29 C 259/2024

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 25 553 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla skutečnosti, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně výdajů žalovaného, žalovaný sdělil žalobkyni, jaké jeho výdaje měsíčně jsou, žalobkyně to ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného a z databází, sama však poté k výzvě soudu, ze kterých, uvedla, že nebude nic doplňovat. Poté dne [datum] žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [Anonymizováno] a SMS smlouvu o zápůjčce, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky společnosti [právnická osoba]. a Sazebník (dále jen „podmínky a sazebník“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 600 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 796 Kč ve lhůtě nejpozději do 29. 7. 2023. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě poskytnutí služeb souvisejících s úvěrem se žalovaný zavazuje zaplatit ceny v ujednané výši. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení s plněním se žalovaný zavazuje zaplatit účelně vynaložené náklady v ujednané výši 500 Kč za každou písemnou upomínku. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení s plněním se žalovaný zavazuje zaplatit a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, jak bude plnění žalovaného použito (započteno) na dlužnou částku ze smlouvy. Žalobkyně plnila řádně a včas, když peněžní prostředky přenechala žalovanému a tento je převzal v plné ujednané výši. Žalovaný neplnil řádně a včas, když se dostal do prodlení, neboť nezaplatil ničeho. Žalobkyně písemně upomínkou dne 5. 8. 2023, 12. 8. 2023, 19. 8. 2023, 28. 8. 2023 a 12. 9. 2023 upomenula žalovaného o plnění. Požadovala proto také účelně vynaložené náklady 2 500 Kč (tj. na každou písemnou upomínku 500 Kč x 5 = 2 500 Kč). Žalovaný ani tyto nezaplatil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, jak je uvedeno výše, požadovala také smluvní pokutu 4 657 Kč (tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne 30. 7. 2023 do 13. 6. 2029, tj. dne vyhotovení žaloby). Žalovaný však nezaplatil ani tuto. Žalovaný byl výzvou z 17. 5. 2024, která byla podána na [právnická osoba]. dne [datum] a došla tak žalovanému, vyzván žalobkyní k zaplacení, jinak že podá žalobu u soudu. Dlužná částka ze smlouvy tak nyní činí 25 553 Kč s příslušenstvím a sestává z dlužné jistiny a poplatku 18 396 Kč, účelně vynaložených nákladů 2 500 Kč, smluvní pokuty 4 657 Kč, úroku z prodlení 15 % ročně z dlužné jistiny a poplatku od 30. 7. 2023 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci soud nenařídil jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, kdo je žalobkyně a v rámci jaké činnosti podniká. Z tvrzení samotné žalobkyně, že nic doplňovat nebude, kdy z obsahu spisu nic nevyplynulo, soud zjistil, že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nenastaly, resp. ne všechny, když co se týká konkrétně výdajů žalovaného, žalovaný mu sice možná žalobkyni sdělil, jaké jsou jeho výdaje měsíčně, žalobkyně to však nijak neověřila. Z kopie občanského průkazu, smlouvy o zápůjčce z [datum], Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]. a Sazebníku soud zjistil, že přesto poté dne [datum] žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [Anonymizováno] a SMS smlouvu, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky a sazebník, které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 600 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 796 Kč, to vše do 29. 7. 2023. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně skutečně peněžní prostředky přenechala žalovanému a tento je převzal v plné ujednané výši. Žalovaný do dne rozhodnutí soudu v této věci nezaplatil žalobkyni na dlužnou částku ze smlouvy ničeho. Jak je uvedeno v právním posouzení níže, smlouva však byla a je neplatná a žalobkyni tím vůči žalovanému vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Soud má za to, že pokud žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně přenechala ve výši 14 600 Kč a žalovaný neplnil žalobkyni ničeho, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 14 600 Kč. Z obsahu spisu a z činnosti soudu – mnoha řízení ve věci o zaplacení částky ze smlouvy o úvěru nebo zápůjčce s žalovanými, kteří je uzavírali v obdobném čase, za obdobných okolností – osobních a majetkových poměrů jich jako žadatelů o úvěr nebo zápůjčku, obdobného obsahu smlouvy, kdy žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani k nim nic netvrdila žalobkyně, soud zjistil, že pro vrácení výše uvedené jistiny, resp. jejího zbytku, doba přiměřená možnostem žalovaného byla 4 měsíce (když soud uvažoval tak, že žalovaný mohl mít k dispozici volné peněžní prostředky cca 3 000 měsíčně). Z výzvy z 17. 5. 2024, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k zaplacení peněžních prostředků, kdy lze poprvé dle obsahu dovodit, že se dozvěděl, že a v jaké výši má vrátit jistinu, resp. její zbytek, výzvou z 17. 5. 2024, která byla podána na [právnická osoba]. dne [datum], a má se tak za to ze zákona, že došla žalovanému třetím pracovním dnem od odeslání, tj. dne [datum]. Žalovaný je však nevrátil. Žalovaný se tím dostal do prodlení s plněním. Žalovaný ani úrok z prodlení však nezaplatil.Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (§ 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně proto v té chvíli nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou žalobkyně přenechala žalovanému prostředky v ujednané výši, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek v určitém čase (§ 2390 o. z.). Žalobkyně přenechala peněžní prostředky žalovanému a tento je převzal. Od uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci žalovaný nezaplatil žalobkyni na dlužnou částku ze smlouvy ničeho. Při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však žalobkyně nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinila, odporovalo to zákonu. Proto uzavřená smlouva byla a je neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyni vůči žalovanému proto vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny ze zákona, a to v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný byl vyzván k vrácení jistiny, resp. jejího zbytku, dne 22. 5. 2024. Soud má za to, že pokud žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně přenechala ve výši 14 600 Kč a žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 14 600 Kč. Doba přiměřená možnostem žalovaného pro vrácení byla 4 měsíce. Žalovaný ji však nevrátil. Žalovaný se tím dostal do prodlení s plněním. Vzhledem k tomu vzniklo žalobkyni také právo na úrok z prodlení ve výši dle zákona z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Žalovaný ani úrok z prodlení však nezaplatil. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 600 Kč s úrokem z prodlení, a že ve zbytku, tj. co do částky 10 953 Kč s úrokem z prodlení, se žaloba zamítá tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku (výrok I. a II.).Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu cca 57 % nároku v žalobě, neúspěch pak tedy v rozsahu cca 43 % (úspěch žalovaného). Soud náklady řízení poměrně rozdělil a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému ve výši 14 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto celkové náklady řízení: zaplacený soudní poplatek ve výši 1 023 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. 14 % z těchto celkových nákladů řízení tak činí Kč. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 347 Kč (výrok III.).