Výrok
Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku ve výši 14 063,83 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 190,74 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 063,83 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacenís úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 11 363,83 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacenía náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 2 252 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou doručenou soudu 29. 12. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým byl soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku ve výši 14 063,83 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného spotřebitelského úvěru.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.Mezi společností [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba]) a žalovaným byla dne 28. 12. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč a kreditní karta, kterou byl oprávněn čerpat peněžní prostředky. Žalovaná se zavázal splácet s měsíčních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předchozím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný nehradil dlužné částky řádně a včas. Dne 1. 10. 2021 ukončila společnost [právnická osoba]. smlouvu z důvodu porušení smluvních povinností a vyzvala žalobce k uhrazení dlužné částky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022, přičemž toto bylo žalovanému oznámeno dopisem dne 14. 7. 2022. Žalovaný uhradil celkem 12 000 Kč.Po zhodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdy úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci peněžní prostředky včetně dohodnutých úroků (§ 1970). V souladu s ustanovením § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Žalovaný svoji povinnost v celém rozsahu nesplnil, proto žalobci vzniklo právo po žalovaném požadovat vrácení dlužné částky, spolu se sjednanými úroky z úvěru a s úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná částka je představována dlužnou jistinou ve výši 14 063,83 Kč, zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Nárok žalobce na sjednaný úrok vyplývá ze smluvních ujednání účastníků a nárok na úrok z prodlení je dán § 1970 občanského zákoníku. Soud proto zavázal žalovaného i k úhradě sjednaného úroku z jistiny od data 17. 1. 2023 do zaplacení a rovněž k úhradě úroku z prodlení od 17. 1. 2023 do zaplacení. Soud tedy zavázal žalovaného uhradit žalobci žalovanou částku s požadovaným příslušenstvím. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by poskytnuté finanční prostředky ve sjednané žalobci uhradil, netvrdil, ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.Úspěšný žalobce má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal dle ust. § 142 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky MSČR č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, návrh ve věci samé a výzva k plnění) po 300 Kč, 3× režijní paušál po 100 Kč a DPH ve výši 21 %, neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy žalobce a jeho právní zástupce uplatňují více žalob v téže obdobné věci, kdy prakticky jediné, co se v žalobním návrhu mění, jsou skutečnosti jako označení žalované strany, druh uzavřeného smluvního vztahu a následek nesplnění povinnosti vyplývající z tohoto smluvního vztahu. Úkon za doplnění žaloby nebyl zástupci žalobce přiznán, neboť je povinností právního zástupce, aby žaloba byla podána v perfektním stavu.