34 C 209/2024

Odůvodnění

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 081,86 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne 24. 1. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 2 683 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 4 130 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 6 312 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 60 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč nejpozději do 20. 3. 2019. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, na dluh uhradil 13 872 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.

2. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dále dne 25. 10. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč za úplatu v podobě úroku ve výši 3 577 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 5 340 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 8 416 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady ve 60 pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč nejpozději do 19. 12. 2018. Žalovaný na dluh uhradil 27 866 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.

3. Žalovaný se k doručené žalobě vyjádřil podáním ze dne 2. 1. 2025. Uvedl, že nebyl vyrozuměn o tom, kdo je novým věřitelem. Žalovaný má datovou schránku, žalobce jí proto měl doručovat právě zde; trvalý pobyt má žalovaný hlášen na [adresa], ale z důvodu ukončení nájemní smlouvy se zde nezdržuje a má zajištěn odnos zásilek. Žalovaný dluh neuznal, má za to, že částku 15 000 Kč i částku 20 000 Kč uhradil, resp. k úhradě zůstala pouze minimální částka.

4. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, přestože byl řádně a včas předvolán, svou nepřítomnost neomluvil a ani nepožádal o odročení jednání.

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy ze dne 24. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za celkové náklady ve výši 13 125 Kč sestávající z úroku ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatku za zpracování úvěru ve výši 4 130 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 6 312 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet ve 60 týdenních splátkách po 469 Kč nejpozději do 20. 3. 2019. Žalovaný jako kontaktní adresu uvedl adresu [adresa].

7. Z karty zákazníka ke smlouvě o zápůjčce č. [hodnota] ze dne 24. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky bydlel v nájmu, byl rozvedený a měl dvě vyživovací povinnosti. Žalovaný uvedl, že má jeden zdroj příjmu, dále uvedl, že jeho příjem činí 12 323 Kč, jeho ostatní příjmy činí 7 075 Kč a další příjmy domácnosti činí 16 500 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 7 500 Kč, žalovaný dále hradil splátky v celkové výši 6 504 Kč měsíčně. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za říjen až prosinec 2018.

8. Z přehledu plateb ke smlouvě o zápůjčce č. [hodnota] (tabulka umoření) se podává, že žalovaný uhradil celkem 13 872 Kč, poslední platba byla provedena 26. 9. 2022.

9. Ze smlouvy ze dne 25. 10. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za celkové náklady ve výši 17 333 Kč sestávající z úroku ve výši 3 577 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatku za zpracování úvěru ve výši 5 340 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 8 416 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet ve 60 týdenních splátkách po 623 Kč nejpozději do 19. 12. 2018. Žalovaný jako kontaktní adresu uvedl adresu [adresa].

10. Z karty zákazníka ke smlouvě o zápůjčce č. [hodnota] ze dne 24. 10. 2017 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí zápůjčky bydlel v nájmu, byl rozvedený a neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný uvedl, že má jeden zdroj příjmu, který činí 13 562 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 5 500 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za červenec až září 2017.

11. Z přehledu plateb ke smlouvě o zápůjčce č. [hodnota] (tabulka umoření) se podává, že žalovaný uhradil celkem 27 866 Kč, poslední platba byla provedena 26. 9. 2022.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že s účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupil své pohledávky za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] a ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] na žalobce.

13. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], informoval žalovaného o postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] a ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] na žalobce, tj. na společnost [právnická osoba]. Žalovaný byl ze strany žalobce na existenci dluhů z obou smluv o úvěru upozorněn a byl vyzván k jejich úhradě. Podle podacího lístku [Anonymizováno] bylo oznámení odesláno žalovanému na adresu [adresa] dne 27. 10. 2023.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce opět upozornil žalovaného na výši dluhu a současně na možnost uplatnění nároku soudní cestou. V rámci předžalobní upomínky žalobce uvedl právní důvod vzniku pohledávek z obou smluv o zápůjčce, přičemž jako právní titul pohledávek uvedl uzavření smluv o zápůjčkách s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a.s., a následné postoupení pohledávek na žalobce. Podle podacího lístku RR2718954212F bylo oznámení odesláno žalovanému na adresu [adresa] dne 2. 4. 2024.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. V případě smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] i smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] právní předchůdce žalobce zjišťoval údaje týkající se příjmů žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], uvedl žalovaný, že má pouze jeden zdroj příjmů, současně ale uvedl i ostatní příjmy ve výši 7 075 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 16 500 Kč. Předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval, jaký je zdroj těchto příjmů a zda žalovaný, resp. jeho domácnost, tyto částky skutečně má. Výdaje žalovaného poté nebyly při uzavírání ani jedné ze smluv ověřovány vůbec. Právní předchůdce žalobce neověřoval, jaké jsou reálné výdaje žalovaného, výdaje byly stanoveny pouze odhadem s tím, že není vůbec zjevné, zda se jedná o náklady na bydlení, osobní potřeby, apod. Nadto výše tvrzených výdajů se s ohledem na obecnou známost cen bydlení a potravin jeví jako vysoce nepravděpodobná. Právní předchůdce žalobce nadto žalovanému poskytl zápůjčku č. [hodnota] i při vědomí, že žalovaný již hradí další dluhy. Na tomto místě tak měl předchůdce žalobce o to pečlivěji zkoumat reálné výdaje žalovaného a nespokojit se s pouhým tvrzením ohledně jejich výše.

19. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do obou žádostí o zápůjčkách uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky každého jednotlivého úvěru. Za této situace neměl být ani jeden z úvěrů žalovanému vůbec poskytnut.

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce č. [hodnota] i smlouva o zápůjčce č. [hodnota] byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byly pohledávky řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnutých a dosud nesplacených jistin. Námitku žalovaného, že žalobce nebo jeho předchůdce neoznámil žalovanému postoupení pohledávky, hodnotil soud jako nedůvodnou. V řízení bylo oznámením o postoupení pohledávek prokázáno, že společnost [právnická osoba] a.s. Jako původní věřitel oznámila žalovanému postoupení pohledávek z obou smluv o zápůjčce, a to právě na žalobce, tj. společnost [právnická osoba]. Žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] a ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] uvedla jako jedinou kontaktní adresu [adresa]. V průběhu trvání smluvního vztahu žalovaný neinformoval žalobce ani jeho předchůdce o tom, že se na označené adrese nezdržuje, žalobce i jeho právní předchůdce proto při doručování písemností neměli důvod domnívat se, že žalovaný nebude mít možnost se písemnostmi seznámit. Skutečnost, že žalovaný má zřízenu datovou schránku, nezakládá povinnost žalobci jejím prostřednictvím doručovat; ostatně žalovaný zřízení datové schránky žalobci ani jeho předchůdci neoznámil.

23. Pokud se jedná o smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 13 872 Kč. Žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 1 128 Kč, ve zbylé části 7 184,27 Kč soud žalobu naopak zamítl. V rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 12 317,09 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 312,27 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce24. V případě smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 27 866 Kč. Žalovaný na dluh uhradil více, než mu bylo poskytnuto, soud proto ve vztahu k nároku ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] žalobu zamítl včetně veškerého příslušenství.25. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., ke které dochází jen při jednání. Účastník, který se nedostaví k jednání, znemožní soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř. a soud proto není oprávněn a ani povinen účastníkovi sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalovaného k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by byl porušením zásady rovnosti účastníků řízení.26. S ohledem na pasivitu žalovaného, který neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. konkrétně neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit. Žalovaný se proto do prodlení s úhradou dluhu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Poslední úhradu na dluh ze smlouvy č. [hodnota] žalovaný provedl dne 26. 9. 2022, další splátku splatnou dne 3. 10. 2022 žalovaný neuhradil, je proto od 4. 10. 2022 v prodlení s úhradou dluhu ve výši 1 128 Kč.27. Soud proto žalobci podle § 1970 občanského zákoníku přiznal právo na zaplacení kapitalizovaného úroku prodlení z dlužné částky 1 128 Kč od 4. 10. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 166,41 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 128 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. V části kapitalizovaného úroku ve výši 1 076,97 Kč z částky 7 184,27 Kč, tj. částky ohledně které byla žaloba zamítnuta, ve výši 15 % ročně od 4. 10. 2022 do 27. 9. 2023 soud žalobu zamítl. Výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.28. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.29. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II. a III.).30. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 8 312,27 Kč, příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 243,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 317,09 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 312,27 Kč od 4. 10. 2022 do 26. 6. 2025 v kapitalizované výši 2 179,40 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 8 312,27 Kč od 4. 10. 2022 do 26. 6. 2025 v kapitalizované výši 4 213,52 Kč, a dále jistiny ve výši 5 769,59 Kč, příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 863,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 910,72 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 769,59 Kč od 4. 10. 2022 do 26. 6. 2025 v kapitalizované výši 1 512,73 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 769,59 Kč od 4. 10. 2022 do 26. 6. 2025 v kapitalizované výši 2 924,62 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 1 590,16 Kč, úspěch žalovaného je představován výrokem II. a III., tedy částkou v celkové výši 49 656,19 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 3,1 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 96,9 % předmětu řízení.31. Náklady řízení jsou tvořeny paušálními náklady žalovaného jako nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkon (vyjádření k žalobě ze dne 2. 1. 2025) po 300 Kč dle § 1 odst. 3 této vyhlášky. Žalovaný má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 281,40 Kč, která odpovídá 93,8 % účelně vynaložených nákladů řízení.