18 C 6/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 24. 4. 2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 25 260 Kč s příslušenstvím z důvodu, že účastníci uzavřeli dne 8. 5. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které mu byly zaslány na účel, žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 300 Kč, a to ve 3 měsíčních splátkách s poslední splátkou dne 15. 7. 2023, žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, nezaplatil na svůj dluh ničeho. Celková výše dluhu činí 23 300 Kč, jistina a poplatek ve výši 21 300 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Dále se žalobce domáhal smluvní pokuty uvedené smlouvy o zápůjčce ve výši 1,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč, zde od 16. 7. 2023 do 5. 4. 2024 ve výši 3 960 Kč. Na výzvu soudu žalobce uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů dovodil, že účastníci uzavřeli dne 8. 5. 2023 smlouvu o zápůjčce (dále jen „předmětná smlouva o zápůjčce“), na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč na jeho bankovní účet, žalovaný se zde zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 300 Kč ve třech měsíčních splátkách po 7 100 Kč, celkem se tedy zavázal vrátit částku 21 300 Kč s tím, že RPSN činí 740 %; dále si zde strany dohodly smluvních pokutu, ocenění nákladů ve vztahu ke specifikovaným úkonům. Smlouvu účastníci uzavřeli prostřednictvím webových stránek žalobce elektronickou formou. Žalobce soudu dále doložil výpis ze svého účtu dokládající poskytnutí částky 15 000 Kč na účet žalovaného dne 8. 5. 2023. Dále žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti u předmětné smlouvy o zápůjčce nedoložil ničeho, rovněž nic dalšího nedotvrdil. Žalobce soudu doložil předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že účastníci uzavřeli dne 8. 5. 2023 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl žalobce žalovanému bezhotovostně finanční částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 21 300 Kč ve třech měsíčních splátkách po 7 100 Kč. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.

18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoložil ničeho, ani nedotvrdil řádně skutková tvrzení, soud proto uzavřel, že žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na tento závěr pak soud uzavírá, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, dále je neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. Plnění, které poskytl žalobce žalovanému (částku 15 000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný žalobci dosud ničeho neuhradil, proto mu k úhradě zbývá částka 15 000 Kč. Ohledně této soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaný) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, když celkem se ke dni vyhlášení rozsudku žalobce domáhal úhrady částky 32 851,25 Kč, úspěšný tedy byl žalovaný co do 10 %, nicméně náklady řízení mu nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.