21 C 180/2025

Odůvodnění

1. Žalobou z [datum] ve znění podání z [datum] domáhala se žalobkyně úhrady částky 12.000,00 Kč jako jistiny úvěru a 12.180,00 Kč jako smluvního úroku, vše z titulu úvěrové smlouvy, kterou s žalovanou uzavřela společnost [právnická osoba] dne [datum], kdy na základě smlouvy poskytla žalované převodem na její účet jistinu ve výši 12.000,00 Kč, přičemž žalovaná na své závazky z titulu úvěrové smlouvy neplnila ničeho. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se účastníci bez omluvy nedostavili a bylo proto jednáno v jejich nepřítomnosti.

2. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru kimbi č. [hodnota] a obchodních podmínek vzal soud za prokázáno, že dne [datum] uzavřela žalovaná jako dlužník se společností [právnická osoba] jako věřitelem smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky do výše úvěrového rámce 12.000,00 Kč s tím, že úroková sazba činila 150 % ročně. Úvěr byl splatný v tzv. minimálních měsíčních splátkách lišících se v návaznosti na výši dlužné jistiny, s tím, že konkrétní výše splátek je uvedena v zákaznickém účtu a sdělena žalované formou SMS a e-mailu (článek III., bod 1 smlouvy, bod 6 úvěrových podmínek, které byly součástí smluvního vztahu). Z výpisu z účtu vzal soud za prokázáno, že v den uzavření smlouvy, tj. [datum] poukázala společnost [právnická osoba] na účet uvedený ve smlouvě částku 12.000,00 Kč. Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně o tom, že na závazky z úvěrové smlouvy neuhradila ničeho.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované sdělena přípisem z 15.1.2025 provázeným současně předžalobní výzvou z téhož data, kdy obě listiny byly odeslány dne 15.1.2025 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů.

4. Soud usnesením z 22.8.2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení tak, že sdělí, jaké konkrétní informace sdělila žalovaná poskytovateli úvěru o svých majetkových poměrech, jakými konkrétními listinami prokazovala žalovaná své majetkové poměry a jaké konkrétní závěry na základě sdělených informací a předložených listin poskytovatel úvěru ohledně majetkových poměrů žalované vyvodil. Soud současně vyzval žalobkyni, aby předložila kopie všech listin, které žalovaná poskytla k prokázání svých majetkových poměrů, přičemž dal žalobkyni poučení, že v případě nesplnění této povinnosti se vystavuje možnému závěru o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy.

5. K výzvě soudu sdělila žalobkyně pouze obecnou informaci, že majetkové poměry žalované kontrolovala z dlužnických databází, které jsou veřejně dostupné a dále sdělila, že úvěruschopnost poskytovatel úvěru prověřil tak, že vycházel z dokladů poskytnutých žalovanou, aniž by uvedla, o jaké doklady se jedná, a aniž by poskytla jejich kopie. Žalobkyně rovněž nesdělila jakoukoliv konkrétní informaci, kterou by žalovaná poskytla poskytovateli úvěru o svých majetkových poměrech.

6. Soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedené smlouvy [právnická osoba] poskytla žalované částku 12.000,00 Kč převodem na účet, přičemž žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že by na splacení této částky cokoliv uhradila. Soud dále zkoumal z hlediska § 86 citovaného zákona, zda [právnická osoba] jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila povinnost řádného prověřování úvěruschopnosti žalované, když nesplnění této povinnosti je dle § 87 odst. 1 uvedeného zákona sankcionován neplatností uzavřené úvěrové smlouvy. Soud s ohledem na absenci jakýchkoliv relevantních tvrzení o prověřování úvěruschopnosti dospěl k závěru, že poskytovatelka úvěru tuto povinnost nesplnila. Žalobkyně se omezila na obecné fráze o prověřování úvěruschopnosti ve veřejně dostupných databázích dlužníků, neuvedla jakýkoliv konkrétní údaj, který by žalovaná o svých majetkových poměrech sdělila, nespecifikovala jakoukoliv listinu, kterou by žalovaná k prokázání svých majetkových poměrů poskytovatelce úvěru předložila a za této situace se soud domnívá, že poskytovatelka úvěru zcela rezignovala na jakékoliv prověřování úvěruschopnosti. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. a nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo plněním z neplatného právního jednání, resp. plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník). Toto bezdůvodné obohacení je žalovaná dle § 2991 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. povinna vydat ve výši, v jaké se jí dostalo, v daném případě pak v částce 12.000,00 Kč. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, s ohledem na závěry o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy, absenci sporu o přiměřené lhůtě k vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1,2 zákona 257/2016 Sb.) a skutečnost, že první doloženou výzvou k úhradě dluhu byl přípis z 15.1.2025, který byl žalované odeslán téhož dne, vycházel soud z uvedené výzvy a z lhůty, která byla stanovena. V návaznosti na § 573 zákona 89/2012 Sb. vycházel soud z fikce doručení výzvy k úhradě dnem 20. ledna 2025, přičemž žalobkyní stanovená třídenní lhůta k úhradě uplynula 23. ledna 2025 a v prodlení je žalovaná ode dne následujícího, tj. od 24. ledna 2025. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení za dobu od 24. ledna 2025 (§ 1970 zákona 89/2012 Sb.) v sazbě dle vládního nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

7. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v návaznosti na § 142 odst. 2 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád poměr úspěchu (49,63 % žalované částky) a neúspěchu (50,37 % žalované částky), když procesně úspěšnější žalované v řízení náklady nevznikly.

8. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád.