Výrok
I. Řízení se zastavuje co do částky 4.002,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.002,79 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení 25 % ročně z částky 54.002,79 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50.000 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6.534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobním návrhem podaným k Městskému soudu v Brně dne 15. 7. 2024, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 54.002,79 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 20. 7. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních službách pro č. účtu [Anonymizováno] - [č. účtu], jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu žalobkyní pro žalovaného․ Dále uvedla, že dne 18. 2. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o povoleném debetu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše 50.000 Kč. Uvedla, že žalovaný byl oprávněn povolený debet vyrovnat kdykoliv během doby 360 dní, mezi stranami nebyly sjednány žádné pravidelné splátky. Při překročení limitu povoleného debetu ve výši 50.000 Kč je celý záporný zůstatek považován za nepovolený debet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaného dne 30. 6. 2023 vyzvala k uhrazení nepovoleného debetu, žalovaný to však neučinil, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu dne 25. 8. 2023 a vyrozuměla o tom žalovaného. Následně tvrdila, že ke dni 31. 7. 2023 vykazoval účet žalovaného debetní zůstatek (dluh) ve výši 4.002,79 Kč. Dále uvedla, že mezi stranami bylo sjednáno úročení debetu ve výši 19,99 % ročně z aktuální výše debetního zůstatku, od okamžiku vzniku nepovoleného debetu je celý záporný zůstatek pod dobu, kdy se jedná o nepovolený debet, úročen úrokovou sazbou 25 % ročně. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Dle písemné repliky ze dne 16. října 2024 žalovaný nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení neuznal s tím, že výše nároku uplatněného žalobou neodpovídá žalovaným čerpanému debetu. Žalovaný považuje žalobu za zmatečnou, když debet mohl být dle tvrzení žalobkyně maximálně do výše 50.000 Kč, přičemž žalobkyně na jistině pohledávky požaduje částku vyšší. Rovněž smluvní úrok požadovaný žalobkyní je nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupuje jako spotřebitel.
3. Na jednání soudu dne 3.března 2025 žalobkyně na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů, jakým způsobem zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, reagovala žalobkyně toliko částečným zpětvzetím žalobního návrhu, co se týče požadovaného smluvního úroku ve výši 25 % z dlužné částky, stejně tak vzala žalobu částečně zpět pokud jde o částku 4.002,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky.
4. Na základě popsaného návrhu žalobkyně soud rozhodl dle výroku I. tohoto rozhodnutí a řízení částečně zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., co do požadovaných částek.
5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [č. účtu], pro žalovaného a ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 18. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému debet na zřízeném účtu do celkové výše 50.000 Kč na dobu čerpání 360 dnů se zápůjční úrokovou sazbou 19,99 % ročně. Součástí smlouvy o povoleném debetu byl výňatek ze Sazebníku, z něhož bylo zjištěno, že zaslání 1. upomínky o vzniku nepovoleného debetu žalobkyně účtovala částkou 350 Kč a zaslání 2. upomínky, a to výzvy k vyrovnání nepovoleného debetu částkou ve výši 500 Kč, úroková sazba pro nepovolený debet činí 25 % ročně. Součástí smlouvy o povoleném debetu byly i standartní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník žalobkyně.
6. Z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] ke dni [datum] byla zjištěna výše nepovoleného debetu – výše dluhu žalovaného (jeho poskytnutí a čerpání) a dále, že žalobkyně dne 3. 7. 2023 a dne 13. 6. 2023 odepsala z účtu 2x 500 Kč za zaslání upomínky o nepovoleném debetu žalovanému a částky 1.065,33 Kč, 1.101,42 Kč a 852,54 Kč jako smluvený úrok. Z interního výpisu z bankovního systému žalobkyně byla zjištěna výše dluhu žalovaného.
7. Oznámením o vzniku nepovoleného debetu ze dne 30. 6. 2023 žalobkyně informovala žalovaného o vzniku dluhu a vyzvala jej k uhrazení alespoň minimální částky ve výši 2.901,37 Kč. Žalobkyně od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, na základě které byl žalobkyní veden účet č. [č. účtu] odstoupila dne 25. 8. 2023, a to z důvodu neuhrazení nepovoleného debetu. Výzvou ze dne 25. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila zrušení jeho účtu č. [č. účtu] v důsledku odstoupení od smlouvy o bankovních službách žalobkyní a zřízení zvláštního účtu pohledávek.
8. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 12. 6. 2024.
9. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ani přes výzvu soudu dle ust. § 118a o.s.ř. ničeho nedoložila.
10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních službách, na základě které zřídila a vedla bankovní účet č. [č. účtu] pro žalovaného a dále žalobkyně dne 18. 2. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o povoleném debetu, na základě které poskytla žalovanému debet na zřízeném účtu do celkové výše 50.000 Kč na dobu čerpání 360 dnů se zápůjční úrokovou sazbou 19,99 % ročně. Pravidelné splátky nebyly sjednány, žalovaný byl oprávněn povolený debet vyrovnat kdykoliv během doby 360 dní. Žalovaný úvěr (debet) čerpal a povolený limit 50.000 Kč překročil, proto byl žalobkyní vyzván k uhrazení alespoň minimální částky ve výši 2.901,37 Kč. Následně žalobkyně od smlouvy o bankovních službách odstoupila a žalovanému oznámila zrušení jeho účtu č. [č. účtu]. Součástí smlouvy o povoleném debetu byly i standartní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník žalobkyně. Žalobkyně nedoložila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného.
11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní.
13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne [Anonymizováno] úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.
15. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. V tomto případě žalobkyně před jejím uzavřením žádným způsobem neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.
17. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je předmětná smlouva o povoleném debetu (smlouva o úvěru), která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.
18. Z výpisu z účtu žalovaného ke dni 24. 8. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky poskytnuté žalobkyní, a to v celkové výši 50.000 Kč, tyto prostředky dosud nesplatil, a proto žalobkyni náleží z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 50.000 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok II.).
19. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení proti žalovanému, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 2 161 Kč, náhrady hotových výdajů 1.200 Kč za 4 úkony po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Dále žalobkyni náleží cestovné, kdy při průměrné spotřebě 4,90 l/100 Km, ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l, výši náhrady 5,8 Kč/Km a ujeté vzdálenosti 420 Km ([adresa] a zpět) činí náhrada částku 3.173 Kč. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6.534 Kč (§ 146 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř.) (výrok III.).