18 C 333/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 5. 12. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky celkem 50 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu, že společnost [Anonymizováno]., IČ [IČO] a žalovaná uzavřeli dne 5. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobce žalované poskytl dne 5. 5. 2022 úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, ze kterého byly žalované vyplaceny peněžní prostředky ve výši 7 495 Kč bezhotovostně ve prospěch účtu obchodníka na koupi tam uvedeného zboží; z vyčerpané částky se žalovaná zavázala platit úroky, zbývající část úvěrového limitu a splacenou část byla žalovaná oprávněná opakovaně, průběžně, neúčelově čerpat; žalovaná byla povinna splácet úvěr v pravidelných minimálních měsíčních splátkách, rovněž také hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby, žalovaná tyto nehradila řádně a včas, dostala se do prodlení, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 23.11.2022, kdy dlužná částka činila 11 944,39 Kč. Od 24. 11. 2022 má žalobce právo na zaplacení úroků 18,86 % z dlužné jistiny účelově čerpaného úvěru ve výši 10 000 Kč až do zaplacení. Žalobce má právo také na úroky z prodlení v zákonné výši a v důsledku porušení povinnosti řádně splácet, také na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tato pohledávka byla podstoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.11. 2023. Žalovaná ničeho neuhradila na tuto pohledávku. Ke dni postoupení činila pohledávka 13 444,39 Kč, součástí pohledávky je rovněž smluvní pokuta, žalobce požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných poplatků 2 500 Kč, smluvní pokutu 5 000 Kč (od 24. 11. 2022 do 11. 3. 2024), kapitalizované úroky ve výši 944,39 Kč a další úroky a úroky z prodlení. Dále stejný právní předchůdce žalobce a žalovaná dne 21. 4. 2020 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, z tohoto byly bezhotovostně ve prospěch účtu obchodníka vyplacený žalované peněžní prostředky ve výši 13 178 Kč, žalovaná se dostala do prodlení ze splácením, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 3. 10. 2022. Tato pohledávka byla rovněž postoupena na žalobce stejnou smlouvou o postoupení pohledávek, žalovaná uhradila do postoupení žalobci částku 13 178 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou 24 547,84 Kč, poté již neuhradila ničeho. Žalobce se domáhá dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatků 2 500 Kč, smluvní pokuty 10 000 Kč, kapitalizovaných úroků 2 047,84 Kč a běžných úroků a zákonných úroků z prodlení, celkem se zde domáhá úhrady částky 32 500 Kč.

2. Na výzvu soudu žalobce doplnil, jakým způsobem právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované a opravil svá tvrzení v tom směru, že žalované byl vyplacen 9. 5. 2022 bezhotovostně úvěr ve výši 2 510 Kč na její účet. Dále žalobce opravil požadované úroky z čerpaného úvěru s tím, že nesplacená jistina ve výši 7 490 Kč byla úročena ve výši 18,86 % ročně, zbývající čerpaná jistina ve výši 2 510 Kč pak úrokem ve výši 28 % ročně. Po další smlouvě žalobce doplnil, že bezhotovostně byl úvěr ve výši 20 000 Kč na základě smlouvy č. [hodnota] žalované vyplacen na účet č. [č. účtu], dále peněžní prostředky ve výši 13 178 Kč byly vyplaceny obchodníkovi na jeho účet dne 21. 4. 2020. V návaznosti na to provedl žalobce změnu petitu žaloby, které soud vyhověl usnesením ze dne 3. dubna 2025, č.j. [spisová značka], toto usnesení nabylo právní moc jedné 11. 4. 2025.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

5. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že společnost [Anonymizováno] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaná uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to jedna dne 18. 4. 2020, smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] (dále jen „předmětná smlouva o úvěru č. [hodnota] “), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované disponibilní úvěrový limit ve výši 20 000 Kč jako revolvingový úvěr se dvěma částmi - účelovou a neúčelovou (účelová část na nákup zboží), kdy žalovaná jako první čerpání měla nákup zboží za 13 178 Kč; jednak smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] dne 5. 5. 2022 (dále jen „předmětná smlouva o úvěru č. [hodnota] “), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr s disponibilním úvěrovým limitem 10 000 Kč také s účelovou a neúčelovou částí, kdy čerpání bylo na nákup zboží ve výši 7 490 Kč s měsíční splátkou 374 Kč a počtem splátek 24, celková částka splatná spotřebitelem 8 976 Kč, roční úroková sazba o 18,86 %. Součástí obou výše uvedených smluv byly kontaktní údaje žalované, kdy u předmětné smlouvy o úvěru č. [hodnota] to byly také pravidelné příjmy a výdaje, kdy se zde uvádělo, že čistý hlavní příjem žalované činí 13 396 Kč, jiný pravidelný příjem 1 600 Kč měsíčně, splátky úvěru 750 Kč měsíčně, nájemné/hypotéka 3 000 Kč měsíčně. K posouzení úvěruschopnosti dále právním předchůdcem žalobcem tento doložil zprávu o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru [právnická osoba]., ze které podává, že proběhlo posouzení úvěruschopnosti klienta – žalované u předmětné smlouvy o úvěru č. [hodnota] a ověření totožnosti – občanský průkaz, dále zjišťování v registru Solus, insolvenčním rejstříku, dále zjišťovány příjmy, kdy čistý hlavní příjem žalované ze mzdy činil 37 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení – nájemné 8 000 Kč měsíčně, splátka úvěru 14 000 Kč měsíčně, ověření údajů nebyl, rozdíl mezi příjmy a výdaji se zde uvádí 15 000 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti předmětné smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalobce doložil opět zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalované, ze které vyplývá zjišťování obdobné s jinými příjmy, a to ze mzdy 13 396 Kč měsíčně s tím, že jiný pravidelný příjem 1 600 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 3 000 Kč měsíčně, splátky úvěru 755 Kč měsíčně s tím, že k ověření došlo z výpisu z bankovního účtu, tento však doložen nebyl, rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 11 246 Kč. Žalobce ke zjišťování úvěruschopnosti nedoložil ničeho pokud jde o tvrzené a zjištěné příjmy u žádné z úvěrových smluv, stejně tak pokud jde o tvrzené výdaje, nebylo doloženo ničeho, kdy z údajů právního předchůdce žalobce vyplývá, že pouze u jedné smlouvy o úvěru měl k dispozici pouze výpis z bankovního účtu. Žalobce soudu dále dokládal upomínky, kdy žalovaná nehradila řádně splátky kdy u předmětné smlouvy o úvěru č. [hodnota] dle částky na zboží 13 178 Kč měla čerpat 20 000 Kč, kdy uhradila 13 178 Kč, následně došlo ke dni 30. 10. 2022 k zesplatnění pro neplnění povinnosti žalované s úhradou. U předmětné smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalovaná čerpala na nákup zboží 7 490 Kč, na účet žalované pak 2 510 Kč, pro prodlení s úhradou žalované došlo k zesplatnění ke dni 23. 11. 2022, žalovaná zde neuhradila ničeho. Žalobce dále soudu doložil výpis z obchodního rejstříku, sazebník předchůdce žalobce ve vztahu k předmětné smlouvě o úvěru č. [hodnota] i č. [hodnota], doklad o vyplácení peněžních prostředků, ze kterého je patrno, že dne 21.4. 2020 byla provedena úhrada zboží u obchodníka ve výši 13 178 Kč, dne 12. 4. 2022 pak byla na účet č. [hodnota] převedena částka 20 000 Kč (předmětná smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalobce soudu rovněž doložil oznámení o zesplatnění, přehled plateb, smlouvu o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladů o odeslání, konečně také předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání.

6. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

7. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

8. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

9. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

10. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

11. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dvě smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. dne 18. 4. 2020 a dne 5. 5. 2022, kdy tyto závazkové vztahy podléhají zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalovaná čerpala na nákup zboží částku 13 178 Kč, následně částku 20 000 Kč, na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] pak čerpala částku 10 000 Kč (7 490 Kč na nákup zboží, 2 510 Kč bezhotovostně). S ohledem na výše uvedené soud tyto smlouvy hodnotil a posuzoval také dle dalších ust. zák. o spotřebitelském úvěru, a to především dle § 86 a § 87, dále také § 1810 a nál. o.z.

19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

20. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce prakticky vůbec neověřoval tvrzení žalované, ani pokud jde o výši příjmů a vůbec, pokud jde o výdaje, u jedné ze dvou úvěrových smluv se spokojuje s předloženým výpisem z účtu, tento však soudu žalobcem doložen nebyl. Z toho je zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobce svoji povinnost uloženou zákonem nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). U smlouvy o úvěru č. [hodnota] je i tvrzený příjem velmi nízký, z toho je zcela zřejmé, že žalovaná jako osoba s takto nízkým příjmem nemohla mít dobrou úvěruschopnost a předpoklad ke splácení úvěru, v tomto případě právní předchůdce žalobce měl být obzvlášť opatrný při sjednávání takového spotřebitelského úvěru. Ze všech uvedených důvodů lze uzavřít, že právní předchůdce žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem řádně nesplnil, úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí.

21. Soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dále jsou neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalované. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (částku 33 178 Kč a částku 10 000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 13 178 Kč, tedy jí k úhradě zbývá částka 20 000 Kč a částka 10 000 Kč. Ohledně těchto částek soud uzavřel, že žalobce je důvodná, ve zbytku pak žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaná) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odstavec 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když soud při výpočtu úspěchu, neúspěchu věci bral v úvahu i příslušenství do dne vyhlášení, takto se žalobce domáhal celkem cca částky 80 000 Kč, vyhověno mu bylo co do částky 30 000 Kč, tedy převážně úspěšná byla žalovaná.