Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s úrokem ve výši 10 000 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč ode dne 1. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 967 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 18. 12. 2023 se žalobce domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o zápůjčce tuto částku poskytl dne 8. 11. 2019 žalované, která ji měla vrátit nejpozději do 31. 1. 2020 včetně úroků ve výši 10 000 Kč.1. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, přestože žalobu s výzvou k vyjádření osobně převzala dne Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
2. Ze smlouvy o půjčce ze dne 8. 11. 2019 vyplývá, že žalobce půjčil žalované a při podpisu smlouvy jí také předal částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala mu ji vrátit nejpozději do 31. 1. 2020. Ve stejné lhůtě se žalovaná zavázala zaplatit žalobci také úrok ve výši 10 000 Kč. Přípisem ze dne 2. 3. 2023 žalobce ještě žalovanou vyzýval ke splnění její povinnosti nejpozději do sedmi dnů od doručení, zásilku podala na poště dne 7. 3. 2023 (podací arch).
3. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem jakožto zapůjčitelem a žalovanou jakožto vypůjčitelem vznikla písemná smlouva o zápůjčce, neboť znění smlouvy obsahovalo všechny podstatné náležitosti – označení zapůjčitele a vypůjčitele, závazek přenechání věci (peněžních prostředků) zapůjčitelem vypůjčiteli tak, aby ji užil dle libosti a zejména, aby po čase, a to do konkrétní doby, vrátil (§ 2390 občanského zákoníku). Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci tak úrok z půjčky v kapitalizované, přiměřené výši, tj. v 1/5 zapůjčené částky (§ 2390 občanského zákoníku).
4. Vzhledem k tomu, že zápůjčka je reálný kontrakt, bylo k platnému vzniku závazku kromě konsensu smluvních stran (uzavření dohody) nutno ještě reálné přenechání zapůjčené věci, tj. předání peněžních prostředků (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Přenechání věci bylo také prokázáno. Závazek zápůjčky tak mezi účastníky platně vznikl. Žalobce splnil svou povinnost přenechat žalované věc. Žalovaná věc dle své libosti užila, ale nesplnila již svou povinnost věc žalobci v dohodnuté lhůtě, včetně úroku, vrátit. Soud proto žalobě plně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím - úrokem ve sjednané výši a zákonnými úroky z prodlení ode dne uplynutí lhůty poskytnuté žalované ve výzvě k plnění (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a to ode dne splatnosti půjčky v souladu se zákonem požadovaného žalobcem. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 967 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava věci, podání návrhu ve věci samé) a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 1 817 Kč.