18 C 284/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 23. 10. 2024 domáhá po žalovaném, svém otci, zvýšení částky výživného na 7 500 Kč od 1. 11. 2024, a to 1 rok zpětně. V odůvodnění žaloby uvedl, že naposledy bylo výživné určeno na něho coby nezletilého na částku 2 500 Kč měsíčně od 1.11. 2015. Nyní studuje žalobce čtvrtý ročník [podezřelý výraz], [adresa]. Od poslední úpravy výživného uplynulo již 9 let, změnily se potřeby žalobce. Výdaje spočívají především v nákladech na studium, přípravný kurz na maturitu (12 000 Kč), dále sportovní kroužky, zájmy, knihy, potraviny, oční vyšetření, kdy má absolvovat aplikaci čoček při léčbě keratokonu (jedna čočka 9 000 Kč), dále potřeby zdravotní, brýle, obuv. V každém ročníku bylo třeba nakoupit školní potřeby, což představovalo přibližně částku 4 500 Kč (i středním fondem), dále úhrada šalinkarty. Žalobce také absolvoval kurz plavčíka ( 8 000 Kč). Další výdaje žalobce jsou spojeny se stravováním, ošacením, pořizováním hygienických potřeb i náklady na kulturu a zábavu. Uvedené výdaje žalobce hradí z výživného od otce a z finančních prostředků, které mu poskytuje jeho matka. Vzhledem k náročnosti studia nemá možnost přivydělat si v průběhu školního roku. Část finančních prostředků si opatřuje brigádou. Žalobce nezná příjmy žalovaného. Žalobce dále doplnil, že bydlí společně se svou matkou a sestrou [jméno FO], nar. [datum], nevlastní žádný majetek, příjmy má vedle výživného příspěvek na dítě měsíčně 1 580 Kč. Finančně mu vypomáhá matka, která platí nájem v obecním bytě ve výši 12 500 Kč. Měsíční příjem matky činí 19 500 Kč, dále matka pobírá příspěvek na bydlení 3 100 Kč a výživné na [jméno FO] ve výši 5 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. Ústně doplnil, že by byl ochoten domluvit se na rozumnou částku, kdy se stará sám o osobu blízkou, což je jeho matka, nebydlí s ní ve společné domácnosti, případná sociální dávka je v řešení, byl by ochoten uzavřít smír na 4 500 Kč. Žalovaný rovněž namítl, že mu bylo bráněno v kontaktu se žalobcem, 15 let se s ním nestýkal, má pocit, že by to mělo být vyvážené jak ze strany žalobce, když po něm chce peníze, tak by tam měla být nějaká snaha po kontaktu či komunikaci, která z jeho strany není.

3. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalobce je synem žalovaného. Ze spisu Městského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že naposledy bylo o výši výživného rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který zvýšil výživné na tehdy nezletilého žalobce z částky 1 800 Kč na částku 2 500 Kč od 1. 11. 2015, dále bylo rozhodnuto o dlužném výživném, tento rozsudek nabyl právní moci dne 14. 9. 2016 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2016, č.j. [spisová značka], kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ohledně výroku o zvýšení výživného, došlo pouze k úpravě výše nedoplatku výživného. Z odůvodnění těchto rozhodnutí vyplývá, že tehdy nezletilý žalobce byl žákem 4. třídy ZŠ, matka uhradila volejbal a fotbal půlročně dohromady 1 150 Kč, otec se s nezletilým nestýká, nad rámec výživného ničeho nehradí. Otec k tomu uvedl, že další vyživovací povinnost nemá, výživné hradí včetně dlužného výživného uloženého mu na základě trestního řízení, styk se synem mu matka neumožňuje, od srpna 2012 pracoval s příjmem 8 000 Kč měsíčně, od ledna 2014 do října 2015 byl v evidenci uchazečů o zaměstnání, kdy si přivydělával brigádně s příjmem 1 000 Kč měsíčně, nyní pracuje jako instalatér, ze mzdy je mu exekučně strháváno 5 000 Kč. Matka pobírá rodičovský příspěvek 6 100 Kč od května 2016 a příspěvek na bydlení 3 900 Kč měsíčně. V řízení bylo dále zjištěno, že otec je zaměstnán jako instalatér s příjmem 14 792 Kč čistého měsíčně. Ze sdělení průměrných výdělků Ministerstva práce a sociálních věcí byla zjištěna průměrná hrubá mzda v oboru instalatéři za období prvního pololetí roku 2015 ve výši 23 150 Kč. Z trestních příkazů Městského soudu v Brně bylo zjištěno, že otec byl odsouzen k podmíněným trestům odnětí svobody pro přečin zanedbání povinné výživy. Soud shledal změnu poměrů od roku 2008 jak u nezletilého [Anonymizováno], tak u obou rodičů, kdy u matky došlo ke změně v tom, že v roce 2012 jí přibyla vyživovací povinnost k nezl. [jméno FO]. Nezletilý v době posledního rozhodování o výživném ve věku 3 let, nyní je ve věku 11 let. Rovněž došlo ke změně příjmů na straně otce, při posledním rozhodování soud vycházel z příjmu 8 000 Kč měsíčně z brigádnické činnosti, od listopadu 2011 je zaměstnán s příjmem 4 792 Kč. K těmto změnám soud shledal jako důvodné mírné navýšení výživného na částku 2 500 Kč měsíčně. Odvolací soud k tomu ještě doplnil, že kromě úhrad za volejbal (700 Kč půlroční kurzovné) a fotbal (450 Kč půlroční kurzovné) bylo zjištěno i to, že zdravotní stav nezletilého je dobrý, má však náběh na astma a nosí rovnátka. Dále zde byla popsána doba evidence otce jako uchazeče o zaměstnání v době od 22. 1. 2014 do 31. 10. 2015 bez nároku na podporu, kdy evidenci ukončil na vlastní žádost z důvodu nástupu do zaměstnání s tím, že od 1. 11. 2015 do 23. 3. 2016 byl otec zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 10 840 Kč, ze kterého mu byly prováděny exekuční srážky, v období únor až březen 2016 byl otec v pracovní neschopnosti, v březnu 2016 měl třikrát neomluvené zmeškání práce, svůj pracovní poměr ukončil ke dni 23. 3. 2016 na vlastní žádost dohodou. Od 2. 5. 2016 je evidován jako uchazeč o zaměstnání bez nároku na podporu. Odvolací soud dovodil, že na straně nezletilého došlo k navýšení jeho potřeb s ohledem nárůstu jeho věku v souvislosti se školní docházkou a jeho zájmovými aktivitami, kdy se změnily také poměry otce, který byl schopen ze svého zaměstnání dosahovat vyššího příjmu než v době poslední úpravy výživného, jinou vyživovací povinnost nemá, proto bylo navýšení výživného na částku 2 500Kč odvolacím soudem jako důvodné potvrzeno. Navíc Krajský soud v Brně zde ještě uvedl, že pokud jde o ukončení pracovního poměru otce, nelze uvěřit tomu, že by, pokud by měl skutečně zájem a vyvinul odpovídající iniciativu, nesehnal v [Anonymizováno] nebo jeho blízkém okolí pro něj cenově dostupné ubytování; kdy otázkou zůstává, zda to byly skutečně otcem uváděné důvody, pro které se rozhodl zaměstnání ukončit, nebo zda při jeho rozhodování nehrálo roli neomluvené zameškání práci v březnu 2016. Dále odvolací soud zdůraznil, že prioritou otce by mělo být udržení si zaměstnání, které mu poskytovalo stabilní příjem umožňující mu plnit si zákonnou vyživovací povinnost k nezletilému, a proto, pokud se otec vlastním zaviněním nebo rozhodnutím o finanční příjem připravil, nelze než i do budoucna vyjít ze skutečnosti, že je v jeho možnostech a schopnostech je dosahovat průměrného čistého měsíčního příjmu cca 11 000 Kč měsíčně.

4. Z potvrzení o studiu [podezřelý výraz] [adresa] ze dne 2. 9. 2024 se podává, že žalobce je ve školním roce 2024/2025 žákem 4. ročníku oboru praktická sestra s formou studia denní.

5. Z potvrzení Univerzity [jméno FO] ve [adresa], [Anonymizováno] ze dne 1. 7. 2025 se podává, že žalobce je v akademickém roce 2025/2026, tj. od 1. 7. 2025 studentem 1. ročníku studijního programu – všeobecné ošetřovatelství, bakalářský typ studijního programu, forma studia kombinovaná.

6. Ze zprávy [Anonymizováno] [jméno FO] ve [adresa] ze dne 23. 3. 2026 se podává, že žalobce je od 1. 7. 2025 studentem prvního ročníku bakalářského studijního programu Všeobecné ošetřovatelství (kombinovaná forma studia) na [Anonymizováno] [jméno FO] ve [adresa], když své studijní povinnosti řádně plní a ve studiu pokračuje i v letním semestru.

7. Z lékařské zprávy [podezřelý výraz], oddělení nemocí očních a optometrie ohledně žalobce ze dne 10. 12. 2024 se podává, že se žalobce dostavil na kontrolní vyšetření, jeho diagnóza je keratokonus s tím, že lékařem byla zaznamenána progrese na levém oku, kdy při překročení tam specifikovaného limitu, bude žalobce indikován na zákrok.

8. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od 1. 2. 2025 [Jméno matky] se podává, že jde o byt v [adresa], číslo bytu [Anonymizováno], když coby seznam spolubydlících osob v tomto bytě je kromě nájemkyně [Jméno matky] zapsán také žalobce - její syn a [jméno FO], nar. [datum], - její dcera; výměr úhrady za užívání bytu (služeb) činí měsíčně 10 295 Kč, částka za vybavení 557,10 Kč. Ze změny předpisu úhrad platné od 1. 5. 2025 ohledně bytu č. [hodnota] matky žalobce a žalobce a jeho sestry vyplývá, že inkaso činí celkem 10 696 Kč za byt, který rodina žalobce užívá.

9. Z oznámí o změně výše dávky státní sociální podpory se podává, že u matky žalobce [Jméno matky] došlo ke zvýšení příspěvku na bydlení na částku 3 100 Kč od 1. 10. 2024, kdy společně s ní jsou posuzované osoby také žalobce a její dcera [jméno FO]. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory Úřadu práce ČR z 21. 5. 2025 vyplývá snížení příspěvku na bydlení pro matku žalobce z měsíční výše 3 100 Kč na 247 Kč od 1. 4. 2025. V tomto rozhodnutí se vychází z příjmu žalobce ve výši 4 080 Kč. Tento příjem byl také uveden v oznámení o změně výše dávky při zvýšení od 1. 10. 2024.

10. Ze zprávy Úřadu práce ČR ze dne 6. 6. 2025 se podává, že odpůrce není veden v evidenci dávek státní sociální podpory. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 4. 6. 2025 vyplývá, že odpůrce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 2. 5. 2016 do 28. 2. 2017. Z další zprávy Úřadu práce ČR ze dne 16.6.2025 pak vyplývá, že odpůrce není veden v evidenci dávek pomoci v hmotné nouzi.

11. Z výpovědi žalobce se podává, že studoval čtyři roky střední zdravotnickou školu, po jejím dokončení nastoupil na [Anonymizováno] [jméno FO] ve [adresa] na všeobecné ošetřovatelství, kdy studium je na tři roky, rád by si potom ještě udělal kurz intenzivní péče, aby mohl pracovat třeba na ARO nebo v rámci záchranářství. Studium má kombinované, kdy bude jezdit na pátek a sobotu, bude dojíždět autem. Od srpna pracuje na poloviční úvazek u [Anonymizováno], a to jako placená praxe. Na denní studium nešel, je spíše na praxi, kdy na střední škole se také teorii naučil sám. Smlouvu pro praxi si každý student domlouvá sám, je to jeden z nutných předpokladů ukončení vzdělání na této univerzitě v tomto oboru. Sdílí společnou domácnost s maminkou a mladší sestrou v třípokojovém bytě v [Anonymizováno] ulici. Výdaje s bydlením jsou okolo 13 000 Kč měsíčně. Výdaje žalobce souvisí se sportem a posilovnou, kde platí 1 600 Kč měsíčně za permanentku, tuto mu hradila jeho babička. Nyní bude mít levnější přes nemocnici za 1 200 Kč měsíčně. Za jídlo žalobce vydá asi 1 500 Kč týdně, občas si i sám vaří, kupuje si svačiny a další, za měsíc tedy za jídlo vydá 6 000 Kč. Nyní předpokládá výdaje s cestováním do školy, což vyjde přibližně na 4 000 Kč měsíčně, výuka bude probíhat každý pátek a každou sobotu od září do konce roku. Náklady se školou i s tou střední školou byly vysoké. Kupoval si tablet i notebook, dohromady to vyšlo na 60 000 Kč, na střední škole potřeboval oboje, tablet používal místo sešitů. Také si pořizoval zdravotnické pomůcky, a to pláště, boty a další, kdy boty stály 1 500 Kč, plášť asi 600 Kč. Další výdaje má s oblečením, není schopen se vyjádřit k částce, kterou za toto vydá, oblečení mu nakupuje maminka. Kupoval si nové boty i na cvičení, na běhání za 2 500 Kč. Na střední škole šalinkartu neměl, neboť to vycházelo levněji, vydal asi tak 500 Kč měsíčně za jízdné. Kupoval si nový mobilní telefon, tarif má za 700 Kč měsíčně. Na střední škole měl také výdaje s dopravou na praxi, kdy od „třeťáku“ jezdil autem dvakrát týdně, stálo to přibližně 1 200 Kč měsíčně. Určitě měsíčně pro sebe potřebuje tak 10 000 Kč. Velmi mu pomáhá jeho babička, bez které by to bylo velice komplikované a nerealizovatelné, pomáhá mu finančně, od maminky dostává zhruba 1 500 Kč měsíčně jako kapesné pro své potřeby. Ohledně zbývající části výživného jde o takový jenom příspěvek na jídlo a bydlení. Žalobce sám dost jí, samozřejmě se nestravuje jenom sám, ale i doma. Většinu oblečení mu kupuje mamka, sám ho nemusí chodit nakupovat. Babička mu přispívá různě, jak je to zapotřebí, posílá mu zhruba 5 000 Kč měsíčně na účet, není to ale pravidelně. Na počítač si našetřil sám z různých svých peněz. Byl na kurzu plavčíka, tak potom přes léto pracoval, a to v létě 2024 v [Anonymizováno], pak tam ještě pracoval v rámci školního roku o víkendech. Nyní tam již nepracuje, protože nastoupil do nemocnice u [Anonymizováno]. Vydělal si tam třeba za dva víkendy v měsíci, kdy tam byl, tak okolo 2 000 až 4 000 Kč. Jinou brigádu neměl. Kurz plavčíka stál okolo 10 000 Kč. Ještě také jeden měsíc zkoušel rozvážet jídlo, když byl ve 3. ročníku, ale tam si moc nevydělal, bylo to třeba za měsíc 5 000 Kč, tak toho nechal. Babička mu pomáhala se vším prakticky celý jeho život. Ohledně zdravotního stavu má problémy s očima, s tím pak výdaje za brýle, nyní musel měnit skla do brýlí, vyšlo to asi na 5 000 Kč. Jinak výdaje se zdravím nemá. Také mu přichází jednou za měsíc částka 1 500 Kč z úřadu jako přídavek. Maminka si ponechává zhruba částku 1 000 Kč měsíčně na bydlení, ničím jiným jí nepřispívá. Kurz na přijímačky stál okolo 10 000 Kč. Pokud jde o kulturu, nikam nechodí, za jinou zábavou nechodí, chodí pouze do posilovny. S otcem, odpůrcem, v žádném kontaktu není, ale v roce 2024 mu otec psal k narozeninám, sám mu vždy odepíše, ale neví, kdy má narozeniny on. K Vánocům si nepřejí, nepamatuje si, že by mu otec dal někdy nějaký dárek navíc.

12. Z výslechu žalovaného se podává, že má pouze jednu vyživovací povinnost k žalobci, žije s přítelkyní, stará se o matku, která má 75 a půl roku nemůže chodit, což ho dost omezuje, musí se za ní několikrát v týdnu stavit, nakoupit jí a podobně, chodí pouze po bytě. Lékaři k tomu řekli, že je to stáří, a že má doplňovat vitamíny, hořčík. Odpůrce to časově zdržuje i od práce. S přítelkyní bydlí v jejím bytě 3+kk, když tento byt jí patří, přítelkyně má dvě děti, dospělou dceru, která u nich bydlí střídavě, bydlí také u svého přítele, a dále má jedenáctiletého syna, který s nimi sdílí společnou domácnost. Přítelkyně má vyživovací povinnost i k dceři, tato je ještě studující. Žalovaný neví, jaké má jeho přítelkyně příjmy, pracuje v závodní kuchyni, o víkendu nosí nějaké jídlo z jídelny. Pracuje jako pomocný elektrikář, když OSVČ musel pozastavit, aby neměl vyšší výdělky než sociální a zdravotní a kvůli své matce. Stará se o ni tak, že jí chodí nakupovat, nosí jí meníčka na oběd. OSVČ pozastavil také z důvodu, že není tolik zakázek co dřív, přišla levná pracovní síla z Ukrajiny. Vydělával jak kdy, někdy 35 000 Kč, někdy 30 000 Kč a někdy 20 000 Kč měsíčně. V roce 2023 a 2024 vydělával více peněz, situace byla lepší, nyní už kvůli matce nikam nemůže, a to ani o víkendech. Dřív jezdil třeba do zahraničí si vydělávat o víkendech, což nyní nemůže, vydělával třeba i 45 000 nebo 50 000 Kč měsíčně, jezdil na výstavy. Žalovaný je vyučen v oboru elektrotechnickém, dřív pracoval v instalatérství, vyučen není, ale to tam není zapotřebí, jde o praxi. Auto nemá, nemá žádné úspory, ani nemovitý majetek, ani žádný majetek jiný. Výdaje žalovaného spočívají v úhradě meníčka, což je do 100 Kč denně, dále platí za tři telefony 1 300 Kč měsíčně paušál, a to pro sebe, přítelkyni a pro jejího syna, pokud by platil pouze pro sebe, pak by platil 450 Kč. Také přítelkyni přispívá na služby, a to měsíčně 5 500 Kč. Nevěděl, kolik se celkem z bytu hradí služby. Další výdaje má s matkou, kdy jí nakupuje jídlo a meníčka, za to vydá okolo 6 000 Kč měsíčně. Matka předtím žila s bratrem, ale ten umřel. Takto matku sponzoruje jeden rok, má nízký důchod, sociální dávky se mění v řízení.

13. Z výslechu svědkyně [Jméno matky], matky žalobce, soud zjistil, že žije ve společné domácnosti s dcerou a se synem (žalobcem) v bytě 3+1, kdy nájem činí 13 000 Kč. Momentálně byla dlouhodobě na nemocenské, žádá si o částečný invalidní důchod ze zdravotních důvodů. Na jídlo vydají tak do 10 000 Kč měsíčně. Další výdaje pak mají se školou, koníčky a podobně. Syn má větší výdaje i se školou, nyní toho potřeboval více, studuje záchranářskou univerzitu, nové pláště a pracovní kalhoty. Toto dohromady stálo tak přes 10 000 Kč, plus k tomu ještě učebnice. Kupoval si asi čtyři nebo pět knih, kdy jedna stála přes 500 Kč, určitě za to žalobce vydal přes 2 000 Kč. Oblečení žalobci vybírá sama, kupuje mu trička, košile, kalhoty, zhruba za 3 000 Kč měsíčně. Sama má příjmy většinou 20 000 nebo 21 000 Kč čistého měsíčně. Výživné na dceru pobírá 5 500 Kč, dcera má 13 let. Příspěvek na bydlení činí nějaké 4 200 Kč. Přídavek na syna chodí na jeho účet, sama pobírá pouze na dceru, je to 1 500 nebo 1 600 Kč. Ve společné domácnosti takto tři žijí asi 8 let. Od nemocenské to finančně nezvládá, musela si půjčit od své matky, na operaci byla 31. 10. 2025, pak byla na neschopence, první měsíc brala 10 000 Kč nemocenskou, potom 12 400 Kč, třetí měsíc se musela kvůli penězům vrátit do práce, ale dost se jí zhoršil zdravotní stav. V lednu bude v práci končit, dala výpověď ze zdravotních důvodů, Musí si najít jiné zaměstnání.

14. Ze zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí soud zjistil, že v Jihomoravském kraji v roce 2023 činily průměrné hrubé měsíční výdělky v profesi instalatéři, potrubáři, stavební zámečníci a stavební klempíři 36 780 Kč, v roce 2024 pak 39 520 Kč. Dále Ministerstvo práce a sociálních věcí soudu sdělilo, že průměrné hrubé měsíční výdělky v Jihomoravském kraji v profesi elektromechanici v roce 2023 činily 42 040 Kč a v roce 2024 44 400 Kč.

15. Ze zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí soudu bylo zjištěno, že v rámci profese elektromechanik v Jihomoravském kraji činily průměrné hrubé měsíční výdělky v roce 2023 42 040 Kč a v roce 2024 44 400 Kč.

16. Ministerstvo práce a sociálních věcí soudu sdělilo, že v Jihomoravském kraji průměrný měsíční hrubý výdělek pomocných elektrikářů - stavební a provozní elektrikáři v roce 2023 činil 38 769 Kč a v roce 2024 40 586 Kč.

17. Ze sdělení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ohledně žalovaného soud zjistil, že za zdaňovací období roku 2023 mu byla vyměřena paušální daň, za rok 2024 činil základ daně příjmů ze samostatné činnosti 280 455 Kč.

18. Ze zprávy Magistrátu města Brna, odboru registru vozidel a řidičů soud zjistil, že žalovaný není veden v registru silničních vozidel jako vlastník či provozovatel vozidla.

19. Ohledně matky žalovaného [jméno FO] pak bylo zjištěno, že pobírá dávky státní sociální podpory (zpráva Úřadu práce ČR z 20.11.2025), a to od 1. 9. 2024 do 20.11. 2025, kdy jí byly vyplaceny příspěvky na bydlení (již od července 2024) v rozmezí od 10 136 Kč měsíčně do 12 479 Kč měsíčně, celkem za toto období jí byla vyplacena částka 190 130 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] pak soud zjistil, že matka žalovaného pobírá starobní důchod v aktuální výši 16 396 Kč měsíčně, kdy výše důchodu je zatížena exekučními srážkami. Z další zprávy úřadu práce ohledně matky žalovaného vyplývá, že nepobírá žádné dávky hmotné nouze.

20. Z potvrzení o lustraci ISZR ohledně žalovaného a jeho matky [jméno FO] soud zjistil, že jak žalovaný, tak i jeho matka mají uvedenou adresu trvalého bydliště ohlašovnu, [adresa], když matka žalovaného má 4 děti, kdy vedle žalovaného jde ještě o dvě dcery (starší sestry žalovaného), a to [jméno FO], nar. [Anonymizováno] a [jméno FO], nar. [adresa] [jméno FO] jako dalšího mladšího syna, nar. [Anonymizováno].

21. Ze zprávy zaměstnavatele (mzdové listy) [právnická osoba] matky žalobce se podává, že z pracovního poměru jí byla vyplacena čistá mzda v roce 2024 celkem za 12 měsíců ve výši 193 614 Kč a z dohody o provedení práce jí byla celkem vyplacena částka 51 016 Kč, dohromady tedy částka 244 630 Kč, což měsíčně představuje 20 385 Kč. Za rok 2025 pak šlo z pracovního poměru o celkem částku a čisté mzdě do srpna ve výši 128 499 Kč a z dohody o provedení práce do srpna celkem 49 765 Kč, což dohromady činí 178 264 Kč, když na měsíc pak jde o částku 22 283 Kč.

22. Z rozhodnutí [Anonymizováno] [adresa] ze dne 28. 5. 1996 se podává, že tímto došlo k ukončení studia žalovaného v oboru elektrikář na vlastní žádost.

23. Z lékařské zprávy žalovaného ze dne 20. 2. 2026 z psychiatrické ambulance se podává, že v laboratorních odběrech měl mírně zvýšenou glykemii, mírně zvýšenou kyselinu močovou a cholesterol, jinak v normě; doporučeno dietní režim, méně volných cukrů, méně živočišných tuků, více rostlinných tuků, pravidelný pohyb, omezit nebo ideálně zanechat kouření.

24. Z potvrzení zaměstnavatele ohledně výdělku žalobce [podezřelý výraz] v [Anonymizováno] plyne, že žalobce je zde zaměstnán od srpna 2025 s odpracovanými dny 6, čistá mzda 17 571 Kč, září počet odpracovaných dnů 7, čistá mzda 23 046 Kč, říjen 7 odpracovaných dnů, čistá mzda 25 336 Kč, listopad 2025 4 odpracované dny, čistá mzda 27 990 Kč, prosinec 2025 8 odpracovaných dnů, čistá mzda 29 291 Kč, leden 2026 11 odpracovaných dnů, čistá mzda 27 469 Kč, únor 2026 9 odpracovaných dnů, čistá mzda 28 040 Kč.

25. Závěr ohledně skutkového stavu věci činil soud na základě dokazování takový, že žalovaný jako otec žalobce tomuto hradí výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, když o tomto bylo rozhodnuto naposledy v roce 2016, žalobce byl tehdy žákem 4. třídy ZŠ. V době podání žaloby žalobce dokončoval střední školu, když od 1. 7. 2025 je studentem prvního ročníku [Anonymizováno] [jméno FO] ve [adresa] a řádně pokračují ve studiu. Účastníci se nestýkají, žalovaný nad rámec výživného nikdy ničím více žalobci nepřispěl. Finančně žalobce podporuje jeho matka a zejména také jeho babička. Výdaje žalobce souvisí jednak s jeho věkem, školními povinnostmi, volnočasovými aktivitami (posilovna), dále pak jde o běžné výdaje s oblečením, dopravou do školy, stravou, popřípadě v souvislosti se zdravím (oční vada) a další. Tyto výdaje se v čase středoškolského a vysokoškolského lišily, samozřejmě byly vyšší v případě nutnosti momentální úhrady vysokonákladových položek jako je notebook či tablet (60 000 Kč – střední škola), vedle těchto výdajů je zapotřebí brát v úvahu také výdaje v rámci společné domácnosti matky žalobce v souvislosti se zajištěním bydlení, úhradou oblečení žalobce, zajištěním stravy žalobce, drogerie a další. Žalobce se sám snažil obstarávat si zčásti finanční prostředky v rámci brigád zejména v době letních prázdnin. V souvislosti s nástupem na vysokou školu je v rámci potřebné praxe zaměstnán na poloviční úvazek od srpna 2025, a to rovněž také z důvodu, že jeho studium je kombinované, jeho průměrný měsíční výdělek takto činí cca 25 500 Kč. Ohledně žalovaného soud zjistil, že jeho výdaje jsou s jídlem ve výši 2 000 Kč, dále hradí přítelkyni za bydlení 5 500 Kč a telefon 450 Kč, tedy výdaje cca 8 000 Kč. Výdaje ve vztahu k matce žalovaného soud nemůže započítat, neboť tato pobírá starobní důchod, dále příspěvek na bydlení, je proto schopna si částku na zajištění obědů (6 000 Kč) sama uhradit. Nad to v řízení nebylo prokázáno, že by bylo vedeno řízení o dávkách hmotné nouze pro matku žalovaného, ale její starobní důchod je zatížen exekučními srážkami. Navíc žalovaný není na starost o matku sám, tato má ještě další dvě děti. Ohledně příjmů žalovaného soud opakovaně činil dotazy na průměrný hrubý výdělek v jeho oboru, když žalovaný soudu sděloval odlišné údaje, pokud jde o své vzdělání, když jakoby záměrně toto snižoval poté, co si uvědomil, že s vyšším vzděláním se zřejmě váže vyšší příjem. Žalovaný sám soudu uvedl, že vydělával i 50 000 Kč měsíčně a následně i 35 000 až 20 000 Kč měsíčně, v současné době uváděl, že nevydělává nic. Soud tedy vychází jednak ze sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kdy při nedokončeném elektrotechnickém vzdělání může žalovaný pracovat a pracuje jako pomocný elektrikář, tudíž platová sféra v hrubém měsíčním výdělku se v roce 2023 pohybovala okolo částky 38 769 Kč a v roce 2024 ve výši 40 586 Kč. Tyto hodnoty nakonec odpovídají částkám sděleným žalovaným, proto soud vycházel z toho, že žalovaný může dosahovat příjmů minimálně 30 000 až 35 000 Kč měsíčně. Žalovaný navíc nemá další vyživovací povinnosti. Žije ve společné domácnosti s přítelkyní a jejím synem. Ze sdělení finančního úřadu vyplynulo, že za rok 2023 byla žalobci vyměřená paušální daň a za rok 2024 měly jeho příjmy dosahovat měsíčně částky cca 23 371 Kč. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaný vydělával jistě vyšší částku, jak sám uvedl, jeho finanční možnosti se pohybovaly od 50 000 do 20 000 Kč měsíčně, pracoval i o víkendech, což nemůže až nyní poslední rok kvůli zdravotnímu stavu matky. Žalovaný uhradil žalobci zvýšené výživné v únoru 2026 v rozsahu 4 000 Kč, v březnu pak zaplatil 3 000 Kč, a to namísto 2 500 Kč.

26. Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle odst. 2 vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

27. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit.

28. Podle § 913 odst. 3 o.z. při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnější zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

29. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeby dítěte.

30. Podle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

31. Při právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je co do své podstaty důvodná, neboť naposledy bylo o výživném pro tehdy nezletilého žalobce rozhodováno v roce 2016, kdy byl ještě žákem základní školy. Tehdy stanovené výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně bylo již jistě delší dobu nedostačující. Žalobce se domáhá změny výživného zvýšení rok zpětně od podání žaloby, tedy v souladu s § 922 odst. 1 o.z. nežádá tři roky zpětně, ale pouze jeden rok, zde jde tedy od 1. 11. 2023. Žaloba podána dne 23. 10. 2024, zde však požadavek žalobce na zvýšení výživného až od 1. 11. 2024, kdy od tohoto data jeden rok zpětně. V této době žalobce studoval střední školu, měl tedy zcela odlišné výdaje na svoji osobu než jako žák základní školy.

32. Soud v souladu s ust. § 913 o.z. posuzoval odůvodněné potřeby žalobce včetně jeho majetkových poměrů a vedle toho schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného. Dospěl k závěru, že namístě s ohledem na výdaje žalobce by bylo vyhovět požadavku na výživné v rozsahu 7 500 Kč, avšak vedle toho se soud musel zabývat právě i poměry žalovaného, které zvýšení neodůvodňovaly až do takového rozsahu. Vzhledem ke skutkovým závěrům soud dovodil, že výdaje žalobce byly minimálně cca 10 000 Kč měsíčně, k tomu jednorázově zvýšené náklady s nákupem školních pomůcek či s výdaji se zdravím žalobce. Příjmy žalovaného okolo cca čistého 30 000 Kč až 35 000 Kč měsíčně. Soud zde odkazuje také na doporučující tabulku Ministerstva spravedlnosti k určování výživného dětí, ze které vyplývá u jedné vyživovací povinnosti pro středoškoláka a vyšší vzdělávání s věkem 16 a více let 20 % jako výživné podílu na příjmu povinného, zde by se u příjmů 35 000 Kč měsíčně jednalo o výživné ve výši 7 000 Kč, u výdělku 30 000 Kč měsíčně pak 6 000 Kč. Soud zde dovodil, že s ohledem na poměry obou účastníků je adekvátní výživné v rozsahu částky 6 000 Kč měsíčně. Soud si je vědom skutečnosti, že nejde o nějak adekvátně vysoké výživné odpovídající potřebám a tehdejšímu věku žalobce, nicméně s ohledem na situaci žalovaného (majetkové, příjmové i sociální poměry, když sdílí společnou domácnost v bytě své přítelkyně) dovodil, že výživné je odpovídající zvýšit na částku 6 000 Kč měsíčně, a to od požadovaného dne 1. 11. 2023 až do ukončení středoškolského studia žalobce (30. 6. 2025) včetně navazujícího jednoho prázdninového měsíce, kdy již byl žalobce studentem VŠ. Soud dále přihlédl k tomu, že od 1. 8. 2025 byl žalobce zaměstnán na zkráceném úvazku. Z tohoto důvodu potom navýšené výživné snížil na částku 3 000 Kč měsíčně od doby začátku zaměstnání žalobce, když se domnívá, že toto výživné je odpovídající s ohledem na nejen příjmy ze zaměstnání žalobce, ale také s poukazem na kombinovanou formu vysokoškolského studia žalobce.

33. Soud zde odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2024, sp.zn. II. ÚS 1487/2023, kdy povinností soudu je přihlížet ke všem relevantním okolnostem a neposuzovat status studenta formalisticky, ale individuálně, což lze vztáhnout právě na kombinované/distanční studium, pokud jde o skutečnou přípravu na povolání. V případě žalobce se jedná o navazující přípravu na výkon jeho povolání, když na střední škole se věnoval oboru praktická sestra a v navazujícím vysokoškolském studiu se pak věnuje ošetřovatelství. Povinnosti ze studia si plní řádně, studiu se věnuje. S ohledem na stav zdravotnického personálu v naší republice pak soud nemá nejmenších pochyb o možnosti uplatnění žalobce na trhu práce v této oblasti. Studium žalobce pak z tohoto pohledu rozhodně není účelové, nejde o účelové prodlužování doby studia tak, jak se snažil naznačit žalovaný. Kombinované studium a skutečnost, že žalobce je na poloviční úvazek zaměstnán, ale soud nemůže přehlédnout. Kombinované studium žalobci neumožňuje plnohodnotnou výdělečnou činnost, když se jednak věnuje studiu v rámci výuky a pak také jistě se studiu věnuje v rámci přípravy na výuku či na zkoušky ve svém volném čase. Z toho tedy soud dovodil, že nárok na výživné je u žalobce jednoznačně dán. Kombinovaná forma studia není automatickým důvodem pro zánik výživného. O náročnosti tohoto studia soud nemá žádné pochybnosti, stejně jako o možnosti následného uplatnění žalobce na trhu práce. U žalobce jde o soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání, když v rámci této není schopen se zcela sám živit. Z výpovědi žalobce také vyplynulo, že má reálný profesní záměr. Žalobce tak není schopen se s ohledem na náročnost studia a svou aktuální ekonomickou situaci sám živit, nicméně s ohledem na jeho příjmy pramenící z částečného úvazku pak soud stanovil žalovanému výživné v nižší částce, a to v rozsahu 3 000 Kč měsíčně. V tomto rozsahu pak soud výživné žalobci přiznal.

34. Dlužné výživné pak bylo stanoveno od 1. 11. 2023 do 30. 4. 2026 ve výši 76 000 Kč, kdy tato částka sestává z dlužné částky za dobu od 1. 11. 2023 do 31. 7. 2025, za tuto dobu žalobce dluží částku 3 500 Kč měsíčně (platil 2 500 Kč měsíčně), nově má být výživné 6 000 Kč měsíčně, tedy 21 měsíců x 3 500 Kč, tj. 73 500 Kč. Za další období od srpna 2025 do dubna 2026, pak jde o 9 měsíců s dluhem po 500 Kč měsíčně, tj. 4 500 Kč, celkem tedy jde o částku 78 000Kč. Žalovaný však uhradil v únoru částku na výživném 4 000 Kč, tj. o 1 500 Kč víc, v březnu pak uhradil 3 000 Kč, tj. o 500 Kč víc, celkem tedy navíc uhradil 2 000 Kč, které soud od dlužného výživného proto odečítá. Celkem tak dlužné výživné představuje částku 76 000 Kč. Současně v souladu s ust. § 160 o.s.ř. umožnil soud žalovanému toto dlužené výživné uhradit žalobci ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatné současně s běžným výživným, avšak pod ztrátou výhody splátek.

35. Soud tedy žalobě žalobce vyhověl tak, jak bylo výše uvedené a ve zbytku potom žalobu zamítl.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení se upírá o ust. § 142 odst. 2, kdy převážně úspěšný žalobce se náhrady nákladů řízení vzdal.