18 C 88/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou soudu podanou dne 16. 12. 2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 15 098,05 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 27. 8. 2023 distančním způsobem, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 26. 9. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 16. 2. 2025. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu], a to v částce 7 000 Kč dne 27. 8. 2023, dále si žalovaný zvolil služby „[název] “ za poplatek 109,80 Kč a „[název] “ za poplatek 165 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, kdy došlo k výpovědi dne 27. 3. 2024. Žalovaný žalobci dluží 14 635,73 Kč, kdy tato částka se skládá z jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 139,30 Kč, smluvní úrok 7 221,63 Kč, poplatek za službu „[název] “ 109,80 Kč a za službu „[název] “ 165 Kč. Dále se žalobce domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalobce uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného smluvní pokutu v období od 27. 9. 2023 do 26. 12. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.

4. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 27. 8. 2023 (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit v pravidelných denních splátkách, dále zde byla sjednána úroková sazba denní úrok 0,866 %, splatnost první denní splátky 26. 9. 2023 a poslední 17. 2. 2025, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalobce dále doložil přílohu: předpis denních splátek, dále informace pro spotřebitele, dále údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, ze kterých mimo jiné vyplývá, že RPSN činí 1 407,97 %; dále byl doložen souhlas se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti. Z informací pro spotřebitele vyplývá, že při modelovém příkladu úvěru ve výši 10 000 Kč a úročení 0,866 % denně se sjednání úvěru na 569 dní je úvěr splacen v 540 denních splátkách a celkem je vrácena částka 47 412 Kč. Dále žalobce doložil přípis – výzvu k úhradě dluhu s tím, že celková dlužná částka činí 15 798,05 Kč, dále byla doložena předžalobní výzva spolu s dokladem o odeslání. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný žije společně v domácnosti ještě s další osobou, celkový počet členů dva, oba mají příjem, pravidelné měsíční výdaje na půjčku 3 000 Kč, výdaje na bydlení 3 500 Kč, další nezbytné ani zbytné výdaje nemá, jsou nulové, čistý měsíční příjem činí 14 941 Kč, rezerva pro výdaje 650 Kč, minimální výdaje 3 580 Kč, disponibilní příjem 10 100 Kč, posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.. Žalobce dále doložil čerpání úvěru ve výši 7 000 Kč. Žalovaný ničeho žalobci neuhradil a z úvěru ničeho nevrátil, proto žalobce přistoupil k výpověď emailem ze dne 27. 3. 2024.

5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, kdy se jedná v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl žalobce žalovanému bezhotovostně finanční částku ve výši 7 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto vrátit v denních splátkách s úrokem denním ve výši 0,866 % s první splátkou 26. 9. 2023 a poslední 16. 2. 2025. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především § 86, § 87, dále také § 1810 a násl. o.z.

18. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobce vyšel z toho, že žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti se dvěma členy, kdy údajně ověřený čistý příjem měsíčně žalovaného činil 14 941 Kč, tedy velmi nízký příjem. K výdajům žalobce doložil pouze výpis z běžného účtu žalovaného [název], ze spořícího účtu od 5. 10. 2022 do 31. 7. 2023, kdy z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný hospodaří s nízkými příjmy, že je zřejmě uživatelem sociální dávky Úřad práce [adresa] ve výši 12 800 Kč měsíčně, dále je tam příjem od Úřadu práce [adresa] Kč, kdy následně je patrno, že takto došlé příjmy z účtu za většinou blíže nespecifikované výdaje zase odchází, rovněž z výpisu transakcí je patrno, že žalovaný měl také další půjčky ([Anonymizováno] finance 4 800 Kč, 1 500 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč), dále důchod invalidní [Anonymizováno] ČSSZ 14 941 (onen tvrzený příjem), dále transakce [právnická osoba]., převod půjčky [právnická osoba]. a další, rovněž platby na [Anonymizováno] CZ, nicméně celkový stav účtu (zůstatek), celkové příjmy a výdaje vyplývaly od počátku do konce ve výši a začátku 0 Kč a na konci 0,44 Kč). Soud z tohoto výpisu z účtu uzavírá, že žalovaný ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru byl poživatelem invalidního důchodu a pobíral ještě sociální dávky, tudíž celkově velmi nízké příjmy, se kterými nedokázal řádně hospodařit tak, aby měl nějaký zůstatek na účtu, a dále, že již měl minimálně u třech institucí uzavřeny také smlouvy o zápůjčkách či úvěrech. Z těchto informací je zcela zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného nebyla jistě dobrá. Dle názoru soudu v případě osoby s takto nízkým příjmem (invalidní důchodce a poživatel sociálních dávek) by měl poskytovatel úvěru přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti zvlášť pečlivě, neboť tato situace s sebou právě nese velké riziko neschopnosti úvěr splácet. Špatné posouzení úvěruschopnosti žalovaného je zřejmé ze skutečnosti, že žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Ze všech výše uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobce svoji povinnost stanovenou zákonem řádně nesplnil, neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného.

20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce nesplnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dále je neplatná dle § 580 odst. 1 o.z. (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. I pokud by soud dovodil, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, pak nemůže přehlédnout sjednání denního úroku ve výši 0,866 %, což představuje roční úrok ve výši 317,55 %, což je zapotřebí hodnotit jako úrok sjednaný v rozporu se zákonem a celou tuto smlouvu jako smlouvu lichevní, kdy rovněž z tohoto důvodu je třeba hodnotit předmětnou smlouvu o úvěru jako smlouvu neplatnou. Plnění, které poskytl žalobce žalovanému (částku 7 000 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný žalobci neuhradil ničeho, proto mu k úhradě zbývá částka 6 000 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaný) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.