovaného. K výdajům tedy nebylo doloženo vůbec ničeho. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobce vykázal zjišťování úvěruschopnosti spotřebitele formálně, bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace spotřebitele. Špatné posouzení úvěruschopnosti žalovaného je rovněž zřejmé ze skutečnosti, že žalovaný splátky vůbec nehradil. Ze všech výše uvedených důvodů lze uzavřít, že právní předchůdci žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem nesplnil, úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudil.
20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, tuto neposoudil s odbornou péčí. Předmětná smlouva o úvěru je dále neplatná dle § 580 odstavec 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. Nad to ještě soud uvádí, že i pokud by právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost řádně, pak soud by nemohl přehlédnout sjednání úroku ve smlouvě ve výši 83,77 % ročně, takový úrok je v rozporu se zákonem, předmětná smlouva o úvěru představuje smlouvu lichevní a také z tohoto důvodu je smlouvou neplatnou. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 70 000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný neuhradil z této částky ničeho, proto ho soud zavázal k úhradě částky 70 000 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že , že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaný) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když žalobce se domáhal částky 102 469, 59 Kč a ke dni rozhodnutí soud zohlednil také požadované příslušenství pro účely zjištění úspěchu a neúspěchu ve věci účastníků, kdy úrok představuje částku cca 34 755 Kč, úrok z prodlení pak 20 081,90 Kč, neúspěch žalobce tak představuje částku 87 236,90 Kč a úspěch 70 000 Kč.