Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 650 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v nároku na zaplacení:- částky 6 221,70 Kč,- kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 276,26 Kč,- kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 395,97 Kč,- úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 871,70 Kč od 28. 1. 2025 do 13. 3. 2025,- úroku z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 12 871,70 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení,- úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 221,70 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení,- úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 6 650 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení,zamítá.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou na soud dne 23. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 871,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Věřitel na základě této smlouvy žalované poskytl finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných týdenních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnila, splátky ve sjednané výši neplatila a věřitel přistoupil k vyčíslení dluhu. Své pohledávky za žalovanou pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce.
2. Žalovaná se k nároku žalobce nevyjádřila.
3. Z předložených listinných důkazů, a to zákaznické karty ze dne 1. 12. 2022, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 12. 2022, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 1. 12. 2022, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 27. 2. 2025, informace o zpracování osobních údajů ze dne 27. 1. 2025, výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku, rozsudku [Anonymizováno] soudu v [adresa] ze dne 31. 7. 2020, č. j. [spisová značka] a výpisu z OR žalobce ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil následující skutkový stav:
4. Dne 1. 12. 2022 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy věřitel žalované poskytnul částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 11 770 Kč s úrokovou sazbou 86 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní splácení ve výši 3 438 Kč a pojistným ve výši 2 886 Kč, tj. celkem 19 594 Kč, ve 78 týdenních splátkách ve výši 444 Kč. Na dluh ze smlouvy o úvěru žalovaná uhradila 8 350 Kč, jak plyne z tabulky umoření.
5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 1. 12. 2022 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, jako bydlení uvedla, že žije s rodiči. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 17 142 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 4 000 Kč a nebyly uvedeny žádné interní splátky. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovanou byly předchůdcem žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byly pohledávky s účinností k 27. 1. 2025 postoupeny na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována přípisem ze dne 27. 1. 2025, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení přípisu. Přípis byl podaný k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 27. 2. 2025.
7. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a vyzval ji k úhradě. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 16. 4. 2025, jak vyplynulo z podacího lístku.
8. Z ostatních důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné další rozhodné skutečnosti.
9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.
18. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
19. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023, odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.
20. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr zaměstnána na pozici uklízečka s příjmem 17 142 Kč. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalované na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalované byly stanoveny na částku 4 000 Kč, tedy částce blížící se životnímu minimu jednoho člověka.
21. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).
22. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel dle nějakých dokumentů údaje žalované ověřil (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod.), byl věřitel dle ust. § 78 odst. 1 ZoSU povinen tyto dokumenty uchovat a měl by je mít k dispozici.
23. Žalobce byl soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzýván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované ze strany věřitele. Žalobce však tvrzení nedoplnil a důkazy neoznačil. Soud tak při svém rozhodování vycházel z dosud zjištěného skutkového stavu.
24. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalované a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením a stravou důvodnou pochybnost. Částka životního minima nemůže být použita jako směrodatný či dostatečný podklad pro určení průměrných životních nákladů běžného člověka.
25. Životní minimum je podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, normativní veličinou sloužící výhradně k určení hranice hmotné nouze, tedy stavu, kdy osoba již není schopna zajistit své základní životní potřeby z vlastních prostředků. Jedná se o částku odrážející minimální společensky uznanou míru potřeb, nikoli reálné nebo průměrné výdaje jednotlivce či domácnosti. Samotný zákonodárce výslovně koncipuje životní minimum jako minimální referenční částku, jejímž účelem je ochrana před sociálním vyloučením na nejnižší únosné hranici, nikoli popis běžných životních podmínek populace.
26. Částka životního minima proto nevystihuje skutečné náklady spojené s obvyklým způsobem života, neboť nezahrnuje řadu pravidelných výdajů, které většina osob vynakládá – zejména náklady na bydlení (řešené samostatně prostřednictvím normativních nákladů na bydlení), dopravu, provoz domácnosti, účast na společenském a pracovním životě či další náklady typické pro standardní životní úroveň v české společnosti. Jeho výše je navíc stanovena politickým rozhodnutím, nikoli průběžnou aktualizací na základě statistických šetření životních nákladů obyvatel.
27. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 6 650 Kč (poskytnutá jistina ve výši 15 000 Kč ponížená o úhradu žalované 8 350 Kč). V rozdílu mezi přiznanou a nárokovanou částkou spolu s úrokem z prodlení z tohoto rozdílu soud žalobu zamítnul.
28. V části nároku žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 395,97 Kč a dále úroku ve 14,75 % ročně z částky 12 871,70 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
29. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za první doručenou výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalované zasláno 27. 2. 2025, doručeno jí mohlo být nejdříve třetího dne po odeslání. Žalovaná je tak od 14. 3. 2025 v prodlení.
30. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z přiznaných částek od 14. 3. 2025 do zaplacení. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 276,26 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 871,70 Kč od 28. 1. 2025 do 13. 3. 2025 soud nárok žalobce naopak zamítl, neboť žalovaná se do 14. 3. 2025 nedostala do prodlení s úhradou dlužných částek. Žalobce ve své žalobě nárokoval úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. V rozdílu mezi úrokem 14,75 % ročně a úrokem 12 % ročně tak soud nárok zamítnul. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.
31. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve sporu úspěšnější žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.