Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcia) částku 10.362 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10.062 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení,b) částku 7.125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6.825 Kč od 6. 11. 2024 do zaplacení,c) částku 8.295 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7.995 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.847 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 6. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 25.782 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného příspěvku za nepojištěná vozidla (RZ [SPZ] [Anonymizováno]).
2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili – žalobce svůj souhlas vyjádřil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
5. Žalovaný byl v době od 16. 1. 2024 do 11. 5. 2024 vlastníkem/provozovatelem nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, RZ [SPZ], VIN [VIN kód]. Žalovaný neměl v daném období sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – tzv. povinné ručení (prokázáno výpisem z registrace vozidel a výpisem zjištěných údajů o povinných osobách). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 10.062 Kč (117 dní x 86 Kč/den) a poplatku ve výši 300 Kč za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek (prokázáno výzvou ze dne 8. 8. 2024 včetně podacího lístku). Jelikož žalovaný částku ve stanovené lhůtě nezaplatil, žalobce žalovaného opakovaně vyzval k úhradě dluhu (prokázáno upomínkou a předžalobní výzvou včetně podacích lístků). Žalovaný však dlužnou částku i přes výzvy nezaplatil.
6. Žalovaný byl dále v době od 5. 3. 2024 do 17. 6. 2024 a dále od 18. 6. 2024 do 18. 10. 2024 vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3, RZ [SPZ], VIN [VIN kód]. Žalovaný neměl v daném období sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – tzv. povinné ručení (prokázáno výpisem z registrace vozidel a výpisem zjištěných údajů o povinných osobách). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo za období od 5. 3. 2024 do 17. 6. 2024 ve výši 6.825 Kč (105 dní x 65 Kč/den) a poplatku ve výši 300 Kč za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek (prokázáno výzvou ze dne 22. 8. 2024 včetně podacího lístku). Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo za období od 18. 6. 2024 do 18. 10. 2024 ve výši 7.995 Kč (123 dní x 65 Kč/den) a poplatku ve výši 300 Kč za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek (prokázáno výzvou ze dne 21. 11. 2024 včetně podacího lístku). Jelikož žalovaný částky ve stanovené lhůtě nezaplatil, žalobce žalovaného opakovaně vyzval k úhradě dluhu (prokázáno upomínkou a předžalobní výzvou včetně podacích lístků). Žalovaný však dlužnou částku i přes výzvy nezaplatil7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), jelikož nárok žalobkyně vznikl za účinnosti tohoto zákona (§ 94 a násl. zákona č. 30/2024 Sb.).8. Na základě právního posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl jako vlastník/provozovatel výše uvedených vozidel povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Jelikož tuto povinnost neplnil, byl povinen zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení této povinnosti (§ 1 odst. 2 a § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobce řádně vyzval žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů, žalovaný však ani tak dlužnou částku neuhradil (§ 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobce tak má vůči žalovanému nárok na úhradu příspěvků o celkové výši 25.782 Kč včetně nákladů na vymáhání (vyhláška č. 205/1999 Sb.). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. Protože žalovaný nezaplatil dlužné částky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou tohoto dluhu (§ 1968 občanského zákoníku). Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit též úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění soud stanovil v délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř).10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má úspěšný žalobce nárok na náhradu nákladů řízení. Při výpočtu náhrady nákladů řízení soud aplikoval zejména § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Mezi náklady žalobce v předmětné věci patří zaplacený soudní poplatek ve výši 1.032 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 400 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu) a náhrada účtované DPH ve výši 21 % z poskytnutých právních služeb. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představují částku 2.847 Kč. Soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).