Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3 367,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 367,29 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 17. 7. 2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 604 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. byla uzavřená smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému dne 28. 3. 2023 poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen dne 27. 4. 2023, kdy předmětem řízení je dosud nesplacená jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 367,29 Kč a úrok ve výši 236,71 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.
4. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2025, č.j. [spisová značka] bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobcem v částce 236,71 Kč spolu s příslušenstvím, toto usnesení nabylo právní mocí dne 21. 6. 2025.
5. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že společnost [Anonymizováno] (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] bez uvedení data (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), ve které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr bezúčelový spotřebitelský ve výši 8 000 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně, RPSN 1956,81 %, jednorázová výše splátky 10 257,08 Kč, doba splatnosti 30 dnů od odeslání finančních prostředků, celková výše poplatku za sjednání úvěru 2 020,37 Kč, dále zde byly uvedený vlastnosti úvěru při překročení doby splatnosti s tím, že jednorázová výše splátky činí 11 604 Kč, poplatek 3 367,29 Kč. Žalobce dále doložil potvrzení o provedení transakce k účtu právního předchůdce žalobce na účet č. [č. účtu] ve výši 8 000 Kč dne 28. 3. 2023. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 4. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni 28. 3. 2023 majitelem účtu č. [č. účtu], současně bylo soudu sděleno, že na tento účet byla připsána 28. 3. 2023 částka 8 000 Kč. Žalobce dále doložil formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých vyplývají podmínky a výše úvěrů, dále oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 6. 2024 spolu s předžalobní výzvou a doklady o odeslání. Ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložil žalobce ničeho. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později na úvěr nic neuhradil.
6. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.
7. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
8. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
9. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.
10. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
11. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 bez uvedení data, na základě které byla žalovanému na jeho účet bezhotovostně tedy vyplacena částka 8 000 Kč dne 28. 3. 2023, žalovaný se zavázal dle předmětné smlouvy o úvěru vrátit částku 10 257,08 Kč do 30 dnů od poskytnutí. Tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Soud proto hodnotil tuto spotřebitelskou smlouvu a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především § 86 a § 87, dále také § 1810 a násl. o.z.
19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
20. Žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem nedoložil ničeho, soud proto uzavřel, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Předmětná smlouva o úvěru je dále neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. I pokud by soud dovodil, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, pak nemůže přehlédnout sjednání úroku ve smlouvě ve výši 36 % ročně, což je zapotřebí hodnotit jako úrok v rozporu se zákonem, celou smlouvu jako smlouvu lichevní, proto je rovněž tato smlouva neplatná. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 8000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný právnímu předchůdci žalobce ani žalobci neuhradil ničeho, proto mu zbývá k úhradě částka 8 000 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná, ve zbytku ji zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaný) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení se upírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dále v části zastavení řízení o ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když žalobce byl úspěšný co do částky 8 000 Kč, což představuje po zaokrouhlení cca 52 % z celkově žalované částky, která ke dni vyhlášení činila 15 496,17 Kč (jistina 11 604 Kč a příslušenství ke dni vyhlášení 3 892,17 Kč), celkově úspěšný tedy byl co do 4 %, což představuje prakticky zanedbatelnou částku, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.