Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 061 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 21. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 27 142,46 Kč s úrokem ve výši 33 553,91 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 853,46 Kč od 22. 2. 2020 do 20. 7. 2024 a z částky 5 792,46 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 60 203,46 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla skutečnosti, ze kterých mělo vyplynout, že posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně výdajů žalovaného, že žalobkyně získala informace od žalovaného, že důkladně vrátil svou finanční situaci, neuvedla, že jí dal informace o nějakých konkrétních výdajích, nic neověřila. Poté žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu o úvěru, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] [Anonymizováno] a Ceník (dále jen „podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 160,74 % ročně, to vše v 18 splátkách ve výši 5 990 Kč měsíčně, splatných vždy do 1 měsíce ode dne splátky předchozí. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související se zápůjčkou zaplatit poplatky v ujednané výši. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení se žalovaný zavazuje zaplatit účelně vynaložené náklady v ujednané výši. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení se žalovaný zavazuje zaplatit smluvní pokutu 499 Kč a v případě prodlení po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z částky, s níž ej v prodlení, ode dne prodlení do zaplacení. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že pokud se žalovaný nesplní povinnost uhradit jednotlivou splátku řádně a včas, vyzve jej žalobkyně k úhradě dlužných splátek a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě, že neuhradí, bude úvěr zesplatněn. Žalobkyně žalovanému peněžní prostředky poskytla a tento je čerpal ve výši 40 000 Kč. Žalovaný však neplatil splátky řádně a včas, když počínaje splátkou splatnou dne 1. 8. 2017 se dostal do prodlení. Plnil celkem 6 939 Kč. Žalobkyně to započetla dle smlouvy. Žalobkyně je vyzvala k úhradě služných splátek výzvou ze dne 6. 8. 2017. Žalovaný však nezaplatil. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalovaný ani celkovou takto vzniklou dlužnou částku nezaplatil. Žalovaný tak výše uvedeným prodlením porušil povinnost ze smlouvy a žalobkyni vzniklo také právo na smluvní pokutu 20 000 Kč (tj. 499 Kč a dále ve výši 0,1 % denně z částky jistiny od 22. 2. 2020 do dne sepsání žaloby, tj. 23. 11. 2023, tj. celkem 53 268,09 Kč, žalobkyně však požadovala jen 20 000 Kč. Celková dlužná částka tak nyní činí 60 203,46 Kč a sestává z jistiny 38 853,46 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 350 Kč s úrokem ve výši 33 553,91 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 853,46 Kč od 22. 2. 2020 do 20. 7. 2024 a z částky 5 792,46 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení úroku a smluvní pokuty 20 000 Kč, blíže specifikovaných v žalobě. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení těchto peněžních prostředků až předžalobní výzvou z 14. 8. 2023, kterou podala na [právnická osoba]. dne [datum].Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci soud nenařídil jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů – výpisu z obchodního rejstříku, žádosti, pracovní smlouvy, výpisu z nebankovního registru klientských informací, centrální evidence exekucí, výplatních lístků, pracovní smlouvy a usnesení zjistil, že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, k těmto nedošlo, resp. ne ke všem, když co se týká konkrétně výdajů žalovaného, žalobkyně sice získala informace od žalovaného, že důkladně vrátil svou finanční situaci (konkrétní výdaje neuvedl), vůbec to však neověřila. Dále z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, tabulky „[Anonymizováno] “, smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] [Anonymizováno] z [datum], splátkového kalendáře, Smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] [Anonymizováno], e-mailu z 4. 7. 2017, upomínek z 6. 8. 2017 a 2. 11. 2017, výpisu z podnikatelského konta [právnická osoba]., výzvy z 28. 7. 2023 a upomínky z 21. 8. 2017 soud zjistil, že přesto poté žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a Ceník (dále stále jen „podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 160,74 % ročně, to vše v 18 splátkách ve výši 5 990 Kč měsíčně, splatných vždy do 1 měsíce ode dne splátky předchozí. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související se zápůjčkou zaplatit poplatky v ujednané výši. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení v ujednaném rozsahu dnů se žalovaný zavazuje zaplatit účelně vynaložené náklady v ujednané výši. Žalobkyně žalovanému peněžní prostředky poskytla a tento je čerpal ve výši 40 000 Kč. Žalovaný plnil celkem 6 939 Kč. Jak je uvedeno v právním posouzení níže, žalobkyni tak tím vůči žalovanému vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení těchto peněžních prostředků až předžalobní výzvou z 14. 8. 2023, kterou podala na [právnická osoba]. dne [datum] Z obsahu spisu a z činnosti soudu – mnoha řízení ve věci o zaplacení částky ze smlouvy o úvěru nebo zápůjčce s žalovanými, kteří je uzavírali v obdobném čase, za obdobných okolností – osobních a majetkových poměrů jich jako žadatelů o úvěr nebo zápůjčku, obdobného obsahu smlouvy, kdy žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani k nim nic netvrdila žalobkyně, soud zjistil, že pro vrácení výše uvedené jistiny doba přiměřená možnostem žalovaného byla 11 měsíců (když soud uvažoval tak, že žalovaný mohl mít k dispozici cca 3 000 měsíčně). Z předžalobní výzvy, včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný jistinu, resp. její zbytek, však ve lhůtě 11 měsíců ode dne, kdy byl žalobkyní vyzván k jejímu vrácení, nevrátil.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrokyDle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (§ 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně proto v té chvíli nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch žalovanému prostředky v ujednané výši, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v ujednaných splátkách (§ 2395 o. z.). Při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však žalobkyně nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinila, odporuje to zákonu. Proto je uzavřená smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyni tedy nevzniklo vůči žalovanému právo na vrácení peněžních prostředků ze smlouvy. Žalobkyně však skutečně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 40 000 Kč. Žalobkyni tak tím vůči žalovanému vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny ze zákona, a to v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků dne 19. 8. 2023. Doba přiměřená možnostem žalovaného byla 11 měsíců. Žalovaný jistinu, resp. její zbytek, však ve lhůtě 11 měsíců ode dne, kdy byl žalobkyní vyzván k jejímu vrácení, nevrátil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním, vzniklo žalobkyni také právo na úrok z prodlení ve výši dle zákona z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 061 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), a že ve zbytku, tj. co do částky 27 142,46 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení, se žaloba zamítá (výrok II.) tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu cca 55 % návrhu v žalobě, neúspěch pak tedy v rozsahu cca 45 % (úspěch žalovaného). Soud náklady řízení poměrně rozdělil a dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).