Výrok
I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal úhrady částky 2 894 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 894 Kč od 12. 7. 2023 do 7. 4. 2025 a v části 1 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 600 Kč od 5. 10. 2023 do 7. 4. 2025, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 106 Kč, dále částka 21 400 Kč a částku 7 000 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 606 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, částku 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 900 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení a částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 500 Kč od 30. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 543 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou 4. 6. 2024 domáhá po žalované jednak zaplacení částky 7 506 Kč s příslušenstvím, dále částky 24 500 Kč s příslušenstvím a částky 8 500 Kč, a to z důvodu, že žalovaná a právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 11. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen v 78 pravidelných týdenních splátkách, společně s částkou úvěru se žalovaná zavázala vrátit poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru v částce 1 500 Kč, žalovaná do data splatnosti 11. 7. 2023, poskytnuté peněžní prostředky jim nevrátila. Žalovaná ničeho neuhradila, celkem se tak žalobce domáhá úhrady částky 7 500 Kč, když pohledávku žalobce nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.1.2024. Dále právní předchůdce žalobce, stejná společnost, a žalovaná uzavřeli dne 6. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 23 000 Kč, který měl být splacen v 78 pravidelných týdenních splátkách, žalovaná se zavázala zaplatit také poplatek v částce 1 500 Kč, do data splatnosti. 4. 10. 2023 však peněžní prostředky nevrátila, neuhradila ničeho, žalobce se proto domáhá úhrady částky 24 500 Kč, když pohledávku nabyl na základě stejné smlouvy o postoupení. A konečně mezi stejným právním předchůdcem a žalovanou došlo dne 1. 5. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl víc splacen v 78 týdenních splátkách, kdy spolu s částkou úvěru se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 1 500 Kč, žalovaná do data splatnosti 29. 10. 2023 prostředky nevrátila, neuhradila ničeho, žalobce se proto domáhá částky 8 500 Kč, když pohledávku nabyl na základě stejné smlouvy o postoupení pohledávek.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.
4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaná uzavřeli celkem [hodnota] smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dne 11. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru č. [hodnota] “), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 6 000 Kč bezhotovostně a žalovaná se zavázala vrátit celkem 13 583 Kč, kdy tato částka sestává ze zapůjčené částky a poplatku ve výši 7 583 Kč, který sestává z úroku ve výši 4 708 Kč, částky ze zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 1 375 Kč, a to v 78 splátka po 75 Kč, poslední splátka činí 108 Kč, úroková sazba činí 86 %, RPSN 193,86 %. Dále žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 6. 4. 2022 (dále jen uvozovky „smlouva o úvěru č. [hodnota] “), na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle těchto vrátit tzv. poplatek ve výši 26 389 Kč, celkem tedy se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 49 389 Kč v 78 splátkách po 634 Kč s poslední splátkou 571 Kč, úroková sazba činí 88 %, RPSN 153,51 %, kdy z této smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývalo, že jde o refinancování spotřebitelského úvěru, a to č. [hodnota], kdy na tento úvěr byla uhrazena částka 9 280 Kč, vyplacena tak byla částka žalované 13 720 Kč. Dne 1. 5. 2022 uzavřel stejný právní předchůdce žalobce a žalovaná smlouvu spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru č. [hodnota] “), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala vrátit vedle této částky také poplatek ve výši 9 074 Kč, celkem tedy částku 16 074 Kč, a to v 78 splátkách po 207 Kč s poslední splátkou 135 Kč, úroková sazba činila 88 %, RPSN 190,40 %. Žalobce z předmětných smluv o úvěru č. [hodnota] až č. [hodnota] ze standardních informací o spotřebitelském úvěru vyplývalo, že splátky byly týdenní. U smlouvy o úvěru č. [hodnota] uhradila žalovaná celkem částku 2 894 Kč. U smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalovaná uhradila částku 1 600 Kč. U smlouvy o úvěru č. [hodnota] nebylo uhrazeno ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobce doložil zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 1. 2022, ze které vyplývá, že žalovaná žije s rodiči, má středoškolské vzdělání, je svobodná, účelem úvěru byly neočekávané výdaje, jedna vyživovaná osoba, zdroje příjmů – finančních prostředků – mateřská/rodičovská dovolená, a to ve výši 8 535 Kč, , další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč, celkem 38 535 Kč, počet zdrojů příjmů žalované jeden, běžné měsíční výdaje 1 368 Kč, externí splátky 0, odhadované měsíční výdaje 2 250 Kč; dále se zde uvádělo, že došlo k ověření příjmů výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky z [adresa] výměr, dále zde byl odkaz na složenky listopad, prosinec/2021, tyto však nebyly doloženy. Žalobce soudu dále doložil oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024 a výzvu k úhradě před podáním žaloby spolu s dokladem o odeslání.
5. Přípisem ze dne 3. 4. 2025 vzal žalobce zčásti zpět svoji žalobu dle smlouvy o úvěru č. [hodnota] co do částky 2 894 Kč spolu s úrokem z této částky od 12. 7. 2023, smlouvy o úvěru č. [hodnota] v částce 1 600 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 5. 10. 2023 do zpětvzetí. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř. v této části řízení zastavil.
6. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.
7. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
8. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
9. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.
10. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
11. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Při právní posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli tři smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o.z., a to dne 11. 1. 2022 - částka 6 000 Kč, dne 6. 4. 2022 částka 23 000 Kč a dne 1. 5. 2022 - částka 7 000 Kč, tyto vztahy podléhají zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě těchto smluv právní předchůdce žalobce žalované poskytl v hotovosti výše uváděné částky, žalovaná se vždy zavázala tyto vrátit v týdenních splátkách, úrok byl vždy dohodnut značně vysoký 88 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud tyto spotřebitelské smlouvy hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86, § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.
19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
20. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná v době podpisu zákaznické karty byla na mateřské dovolené s příjmem 8 535 Kč, její příjem tedy byl velmi nízký. Další čisté příjmy domácnosti tvrzené ve výši 30 000 Kč nebyly ověřeny, k ověření mateřské žalobcem také nebylo soudu ničeho doloženo. Výdaje nebyly ověřovány vůbec, když v částce tam uváděné jsou velmi nízké a nepravděpodobné, obzvlášť pokud jde o dávky na mateřské dovolené, které mají sloužit k úhradě potřeb i dítěte, pak takto odhadované měsíční výdaje žadatele jsou jistě zcela neadekvátní. Z toho soud uzavírá, že úvěruschopnost nebyla vůbec řádně právním předchůdcem žalobce zkoumána, navíc zřejmě nebyla před dalšími uzavřenými smlouvami opětovně ke své situaci finanční žádným způsobem dotazována, tedy byla použita jedna zákaznická karta pro všechny smlouvy o úvěru. S ohledem na to soud uzavírá, že všechny tři smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť právě předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, tuto posoudil špatně. Všechny smlouvy o zápůjčce jsou neplatné dle § 580 odstavec 1 o.z. ((nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. Dále soud ještě poukazuje na sjednaný úrok ve výši 88 % ročně, kdy takové smlouvy jsou smlouvami lichevními. Nicméně žalobce se domáhal „pouze“ úhrady poplatku. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (6 000 Kč, 23 000 Kč a 7 000 Kč) je třeba posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná uhradila u zápůjčky dle smlouvy o úvěru č. [hodnota] celkem částku 2 894 Kč, zbývá jí tak uhradit částka 3 106 Kč, u zápůjčky č. [hodnota] uhradila 1 600 Kč, zbývá jí tedy částka 21 400 Kč a u poslední neuhradila ničeho, zbývá jí tak k úhradě částka 7 000 Kč. Ohledně těchto částek soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaná) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá jednak o ustanovení § 146 odstavec 2 věta prvá o.s.ř. v části, ve které bylo řízení zastaveno a jednak o ustanovení § 142 odstavec 2 o.s.ř. ve zbývající části, kdy soud náhradu nákladů poměrně rozdělil a zjišťoval úspěch a neúspěch účastníků, když žalobce se dohromady celkem spolu s příslušenstvím ke dni rozhodování domáhal úhrady částky cca 49 117,96 Kč, přiznána mu byla částka 31 506 Kč, jeho úspěch tedy byl v 64%, neúspěch v 36 %, celkový úspěch tak činí 28 % a v této části mu pak soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 620 Kč a v nákladech za právní zastoupení, které sestávaly ze 3 úkolů právní služby po 2 740 Kč (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výrok po 300 Kč, 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem náklady řízení žalobce činí 12 655,20 Kč z toho 28 % činí 3 543,45 Kč, po zaokrouhlení 3 543 Kč. Dle § 149, odstavec jedna o. s. ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.