29 C 117/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 98 028,87 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla skutečnosti, ze kterých mělo vyplynout, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když lustroval žalovaného v ISIR, CEE, CRKI, EVCB, uvedla že ale nemá k tomu důkazy, že nebude nic doplňovat, že popř. souhlasí, že smlouva je neplatná a žádá jen vydání jistiny. Poté dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [Anonymizováno] a SMS smlouvu o úvěru, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Produktovou tabulku, která byla ke smlouvě připojena, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši (nakonec) 60 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 38 028,87 Kč a úrok 12 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 8 496 Kč, vždy k 21. dni v měsíci, první [datum]. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, jak bude plnění žalovaného použito (započteno) na dlužnou částku ze smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně plnil řádně a včas, když peněžní prostředky poskytl žalovanému a tento je převzal v plné ujednané výši. Žalovaný neplnil řádně a včas, když se dostal do prodlení, neboť nezaplatil ničeho. Žalobkyně upomínkou upomenula žalovaného o plnění. Žalovaný byl výzvou z [datum], která byla podána na [právnická osoba]. dne [datum] a došla tak žalovanému, vyzván žalobkyní k zaplacení, jinak že podá žalobu u soudu. Dlužná částka ze smlouvy tak nyní činí celkem 98 028,87 Kč s příslušenstvím a sestává z dlužné jistiny 60 000 Kč a poplatku 38 028,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a poplatku od 22. 12. 2023 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci soud nenařídil jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Z tvrzení žalobkyně, ze kterého vyplynulo, že sama potvrdila, že k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného že nebude nic doplňovat, nemá žádné důkazy, že souhlasí, že smlouva je neplatná a žádá proto (jen) o vydání jistiny, kdy z obsahu spisu nic nevyplynulo, soud zjistil, že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nenastaly, resp. ne všechny, když co se týká konkrétně např. porovnání příjmů a výdajů žalovaného, žalobkyně je nijak neověřila.Z výpisu z obchodního rejstříku, ze kterého vyplynulo, kdo je žalobkyně a v rámci jaké činnosti podniká, ze smlouvy o úvěru z [datum] a Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých a vyplynulo, že a kdy předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, o čem, soud zjistil, že přesto poté dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [Anonymizováno] a SMS smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 60 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek za poskytnutí, to vše ve splátkách. Z potvrzení o platbě a potvrzení [právnická osoba], ze kterých vyplynulo, co právní předchůdce žalobkyně plnil žalovanému ze smlouvy a co plnil žalovaný, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně skutečně peněžní prostředky poskytl žalovanému a tento je převzal v plné ujednané výši. Žalovaný do dne rozhodnutí soudu v této věci nezaplatil na dlužnou částku ze smlouvy ničeho. Jak je uvedeno v právním posouzení níže, smlouva však byla a je neplatná a právnímu předchůdci žalobkyně tím vůči žalovanému vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Soud má za to, že pokud právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytl ve výši 60 000 Kč a žalovaný neplnil právnímu předchůdci žalobkyně ničeho, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 60 000 Kč.Z obsahu spisu a z činnosti soudu (mnoha řízení ve věci o zaplacení částky ze smlouvy o úvěru nebo zápůjčce s žalovanými, kteří je uzavírali v obdobném čase, za obdobných okolností – osobních a majetkových poměrů jich jako žadatelů o úvěr nebo zápůjčku, obdobného obsahu smlouvy), kdy žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani k nim nic netvrdila žalobkyně, ze kterých vyplynuly poměry a tedy možnosti žalovaného jistinu vrátit, soud zjistil, že pro vrácení výše uvedené jistiny, resp. jejího zbytku, doba přiměřená možnostem žalovaného byla 8 měsíců (když soud uvažoval tak, že žalovaný mohl mít k dispozici volné peněžní prostředky cca maximálně 5 000 měsíčně).Z výzvy z [datum], včetně podacího lístku, ze kterých vyplynulo, že byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení, kdy, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k zaplacení peněžních prostředků, kdy lze poprvé dle obsahu dovodit, že se dozvěděl, že a v jaké výši má vrátit jistinu, resp. její zbytek, výzvou z [datum], která byla podána na [právnická osoba]. téhož dne, a má se tak za to ze zákona, že došla žalovanému třetím pracovním dnem od odeslání, tj. dne [datum]. Žalovaný je však nevrátil.Ze smlouvy o postoupení z [datum], včetně oznámení, včetně přílohy, ze kterých vyplynulo postoupení pohledávky za žalovaným, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (§ 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně proto v té chvíli nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému prostředky v ujednané výši, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek, a to ve splátkách (§ 2395 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky žalovanému v a tento je převzal. Od uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci žalovaný nezaplatil na dlužnou částku ze smlouvy ničeho. Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinil, odporovalo to zákonu. Proto uzavřená smlouva byla a je neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právnímu předchůdci žalobkyně vůči žalovanému proto vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny ze zákona, a to v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný byl vyzván k vrácení jistiny, resp. jejího zbytku, dne [datum]. Soud má za to, že pokud právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně přenechal ve výši 60 000 Kč a žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 60 000 Kč. Doba přiměřená možnostem žalovaného pro vrácení byla 8 měsíců. Žalovaný ji však nevrátil. Žalovaný se tím dostal do prodlení s plněním. Vzhledem k tomu vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo na úrok z prodlení ve výši dle zákona z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Žalovaný ani úrok z prodlení však nezaplatil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení, a že ve zbytku, tj. co do částky 38 028,87 Kč s úrokem z prodlení, se žaloba zamítá tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku (výrok I. a II.).Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu cca 61 % nároku v žalobě, neúspěch pak tedy v rozsahu cca 39 % (úspěch žalovaného). Soud náklady řízení poměrně rozdělil a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému ve výši 22 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto celkové náklady řízení: zaplacený soudní poplatek ve výši 3 922 Kč, odměna za zastupování advokátem ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. 22 % z těchto celkových nákladů řízení tak činí 1 662 Kč. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 662 Kč (výrok III.).