Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 500 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 1 725 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou na soud dne 3. 11. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 34 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2011, č.j. 84 P 42/2004-40, byla otci žalované, [jméno FO], stanovena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilé žalované částkou 1 500 Kč měsíčně. Tuto povinnost však otec žalované řádně neplnil a matka žalované požádala o náhradní výživné, které jí bylo vyplaceno ve výši 24 000 Kč a 10 500 Kč. Žalobce pak zahájil řízení o přechodu pohledávek na stát ve smyslu ustanovení § 15 zákona o náhradním výživném a pohledávky oprávněné osoby za otcem žalované přešly na žalobce. Následně žalobce žalovanou vyzval ve smyslu § 15 odst. 3 zákona o náhradním výživném, aby podala návrh na vstup státu namísto dosavadní oprávněné osoby do probíhajícího řízení o soudním výkonu rozhodnutí nebo exekučního řízení. Tomuto podnětu je oprávněná osoba povinna vyhovět a neučiní-li tak, je povinna státu nahradit škodu. Exekuční řízení proti otci žalované je vedeno u Exekučního úřadu [adresa], soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. 227 EX 568/21 pro oprávněnou osobu. Žalovaná na opakovanou výzvu žalobce nereagovala, svoji zákonnou povinnost nesplnila a vůči žalobci jí vznikl dluh v celkové výši 34 500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 23. 2. 2026, nijak nevyjádřila.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
5. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2011, č.j. 84 P 42/2004-40, soud zjistil, že otci žalované, [jméno FO], byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 1 500 Kč měsíčně.
6. Z rozhodnutí žalobce ze dne 22. 10. 2021 soud zjistil, že bylo vyhověno žádosti [jméno FO], matky žalované, o náhradní výživné pro oprávněnou osobu žalované. Z rozhodnutí žalobce ze dne 7. 8. 2023 bylo rozhodnuto o zániku nároku na náhradní výživné žalované. Z přehledu vyplacených dávek v období od 1. 6. 2021 do 30. 4. 2023 bylo žalované vyplaceno celkem 24 000 Kč.
7. Z rozhodnutí žalobce ze dne 23. 10. 2023 soud zjistil, že bylo vyhověno žádosti [jméno FO], matky žalované, o náhradní výživné pro oprávněnou osobu žalované. Z rozhodnutí žalobce ze dne 19. 7. 2024 bylo rozhodnuto o zániku nároku na náhradní výživné žalované. Z přehledu vyplacených dávek v období od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024 bylo žalované vyplaceno celkem 10 500 Kč.
8. Z oznámení o zahájení řízení o přechodu pohledávky na stát z 15. 3. 2024 soud zjistil, že tehdy nezletilé žalované bylo prostřednictvím její matky [jméno FO] oznámeno, že bylo zahájeno řízení o přechodu její pohledávky za [jméno FO] na výživném na stát. Oznámení bylo matce žalované zasláno dne 10. 5. 2024.
9. Z rozhodnutí žalobce z 26. 6. 2024 soud zjistil, že na stát přešla pohledávka žalované na výživném za jejím otcem [jméno FO] v rozsahu vyplaceného náhradního výživného ve výši 24 000 Kč. Rozhodnutí bylo žalované doručeno dne 10. 7. 2024.
10. Z oznámení o zahájení řízení o přechodu pohledávky na stát z 10. 10. 2024 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno, že bylo zahájeno řízení o přechodu její pohledávky za [jméno FO] na výživném na stát. Oznámení bylo žalované zasláno dne 15. 10. 2024.
11. Z rozhodnutí žalobce z 4. 12. 2024 soud zjistil, že na stát přešla pohledávka žalované na výživném za jejím otcem [jméno FO] v rozsahu vyplaceného náhradního výživného ve výši 10 500 Kč. Rozhodnutí bylo žalované doručeno dne 18. 12. 2024.
12. Z výzvy 3. 3. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou, aby jako dosavadní oprávněná v exekučním řízení vedeném u Exekučního úřadu [adresa] soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], navrhla vstup státu do probíhajícího exekučního řízení. Zároveň byla poučena o povinnosti výzvě vyhovět a pro případ, že tak neučiní poučena o povinnosti nahradit státu způsobenou škodu. Výzva byla žalované zaslána dne 10. 3. 2025.
13. Z výzvy 29. 4. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou, aby jako dosavadní oprávněná v exekučním řízení vedeném u Exekučního úřadu [adresa] soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], navrhla vstup státu do probíhajícího exekučního řízení. Zároveň byla poučena o povinnosti výzvě vyhovět a pro případ, že tak neučiní poučena o povinnosti nahradit státu způsobenou škodu. Výzva byla žalované doručena dne 7. 5. 2025.
14. Z předžalobní upomínky z 30. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla ze strany žalobce vyzvána, aby neprodleně splnila povinnost a podala návrh ke vstupu státu do exekučního řízení sp. zn. 227 EX 568/21, a to nejpozději do 25. 8. 2025 a pro případ, že tak neučiní, byla upozorněna na povinnost k zaplacení částky 34 500 Kč, která představuje škodu, kterou nesplněním zákonné povinnosti způsobí. Upomínka byla žalované zaslána dne5. 8. 2025.
15. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
16. Podle § 15 odst. 3 zákona č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném, úřad práce k vymožení pohledávky vyzve oprávněnou osobu, aby po rozhodnutí o přechodu pohledávky na stát podala návrh na vstup státu namísto dosavadního oprávněného do probíhajícího řízení o soudním výkonu rozhodnutí nebo exekučního řízení. Oprávněná osoba je povinna výzvě podle věty první vyhovět; neučiní-li tak, je povinna nahradit státu škodu, kterou takto způsobila.
17. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná je oprávněnou osobou, v jejíž prospěch je vedeno exekuční řízení, kterým je vymáháno dlužné výživné proti povinnému [jméno FO], otci žalované. Protože otec žalované, [jméno FO], řádně a včas vůči žalované neplnil vyživovací povinnost, byla na žádost matky tehdy nezletilé žalované vyplacena žalobcem dávka náhradního výživného v celkové výši 34 500 Kč (24 000 Kč a 10 500 Kč). Následně pak pohledávka žalované za jejím otcem v rozsahu vyplaceného náhradního výživného přešla na stát, což bylo žalované oznámeno a byla vyzvána, aby podala návrh na vstup státu namísto dosavadního oprávněného do probíhajícího exekučního řízení, což ani po opakovaných výzvách žalobce nesplnila, porušila tak svojí zákonnou povinnost, čímž žalobci způsobila škodu ve výši vyplaceného náhradního výživného. Soud tedy žalované uložil povinnost, aby žalobci vzniklou škodu 34 500 Kč nahradila i spolu s úrokem z prodlení, na který má žalobce nárok dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, jakožto nezastoupenému účastníku, byla v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. přiznána náhrada ve výši 2 x 300 Kč za dva úkony (výzva k plnění a písemné podání ve věci samé – žaloba). Soud má za to, že byly splněny předpoklady pro rozhodnutí dle § 2 odst. 3 předmětné vyhlášky, kdy při rozhodování o náhradě nákladů řízení činí pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu výše paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Celkem tedy náklady řízení žalobce činí 600 Kč.
19. Podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je Česká republika a státní fondy osvobozena od placení soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 téhož zákona, je-li navrhovatel v řízení od soudního poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaná, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozena. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za řízení ve výši 1 725 Kč podle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků (ve znění účinném ke dni podání žaloby).