Výrok
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 158 986 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 900 Kč od 23. 9. 2023 do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 996 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacenía náklady řízení ve výši 7 560 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 4. 2024 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 158 986 Kč s příslušenstvím na základě vydání bezdůvodného obohacení za období leden 2022 až srpen 2023 a za vyúčtování služeb za rok 2022.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.Žalobce je vlastníkem domu na adrese [adresa] na pozemku par. č. [hodnota] zapsané na LV [Anonymizováno] [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště [adresa], katastrální území [adresa], obec [adresa] (důkaz výpisem z katastru nemovitostí). K bytu označenému č. [hodnota], jenž je součástí výše uvedené nemovitosti, uzavřel žalobce s právním předchůdce žalované dne 2. 11. 2015 smlouvu o nájmu, nájem byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 11. 2015 (důkaz nájemní smlouvou).Nájemní vztah mezi právním předchůdce žalované a žalobcem zanikl výpovědí ke dni 21. 1. 2019. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 30. 6. 2021, bylo zjištěno, že byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně č.j. [spisová značka] ze dne 13. 5. 2020, kterým bylo právnímu předchůdci žalované uloženo vyklidit a vyklizený předmětný byt předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku.Právní předchůdce žalované dne 17. 12. 2021. Žalovaná užívala byt společní s ní jako člen společné domácnosti.Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná dluží nájemné za období leden 2022 až srpen 2023, přičemž v období leden 2022 až březen 2023 činilo 5 102 Kč měsíčně a v období duben 2023 až srpen 2023 činilo 5 092 Kč měsíčně, a na nedoplatku za vyúčtování služeb 56 996 Kč za rok 2021. O zaplacení byl upomenut dopisem ze dne 27. 10. 2020, a to doporučeným, kdy zásilku si nevyzvedl. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka dopisem ze dne 4. 9. 2023. Žalovaná svůj dluh nesplnila.Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobcem, jako pronajímatelem a právním předchůdcem žalované byla uzavřena nájemní smlouva, kdy nájemní vztah skončil výpovědí z nájmu a žalovaná byt dobrovolně nevyklidila, užívala ho bez právního důvodu.Podle § 2991 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Užíváním bytu a čerpáním služeb bez právního důvodu v žalovaném období vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá částkám, vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu, které by nájemce byl povinen platit podle nájemní smlouvy. V projednávané věci tedy odpovídá výše bezdůvodného obohacení částce, která odpovídá výši podle evidenčního listu a výpočtových listů v uvedeném období v období leden 2022 až březen 2023 částkou 5 102 Kč měsíčně a v období duben 2023 až srpen 2023 částkou 5 092 Kč měsíčně. Dále se žalovaná obohatila o nedoplatky na službách za rok 2022. Celkově se obohatila o částku ve výši 158 986 Kč. Protože žalobce prokázal, že žalovaná částku neuhradila ani na výzvu zaslanou doporučeným dopisem, soud žalobě vyhověl. Žalobce má dále právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.Úspěšný žalobce má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení. Tyto mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 6 360 Kč a dále paušální náhrada podle vyhl.č. 254/2015 Sb. podle § 1/3 písm. a) za 3 úkonů po 400 Kč, celkem 7 560 Kč.Soud nevyhověl žádosti žalovaného splácet žalovanou částku prostřednictvím splátek, neboť pro uložení splátek nejsou v daném případě splněny podmínky. Ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. představuje výjimku z obecného pravidla, kterým je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, přičemž s výjimkami je nutné z povahy věci nakládat umírněně. Soud musí, v případě rozhodování o možnosti úhrady splátkami, hodnotit nejen majetkovou a sociální situaci žalovaného na straně jedné, ale i zájem žalobce na úhradě dluhu v přiměřené době na straně druhé. Při rozhodování o žádosti žalovaného o uložení plnění ve splátkách se soud opřel o kritéria stanovená v rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 25.1.2017, č. j. [spisová značka], dle kterého podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je zpravidla lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) tři dny od právní moci rozsudku. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, měl by ale mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. Soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran.Žalovaná doložila oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ve výši 13 000 Kč a navrhla měsíční splátky ve výši 500 Kč. Soud zvážil okolnost, že při výši žalovanou navrhovaných splátek 500 Kč měsíčně, by při započtení splátky nejdříve na příslušenství dluhu, nedocházelo ani k výraznějšímu umořování jistiny dluhu. Takovou výši splátky by byla nespravedlivě narušena rovnováha mezi stranami, tedy nárok žalobce na zaplacení dlužné částky v přiměřené době odpovídající její výši. S ohledem na shora uvedené soud neshledal podmínky pro uložení plnění žalované ve splátkách (navrhovaných ve výši 500 Kč měsíčně) a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.