Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 50.000 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 26. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 20.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 20.000 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 26. 5. 2024 do zaplacení a co do částky 19.200 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.205,77 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 89.200 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 20. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalované úvěr o celkové výši 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, jelikož však nehradila splátky řádně a včas, žalobce pohledávku zesplatnil a nyní se domáhá zaplacení zbývajících dlužných částek.
2. Žalovaná se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřila.
3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
5. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 20. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalobce poskytl žalované úvěr – dne 20. 9. 2023 žalovaná načerpala částku 25.000 Kč, dne 27. 9. 2023 částku 10.000 Kč, dne 5. 10. 2023 částku 5.000 Kč a dne 19. 10. 2023 částku 10.000 Kč prostřednictvím bezhotovostního převodu na účet žalované č. [č. účtu] (prokázáno smlouvou o úvěru a výpisy z účtu). Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit úvěr v době neurčité spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou se žalovaná dostane do prodlení (prokázáno smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami).
6. Žalobce si před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované, a to z výpisů z účtu žalované a z výplatních pásek za období 6/2023 a 7/2023 (prokázáno výpisy z účtu a výplatními páskami). Dle výplatních pásek činil příjem žalované cca 35.000 Kč. Výdaje byly doloženy výpisy z účtu žalované. Žalobce uvedl, že si žalovanou dále vylustroval ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Tuto lustraci však soudu nedoložil.
7. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 25. 5. 2024, o čemž žalovanou informoval dopisem ze dne 22. 5. 2024 (prokázáno zesplatněním úvěru). Dne 14. 6. 2025 žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek, žalovaná však svůj dluh dosud neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025 a podacím lístkem).
8. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovanou jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.
14. Z výplatních pásek předložených žalobce je zřejmé, že žalovaná měla v době před poskytnutím úvěru pravidelný příjem ve výši cca 35.000 Kč. Z výpisu z účtu za červenec 2023 však vyplývá, že i přes pravidelný příjem se konečný zůstatek na bankovním účtu žalované pohyboval v mínusových částkách desítek tisíc korun českých. Výpis dokládá, že žalovaná byla v době před poskytnutím úvěru zavázána hradit splátky dřívějších úvěrů, zároveň ale stále načerpávala úvěry nové – např. společnosti Orange Finance s. r. žalovaná zaslala splátku 1.169 Kč a 827 Kč, společnosti Cool credit, s. r. o. splátku 1.805 Kč a nespecifikované společnosti zaslala splátku 13.544,16 Kč, naopak od společnosti PROFI Credit načerpala úvěr o výši 34.728 Kč a 7.009,77 Kč. Žalovaná dále provedla ve sledovaném měsíci okamžité úhrady v částce vyšších desítek korun českých. Na základě informací získaných z výpisu z účtu lze tedy předpokládat, že žalovaná měla v době před poskytnutím úvěru problémy s hrazením svých dřívějších závazků a k úhradě dřívějších splátek využívala nové načerpané úvěry.
15. Ačkoliv žalobce částečně doložil soudu podklady, na základě kterých vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, z přeložených podkladů ani z tvrzení žalobce není zřejmé, jak některé uvedené skutečnosti posoudil a na základě kterých konkrétních skutečností učinil závěr o úvěruschopnosti žalované. Žalobce zejména neprokázal skutečnost, zda a případně jakým způsobem zohlednil existenci dřívějších závazků žalované, které žalovaná hradila, a jak zohlednil, že žalovaná ve sledovaném období načerpala úvěry od jiných úvěrujících společností. To je koneckonců i smyslem této povinnosti věřitele, který by měl při poskytování úvěru vyhodnotit, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr kvůli dalším závazkům a zda nedojde k předlužení spotřebitele.
16. Z předložených listin není zřejmé ani to, jaká další šetření žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalované provedl; žalobce sice uvedl, že platební kapacitu žalované porovnal s údaji z registrů BRKI, NRKI, z insolvenčního rejstříku atd., nicméně žádný z výpisů z těchto externích registrů soudu ani přes výslovnou výzvu nedoložil. Žalobce v této části uvedl pouze obecná tvrzení, aniž by tyto dále prokazoval, a to i přes to, že byl o důsledcích neunesení břemene důkazního a břemene tvrzení soudem poučen.
17. S ohledem na výše uvedené má sodu za to, že předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalované dostatečně. Žalobce neuvedl, jak vyhodnotil údaje získané od žalované a na jakých skutečnostech postavil své stanovisko o úvěruschopnosti žalované – z výpisu z účtu přitom naopak vyplývá, že se žalovaná potýkala s dřívějšími závazky a na splátky úvěrů od jiných úvěrových společností vynakládala měsíce desítky tisíc korun českých. Soud má proto zato, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že dostatečně posuzoval úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a dospěl k závěru, že nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované, ale peněžní částky jí i přesto poskytl.
18. Pokud tedy následně žalobce a žalovaná uzavřeli úvěrovou smlouvu, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 z. s. ú.), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost uvěrových smluv hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše, což se rovněž promítlo do aktualizovaného § 87 odst. 1 z. s. ú.
19. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat jako k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 o. z. za využití § 87 odst. 1 z. s. ú. a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Žalovaná od žalobce načerpala úvěr o celkové výši 50.000 Kč, zároveň v řízení nebylo prokázáno, že by tuto jistinu uhradila žalobci alespoň částečně zpět. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 50.000 Kč a v daném rozsahu žalobě vyhověl (viz výrok I.). S ohledem na prodlení s úhradou peněžitého závazku soud přiznal žalobci úrok z prodlení z dlužné jistiny (§ 1970 o. z.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl, a to mj. v rozsahu smluvního úroku ve výši 20.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 19.200 Kč. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, právo žalobce na smluvní úrok z jistiny nevznikl, stejně jako nárok na zaplacení smluvní pokuty (výrok II.).
21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Soud proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 10. 11. 2025. Žalobce byl úspěšný v částce 60.777,58 Kč, tj. z 58,28 %, a neúspěšný v částce 43.511,03 Kč, tj. ze 41,72 %. Žalobce tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 16,56 %.
22. Soud při určení výše náhrady nákladů řízení vycházel vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Náklady řízení žalobce sestávají ze:a. zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.568 Kč,b. odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, návrh ve věci samé) počítané z tarifní hodnoty 69.200 Kč (50.000 Kč na jistině a 19.200 Kč na smluvní pokutě), tedy odměně ve výši 3.900 Kč za úkon (§ 8 odst. 1 a. t.),c. náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.),d. náhrady za účtované DPH ve výši 21 %.
23. Celkem tak žalobci vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 19.358,5 Kč a náhrada 16,56 % z nich činí 3.205,77 Kč. Náklady jsou na základě § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalobce (viz výrok III.).