Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 668,72 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 23 511,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 180,60 Kč od 7.2.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 11. 7. 2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 50 180,60 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřená dne 6. 10. 2022 smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, tento měl být splacen nejpozději do 6. 11. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, na upomínky nereagoval. V poslední upomínce byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru ke dni 6. 2. 2024. Žalovaná částka se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 42 253,81 Kč, ze smluvního úroku 7 719,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 207 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.
4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v platném ve splátkách č. [hodnota] dne 6. 10. 2022 (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč se splatností v 36 splátkách po 2 916,41 Kč, úroková sazba činila 56,72 %, RPSN 74,10 %, celková výše spotřebitelského úvěru 104 990,76 Kč. Z výpisu z běžného účtu ze dne 6. 10. 2022 právního předchůdce žalobce soud dovodil, že tohoto dne byla na účet žalovaného k poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. Žalobce dále doložil prodloužení této smlouvy ze dne 6. 2. 2023 č. [hodnota], kdy částka jistiny úvěru činí 48 261 Kč s povinností tuto vrátit ve 33 splátkách po 2 916,41 Kč, úrok 56,72 %, celková výše úvěru 96 241,53 Kč. Součástí této smlouvy také byl splátkový kalendář. Z upomínky právního předchůdce žalobce ze dne 6. 2. 2024 se podává, že celkový dluh žalovaného činí 50 230,60 Kč a sestává z dlužné jistiny ve výši 42 253,81 Kč, smluvního úroku 7 719,79 Kč, smluvní pokuty 207 Kč a poplatku za upomínku 50 Kč, celkem 50 230,60 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobce nedoložil ničeho. Ze splátkového kalendáře s rozpisem nejen splátek, ale i částek jistiny a úroku z jednotlivých splátek soud zjistil, že až po úhradě osmé splátky 6. 10. 2023 zbývalo k úhradě jistiny 42 253,81 Kč, tedy z toho je zřejmé, že žalovaný uhradil osm splátek po 2 916,41 Kč, tj. 23 331,28 Kč. Žalobce soudu rovněž předložil smlouvu o postoupení pohledávek spolu s předžalobních výzvou spolu s dokladem o odeslání.
5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.
6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.
7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.
9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 6.10.2022 a následně dne 6.2.203 předmětnou smlouvu o úvěru, když žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto vrátit ve specifikovaných splátkách, když uhradil ve splátkách celkem částku 23 331,28 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi účastníky dle ust. § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se v dané věci o spotřebitelský úvěr dle § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru (§ 86, § 87 a § 1810 a násl. o.z.).
18. Žalobce soudu ničeho nedoložil ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce, proto soud bere plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému (částku 50 000 Kč) jako jeho bezdůvodné obohacení (§ 2991 o.z.). Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil částku 23 331,28 Kč, k úhradě vyplacené částky 50 000 Kč zbývá tak ještě částka 26 668,72 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba žalobce je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Doložené smlouvy o úvěru soud hodnotil jako absolutně neplatné vzhledem k nedoložení zkoumání úvěruschopnosti. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaný) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy oba účastníci byli téměř procentuálně stejně úspěšní i neúspěšní, proto bylo rozhodnuto tak , že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.