Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

29 C 211/2025

Soud: Městský soud v BrněDatum rozhodnutí: 10. 8. 2026Č. j.: 29 C 211/2025-66Samosoudkyně: Mgr. Romana SobolováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 30. 10. 2026Předmět řízení: 35 020 Kč s příslušenstvím - úvěrECLI:CZ:MSBR:2026:29.C.211.2025.1
náklady řízenípeněžité plněnísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpodnikatel
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (11) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 20. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 28. 6. 2024 do 19. 3. 2026 a dále částku smluvní pokuty 7 020 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobní náhradu nákladů řízení ve výši 603 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 35 020 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla skutečnosti, ze kterých mělo vyplynout, že posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně výdajů, žalovaný sdělil žalobkyni informaci, že jeho výdaje jsou 20 000 Kč měsíčně, žalobkyně ověřila tyto z výpisů z účtu na jméno žalovaného za relevantní období před uzavřením smlouvy se závěrem, že po jejich odečtení od příjmů jsou příjmy dostatečně. Poté dne [datum] žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [Anonymizováno] a SMS smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (dále jen „podmínky a sazebník“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do částky (limitu) 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit kdykoliv během trvání smlouvy a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně ve splátkách ve výši úroku přirostlého za uplynulé období nejpozději k 29. dni v měsíci. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související se zápůjčkou zaplatit poplatky v ujednané výši. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení se žalovaný zavazuje zaplatit účelně vynaložené náklady v ujednané výši a smluvní pokutu v ujednané výši. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení s plněním po dobu 2 měsíců, může žalobkyně úvěr bez dalšího zesplatnit. A konečně si strany ujednaly ve smlouvě, na co bude plnění žalovaného započteno (použito). Žalobkyně peněžní prostředky žalovanému skutečně poskytla a tento je čerpal ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním, když ode dne uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci neplnil žalobkyni na dlužnou částku ze smlouvy ničeho. Žalobkyně žalovaného upomenula o zaplacení. Žalovaný nezaplatil, Žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 27. 6. 2024. Žalobkyni tak vzniklo také právo na smluvní pokutu ve výši 7 020 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 28. 6. 2024 do dne odeslání výzvy před žalobou. Celková dlužná částka činila a i nyní činí 35 020 Kč s příslušenstvím a sestává z dlužní jistiny 20 000 Kč, úroku 8 000 Kč a částky smluvní pokuty 7 020 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení peněžních prostředků, výzvou z 14. 6. 2025, která byla podána na [právnická osoba]. dne [datum], jinak že podá žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Z žádosti o spotřebitelský úvěr, výplatních pásek, výpisů z účtu u [právnická osoba]. za 11/2023 – 2/2024 soud měl za prokázáno, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně výdajů, žalovaný sice sdělil žalobkyni informaci, že jeho výdaje jsou 20 000 Kč měsíčně, žalobkyně ověřila tyto z výpisů z účtu na jméno žalovaného za relevantní období před uzavřením smlouvy se závěrem, že po jejich odečtení od příjmů jsou příjmy dostatečně, ve skutečnosti ale z výpisů z účtu vyplývá, že výdaje byly významně vyšší.Dále z kopie OP, smlouvy o spotřebitelského úvěru, tabulky „account“, Všeobecných obchodních podmínek a potvrzení o provedené platbě soud měl za prokázáno, že přesto poté dne [datum] žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [Anonymizováno] a SMS smlouvu, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky a sazebník, které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do částky (limitu) 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit kdykoliv během trvání smlouvy a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně ve splátkách ve výši úroku přirostlého za uplynulé období nejpozději k 29. dni v měsíci. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související se zápůjčkou zaplatit poplatky v ujednané výši. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení se žalovaný zavazuje zaplatit účelně vynaložené náklady v ujednané výši a smluvní pokutu v ujednané výši. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, na co bude plnění žalovaného započteno (použito). Žalobkyně peněžní prostředky žalovanému skutečně poskytla a tento je čerpal ve výši 20 000 Kč. Žalovaný ode dne uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci neplnil žalobkyni na dlužnou částku ze smlouvy ničeho. Jak je uvedeno v právním posouzení níže, smlouva však byla a je neplatná a žalobkyni tím vůči žalovanému vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného.Dále z výzvy, včetně podacího lístku, soud měl za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení peněžních prostředků, kdy lze poprvé dle obsahu dovodit, že má vrátit jistinu, resp. její zbytek, a v jaké výši, výzvou z 14. 6. 2025, která byla podána na [právnická osoba]. dne [datum], a má se tak za to ze zákona, tedy i soud musel mít za to, že došla žalovanému třetím pracovním dnem od odeslání, tj. dne [datum]. Soud má za to, že pokud žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytla a tento je čerpal ve výši 20 000 Kč a žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 20 000 Kč. Z obsahu spisu a z činnosti soudu – mnoha řízení ve věci o zaplacení částky ze smlouvy o úvěru nebo zápůjčce s žalovanými, kteří je uzavírali v obdobném čase, za obdobných okolností – osobních a majetkových poměrů jich jako žadatelů o úvěr nebo zápůjčku, obdobného obsahu smlouvy, kdy žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani k nim nic netvrdila žalobkyně, soud zjistil, že pro vrácení výše uvedené jistiny, resp. jejího zbytku, doba přiměřená možnostem žalovaného byla 9 měsíců (když soud uvažoval tak, že žalovaný mohl mít k dispozici volné peněžní prostředky maximálně cca 3 000 měsíčně). Žalovaný jistinu, resp. její zbytek, po započtení toho, co žalovaný ode dne uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci plnil žalobkyni celkem, však nevrátil. Dostal se tím do prodlení se splněním. Žalovaný ani úrok z prodlení však nezaplatil.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že tedy logicky ani nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když žalobkyně postupovala tak, jak je popsáno ve výše uvedeném zjištění soudu (v souladu s přechodným ustanovením dle § 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy účinném znění). Žalobkyně proto v té chvíli nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v ujednané splatnosti (§ 2395 o. z.). Žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytla a tento je čerpal ve výši 20 000 Kč. Žalovaný do dne rozhodnutí soudu v této věci nezaplatil žalobkyni na dlužnou částku ze smlouvy ničeho. Při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však žalobkyně nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, jak je uvedeno v právním posouzení výše, tak jestliže tak učinila, odporovalo to zákonu. Proto uzavřená smlouva byla a je neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyni vůči žalovanému proto vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny ze zákona, a to v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný byl vyzván k vrácení jistiny, resp. jejího zbytku, dne 18. 6. 2025. Soud má za to, že pokud žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytla a tento je čerpal ve výši 20 000 Kč a žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 20 000 Kč. Doba přiměřená možnostem žalovaného pro vrácení byla 9 měsíců. Žalovaný ji však nevrátil. Žalovaný se tím dostal do prodlení s plněním. Vzhledem k tomu, že se tak žalovaný dostal do prodlení se splněním, vzniklo žalobkyni také právo na úrok z prodlení ve výši dle zákona z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Žalovaný ani úrok z prodlení však nezaplatil. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení, a že ve zbytku, tj. co do částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení a částky smluvní pokuty, se žaloba zamítá tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku (výrok I a II).Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu cca 57 % nároku v žalobě, neúspěch pak tedy v rozsahu cca 43 % (úspěch žalovaného). Soud náklady řízení poměrně rozdělil a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému ve výši 14 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto celkové náklady řízení: zaplacený soudní poplatek ve výši 1 401 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby po 700 Kč, kdy podání žalobkyně z 11. 12. 2025 soud nepovažoval za potřebné k účelnému uplatňování práva, neboť tvrzení v něm uvedená byla rozhodná a měla a mohla tak být již v žalobě, dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. 14 % z těchto celkových nákladů řízení tak činí 603 Kč. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 603 Kč (výrok III).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací